Jan Sokol a Zdeněk Pinc: Zakládat fakultu jsme nechtěli ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** ****************************************************************************************** * Zakládat fakultu jsme nechtěli ****************************************************************************************** Co vás vedlo k myšlence, že byste mohli či měli založit novou fakultu? Pinc: To my jsme vůbec nechtěli! Když jsem se v roce 1990 vrátil na Univerzitu Karlovu, je záměrů byla myšlenka jakéhosi společného studia, v ideálním případě pro všechny fakulty un samozřejmě v té míře nepovedlo, protože tenkrát ještě vládla představa, že vysokoškolské s úplné, musí být pětileté nebo delší, a že by se studium dělilo, to tehdy vypadalo jako kac se změnil zákon, který dřív povoloval, aby univerzita měla studenty, kteří nejsou zapsaní fakultách. Sokol: V tom návrhu zákona to, že student musí být zapsaný na fakultě, nebylo, to tam přid tlak univerzitní lobby. Pinc: Byla to vlastně akce proti nám. Sokol: Trošku jo. Pinc: Nedá se to asi úplně prokázat… Sokol: …ale něco takového v tom asi bylo. Snaha zachránit stav, kdy student patří fakultě. neřeklo, že ve skutečnosti patří katedře. ****************************************************************************************** * Bojová léta ****************************************************************************************** S jakou hlavní myšlenkou jste fakultu, případně tedy IZV, zakládali? Jaká byla vůdčí idea? Sokol: To byla Zdeňkova idea, ale já ji zkusím reprodukovat. Je to myšlenka, že vzdělanost univerzitního studia. Na starých univerzitách, v Praze až do roku 1840, každý student proc fakultou svobodných umění, kde se měl naučit latinsky a později i jiné věci. To jsme chtěl obnovit. S tím, že zaprvé student v osmnácti letech velmi často neví, co by chtěl studovat tím, kolik lidí tehdy v prvních letech měnilo studium. A za druhé je důležité, aby zejména humanitních oborů měli nějaký přehled, protože se ty obory všelijak překrývají a je docela například psycholog něco věděl o sociologii a naopak, nemluvě o historii, eventuálně i fil Druhá Zdeňkova důležitá myšlenka byla, že studium má dnes mít liberální model, to znamená, kurikulum, student si vybírá přednášky a má povinné zkoušky. To jsme zavedli, ale museli j trošku omezit, protože se ukázalo, že studenti to neuřídili a příliš často havarovali. Zav povinné kurzy a povinné termíny, kdy se musejí ty zkoušky skládat. Když se IZV zakládal, t to, že se redukovala Akademie věd. Museli tam fůru lidí propustit a vláda tenkrát dala něj Pinc: …sto milionů. Dva roky po sobě. Sokol: …aby se s nimi něco udělalo, takže jsme mohli nabrat lidi, kteří odešli z těch akad Pinc: To je vlastně to jediné, co z té vládní iniciativy vedlo k něčemu užitečnému. Sokol: Ano. Pinc: Nestalo se to v roce 2000, ale o osm let dříve, a mě trochu mrzí, že se na tuhle pre zapomíná. Ten náš nápad, to byla na Karlově univerzitě vlastně původní idea. Dříve, než vz studium, fungovalo na UK studium generale, které mělo – ve středověkých podmínkách – liber Quator artes liberales, a na to my jsme cíleně navazovali. Vize to snad byla původně spíše obstaral během nějakých deseti jet Jan Sokol. Napsal jaksi na objednávku sérii učebnic, kt základní výměr vzdělanosti, jak jej na IZV a FHS rozumíme. Pro ty, kdo to snad nevědí, zop tituly: Člověk a náboženství, Malá filosofie člověka, Člověk jako osoba, Moc, právo, peníz Loni dostal cenu VIZE 97 za myšlenky tohoto ražení Andrew Lass, americký profesor na jedné college z proslulé série tzv. „Sedm sester“, který má dokonalou češtinu, neboť prožil mlád měl v souvislosti s tím v CTS (Centrum pro teoretická studia) přednášku, Dana Léwová, naše která seděla vedle mne, do mě žďuchala a říkala: „Hele, on od tebe opisuje!“ A já na to: „ o tom. Před lety jsem já opisoval od něj.“ V Americe se za to studium platí, je štědře dotované a považuje se za elitní. Zatímco u ná začínali, se říkalo, že to je studium, které by se mělo jmenovat tři roky prázdnin. Když s nazvala FHS, tak se to posměšně překládalo jako „Fakulta hledající smysl“. Já jsem to pova poklonu. Přeci když někdo hledá smysl, tak aspoň uvažuje o tom, že nějaký smysl potřebujem Sokol: Ono se tohle v Evropě zkoušelo i v nedávné době, vždycky při nějakých převratech ne dobách. Takže třeba Karl Popper si ve vzpomínkách strašně libuje, že na takovéhle škole ve Ta škola ovšem po pár letech skončila. Pinc: Takovéhle experimenty často zaniknou, a možná že nás to také časem postihne. Třeba v instituce, které se hlásí k ideám liberálního studia, docela drží. My tady v Praze jsme mě vláda zrušila akademické ústavy jenom v určitém spektru oborů, takže některých učitelských měli přehršel, ale některé profese nebyly zastoupeny vůbec. A protože jsme museli hrát s t které jsme měli, tak to dostalo tvar, který to víceméně má dosud. Akademie měla zájem, aby vyakčněných pracovníků s vysokou kvalifikací nemusel odejít úplně mimo oblast vědy a vzděl nabídla těch sto milionů ročně a pak to ještě jednou prodloužila, aby se tihle lidé mohli vysokých školách. My jsme po těch penězích vztáhli ruku a vzali jsme tenkrát všechny lidi, byli ochotni přejít. A pak u nás velká většina těch lidí zůstala, někteří tady jsou dodnes Müller, který byl tehdy už docent, měl skvělé mezinárodní kontakty, ale nikdy neučil a mys nikdy nenaučí. Docela dlouho mu to trvalo, ale naučil se to skvěle. Karel říkává, že je v můj žák, ačkoli je o dost starší než já, protože já jsem s ním ty učitelské bolesti prožív posléze jsem žasl, jak je člověk v relativně pokročilém věku stále učitelný. Na IZV se tedy v počátku sešli lidé, kteří tam z velké většiny nechtěli být. Proti těmto n učitelům seděli studenti, kteří v příslušném roce dělali přijímací zkoušky na různé fakult numerus clausus nebyli přijati. Tehdejší rektor Radim Palouš rozhodl, že tito studenti moh přijímací zkoušky ještě jednou – k nám. A my jsme zase, neměl bych to možná říkat nahlas, kteří to zkusili. Byli jich v tom prvním roce tři sta šedesát. Sokol: Akademie nám nabídla, že nám něco dají, a tak nám nabídli místnosti v Holešovičkách ústavu, který se tenkrát hodně redukoval, což byly takové fabrické budovy u Heydrichovy za v hrozném stavu, takže když nás tam pozvali, mysleli, že to musíme odmítnout. My jsme přem jsme si, že by to šlo, tady by se udělalo tohle, tady tamto a tak. A tomu člověku, co tam nás zželelo, tak nám potom nabídli Legerku. Ta proti tomu byla úplně přepychová. Pinc: To byla klinika plastické chirurgie a popálenin v Legerově ulici, kde umřel mimo jin je takový relativně klidný provoz, jenom ta dálnice pod okny… Když jsme tam přijeli, tak t už nefungovalo, ale zařízené jako špitál to zůstalo. Ve všech místnostech do určité výše b A byl červenec a my jsme potřebovali na podzim začít učit. Takže se začínalo tak, že se zb tehdy vycházejícího časopisu Přítomnost, kde jsme oba redakčně působili, použil jako tapet polepili vrstvou novin, tím vznikla originální výzdoba a studenti, když čekali na chodbách Byla to bojová léta. Já jsem si celé ty týdny, co jsme to připravovali, říkal, že až tohle a přijde na věc, tak nám to z hygienických důvodů zatrhnou. Těžko si představit nezdravějš životní prostředí.  Jedinou výhodou bylo, že se okna do ulice nedala otevírat. Kdyby to šl určitě vymřeli na smog. Větralo se jenom z té relativně neotrávené strany směrem do dvorků Sokol: Ty posluchárny totiž byly původně operační sály, které měly velikánská okna, která otevřít. Pinc: Proto se taky samozřejmě nikdy nemyla. Pamatuju si, když přišly dámy z hygienické st zkontrolovat hygienickou situaci. Honza Sokol se toho ujal. On ty paní snad uhranul. Byly parapsychologického experimentu a ony prostě na všechno víceméně kývaly. Říkaly „no ale př chtělo nějaké osvěžení vzduchu“. Honza slíbil, že koupíme pračky vzduchu. A ony si s úlevo budou pračky. Tenkrát jsme dostali od Vídeňského institutu cenu Hannah Arendtové, takže js ty pračky vzduchu, které se potom ovšem nikdy nepustily, protože kvůli randálu by nebylo s Sokol: Tak jako domácky se to tam zařídilo. Zdeněk měl kancelář u schodů a tam si udělal p To zní skutečně dobrodružně! Pinc: Ano, bylo to velmi dobrodružné a utvořilo to mimořádně silný vztah mezi učiteli a st si uvědomit, že někteří z našich současných učitelů byli studenty v těchto prvních letech: Ondřej Skripnik, Jarda Novotný, Hedvika Novotná, Filip Horáček, v jistém smyslu i Jakub Če všechno lidé, kteří tohle zažili, možná jsem i na někoho zapomněl. ****************************************************************************************** * Připravit na všechno ****************************************************************************************** O vašich inspiračních zdrojích, např. amerických univerzitách, už tady pár slov padlo, pře zeptám: kde všude jste se při vytváření IZV inspirovali? Sokol: O tom by spíš měl říct Zdeněk, protože to všechno vymyslel, ale myslím, že důležito evropská tradice. Ta se v Americe v jisté formě zachovala a u nás se zrušila až v devatená Je pravda, že to souviselo s tím, že tehdy nebyla gymnázia a tak dále, ale to, že ta unive jakýmsi obecným vzděláním, mělo svůj význam také pro udržení jakési koherence mezi vzdělan Lékař, fyzik nebo novinář – všichni měli jakýsi společný základ, který jim umožňoval se na bavit nejen o odborných věcech. Když si vezmete velké lidi v humanitních vědách, Max Weber začal medicínu a dělal všechno možné, Georg Simmel… nakonec jsou to všichni, jak by Ivan H transdisciplinární odborníci. Lidé, kteří nejen dělali několik různých věcí, ale taky je d a v tom je jejich velikost. Pinc: Bylo se třeba na celou záležitost podívat jinak. Rektor Palouš přijel tenkrát na výj CTS, které bylo přirozenou laboratoří změn na UK, společně s profesorem Zahradníkem, tehde Akademie věd, a hned spustil: „Vláda se usnesla, že uvolní prostředky na integraci pracovn při reorganizaci ztratí místo, jdeme přímo z toho jednání, je to příležitosti pro Tvůj vzd který bys nám, Zdeňku, mohl zítra představit.“ Já jsem žádný projekt neměl, akorát jsme mě zkušenost z disentu, z bytových seminářů, tak jsem řekl: „Samozřejmě, Radime, já to do zít Měl jsem na to pouze tu jednu noc, ale připravil jsem to. Druhý den jsem jej představil a to líbilo, ačkoliv profesí byl chemik, a lakonicky řekl: „Tuhle věc uděláme.“ Zcela liberální kurikulum, kompetitivní srovnávací zkoušky a vypadne z toho žebříček kvali s podrobným popisem toho, co dělali, a pracoviště na vyšších stupních studia si z těchto s vybírat lidi, kteří by se jim hodili. To jsem opsal z liberálního kurikula bakalářské coll Harvardu. Ale bytové semináře nás zase naučily jiné věci. Tam lidi, kteří nemohli učit, přednášeli t nemohli nebo nechtěli studovat. Přednášející musel přednášet to, co relativně uměl, a posl museli poslouchat jen to, co bylo k dispozici. Často neměli posluchači stejné zájmy jako p Ten se musel snažit o to, aby je to i tak zajímalo, aby tomu rozuměli a přitom se musel sm je vlastně nemůže zkoušet, protože jim taky nemůže vydat žádný kvalifikační certifikát, kt něčemu byl. Zvláštní zkušenost těch přednášejících byla, že ať byl člověk sebelépe vzdělán poměrně brzo se dostal do stavu, kdy se začal opakovat, protože ti lidé tam nechodili dva jako je délka studijního programu, ale třeba deset let. Proto jsme mnozí nezávisle přišli společně čte nějaká pořádná kniha, která třeba ani není česky. Čte se pomalu, což trvá i n se důkladně, s výkladem, abychom tomu textu rozuměli. Slavné byly v tomto ohledu četby Nie se to německy, ale jenom málo z účastníků německy pořádně umělo. A třeba my jsme měli jede v němž jsme četli Fenomenologii ducha od Hegela v originálu, v Patočkově překladu a franco roky. A to k něčemu je! Původní zadání bylo zjistit, který z obou překladů, Hyppolitův neb je lepší. Po těch třech letech jsme usoudili, že ten Patočkův je nejlepší. Ve světě se ale nejlepší překlad je ten Hyppolitův, protože Patočku nikdo nemůže zkontrolovat, když neumí také naše inspirační zdroje. To, že máme dékáčka, dnes se říká Kontrolovaná četba, je zalo když si pořádně přečtete knížku a musíte nějakým způsobem písemně i ústně předvést, že jst pochopila, tak to ve vás zůstane. Zatímco když se naučíte dva nebo pět řádků, které o tom učebnici, tak to vám není vlastně k ničemu a většinou to zapomenete. Jakou vizi jste měli ohledně cílů studia? Jak by vypadal ideální absolvent vašeho institut Sokol: Víte, každý učitel si vždycky představuje, že ideální absolvent je mu podobný. U ná že jsme si je představovali jako takové trošku bastlíře, kteří se shodou okolností stali z lidi, kteří nekladou takový důraz na nějakou obzvláštní odbornost, ale myslí na to, jak by mohla být k něčemu. Jak zasahuje a ovlivňuje lidský život, nejenom akademickou kariéru. Pinc: Kromě lidí ze zredukovaných ústavů AV, o kterých jsem už mluvil, tam byli i lidé, kt těch bytových univerzit. To byli lidi, kterým před dvaceti lety nebo ještě dřív řekli, že dělat, dělat nebudou. Honzu vyhodili už z Arcibiskupského gymnázia, takže někdy, když mu b nebo třináct, o něm rozhodli, že maturity nikdy nedosáhne, a musel se jít vyučit. Ale ten základ už byl založený a on se svou cestou vzdělání dobral. Já jsem vystudoval relativně e ale ve třiadvaceti letech jsem se dozvěděl, že to už taky nikdy dělat nebudu. Se Sovětským věčnost. Honza se vyučil hodinářem a zlatníkem, já jsem nastoupil kariéru PHDr, Pochozích ve družstvu invalidů, Martinská 4, Praha 1, a to PHDr. jsem měl napsáno na stole. Mezi mým všelijaké z nejrůznějších důvodů ztracené existence. Život se nám vyvíjel úplně jinak, než předpokládali. Ti lidé z AV byli oproti nám ve svém oboru jistě dobří, když je vzali do Ak s námi ocitli pohromadě u společného díla. Ačkoli by nám to bývali měli rozmlouvat, tak ná nerozmlouvali, ať už z důvodu, že se o té věci báli diskutovat, nebo že to opravdu pochopi idea, že lidé mají být schopní, ať je život vrhne, kam je vrhne, se nějakým způsobem uplat A to se, musím říct, pozoruhodným způsobem povedlo na naše studenty přenést a udržet. Naši v tomhle ohledu dobří. Naše představa byla taky taková, že univerzitní vzdělávání má stát na pořádné základně, ta jejíž základna je bakalářské studium. To by mělo být nejširší a nejdůležitější, aby ta pyr stála. Vyšší stupeň, magisterské studium, má být co nejkratší a kvalifikačně zaměřené. A v je doktorské studium, které je pro akademiky. Početnost jednotlivých pater se má lišit v ř bakalářů, stovky magistrů, desítky doktorů. Představa Karlovy univerzity v jisté době byla co jsme si mysleli my. Pokud možno žádní bakaláři, ať nám je vychovají jiné univerzity, ví dost doktorů. Třeba za rektora Václava Hampla, a nepochybně i dnes, je tohle základní veře univerzity a my jsme se s tím museli nějak porovnat, takže dneska už nemáme pyramidu, ale sud. Ale ta základní orientace platí stále: aby si člověk, kamkoli ho život vrhne, dobře p myslím, docela povedlo. Sokol: To je jakási kvalita, ani se nedá říct kompetence, která je dneska mnohem důležitěj tenkrát. Kolik lidí si může myslet, že má nějaké zaměstnání až do penze? Zejména mladý člo městech musí počítat s tím, že bude dělat všelicos. To, že tahle kvalita bude něco, co ten trh práce ocení, bych řekl, že jsme správně odhadli. Pinc: V době, kdy já jsem studoval, ještě byly umístěnky. To znamená, že se počty studentů do jednotlivých oborů řídily podle státního plánu – kolik míst archivářů bude o pět let po jeden v Uherském Brodě, druhý v Přerově, třetí v Budějovicích, tolik lidí se vezme do toho pak dostane umístěnku tam a druhý jinde, bez ohledu na to, že by se mohlo stát, že ten, co dostane umístěnku do Českých Budějovic a obráceně, ale to se nestávalo. Já jsem několikrát přestupoval, a to zejména z toho důvodu, abych se zbavil učitelské aprobace, která byla na Odborné na umístěnky už nebyly. Nechtěl jsem být umístěn. Naštěstí ty umístěnky v průběhu platit a od té doby se to už nikdy neobnovilo, ale kdybyste dneska udělala anketu mezi stu chtějí umístěnky – joj! To by byl cvrkot. Sokol: To myslím, že ne. Myslím, že by ji nechtěli. Měli jsme tady několikrát nabídku na f Byly firmy, které byly ochotné studentům, platit za to, že u nich pak budou pět let pracov to vždycky na absolutní nezájem studentů. ****************************************************************************************** * Obléhání Jinonic ****************************************************************************************** Teď ještě něco k praktičtějším nebo techničtějším záležitostem: jak probíhalo samotné zakl institutu nebo fakulty? Bylo to hodně obtížné prosadit? Sokol: Zakládání IZV proběhlo formálně velmi hladce. To byla revoluční doba. Akreditace zn poslal nějaký papír, komise řekla „jo“ a bylo to. Pinc: Rektor Palouš založil na univerzitě čtyři nové instituce. Jedna byla CTS (Centrum pr studia), badatelský ústav s transdisciplinárním vyšším studiem na univerzitě, vzniklá z id K němu do páru vznikl Institut základů vzdělanosti – to byla oblíbená Radimova myšlenka. T kterou založil do jisté míry z přinucení, bylo CERGE (Centrum pro ekonomický výzkum a dokt protože přitáhlo peníze a za ty peníze se mohli koupit špičkoví američtí profesoři, kteří dobu mohli přednášet to, co tady bylo nejvíc zanedbané, totiž ekonomii. A ta čtvrtá byla C prostředí.   Takže administrativně bylo to zakládání velmi jednoduché, přičemž ředitel jsem byl já, ale třetí Radimova volba. Měl to být Petr Vopěnka. Ten se ovšem stal ministrem školství a odeš Druhý vybraný byl Petr Piťha, který ale dostal Katedru občanské výchovy na Pedagogické fak jasné, že se tomu nebude moct věnovat. Pak jsem byl jmenován já. Dostal jsem do vínku prak instituci, jednu malou místnost na Pedagogické fakultě, čtvrt sekretářky a úřad honoris ca znamená, že ze začátku jsem nepobíral žádný plat. Ale dostal jsem jednu důležitou zbraň do jsem dědictví po marxismu-leninismu. Takže jsem dostal do vínku a pod velení všechny kated jednotlivých fakultách vznikly z pracovišť marxismu-leninismu. To bylo asi šedesát lidí, k formálně velel a velkou část svého života jsem trávil na různých konkurzech, kde se obsazo tom jsem měl poměrně důležité slovo. Jenomže během velmi krátké doby se moje pověření zhro byl totiž přijat nový systém financování a financovalo se od počtu studentů, takže všechna padla, každý děkan si s penězi, které dostal, mohl dělat, co chtěl. Tehdy pro nás vznikla byla sine qua non: jestli se nechceme všichni pokorně vrátit na fakulty, kde nás eventuáln musíme postarat o vlastní studenty. Takže to nebylo obtížné ideově, ale technicky a organi zřídit fakultu technicky byla poměrně jednoduchá věc, ale platí taková zásada, že fakulta zřízena, když proti tomu nikdo na univerzitě není. A když někdo je, tak se počká… Sokol: …až někdo odpadne. Pinc: Ano, až jedni nebo druzí odpadnou nebo vymřou. Do téhle věci zasáhlo revolučním způs stal ministrem školství náš společný přítel Jirka Gruša, básník a spisovatel, co do délky rekordman v tom, být co nejkratší dobu ministrem. Bez něho by se to podle mě bývalo nikdy ministrem asi jenom tři měsíce a za tu dobu na tom ministerstvu neudělal nic kromě toho, ž nechal budovat jeho předchůdce Pilip, aby tam umístil všechny ústavy, které ministerstvo t věnoval Univerzitě Karlově. Na univerzitě ale málem vyhrála idea, že do nového objektu nep že každý si tady vyhradí kousek budovy a tam si udělá skladiště toho a překladiště onoho. věděl, že chceme-li zachovat naše studium, musíme vytvořit fakultu, a když je teď tahle př my do Jinonic půjdeme, ale pod podmínku, že tam půjdeme celí. Tenkrát bylo řečeno, že sem která taky trpěla nedostatkem prostorů. Protože nová budova byla větší, než jsme potřebovali, bylo rozhodnuto, že s námi půjde čás pracoviště FF, kde měli také nedostatek prostor. Ale nikomu kromě nás se do Jinonic nechtě Sokol: To bylo dokonce tak, že jedna paní docentka na FSV to udala na hygienické služby, t hygienici s tím, že to zakážou. A zakázali? Sokol: Ne. Ale něco se muselo předělat. Pinc: Tohle nebyla budova postavená ke školským účelům, tady měli být úředníci a ti měli m kanceláře. My jsme zařídili, že tady vznikla aula, to byl náš přínos do té věci. Když jsme tady byli poprvé, byla to hrubá stavba, takže se ty kanceláře daly trochu zvětši přidaly nějaké kapacity ve výtazích a tak, ale to, s čím se nedalo nic udělat, byly chodby museli fakultu jako první instituci na Karlově univerzitě důkladně computerizovat. Když se a už jsme se sem stěhovali, vznikl najednou problém, že Fakulta sociálních věd bude vetova humanitních studií, pokud jim neuvolníme prostor. Profesor Mlčoch, prima člověk, tehdejší na zasedání kolegia rektora obvinil, že jsem zalehl celé Jinonice a že oni nutně část potř tam, kde jsou, nemohou zůstat. Tak jsem musel odlehnout Jinonice. Potom přišel ještě jedno Takže se stejně stalo, že to, co jsem na začátku chtěl, abychom sem mohli jít celí, to se nedalo, takže výzkumné centrum FHS zůstalo v Legerce a fakulta se provozovala v Jinonicích vypudili z Legerky, která se musela radikálně opravit (dodneška s tím nezačali, a to už je let), jsme naštěstí sehnali jesle a školku na Hůrce. To jsme museli přestavět, tam byly ta hajzlíčky pro ty malé dětičky, tak ty se musely dimenzovat… Hůrku ale po letech radní rozh zpátky na tu školku, takže ty záchody, co my jsme zvětšili, zase zmenšili. A my jsme musel Tehdy začala být velmi aktuální myšlenka, že musíme mít nějakou svou budovu. Když se byl v podívat profesor Hampl jako nový rektor, obešel to tady a dole v aule říkal: „No tak, a co pocit, že děkanát už obešel a kde ještě máme tu fakultu. Sokol: Zakládání fakulty samozřejmě narazilo na odpor v senátu UK a tak dále, tak to dalo univerzitě kolovaly všelijaké drby, kdo ví, co tady děláme, ale nakonec se to díky tehdejš senátu a pozdějšímu rektorovi Wilhelmovi podařilo. Wilhelm nám velmi pomohl, protože se mu líbila a dodnes je členem naší vědecké rady a pilně na ni dochází, takže je ho třeba vždyc připomenout. Už tady padlo, že ze začátku bylo studium volnější. Vypadal tehdejší studijní plán hodně j Pinc: Ne. Povinné zkoušky a atesty na bakalářském studiu byly vlastně stejné jako dneska. muselo zrušit, je myšlenka jejich hodnocení dlouhými škálami. Za velký atest bylo třeba pě dneska by se řeklo kreditů. Tehdy ještě nebyl jednotný kreditní systém, my jsme měli vlast kredity na univerzitě. Platilo, že když člověk udělal tu zkoušku i jen za jeden bod, tak m za cenu, že se mu hodnocení hodně zhoršilo a že musel ty chybějící kredity získat odjinud. jak jsem říkal, pak vypadne seznam lidí – kdo skončil na prvním místě, kdo na druhém, na t sta sedmdesátém. To bylo na Karlově univerzitě v Husově době taky tak. Studenti z počátečn byli u bakalářské zkoušky seřazeni do seznamu a ty seznamy se uchovávaly. Husovi ještě při procesu někteří akademikové říkali: „Kdybys nebyl, bratře, tak špatně v tom seznamu, tak b nebyl!“ Když byl o rok později upalován Jeroným Pražský, tak tyhle řeči přestaly, protože svém ročníku druhý, zatímco Hus byl až skoro poslední. A to u nás bylo taky. Každý rok jsm absolvoval jako první, a dokonce se uchovávaly i rekordy, kdo byl na kolikátém místě histo body se pořád udržovaly. To se mně zdálo z hlediska kompetitivnosti jako velmi zajímavé, a to, že prostupuje kvantitativní stránka hodnocení studia kredity s kvalitativní složkou. J systém tohle oddělil, tudíž jsme se s tím museli rozžehnat. Ale ty zkoušky zůstaly takové, Sokol: Jenom se udělala omezení, dokdy je ten student musí udělat. Pinc: To je určeno semestrem a jeden semestr prodlevy je horní hranice. Přičemž to, že těc tenkrát víc, znamenalo, že byl mnohem větší počet volebních možností. Teď ten princip voli Dneska navíc nemají studenti, kteří na sebe jen trochu dbají, problém s tím získat potřebn Naopak, jejich možnosti jsou vlastně nekonečné. Když si zapíšete předmět, a pak se rozhodn neboť vám kredity bohatě stačí, tak se nic nestane. Tehdy to bylo tak, že bylo pět modulů mít čtyři moduly uzavřené a jen pátý si mohl nechat otevřený, tedy nesplnit tam nějaký pře modulu bylo možné mít víc nesplněných povinností, ale mít otevřené moduly dva znamenalo bý vyloučený nebo rovnou letět. To bylo o hodně přísnější než dnes. Pinc: To bylo. Ale naproti tomu existovala Druhá šance. Na to, že jsem ji vymyslel, jsem z Když někdo udělá průšvih a na semestr vypadne ze studia, tak může studovat dál, akorát si musí platit. Až si dodělá ty věci, co mu chybí, může se do studia vrátit. A když to během nestihne, tak má k dispozici další Druhou šanci. Druhá šance může být vlastně do nekonečna tomu bylo tak trochu evangelium: že se ta dvířka nemají zavírat a že polepšený hříšník je skvadra spravedlivých. Třeba Břéťa Oliva, to byl takový dlouho neúspěšný student, který tady studoval téměř třiná dvakrát nedokončil studium za maximální možnou dobu šesti let. Když se pak v souvislosti s aférou s turbostudenty preventivně na univerzitě kontrolovalo, zda tu také nějací takoví n z počítače Břéťa. Právě totiž ukončil studium za necelý rok, protože nedávno začal studova a vystudoval dokonce s výslednou známkou jedna. Obojí se podařilo poměrně snadno vysvětlit jsme byli pouze za to, že jsme ho opakovaně přijímali, i když si samozřejmě za studium pla Břéťa dostudoval, tak chodil po celé fakultě, všem děkoval a ukázalo se, že to způsobily p tehdejší vedoucí studijního oddělení, a jeho tehdejší budoucí manželka. On byl totiž basov vždycky když měl potíže ve studiu, tak si nabral šňůru rockových koncertů, dostal nějaké p si Druhou šanci a pokračoval dál. Jenomže jak s těmi rockery jezdil po republice, tak se z potíží a takhle to šlo pořád. Až mu ta budoucí manželka zamkla kytaru do komory a sehnala v obvodním domě kultury někde v Hlinsku s podmínkou, že si k tomu udělá bakalariát, a zašl Dyršmídovou a umluvila jí, aby to s Břéťou ještě jednou zkusila. A Břéťa, aby tu kytaru do všechno vystudoval. ****************************************************************************************** * Vstříc oborům? ****************************************************************************************** Je dnešní situace a role fakulty jiná, než jste si tehdy představovali? Sokol: Já myslím, že z jedné stránky je pořád stejná, a to v tom, že bakalářské studium je východisko pro devatenáctileté mladé lidi, kteří přesně nevědí, co chtějí. To je výhoda i to pořád platí a díky tomu máme pořád poměrně hodně přihlášek, což některé fakulty už dnes strany je to jinak, protože fakulta si velmi posílila svoje postavení na univerzitě, to je Benyovszkého a oddělení vědy, které začalo opravdu přísně hodnotit výkon fakulty v publika podobně. Velmi se rozšířila magisterská a doktorská studia, takže z hlediska univerzity js lépe, než jsme byli tenkrát. Na druhé straně se aspoň my staromilci trošku obáváme jakéhos původní myšlenky, totiž že se to studium přeci jenom do jisté míry rozpadá na jednotlivé o učitelé, kteří už nemají tu zkušenost, mají trochu tendenci si myslet, že každý student bu sociolog nebo filosof a podle toho s ním zacházejí.  To je tedy jakési nebezpečí, že se př tomu standardnímu univerzitnímu modelu. Tak uvidíme. Pinc: Ono to asi jinak nejde. Když Sokolovi vypršela možná léta děkanské služby, tak jsem děkanem, a to hlavně proto, že jsem věděl, že něco takového bude potřeba udělat a já bych zdržoval bych to, co by to šlo. A to by bylo špatně, to jsem velmi dobře věděl. Vedle těch lidí, o kterých tady Honza mluvil, tady na neuvěřitelné úrovni udělal pořádek J To, že fakulta získala renomé na univerzitě, je také jeho obrovská zásluha. My jsme vždyck na tapetě a řekněme, že jsme byli spíše dítě nechtěné než chtěné, zatímco dnes bych řekl, nechtěnosti mluvit, že jsme dosti solidně renomovaná fakulta. Ale naprosto souhlasím s tím že tam, kde jsme ustoupili, jsme asi ustoupit museli. Nedovedu si ale představit, že by te způsobem nepokračoval ve stejném směru, takže je jenom otázka, kdy se z toho ta normální f mě hanlivém smyslu stane. Sokol: To bych neřekl. Určité ústupky si vynutily předpisy – zákony, Boloňská deklarace a ten volný prostor tady přeci jenom učitelé vždycky mají. Ta volnost je veliká a záleží na jestli si tohle uvědomí a o to se budou snažit, nebo jestli naopak vehementně budou prosaz obory. Pinc: Obávám se, že perspektivně to bude spíš takhle. To není tak, že by nás nutily předpi lidech. Ale já myslím, že šťastná léta se zpravidla počítají v mnohem kratších horizontech za sebou. Nemyslím to katastroficky, že by v průběhu jednotlivých let hrozilo nějaké zhorš že to jednou splyne s tělem univerzity, vidím jako poměrně dlouhodobou záležitost a ve skr že by nám ostatní fakulty mohly jít trochu naproti, protože ta jejich představa, vyrábět l kvalifikací, je v tom světě, ve kterém žijeme, neudržitelná. Sokol: A to i v těch tradičně uznaných oborech. Univerzita je dnes pod tlakem zevnitř i zv přizpůsobit tomu, co je nově potřeba. My si myslíme, že ten náš koncept takové přizpůsoben protože si student může to studium udělat vlastně na míru. Může si zapisovat věci po celé je docela důležitý prvek. Třeba americké bakalářské studium může být buď na univerzitách, umístění na univerzitě je strašně důležité proto, že se počítá s tím, že když ten student ví, že chce dělat třeba egyptologii, tak si ty přednášky může zapsat od prvního ročníku a exkluzivní jazyk chodit opravdu pět let. To, že studium nemusí být přeříznuté, se tady poř nechápe. Samozřejmě když je to bakalariát na nějaké college, tak tam žádná egyptologie nen bakalariátu na univerzitě je právě v tom, že si student může vybrat ty věci, které chce po od začátku. Pinc: A taky to naši špičkoví studenti takhle dělali. Sokol: Ano, řada studentů to dělala a dělá. Pinc: Dělala a dělá, ale dneska je to spíš tak, že si špičkoví studenti z jiných oborů u n které tam nemají. Nejpřípadnější je to na Právnické fakultě. Právnická fakulta je teď pod univerzity, že nemá výběrové předměty, neboť oni říkají „choďte na ty druhé fakulty, ať vi vás jako budoucí právníky bylo zajímavé“. A oni chodí do značné míry k nám, zejména se rád do dékáček a pak píšou nejlepší referáty, protože je to baví. To je důležitá věc a doufám, tak, že Právnická fakulta bude nucena vypisovat si vlastní výběrové přednášky, a tím se ji zhorší. Jak byste chtěli, aby se fakulta dál vyvíjela? Sokol: Nejdřív bychom samozřejmě chtěli, aby měla ten barák. To je důležité. A pak už si m My musíme taky uznat, že ten koncept je třicet let starý a že doba se mění. Jsme možná pří svých představ z tehdejší doby. Jenom bych si velmi přál, aby naši nástupci neztratili ze že má fakulta aspoň v bakalariátu zůstat tou pružnou přípravou na ledacos. Třeba bych si v větší počet lidí, kteří tady absolvují bakalariát, mohl stát učiteli. Myslím si, že přípra povolání, při vší úctě ke kolegům, tady není špatná, a že kdyby víc z našich absolventů ch potom učitelskou aprobaci, tak by to bylo školství na prospěch. A takových věcí, kde se ší uplatní a zhodnotí, je celá řada, není to jenom nějaká fantazie. Tak tohle bych si velmi p fakulta udržela. Pinc: Pak si ještě má udržet jednu věc, a to pokud možno vysokou úroveň mezilidských vztah poslouchala děkanovu závěrečnou řeč, když se předávaly funkce, to byla mimořádně silně eti nepříliš příznivá promluva, neboť děkan odcházel s jistým pocitem hořkosti nad tím, že se lidé, kteří mají pustošivý přístup k prostředí fakulty. To je pro akademické instituce pří a dlouhou dobu se zdálo, že my se mu dokážeme vyhnout. Doufejme, že i tuhle bouřku přestoj mezilidské vztahy udrží. To platí nejenom pro vztahy mezi učiteli, ale také mezi učiteli a jsme zatím skoro žádné bouře nezažili. Sokol: Ale jo, vzpurné studenty jsme tu měli. Pinc: To je v pohodě, vzpurní studenti mají být. Sokol: Já myslím takové, co to dali do novin. Taky jsme měli takové skandály. Pinc: Ale to, že zatím bylo vždycky zřetelně cítit, že studenti jsou tu rádi, je solidně z představa. Byl bych proto rád, aby se ta mezilidská situace pokud možno udržela. Ona už je smyslu tradiční. Konec konců všichni tři děkani, kteří tu školu vedli a vedou, na ni kladl tak se to snad uchová i do budoucna. Aspoň do takového budoucna, které můžeme dohlédnout, nás obou zas tak vzdálená perspektiva není. Marie Hlaváčková 26. 8. 2015