Lily Císařovská: FHS je vstřícná a liberální se vším, co to obnáší ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Mgr. Lily Císařovská [ URL "https://bakalar.fhs.cuni.cz/SHV-171.html"] působí na Fakultě h UK [ URL "FHS-4.html "] od roku 2007, od roku 2008 dodnes je vedoucí Komunikativního modul anglický jazyk v kurzech AJ - Advanced, Úvod do studia jazyka, Nácvik anglického překladu akademickém senátu fakulty. Kromě toho se věnuje překládání. *========================================================================================= * Na FHS pracujete již mnoho let, jak si vzpomínáte na své první dny na fakultě? Jaké to t Vás přivedlo zrovna sem? *========================================================================================= Institut základů vzdělanosti, předchůdce fakulty, vznikl již počátkem 90. let. Ta doba byl naděje a optimismu. Věci, o něž jste dlouho a marně usilovali, šly najednou snadno a s úsm nám domů po létech marných žádostí najednou zavedli telefon. Byla to sice desátá přípojka paralelce, ale většinou dokonce fungoval.   Ten telefon symbolicky ohlašoval novou éru. Byl čerstvě připojený, když zazvonil – a jestl nevzala angličtinu na IZV. Neměla jsem žádné kurzy, právě jsme se vrátili z Austrálie, a t Dalo by se tedy říci, že na FHS mě přivála zvláštní shoda okolností. Z první výpravy do Legerovy ulice mi utkvěly bílé kachlíčky na zdech jako výmluvné memento se tam odehrály. Učila jsem potom v L4, v místnosti s okny do dvora, v níž zemřel Jan Pala někteří studenti nevěděli, kdo to byl, ale ještě jich nebylo moc.     Počátky IZV byly prosyceny atmosférou tehdejší doby. V prvních letech se naši studenti čas z řad uchazečů nepřijatých na jiné fakulty, kteří „pincárnu“ vnímali jen jako dočasné přek řešení. Ale když se nakonec dostali tam, kam se hlásili původně, často se rádi vraceli, pr postrádali tu charakteristickou „dynamiku ducha“, již na IZV brali jako samozřejmost, ale fakultách nenašli.  Těžko přesně vymezit, co to vlastně bylo. Možná tu proudilo něco z toh před Listopadem ve svém alternativním světě tiše střádali, nebo to bylo tím, že tenkrát je všichni znali jménem, že IZV bylo takové osobní a jedinečné setkávání různých lidí a osudů Vám přijde, že si to idealizuji, ale pro mě tam ona těžko definovatelná otevřenost a spont je základ, bez kterého se dobře učit nedá. A myslím, že FHS si to svým způsobem uchovala d *========================================================================================= * A pokud se takto podíváte zpět, dokážete říct, co Vás na této fakultě stále udržuje a př že existuje něco jako „duch FHS“? *========================================================================================= Jak už jsem řekla, člověk má tendenci pokládat to, co je kolem něj, za samozřejmé, a teprv s jinakostí poznává, že to, co je, také být nemusí. To platí i o FHS, která je vstřícná a vším, co to obnáší. Podle mého tahle atmosféra velmi tlumí tíži současné doby a já jsem vd že můžu všechna zklamání soudobé společnosti sledovat z téhle oázy. Pochopitelně netvrdím, imunní vůči vnějším tlakům nebo vlivům, o nichž píše Liessmann, a nevím, jestli to vůbec v jde, ale domnívám se, že ve srovnání s jinými institucemi jsme na tom nebývale dobře. Může jazyk, filosofii, duchovní dějiny, a to je důkaz, že jsme stále schopni odolávat všeobecné „zkapitalizovat ducha“. Pro mě je například zásadní, že mám úplnou volnost v tom, jak budou mé hodiny vypadat, že intuitivně dotvářet podle nastalé situace. Mám je samozřejmě vždycky připravené, ale přest nevím, jak se budou konkrétně vyvíjet. Tahle otevřenost a důvěra je obrovský stimul a záro Je to příležitost uplatňovat cosi jako tvůrčí princip i v něčem tak daném, jako je výuka j s důvěrně známými texty. Myslím, že na té atmosféře se podílí každý, kdo na fakultě je, ka jedinečným přispívá. A nevím, jestli si vůbec uvědomujeme, jak skvělé vedení naše fakulta to jsou lidé, kteří ji vytvářejí, a já zkrátka mám lidi, kteří tu jsou, ráda. *========================================================================================= * V rámci svého působení na fakultě velmi často přicházíte do styku se studenty především stupně studia. Přemýšlela jste někdy o tom, co takto mladé lidí může přitahovat či fascino fakultě? *========================================================================================= Když se mladý člověk hlásí na nějakou školu, vůbec neví, co ho čeká. Poptává se, zjišťuje, ale jaká ta škola skutečně je, dopředu vědět nemůže. To ostatně platí v životě ve všem. A většina studentů se k nám asi hlásí z jakési setrvačnosti: nevědí, co vlastně chtějí, ne tak se rozhodnou dál studovat v naději, že se časem jejich „po-volání“ samo ukáže. FHS  sk potřebnou inspiraci dá. Možná také, že o fakultě někde slyšeli; koneckonců na naše absolve každou chvíli – v médiích, tisku, v různých institucích či neziskovkách atd.  Jistě, mezi takoví, kteří sem přišli rovnou s jasným cílem, ale těch bude minimálně. Myslím, že mladí zaměření na rychlý hmotný prospěch se budou spíš hlásit jinam než na FHS a ti, kdo mají ja zájmy, se zas budou i v bakalářském stupni ucházet o specializovanější studium. *========================================================================================= * A jak si vzpomínáte na svá studentská léta? Jaký obor a kde jste studovala?    *========================================================================================= Vystudovala jsem FF UK, angličtinu a bengálštinu. Za mých studentských let vůbec nebylo mo individuální studijní programy sestavovat podle zájmu a zaměření, jako si je studenti sklá výběr nebylo, ba vůbec byl zázrak, že jsem se dostala, když poměr přihlášených k přijatým byl zhruba 1: 120. Mně nejspíš pomohlo, že jsem už tři roky chodila na hindštinu. Měli jsm ještě na fakultě zastihli skvělé lidi, za nimiž postupující normalizace na dlouhá léta zro dveře. Tak například Dušan Zbavitel náš tříhlavý kroužek každé pondělí v sedm ráno ve vymr Orientálního ústavu v Lázeňské ulici na Malé Straně fascinoval svým vyprávěním o horkém in o legendách a tradici, o filosofii a kultuře a nás ani nenapadlo, že to dělá nejen bez nár ale že tím také riskuje strašlivý průšvih. A nejen on, nýbrž i ti, kdo nám tato setkávání to výborný vypravěč. Ty jeho hodiny jsme milovali.  Je až s podivem, kolik úžasných věcí s té úmorné šedivosti normalizačních let. Začínaly bytové semináře, domácí univerzity, domác výstavy. Tupou normalizační ideologii jsme rozpouštěli apeironem ducha. Normalizační léta, nepředstavitelná šeď a žalostná ubohost zbytečných problémů každodennosti, a tak ty bytové neobyčejnou sílu. O možnostech, které máme dnes, se nám ani nesnilo. Ale o to hmatatelněji jsou ty duchovní věci podstatné. Myslím, že jsme ten čas nepromarnili.   *========================================================================================= * Co pro Vás znamená „umět“ cizí jazyk – je to konkrétní úroveň znalosti nebo ještě něco j *========================================================================================= Víte, ono vždycky záleží na tom, odkud se na věc díváte. Něco „umět“ je spíš určitý způsob k věci, ne množství informací nebo naučené dovednosti, které využíváme mechanicky. Dala js do uvozovek – nejspíš proto, že cítíte tu unikavost. „Umět“ evidentně souvisí s uměním, al umělce, jestli své umění umí. Co vám odpoví? Že umět není trvalý stav, který jednou dosáhn náš navždycky. Umět je vytvářet neustále nanovo, neustále chtít o něco víc. Proto vám uměn žádný diplom, žádný certifikát. Dnes je módnější mluvit o „jazykové kompetenci“.  Je symptomatické, že o kompetenci se mlu spojitosti s jazyky cizími, zatímco kompetence v jazyce mateřském je pokládána za cosi sam nechci zpochybňovat znalosti mateřštiny: Všichni ji známe v takové míře, v jaké ji užíváme jde. Nabízí se tu známý Wittgensteinův výrok: „Hranice mého jazyka jsou hranicemi mého svě řečeno, zatímco kompetence zdůrazňuje dovednosti a funkčnost, „umění“ chce meze překonávat Otázka, co to vlastně je ta kompetence, je dosti spletitá. Zaměstnává spousty odborníků v institucích a na mnoha úrovních. Vidím v tom i odraz současného paradigmatu, které oceňuje a účelnost. Avšak definovat kompetenci bez kontextu je jako snaha o kvadraturu kruhu, prot je vždy nějak vázána na určitou situaci. Je dost příznačné, že o kompetencích se přesto ča by byly univerzálně platné. Je to jeden z běžných příkladů  šalby, kterou nám jazyk předvá si například někoho, kdo v nějaké nadnárodní korporaci obstarává firemní poštu. Píše obcho všemi náležitostmi a na e-maily odpovídá adekvátně. Svou práci tedy vykonává bezchybně, to odpovídající jazykovou kompetenci. V čem spočívá jeho práce? Sestavuje bezchybné dopisy z vět do předem daného formátu. Pro takovou práci jsou jistě zapotřebí určité jazykové doved znamená to automaticky, že dotyčná osoba ony jazyky „umí“?   Jazyk je přece daleko, daleko víc než ten úzký komunikační proužek, na němž se obvykle poh si uvědomujeme tuto rozlehlost, dokud svou kompetenci vnímáme s onou doložkou o vázanosti situace, máme k jazyku respekt. Pak se nejspíš budeme pořád učit, ptát, žasnout a svou kom přiměřeně a ve smyslu té vázanosti na konkrétní situace. A to je myslím v pořádku. Jazyk n jak my sloužíme jemu.  Je v tom vzájemnost a ta je podmínkou komunikace, kterou jazyk umož názoru, že neúcta k jazyku se člověku vrací – třeba ve formě zbytečných konfliktů, jež ply rozumění“. Asi byste se divila, kolik lidí si dnes myslí, že respekt k jazyku omezuje jejich osobní s přesvědčeni, že nemají zapotřebí něco respektovat, nějaká pravidla či úzus.  Nechtějí vidě kterou si ušetřili, za ně musí vynaložit někdo jiný, aby jim rozuměl.  Slýcháme od student interpunkci (gramatiku, pravidla, přesnost) nepotřebuju, to je jen forma, přežitek, i bez rozumět, semtostejňeňigdánevumněl“ a tím pro ně celá věc končí. Věřte nebo ne, opravdu se A jestliže se pak tento „sebevědomý“ člověk díky vlivným kontaktům protlačí do médií, do t skutečně stalo), škodí nám to všem.    *========================================================================================= * Jak hodnotíte nabídku studia cizích jazyků na FHS UK? Napadá Vás, co by bylo ještě potře vylepšit či změnit? *========================================================================================= Nabídka jazyků je poměrně široká. Pravda, některé kurzy jsou hodně plné, ale na druhé stra že jsou přeplněné pouze na začátku semestru a postupně se vylidňují. Někteří studenti mají oči a pak nestíhají. Jazyk potřebuje čas a bdělost vědomí, ostatně jako všechno, co má něj Podle mého není třeba mít kurzů hodně, ale spíš je naplno využívat. Forma studia na vysoké být trochu jiná, než aby vás pořád někdo vodil za ručičku a kontroloval. Chce-li se někdo tak se to naučí. Když si kurz zapíšete jako povinně volitelný předmět, stává se z něj povi ale nerad dělá to, co musí. Potom se studenti ptají, kolik že můžou mít absencí, aby dosta je to za otázku? Buď se chci něco naučit, tak se do toho ponořím naplno, anebo nechci, a p nehlásím. Ale vybírat si svůj „nárok“ na absence mi připadá velmi nedospělé. Učení nesmí b biflování, ale objevování; člověk si musí hrát a zapojit vědomí.    Ptáte-li se, co je podle mě třeba změnit v oblasti jazykové výuky, pak si myslím, že je to vůbec. Onen úzký prostor každodenní komunikace, v němž se běžně pohybujeme, je pro akademi dost málo. Takový jazyk nestačí na vyjádření náročnějších myšlenek. A bez schopnosti aspoň přesně chápat a přesně formulovat (což přirozeně bývá mateřština), se dá sotva dobře nauči jazykům. Myslím, že alespoň jeden jazyk by měl vzdělaný člověk ovládat skutečně dobře. Obč zamrazí, když někteří studenti ani netuší, že věty v jejich překladech (nebo e-mailech) js postrádající smysl, nebo když papouškují naučené poučky a neptají se po významu. Chyby nev někdy mohou být velmi prospěšné, ale vadí, když jsou to stále stejné chyby. Abyste mi dobř vůbec nehájím nějaký purismus, ani nemám přehnané nároky na pravopis či gramatiku, to vůbe chci jenom to, aby věty měly jasný a jednoznačný význam. Jazyk slouží humanitním oborům ja jako nástroj, a tak je nutné umět s ním dobře zacházet. Jazyková kultura, krása jazyka, už kosmetická nadstavba, která s postojem k jazyku automaticky souvisí. *========================================================================================= * S anglickým jazykem pracujete též v rámci své překladatelské činnosti. Jaké největší úsk názoru skrývá tato práce a co byste s ohledem na vlastní zkušenosti doporučila našim stude vypracování tzv. „skeletových překladů“? *========================================================================================= Překládání je osamělý běh na dlouhé trati. Je to jedinečná zkušenost, a jak známo, zkušeno Pokud studenti chtějí naplno využít příležitosti, kterou jim OJAK nabízí, či přesněji, pok čas a námahu, kterou do atestu nutně musejí vkládat, pak je velmi důležité rozumně hospoda tak, aby nepracovali ve stresu a ve spěchu. Je třeba pozorně naslouchat překládanému textu překládání myslet.  Když budou mít dost času, začnou si hrát, zkoumat, objevovat souvislos pak se jim vše mnohonásobně vrátí. Zahlédnou jazyk jako celistvou bytost, zahlédnou svou v ve vztahu k výchozímu jazyku, budou vnímat detaily i celek současně. Hravost není bezduchá zaujetí. Myslím, že leckterým studentům se to skutečně podařilo. Potom říkají, že se jim p docela stýská, a já jim to věřím. Stručné praktické návody k překladu studenti najdou v SISu u Ověření jazykové kompetence, naučit i na seminářích Nácvik anglického překladu nebo na konzultacích, ale s překladem si sami. Překládání je záležitost natolik individuální, že Vám tu žádný jednoduchý univerzáln nedokážu. *========================================================================================= * Když odhlédneme od pracovního života, jak nejraději trávíte svůj volný čas? Máte nějaké se ráda věnujete? *========================================================================================= Volného času mám bohužel velmi málo, a tak mi na koníčky v pravém slova smyslu už nezbývá. namlouvám, že se jednou ke svému největšímu koníčku ještě vrátím. Co to je, si z pověrčivo s dovolením pro sebe. Mám také velmi ráda hudbu, především klasiku – starou i moderní, bez nedovedu ani představit. A potřebuji přírodu – les, louky, vůni země po dešti, nebe, kouka jak se honí mraky, jak běží světlo. *========================================================================================= * A co se týká Vaší angažovanosti v akademickém senátu, jaké jsou Vaše motivace? *========================================================================================= Právě proběhly volby do senátu a žalostná účast studentů vypovídá o tom, že nejspíš ani ne je senát pro akademickou samosprávu a nezávislost. V této spojitosti se mi vnucují různé a jinými důležitými věcmi: že totiž dokud je máme a dokud fungují, je často nevnímáme a nest Většinou si jich začneme všímat, až když se porouchají, a to může být pozdě. Práci v senát službu, jako svůj podíl na chodu fakulty. Senátor nemá téměř žádnou pravomoc, má jen jeden ale i ten někdy může být dobrému ku prospěchu. *========================================================================================= * S jakým největším problémem se podle Vás v současné době potýká Akademický senát FHS UK řešení pro překonání tohoto problému vidíte? *========================================================================================= Jako problém skutečně vidím tu malou účast u voleb, což nejspíš znamená, že plénum akademi dostatečně nevnímá spojitost mezi senátem a akademickými svobodami. Problémem je taky nedo některé body k jednání bývají občas časově náročné na přípravu – různé formální či formula předpisů a regulí, které senát schvaluje, v sobě např. můžou skrývat řetěz dalších souvisl velmi obtížné dohlédnout se všemi možnými důsledky. Jinak si myslím, že senát pracuje dobře: vládne v něm společná dobrá vůle, vzájemný respek fakultu. Lily Císařovská: Kde není zájem, tam je biflování (rozhovor) [ URL "FHS-2057.html "] *========================================================================================= * Co byste na závěr našeho rozhovoru popřála svým kolegům a studentům v novém roce? *========================================================================================= Aby měli radost z toho, co dělají, a neztratili schopnost žasnout. Což je vlastně totéž. A energii i potřebné prostředky dotáhnout to, co začnou, do nějakého logického celku, cíle, mohli předávat dál. Děkuji Vám za rozhovor. Kateřina Tourková 2. ledna 2014