Vyprávění studentů

Uprchlíkem / Dobrovolníkem na Srbsko – Chorvatské hranici

Report z Lesbu 28. 11. 2015


Uprchlíkem / Dobrovolníkem na Srbsko – Chorvatské hranici

Když jsem jela podruhé do Bapske, cítila jsem se jistější a odhodlanější.  A navíc jsem byla hrdá, protože jsem si vezla své dva sourozence. Myslela jsem si, že už vím, co mě čeká: zvýšený adrenalin, málo spánku, noví skvělí lidé, kteří mě pořád překvapují. Když jsem tam byla ke konci září poprvé, byl tam velký stan pro spáče a také spoustu zásob jídla a oblečení, malý domeček (rozměr 2x2m) coby kuchyň a dvě plachty přichycené za stromy, abychom nezmokli.


Ale když jsem tam přijela ke konci října, myslela jsem, že jsem na úplně jiném místě. Z malého tábora vyrostlo město. Cesta dlouhá cca 60 m pokrytá velkými stany pro čekající, dalšími stany jiných organizací jako „Červený kříž“, „UNHCR“, „Lékaři bez hranic“ apod., a navíc výdejní stánky s horkým čajem, vodou, oblečením, sušenkami, svačinami, spodním prádlem, ponožkami, hygienickými potřebami atd.  Jakmile jsme se rozkoukali, vedli nás na poradu, která zrovna probíhala (porady se konali třikrát za den). Tam jsme se dozvěděli vše potřebné a po skončení jsme se hned vrhli do práce. Bylo na výběr cca 15 pozic, které člověk mohl vykonávat. Například tzv. „vítací pozice“. Jakmile přijeli autobusy plné ospalých a vyčerpaných lidí, měli jsme poskytnout základní info o tom, co je čeká a kde zrovna jsou. Součástí toho ale také bylo jim říct, že musí jít do kopce cca 1,5 km a tam že už se o ně postarají. Toto bylo nový „zlepšovák“ nařízený Srbskou policií (dříve je vozili autobusy až na kopec). Další lidé se jmenovali „převaděči“, kteří pomáhali nosit, někdy i vozit věci nahoru. Poté byli „lajnaři“, kteří tvořili skupiny uprchlíků po 50 lidech, aby se vešli do autobusu, který je vezl dál. Tato práce byla často složitá: 1) protože bylo těžké utvořit skupinu 50 lidí, aniž by byli všichni spokojení a 2) když se naráz přihrnulo 200 lidí a více, tak se začali strkat a předbíhat. Ti lidé se neuvěřitelně báli toho, že jen někdo bude moct přes hranice, a že zrovna oni to nebudou.  Jako další pozice tu byli „vařič čaje“, „kuchař“, „výdej oblečení“, „popelář“, „hospodářka“ atd.


První den probíhal až překvapivě dobře i protože bylo teplo. Počasí tam hrálo velkou roli, jakmile byla zima a pršelo, lidé byli ještě více nespokojení, netrpěliví a nemohli si v klidu odpočinout. Bylo zde dost dobrovolníků (cca 120), což nebylo běžné. Průměrně je zde tak 40 lidí, kteří jezdí na 4-5 dní. Byla jsem moc ráda, když jsem se zde setkala i s mými kamarády z Prahy, o kterých jsem nevěděla, že mají v plánu přijet. Ke konci dne jsme dostali od našeho kuchaře teplé jídlo a šli na večerní poradu, kde jsme zhodnotili dnešní den a rozdělili si práce. Šla jsem spát, abych byla připravená na ranní směnu od tří. Při ranní směně jsem se dozvěděla, že odjela asi polovina lidí. Trochu jsem se lekla, ale pořád to bylo ještě snesitelné. Druhý den stále vše fungovalo, jen se trochu zatáhla obloha. Když jsem vstávala třetí den ráno, neuniklo mi, že je nás tu zase o něco míň. Ale nebylo se čemu divit, byl konec týdne. Nebylo už moc hezké počasí a vše trochu nasvědčovalo tomu, že to dneska nebude lehké. Odpoledne přijelo hodně autobusů, a lidé čekali cca 4 hodiny na jednom místě. My jsme se je snažili uklidnit, ale nebylo to moc platné. Skoro všichni zbývající dobrovolníci byli celý den tam, kde se nashromáždilo nejvíce lidí, takže už nefungovaly všechny pozice. V tento moment už jsme nemohli být jen hodní lidé, kteří jim vrátí důstojnost a usmějí se na ně. Bohužel člověk musel být trochu agresivní, aby se nepošlapali. Mě z toho upřímně nebylo moc dobře, ale bylo to často nutné. Tohle trvalo skoro celý den. Byl to jeden z nejsilnějších zážitků. Ale co bylo úžasné, bylo to, že všichni, ač byli sebevíce vyčerpaní, se snažili udělat vše pro to, abychom se všichni cítili co nejlépe. Hráli jsme na kytary a plastové kýble a samozřejmě nechyběl ani černý humor. Naštěstí během noci přijeli další dobrovolníci, takže byla největší krize zažehnána.


Když jsme odjížděli, byla jsem ráda, že už jedu domů, ale přitom jsem nemohla nemyslet na ty lidi, co stále přijížděli. Byla jsem už unavená, ale cítila jsem, že jsem něco dokázala. Určitě bych chtěla pomáhat dál a cítím, že to k něčemu je, ale je jasné, že to takhle nemůže jít dál jen s pomocí dobrovolníků.


Bapske, říjen 2015


Anežka Matoušková

studentka 1. ročníku bakalářského studijního oboru Studium humanitní vzdělanosti


FOTOGALERIE



Report z Lesbu 28. 11. 2015

Czech Team byl dnes rozdělen na dvě skupiny. První skupina dokončovala třídění věcí ve skladu Donkey House. Práce v tomto skladu jsou již více méně ukončeny a všechny věci, včetně těch, co byly venku, jsou roztříděny. Posledních pár dní jsme ve skladu měli i dobrovolníky z jiných skupin a bylo tam vždy minimálně 6-8 lidí. Systém, který Czech Team vymyslel a který jsme si předali s týmem minulým, je univerzálně oceňován a Donkey House se proslavil jako sklad, ve kterém je pořádek, což z něho dělá v okolí spíše výjimku. Koordinátor švédského týmu Andrej, se kterým velmi úzce spolupracujeme, a drobný Nizozemec Manco, který se snaží pomoc na ostrově více centralizovat a zefektivnit, naše výkony ve skladu velmi oceňují a chtějí část týmu použít jako manažery dalších skladů, ve kterých je třeba věci roztřídit a systematizovat. O této možnosti v současnosti dále jednáme.


Přímá práce s uprchlíky je na plážích a v táborech. Situace tam jsou často napjaté a emotivní. Spousta dobrovolníků chce působit právě na těchto místech, ale problém je, že bez podpory ze skladů je pomoc velmi neefektivní. Na místech, kde se promočeným a unaveným uprchlíkům vydává oblečení, musí být zásoby pečlivě roztříděny, jinak je v nastalém zmatku nejde distribuovat. Sklad plný neroztříděných věcí je tedy více méně nepoužitelný. Uvést sklady do pořádku a použít v nich „náš“ systém je tedy jednou z našich priorit, která může mít velký pozitivní dopad na distribuci pomoci v severní části ostrova. Práce je to pro někoho sice neatraktivní (celý den třídíte oblečení), v konečném důsledku může být ale přínosnější.



Tím se dostávám k situaci na plážích. Máme dohodu o spolupráci s nezávislou skupinou dobrovolníků, kterou naši předchůdci překřtili na „Ninja Team“. Dohodli jsme se dnes, že by na plážích mohli využít naši občasnou pomoc, a tak se část týmu přesunula na jednu ze severních pláží, kam se svážejí uprchlíci hned poté, co přistanou. Dostali jsme velmi důležitý úkol postarat se o distribuci ponožek :-) Paradoxně se jedná o důležitou sekci, protože promočené nohy mají úplně všichni a priorita je udržet lidi v teple, dokud se nedostanou do větších táborů, kde se mohou lépe vybavit. Za odpoledne jsme rozdali celé krabice dětských ponožek a botiček. Bouřka poté proud uprchlíků přerušila, protože cesta pro ně byla moc riskantní. Dnes po pár dnech klidu připlulo více lidí. Tureckým pašerákům totiž před pár dny došly čluny a chvíli trvalo, než sehnali nové. Udržet si kontakt na pláži je pro nás důležité. Sklad je totiž plný a my tu nejsme od toho, abychom se kochali hromadou věcí. Naším úkolem je dostat je k lidem, kteří je potřebují. V současné době tedy můžeme věci ze skladu dovážet na pláž, která je jen o pár kilometrů dál přesně tak, jak jsou třeba.


Zdá se, že největší výzvou efektivní pomoci je koordinace. Funguje zde spousta organizací a iniciativ, dobrovolníků jsou stovky. Práce je však vždy dost a ne vždy se mezi tolika organizacemi vykonává efektivně. Spousta energie je ztracena, protože se všichni snaží dělat všechno. Czech Team si chce vypěstovat kontakty se skupinami a jednotlivci, jejichž cílem je posunout koordinaci pomoci kupředu. Úzce spolupracujeme se skupinou, která během krátké přestávky v proudu uprchlíků vyčistila celý tábor Moria, a jejichž koordinátor velmi oceňuje naši práci ve skladu. To samé platí o dalších skupinách. Naším dlouhodobým cílem je nyní přispět vším co máme ke zlepšení spolupráce mezi skupinami, které může mít velmi dramatický dopad na efektivitu pomoci (alespoň v severní části ostrova). Snažíme se navázat na velmi úspěšné aktivity minulého týmu, který zde Czech teamu vybudoval jméno a respekt a pomoci tam, kde jsme skutečně nejvíce třeba, a kde bude naše pomoc nejvíce efektivní.


Mějte se krásně, zdravíme z promočeného Lesbu.


Petr Gut

student 2. ročníku magisterského studijního oboru Obecná antropologie - integrální studium člověka


Poslední změna: 2. prosinec 2015 14:17 
Sdílet na:  
Váš názor
Kontakty

Univerzita Karlova

Fakulta humanitních studií

U Kříže 8

158 00 Praha 5 - Jinonice

POZOR: Uzavření stanice metra Jinonice od 7. 1. do 7. 8. 2017


Identifikátor datové schránky: piyj9b4

IČ: 00216208

DIČ: CZ00216208

Podatelna

Všechny kontakty


Jak k nám