Karel Müller ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Doc. Ing. Karel Müller, CSc., působí na společenskovědním modulu FHS UK [ URL "http://fhs. FHS-4.html"] , v letech 2002–2007 byl též proděkanem pro zahraniční styky. Odborně se věnu sociologie vědění, sociologie institucí a problému modernizačních procesů. Přednáší pro ba magisterské i doktorské studenty v rámci oborů Studium humanitní vzdělanosti, Studia občan Řízení a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích, Genderová studia, Environme Historická sociologie v kurzech Úvod do sociologie, Kvalitativní metody sociologického výz institucí, Sociologie organizace pro občanský sektor, Sociologie vědění aj.  *========================================================================================= * Pane docente, z toho, že máte titul inženýra, a z toho, že jste získal docenturu na Vyso ekonomické, by se dalo usuzovat, že nejste tak úplně sociolog, jak to vypadá podle Vaší či je tedy oblast Vašeho odborného zájmu? *========================================================================================= Překvapilo mě, že jste si toho všimla. Vždycky, když po mně kolegové něco žádají nebo mě h je upozorňuji: „Všimněte si, že jsem taky inženýr!“ Moje zkušenost je z tohoto hlediska ho ekonomická. Slabší půlku své kariéry jsem věnoval ekonomii – jednak jsem absolvoval VŠE a doktorát na Ekonomickém ústavu Akademie věd. Tím ale moje ekonomická orientace končí, prot šedesátým osmým rokem nastoupil do Akademie a tam jsem se dostal do týmu akademika Radovan se věnoval sociálním souvislostem vědy a techniky. Ten tým byl spojen s politickými změnami v šedesátých letech a představoval velmi zajímavý mezioborového zkoumání, který měl podnítit přírodní vědce, techniky, sociální vědce, ekono ke společným diskusím o problémech doby, a jedním takovým problémem byla věda a technika. který v akademické oblasti vznikl zejména ve Spojených státech v souvislosti s průběhem 2. války. Tehdy se ukázalo, že se válečné soupeření stává do značné míry závislým na technice pojmu industrializace války. Fakticky to znamená uplatnění velmi dokonalých, ale totálně d prostředků válčení, které pak byly uplatněny ve střetu Spojené státy - Japonsko, totiž ato Z toho vznikla potřeba tyhle věci prozkoumat, protože šlo jednak o jejich destruktivní živ to může ohrozit lidský rod a přírodu, ale také o to, že to může sloužit člověku. Tak v záp začaly velké diskuse, co že ta věda vlastně je a jakou má perspektivu. V socialistických z vědu spíš ideologický, protože v Marxově učení byla myšlenka, která je pořád velmi aktuáln se stane určující výrobní silou a že lidské zdroje budou omezené, a to včetně jejich fyzic Příroda ale bude také omezená – požadavek ekonomického růstu, který je pro ekonomické myšl nemůže být z hlediska zdrojů surovin uspokojen. Takže tohle téma o vědě a technice vzniklo a já jsem se po určitých peripetiích – nebyl js dělnického původu, spíš naopak, a měl jsem problémy najít místo – dostal v šedesátém sedmé a začal se tím zabývat. Ale to už jsem opustil ekonomickou badatelskou perspektivu a věnov výzvě: jaké jsou filosofické, historické, sociální a ekonomické souvislosti fenoménu vědy jsou stále významnější silou ovlivňující společnost. *========================================================================================= * Sociolog se z Vás tedy stal díky práci v tomto týmu. *========================================================================================= Ano, ano. Díky tomu týmu jsem se začal věnovat otázkám sociologie, historie a filosofie. I v šedesátém osmém roce jsem se tam udržel, byl jsem spíše začátečník, a potom jsem pracova dobu normalizace v Ústavu filosofie a sociologie, takže jsem byl víc v kontaktu s filosofy Evidentně se tam ukázalo, že pokud chceme porozumět tomu, co je to člověk a co jsou sociál proč se formují nejrůznější sociální útvary, skupiny a celky, tak sociologie k tomu má nej otázky jsou důležité pro porozumění univerzalitě vědeckého vědění. Ale také jsem stále byl filosofováním, čili já dělám sociologii, která je spíš kulturní a hermeneutická, jak se to naší fakultě. My neděláme tu tvrdou, já bych řekl odbornickou sociologii, ale sociologii, humanitních témat. *========================================================================================= * Vnímáte v tomto smyslu jako obohacení, že máte i ekonomické vzdělání? *========================================================================================= Určitě. Já jsem přišel učit na vysokou školu, až když jsem byl na sklonku badatelské karié života jsem dělal výzkum. V něm jsem se snažil spojit ekonomické vědění se sociologickými určitým hodnotícím rámcem, který nabízí filosofické uvažování. Zaměřoval jsem se na to, ja a techniky souvisí s moderní společností, která usiluje o růst, o změnu, nechce být stavov která by byla pevně strukturovaná, chce být mobilní a emancipační. To znamená, že lidé se být aktivní a mají se vyvazovat z určitých struktur, mají být stále svobodnější. To je výz moderní doby. Na rozdíl od metafyzického středověkého vědění, které bylo stálé, má v sobě potenciál růstu, stále nových poznatků, a to je klíčové. A teď je otázka, jak tenhle trend o novost přijímají ostatní instituce – ekonomické, politické, kultura. Jak souvisí ten tah tradicí, která výrazně ovlivňuje naši každodennost. Než jsem začal přednášet, tak jsem ty problémy zkoumal výzkumně a ještě nedávno jsem spolu ekonomy na problému inovací. Snažil jsem se je přesvědčit, že inovace nejsou důležité jeno růst, ale že také mají určité souvislosti s tím, jak jsou společnost, nejrůznější sociální každodennost člověka schopny přijímat technicky zprostředkovanou novost. Jak to nové souvi žijeme život víceméně v rutinách, v určitých stabilizovaných vzorcích chování, které nám z bezpečí, a jak tenhle pocit souvisí s tlakem poznávat a dělat něco nového. To, že jsem to ekonomy, je důležité, protože ekonomická věda má v tomto smyslu mnohem větší zkušenost, ja techniku. Věda a technika jsou klíčový výrobní faktor. Suroviny jsou omezené, lidé už nech čili co zbývá? Jedině vymýšlet nová řešení. V ekonomické sféře se musí soutěžit zejména pr inovací. *========================================================================================= * K čemu jste tedy došli? Jaký vliv má inovace na stálé sociální instituce? Rozpadají se? prudkým či hlubokým změnám? *========================================================================================= To je dobrá otázka. To, k čemu se dochází, je, že se ukazuje, že všechno, co je ekonomicky techniky, vede k urychlování, k růstu a ke zlepšení situace, ale že je také důležité, že v ekonomické změny mají sociální důsledky. Člověk musí být jinak kvalifikován, mění to způso to velmi rozsáhlé makrosociální důsledky. Dnes už nemůžeme o společnosti říct, že je vrstv třídních či profesních hledisek, naopak všechna tato třídění se v důsledku rychlých změn v lidské aktivity bourají a mizí a společnost se utváří nově podle vztahu k vědění: vznikají kteří jsou vyzbrojeni analyticky, a ti, kdo jim nestačí, zůstávají pozadu a nejsou tak výr Došli jsme tedy k tomu, že technicko-ekonomický růst vyvolává nejrůznější sociální důsledk různých sociálních formách hlásí ke slovu. Když jsou třeba ekologické nebo antihumánní, ta rozvoj brzdí a vzniká otázka, jestli je růst ten klíčový parametr, na který bychom se měli je, že nejde o růst, ale o směr, o způsob změn prostředků jednání. Jde o to, že lidské sou a techniky neznamenají, že se lidé těmto prostředkům jen přizpůsobí, ale, také že je tvaru určitý směr. Stávají se důležitou součástí tvorby vědění, říkají, že tohle ne, ale tohle a *========================================================================================= * A co tedy ano? Jakým směrem se vydat? *========================================================================================= To záleží na tom, jakou máme představu dobrého lidského života. S ohledem na kulturní význ pomáhá odborné sledování negativních důsledků, které vedou k onomu ne. Posléze se vynořují požadavky na humanizaci technických změn. To je zřejmé v případě biotechnologických výzkum ohledem na negativní důsledky a filtrují se s ohledem na důsledky pozitivní (např. léčba n vzniká i potřeba vyjasňovat si představu o člověku s ohledem na prostředky moci, kterých d inovací klade zkrátka jiné otázky než technická a ekonomická vize růstu a stále dokonalejš Zkoumání, které je víc sociologické a humanitní, ukazuje právě na to, že už nejde o růst, a reflexivitu, kterým napomáhá určitá sociální i poznávací diversifikace, a to je, řekl by obecnější filosofický přínos do uvažování o vědě a technice. *========================================================================================= * Myslíte si, že je tato zpětná vazba dostatečná? Nezůstáváme pouze u jakéhosi zdviženého zatímco obecné povědomí o tom je nedostatečné? Mně se to tak z laického úhlu pohledu troch *========================================================================================= To je také dobrá otázka, protože člověk se na ty věci dívá podle toho, jak je reflektuje v zkušenosti, v médiích a podobně. Řekl bych, že tady jsou dvě hlediska, která ovlivňují dom Jedno souvisí se způsobem transformace v České republice a v postsocialistických zemích, k převzaly ideu kapitalismu devatenáctého století. Ta byla sice doporučována Mezinárodním mě a odzkoušená v zemích Jižní Ameriky, avšak její uplatnění na středoevropskou situaci bylo Struktury, které tu jsou usazeny, sice prošly reálným socialismem, v jihoamerických zemích fašistické režimy, ale přeci jen zde byly letitější; tady se už od 10. – 11. století rozví rozděleného a sdíleného vládnutí, čili společnost tu byla z hlediska mocenských a kulturní mnohem robustnější ke zvládnutí sociální transformace. Západní sociologie, což je to druhé mluvila o jednodimenzialitě a říkala „Pozor, věda a technika z nás dělají v kapitalistický jednorozměrného člověka.“ Tady, i když věda a technika byly socialismem nějak deformovány, přesto zůstávala vícedimenziální a převzetí kapitalismu devatenáctého století přineslo kon dezorientuje lidi. Lidi to reflektují, vidí, že je tady možné podnikat, ale také vidí, že oligarchizační procesy, že najednou je bohatství v rukou malé skupiny, a kladou si otázky, sociálně přijatelné a spravedlivé, a z toho vznikají obtížně zvladatelné politické boje. Kapitalismus devatenáctého století se totiž zvlášť po druhé světové válce výrazně proměnil byla zejména 60. léta, kdy proběhl velký proces, který sociologové nazývají „tichá revoluc kulturní změna, která přehodnotila pozici ekonomiky, vědy a techniky, kultury, způsobu živ ukázalo, že společnost musí více reflektovat sociální a lidské souvislosti své situace. V strukturovala sociologie, je vidět, jak společnost košatěla, jak se stala diferencovanější reagovat na nebezpečí jednodimenziality. U nás je problém, že tyhle věci vlastně nejsou př Nejsou tady dostatečně silná sociální hnutí, alternativní skupiny, košatá protestní nebo v kulturních zdrojů, a to i ve vzdělání – příkladem je vznik FHS, která má obohacovat diskur univerzity ve vztahu k ostatním fakultám, medicínským, právním a přírodovědním. Sociální r inovací je tu příliš úzký, než aby je mohl tvarovat k humanitněji orientovaným potřebám, t jejich otroky. Přispívá k tomu nejenom domácí zkušenost s kapitalismem, který nepřinesl tu poloviny 20. století, ale taky medializace. Ta je riskantní, protože nás sice o různých vě už chápeme, že svět je nějak strukturovaný, ale přeci jen je tam nebezpečí jisté povrchnos založené dramatizace. Dává se přednost dramatičtějším situacím před poskytováním informací uvažovat o souvislostech, aby si člověk řekl „jo, to je hrozný, ale jak tomu rozumět“. *========================================================================================= * Jak by se to dalo změnit? *========================================================================================= To je otevřené. To, co proběhlo v západních zemích, ona tichá revoluce, díky které se vytv infrastruktury, které umožnily, že lidé jsou schopni říct svůj názor, zorganizovat se, spo prospěch nějaké věci, které považují za důležité, nejenom se hádat, se pomalu dohání. *========================================================================================= * Takže je to spíš postupná pomalá změna, jakási celospolečenská zkušenost? *========================================================================================= Bude to určitě proces na delší trať. Klíčová věc je, abychom zůstali v rámci západoevropsk vstup do EU jednoznačně vyjadřuje to, co teď diskutuji. Myslím si, že postupně se ty věci je, abychom si nehráli na to, že jsme nějaký most mezi východem a západem, na to, že jsme kteří mají jedinečné poslání. Vtipně k této metafoře poznamenává G. Simmel: „Most je dobrá mostě se nedá žít.“ Národní sebevědomí je tady zakořeněno a politika ho často nacionalisti místo aby ho podporovala ve prospěch konkrétních výzev. *========================================================================================= * Myslíte si tedy, že celkově jdeme tím správným směrem? *========================================================================================= No, někdy je z toho člověk smutný. (smích) Ale já to beru taky z hlediska praktické zkušen mám studenty, můžu je ovlivnit, můžu s nimi diskutovat, můžu pozorovat, jak reagují. Tahle otevřená a rozvažující, má zkušenost a dovede si věci zvážit. A jednak jsem v kontaktu s l žiji, což je menší předměstská obec, kde se vede komunitní život, a tam vidím, že se do lo dostává spousta mladých, profesionálně i občansky kompetentních lidí, kteří tu kulturu evr a jednání určitě nesou. Je tu ale stále ta tendence, jak profesor Sokol říká, že se pořád vesničané, ne jako městští lidé, chceme být v ohradě, v bezpečí, ve stádu a starat se o to nás byly v pořádku, a nechceme příliš riskovat. Jsem v tom optimista, i když se politika t noty, která dává člověku při tvorbě jeho identity jednoduché sebevědomé přesvědčení, velmi si, co se teď dělo s tím hokejovým mistrovstvím. Atmosféra byla prosycená potřebou vítězst prohry, i když jsem si všiml i hlasů oceňujících kvalitu hry, ze které se lze těšit a pouč propojenosti světa musíme být otevření a nahlížet na druhé ne jako na nepřátele, ale jako koho se můžeme něco dozvědět, s kým můžeme diskutovat, komu můžeme něco zajímavého říct. N vytváří nepřátele. S tím se ale Evropa dělat nedá, to je taky to 19. století, nepřátelství Život ve válčení ale zvlášť v moderní době, která vyvinula tak ničivé prostředky, nedává s jak působíme na přírodu, jakou máme ekonomiku, vědu a techniku, je národ neadekvátní sociá poznání a rozhodování. *========================================================================================= * Takže naše sociální vrstva jaksi zamrzla a teprve horko těžko dobíhá ekonomickou sféru? *========================================================================================= Ano. Tak tomu také rozumím, když využívám své výhody, že se na ty věci mohu dívat nejenom sociologicky, ale také ekonomicky a technicky, což dělám jak ve výzkumu, tak v přednáškách *========================================================================================= * Ano, to je další téma, na které bych se Vás chtěla zeptat. Učíte neuvěřitelných 18 předm katedrách a modulech. To je obdivuhodné. Je v tom nějaký jednotící prvek, něco, co byste c svým studentům? Nějaká taková otevřenost a dialogičnost, o níž mluvíte? *========================================================================================= Ano, ano. Ono v těch osmnácti je hodně překladových seminářů a důležitých knih. Je pravda, přednášel na magisterských katedrách, protože ty se zakládaly a kolegové potřebovali pomoc k tomu měl předeslat, že jsem byl dlouho v Akademii věd, kde se dělal jenom výzkum, a až p jsem přešel sem na fakultu. Měl jsem, řekl bych, jakousi osobní zkušenost, že se sociální jenom jako výzkum, a nutkání spojit badatelskou činnost také s přednášením. *========================================================================================= * Takže to teď doháníte? *========================================================================================= Ano, taky doháním. (smích) Protože člověk něco dělá ve vymezené badatelské oblasti, napíše vyzkoumal, někdo si toho všimne, občas dojde k diskusi a to je všechno. To z hlediska užit člověk vytváří, není příliš povzbuzující. Sociální vědy určitě potřebují, aby člověk předn styk s budoucí sociální realitou. Současný sociální vědec musí být i angažovaný, užitek se napsat do nějakých formulí. Čili přednášení je důležité také pro to, abych vnímal, jak ros nejenom někomu něco předávám a on se z toho může poučit, ale pro mě to, co přírodovědec dě laboratoři, je to přednášení – ověřuji si tím, jestli je to, co říkám, k něčemu. Samozřejm angažovaný i v dalších sociálních procesech, ale tady se nabídla možnost být se studenty a to vyhovuje mému naturelu. Chci tedy bádat, porozumět těm věcem, ale také si ověřovat, jes vědění můžu sdílet s někým druhým. To jsem tedy doháněl. Proto jsem také byl ochotný pomáh magisterských programech – abych si tento přístup k bádání ověřoval. To jednotící na všech těch kurzech je sociologická interpretace moderní doby. Zastávám pos chceme být badateli v kontextu moderní vědy, tak je třeba kombinovat teorii a empirii. Nen jenom teoretik nebo jenom člověk, který sbírá data. Aby sociologie byla užitečná, jak pro tak pro společnost, tak to musí propojovat. To je v sociologii poměrně velká inovace, kter Giddens, anglický sociolog, který sleduje strukturační přístup, tedy zkoumá, jak nás struk a jak my můžeme ty struktury praktikovat a měnit. Zkoumá, co všechno působí ve společnosti umožňovalo pochopit jak ty souvislosti, které nás determinují, třeba to, že se rodíme do j určité společnosti, tak určitou míru svobody, ke které vyzývají hodnoty západní kultury, t individualita, hodnota člověka, kterou nelze instrumentalizovat. Právě tyhle koncepce mode které chtějí porozumět strukturám, které tady působí, a jejich dopadu na člověka a tomu, j ohledem na ně svobodný, jsou v mých přednáškách to jednotící. *========================================================================================= * Když už jsme u tématu vyučování – jak jste se dostal na FHS? *========================================================================================= Když jsem sem přešel z Akademie věd, tak fakulta ještě nebyla fakultou, tenkrát to byl Ins vzdělanosti, čili já jsem byl víceméně u počátků téhle iniciativy, která vzešla od Zdeňka Sokola. Mám tu několik kolegů, kteří sem také přešli z Akademie. V devadesátých letech tot redukce institucí, které se považovaly za nadbytečné, a Akademie v tom byla iniciativní a obory, které nepasovaly do nového profilu, takže na Ústavu filosofie a sociologie proběhlo Pak tam byl založen Kabinet pro studium vědy a techniky, kde jsem pracoval, a když vznikla sem, tak jsem toho využil. Nějakou dobu jsem ještě přednášel v Holandsku, takže jsem si mo ověřit zkušenosti, které už jsem měl z výzkumu, také v oblasti přednášení a v provozu univ nastoupil do Institutu. Zdálo se mi, že jsem udělal dobrý krok, a jsem rád, že k ustavení pro mne to byla možnost věnovat se otázkám, které jsme teď diskutovali. *========================================================================================= * Jak hodnotíte odlišnost FHS a jiných fakult či univerzit? *========================================================================================= Důležitá věc je, že fakulta byla založena a přijata, což byl docela obtížný proces. Vztah je totiž na českých univerzitách širší problém. Za první republiky se tento způsob organiz a Karlovy univerzity explicitně, prosadil. Byly fakulty, které měly své ústavy, a ty ústav Profesoři přednášeli a po přednášce se sebrali a šli do svého ústavu dělat experimenty. Pr princip, který v tom období vznikl v Německu, a my jsme to rychle převzali, protože všechn v Německu, se tady poměrně rychle přebíralo. Tohle narušila socialistická reforma univerzi být jenom učící instituce bez výzkumu, a výzkum se dělal v akademiích věd. To je první odp otázce – univerzity byly po sametové revoluci v nesmírně obtížné situaci, protože byly bez letech se většina výzkumu odehrávala v akademiích věd a v průmyslu a jenom malá část na un Evropě se ale ta německá zkušenost stala všeobecnou, čili aby naše univerzity mohly spolup západoevropskými, musely posílit svůj výzkum, což se skutečně stalo. To je, řekl bych, vel že v devadesátých letech vzrostl podíl univerzit na výzkumu z nějakých čtyř, pěti procent podílu výzkumu České republiky na osmnáct až dvacet procent během deseti let. To byl ohrom se české univerzity staly konkurenceschopnými s těmi západními nebo se aspoň jejich pozice zlepšila. Současně ale vznikla velká změna v růstu počtu vysokoškolských studentů, což bylo potřeba, krok s evropskou situací. U nás byl podíl lidí v adekvátní věkové kohortě, to znamená mlad rozmezí osmnácti až pětadvaceti let, kteří studovali vysokou školu, ve srovnání s Evropou je to skoro čtyřicet procent, v západní Evropě třicet procent, u nás to bylo na počátku de pouze dvanáct procent. Teď už jsme doskočili, už se to zlepšilo, ale oba dva tlaky na vyso výzkumu a reakce na růst počtu studentů – hodně zkomplikovaly pozici učitelů. Učitelé muse víc studentů a zároveň měli dělat výzkum. Určitou příznivou i nepříznivou okolnost předsta soukromých vysokých škol, které pomáhaly zvyšovat podíl mladých lidí s vysokoškolským stud liberální přístup zase vedl k tomu, že jejich rozsah nedoprovázela kvalita výuky. Nové vys smysl, dokud nejsou obsazené těmi učiteli, kteří dovedou učit a zároveň bádat. Tento nárok plněn tzv. létajícími profesory, což zase oslabovalo kapacity veřejných vysokých škol. Situace je nepříznivá i pro novou generaci učitelů, kteří přicházejí na vysoké školy. Po n aby byli konkurenceschopní z hlediska způsobu učení a z hlediska výzkumného výkonu, ale kd založit rodinu, tak potřebují prostředky, které jim plat učitele určitě nedá. Takže celá t normálnost, to, že univerzity dovedou obsloužit třicet, čtyřicet procent mladých lidí z ad kohorty a že dělají výzkum, vyplývá z toho, že jsou bohaté. My se s nimi snažíme držet kro prostředky, které vysilují lidi. To si myslím, že je strukturní problém, který tady hrozí. Nicméně když se na to podívám z hlediska lidí na naší fakultě, tak musím říct, že se tu te poměrně dobře. Mladí lidé jsou docela dobře odměňováni, ve výzkumu se ukázalo, že fakulta odvádět a prezentovat, a v učení jsme, řekl bych, na přední linii. Učíme tady humanitní ob má být určitým nástrojem, který člověku umožní, aby se zorientoval ve společnosti, aby nab moderního člověka, to znamená, aby uměl čelit nejrůznějším interpretacím, tlakům, celému t hluku, který ho obklopuje, aby si to dovedl zpracovat, aby těm věcem porozuměl a aby je vy zdroj svého záměru. Myslím si, že to je důležitý segment vzdělávání. Tenhle trend se na zá univerzitách prosazuje od tiché revoluce, tedy už několik dekád. Výukové programy zde „nev specialisty, ale připravují gramotné moderní lidi, kteří jsou schopni také reagovat na ino se nedá naučit, co bude nové. Způsob výuky se skutečně vyvinul tak, že obsluhuje schopnost práce, ale i schopnost být občany a kultivovanými lidmi, a to je důležité. U nás převažuje vysoké školy by měly připravovat specialisty, být vysokými učilišti, aby jejich absolventi existujících součástek, jenže než člověk dostuduje, tak už jsou součástky jiné a co s tím… že naše fakulta prosazuje určitý segment vzdělávání [ URL "http://fhs.cuni.cz/FHS-10.html" perspektivní, a to mně vyhovuje, to se mi líbí. *========================================================================================= * Zbývá vám při všem tom zkoumání a přednášení také volný čas na nějaké koníčky? *========================================================================================= Určitě, určitě! Já ty profesní věci už mám zažité a jsem schopen si je racionalizovat. Kon už mě ani tolik nebaví, ale přeci jen se ještě účastním vědecké činnosti, posuzuji nejrůzn nejrůznějších redakcích nebo radách, takže ještě se snažím držet si krok, ale mám takovou je i dosti vyčerpávající, totiž vnoučata. Mám dva syny, kteří mají děti, a oba jsou angažo často ozve telefon a musím nastoupit jako pečovatel. Ale je to docela zábava, když člověk vychovával svoje děti a jak tu teď jsou ty nové děti, je to taky škola. Člověk si teprve p uvědomuje, co dělal blbě a co mohl dělat líp, a poučí se i sociologicky! Jsou sociologové, právě vstup člověka do kultury, jak je to složité a jaký je to zázrak, že se ten človíček roky naučí mluvit, že může komunikovat, že odpovídá na otázky. I když jsou někdy paličatí komunikovat. Tak toto je taková povinnost, která mě taky částečně baví. Také pořád ještě s na kole, chodím po lese, hraji tenis. To, co mi asi schází, je využití rozmachu současné k tady je v dobrém stavu. Baví mě hudba, spíš klasičtější, hodně jsem dřív chodil do divadla že život se stává tak muzikálním a dramatickým, že člověk se na to ani nemusí chodit dívat každý den, tak zřejmě to je taky důvod, proč tyhle potřeby, které jsem dřív sledoval, tak do pozadí. (smích) Teď je ta doba skutečně poněkud dynamická, dramatická. *========================================================================================= * Takže nemusíme chodit do divadla, stačí si pustit zprávy. (smích) *========================================================================================= No ne, taky vidět, co se děje, jak se ty věci dávají dohromady, jak se člověk domlouvá se lidi dovedou sejít u kytar a zazpívat si a cítit se dobře. Život se stal otevřenějším, tak víc nabitý, a to nejenom zajímavostmi, ale taky nejrůznějšími ne zrovna příjemnými zkušeno dramatické a to drama je vždycky ze dvou stran. Marie Hlaváčková 25. května 2015