Jan Osúch: I v PR platí, že lež vás prostě dožene ****************************************************************************************** * Jan Osúch: I v PR platí, že lež vás prostě dožene ****************************************************************************************** Jan Osúch (1983) pochází z Kutné Hory. Na FHS absolvoval bakalářský obor Studium humanitní dva roky působil v akademickém senátu a podílel se na založení studentského časopisu Humr. studií začal působit v různých médiích (iHNed.cz, Novinky.cz) a po škole pracoval jako rep televizi. V letech 2010-2012 působil jako mluvčí Úřadu vlády ČR, následně vedl čtyři roky cestovní kanceláře Fischer. V současnosti působí jako manažer PR a komunikace pojišťovací Renomia. Proč jste si vybral právě Fakultu humanitních studií [ URL "http://fhs.cuni.cz/FHS-4.html" Vystudoval jsem střední stavební průmyslovku, takže přejít na fakultu tohoto typu bylo pro (včetně rodiny) poměrně překvapivé. Ale už na mělnické stavební škole mě nejvíc bavily a n předměty jako čeština a občanská výchova. A stále častěji jsem si říkal, že moje další ces k humanitnímu zaměření: buď k politologii, nebo k žurnalistice. Dal jsem si přihlášku na F žurnalistiku na FSV: na FHS jsem se dostal, na žurnalistice jsem neuspěl ve druhém kole. Z nelituju. Dostal jsem se na FHS  a dál jsem kombinoval humanitní vzdělání zaměřené na poli dělat i žurnalistiku, takže se mi to dodatečně hezky protnulo. Když už jste potom na fakultě studoval, jaké předměty vás bavily nejvíc? Pamatuji si hlavně na první Kořeny evropské tradice, to byl skvělý úvod Zdeňka Pince. I kd řečeno, měl jsem s čistou filosofií dost problémy, obecně s předměty, které souvisely se S mě naopak bavila třeba historie u Markéty Seligové. A pak samozřejmě i občanský sektor a k Prudkého a také u pana Müllera staršího a u jeho syna. Takže kdybyste měl říct, co vám nešlo, byla by to ta filosofie? Ano. Tam jsem se opravdu snažil, ale asi jsem se snažil málo. Neměl jsem potřebnou trpěliv texty víc promýšlet, což byl samozřejmě základ. Moc mi to nešlo, a proto mě to bavilo méně předměty. Dva roky jste také působil v akademickém senátu. Jaká to pro vás byla zkušenost? Byl jsem za to hrozně rád. Od mládí jsem se zajímal o politiku a o veřejné dění. Krom toho jako poměrně mladý začal pravidelně dívat na televizní zprávy, také jsem často (nejčastěji sledoval Jednadvacítku, což byl pořad typu dnešních Událostí, komentářů. Hodně jsem taky č zájem o věci veřejné se pak projevil i na fakultě: co by studenti chtěli řešit, co by rádi až k uším vedení fakulty. Proto jsem se přihlásil do voleb do AS a měl jsem hroznou radost se tam dostal. Vtáhlo mě to do dění na fakultě a kontaktu s vedením ještě víc. Několikrát na pivu a bylo fajn se s nimi vidět i trochu méně formálně. Hodně mě to bavilo. Jednak to a zábavné a také to byl zdroj energie pro studium, která si myslím, že patří k těm těžším jsem to dotáhnout a neudělat si ostudu tím, že někdo, kdo má čas a chuť být v akademickém ze školy odejít, protože ji nezvládl. Podařilo se vám v rámci vašeho působení v AS něco prosadit? Šel jste tam s tím, že se bude změnit? Já jsem se k tomu snažil přistupovat poctivě, připravovat se na jednání a bavit se před ni bodech, které se tam měly projednávat. Ne snad, že bych znal názor všech studentů, kteří t snažil jsem se ale vnímat přinejmenším to, co třeba vadí kamarádům, s kterými jsme se běhe a pak to tam říkat nebo to reflektovat při hlasování a projednávání těch věcí. Myslím, že takových drobných malých věcí. Jedna z nich byla to, že jsem ve své kampani sliboval, že z studentský časopis. A ten jsme potom s kamarády dali dohromady. Na Humr a jeho vznik jsem se právě chtěla zeptat. O čem se psalo v jeho prvních číslech? To se přiznám, že už si nepamatuji. Ale to první číslo mám ještě pořád doma v deskách s dů dokumenty. Já jsem poměrně rychle vedení časopisu opustil, ale zůstali tam moji skvělí teh kamarádi, kteří tomu potom dávali víc energie a posouvali to dál. Třeba Lucie Poštolková, pražském deníku Metro, Honza Černý, současný redaktor a moderátor České televize, Marcela Hartmannová, které se doteď pohybují kolem profesionální komunikace, Bára Říhová, která dl Dnes a v Lidových novinách nebo grafik Nik Narsia. Z té zhruba osmičlenné party, která kol spousta kolegů prosadila v médiích. Z toho mám i po letech velkou radost. Jsem rád, že jsme zvládli založit ten časopis a že tam v nějaké podobě funguje dál. Byla t jsme to vymýšleli úplně od začátku a přemýšleli, jestli bude vycházet elektronicky, nebo p má mít stran, jaké rubriky, kdo to bude plnit, kdo distribuovat, když jsme se domlouvali s nám dají peněz na tisk, a když jsme vymýšleli logo, grafiku, název... Vedle akademického s další zajímavá věc na té fakultě. A dodatečně mám pocit, že se mi to vlastně všechno pěkně žurnalistika už trochu začínala právě tam. Vy jste se žurnalistice nevěnoval už před FHS? Ne, předtím ne. Až ve druhém ročníku jsem jako elév přišel na server Hospodářských novin i jsem začínal na úplně miniaturní úvazek. Chodil jsem tam od šesti do devíti večer a pracov velcí on-line redaktoři odcházeli domů. Ten web tehdy fungoval do devíti nebo do deseti ho být někdo, kdo by takzvaně „hlídal četku“. To znamená někdo, kdo by sledoval, jaké přicház ČTK, a když by tam bylo něco hodně zajímavého, tak by to zkopíroval, přidal dobrý titulek tím udržoval živost webu. Tak tam jsem začal s novinařinou ve druhém ročníku a ve třetím j nastupoval na poloviční úvazek. Co vás na novinařině vlastně přitahovalo? Asi už to opravdu začalo v dětství. Tím, že mě bavilo sledovat politiku, začalo mě bavit s se o ní trochu jinak referuje v televizních publicistických pořadech a trochu jinak v tišt přišel jsem na to, že by mě to bavilo také dělat. Tu politiku nejen sledovat, ale zároveň ještě za to mít peníze, což se zdálo jako dobrý kruh (smích). Od prosince 2010 jste začal pracovat jako mluvčí vlády. Byla to hodně velká změna oproti t dělal předtím? Od třetího ročníku jsem pracoval jako editor na serveru Novinky.cz a potom jsem šel na dva České televize do domácího zpravodajství.  Přejít z novinařiny na mluvčího vlády byl obrov druhou stranu mi hodně pomohla zkušenost z České televize. Ke konci té doby, co jsem tam p měl totiž na starost i politické zpravodajství, takže jsem byl u politiky už hodně blízko. možná až takový náraz, jako když někdo přijde na post mluvčího vlády třeba z firemní komun novinařiny jiného typu než je ta politická. Nebyl jste nervózní z toho, že najednou musíte mluvit před novináři? To byla zrovna jedna z velmi mála věcí, ze kterých jsem nervózní nebyl. K práci televizníh patřilo dělat živé vstupy. A nutnost mluvit správně a jistě. Česká televize má absolutní p když už vás pustí na obraz, musíte se neustále zdokonalovat. Není tam dlouhodobě prostor p mluvil nepřesvědčivě, rozklepaným hlasem. Takže jsem se v České televizi musel trémy hodně na Úřadu vlády při moderování tiskových konferencí už to nebyl takový problém. Jiná věc je, že na takto vysoké pozici, a zvlášť v tom věku – mně bylo tehdy dvacet sedm, spousta věcí, které vás stresují mnohem víc. Ta zodpovědnost je obrovská, dotazů novinářů, vyřizovat, jsou desítky a zároveň jednáte s nejdůležitějšími politiky země, kterým musíte co a jak by měli říct. Cítíte obrovský tlak. Musíte se snažit vyhovět novinářům a zároveň nejlépe umíte pro daného politika, přičemž jeho zájmy a zájmy médií se ne vždy slučují a v To je na práci mluvčího obecně nejvíc stresující. Nevnímal jste zlom mezi rolí novináře, který se snaží odhalit, jak politici pracují, a pří jejich chyby, a rolí mluvčího, který se politiky snaží ukázat spíš v příznivém světle? To určitě ano. Máte pravdu, že když jako novinář skončíte a začnete dělat PR nebo mluvčího mnozí z bývalých kolegů začnou nahlížet s despektem a mohou to vnímat právě tak, jak to po Na druhou stranu podle mého platí: kdo jiný by měl politikům radit nebo jim pomáhat s tím, komunikovat s veřejností, než ten, kdo s tou veřejností komunikovat umí, protože byl novin bývalý novinář umí z náročného jednání vlády, kde je bod, který je popsán na pěti A4, umí pasáže a dokáže doporučit politikovi, že tyto dva odstavce jsou nyní nejdůležitější a potř nejen novináři, ale jejich prostřednictvím i veřejnost? Nejlépe si osvědčíte tuto kvalifik novinář, protože ty složité věci musíte umět překládat do jednoduchého jazyka, ale tak, ab neztratila podstata. Myslím si, že je to velmi důležitá role a upřímně řečeno, jedna z nejčastějších frází při odchodu některých politiků je to, že nedokázali dobře komunikovat s veřejností a nedokázal agendu a to, co dělali. V rámci PR to platí i pro firemní komunikaci jako doplnění klasick Byla by škoda, kdyby se ta role snižovala na to, že mluvčí je někdo, komu politik řekne tř je bez dalšího jen papouškuje do médií, obecně zatlouká a určitě i hodně lže. Tak to není i většina novinářů by vám řekla, že dobrý mluvčí je i pro ně důležitý. A stejně tak je důl PR manažer pro firmy a oborové novináře. Dobrý novinář potřebuje mít vazby na firmy typu R CK Fischer, protože potřebuje informace od lídrů oboru. V médiích je obecně tlak na snižov redakce nepřetékají lidmi. A když se sebelepší ekonomický novinář v pondělí věnuje trhu s energetice, ve středu dálnicím, ve čtvrtek vlakům a v pátek má čas na pojišťovnictví, tak se naprostým odborníkem a potřebuje důvěryhodného partnera, který mu poskytne pravdivé inf statistiky a trendy. Dá se tedy podle vás rozlišit dobrá práce pro firmu a její dobrá reprezentace od toho, co na růžovo“? Myslím, že to rozlišit jde. Když máte dlouhodobě dobrou publicitu a dlouhodobě dobré vztah tak je to určitý punc kvality a určitý signál, že to člověk dělá dobře, protože jinak by t růžovo“ novináři prokoukli. Myslím, že není fráze, že lež je něco, co vás prostě dožene. K jsou pod dohledem novinářů a ukažte mi mluvčího, který pouze lakuje, lže a vytváří bariéru se novináři nemají šanci dostat. Takový mluvčí prostě není. A není to tak ani ve firemní k Mluvčímu, o kterém jsou novináři přesvědčeni, že lže, prostě přestanou volat, přestanou mu zprávy a přestanou o něj mít zájem, protože ho nepotřebují. Nebo ho v některé lži skutečně zdiskreditují. Můžete samozřejmě tu funkci karikovat, jak to dělá třeba pan Ovčáček, mluvčí současného pr a dostat se za hranu tím, že začnete přinejmenším částí novinářů a veřejnosti v podstatě p vysmívat se jí. Jsem ale přesvědčen, že drtivá většina dlouholetých mluvčích a PR manažerů pro politiky nebo pro firmy, jsou prověření a snaží se být profesionálními prostředníky me zaměstnavateli a veřejností. Jaké by to pro vás bylo, kdybyste měl dělat mluvčího současného prezidenta? To bych nedělal. Stoprocentně. Osoba politika nebo reputace firmy, za kterou máte mluvit, důležitá, protože se s tím absolutně spojujete. A nechcete sobě ani své rodině dělat ostud mluvčí pana prezidenta je bohužel nejen součástí té ostudy, ale ještě ji aktivně spoluvytv Teď se přesuneme k lehčímu tématu: čemu se věnujete, když nepracujete? Tak teď především synovi, protože máme od 1. března nádherného kluka Ondru. Tedy ona se mu především moje partnerka, ale snažím se s nimi být hodně alespoň večer a o víkendech. A pl domů neustále posouvat spíše směrem k brzkému odpoledni (smích). Takže kdybyste měl říct, z čeho máte teď v životě největší radost, byla by to rodina? Určitě. To je největší zdroj radosti a pro mě úplně nový svět. Bc. Jana Fikejsová 24. 5. 2016