Helena Haškovcová ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Helena Haškovcová je česká bioložka a filosofka, profesorka lékařské etiky. Hlavními témat odborného zájmu jsou práva pacienta, pravda na nemocničním lůžku, informovaný souhlas, soc gerontologie a problematiky umírání a smrti (thanatologie). Na Fakultě humanitních studií Karlovy [ URL "FHS-4.html "] , kde je garantkou doktorského studijního programu Aplikovaná roku 2002. Na 3. lékařské fakultě UK iniciovala vznik lékařské etiky jako samostatné lékařské discipl oboru se také jako první v ČR roku 1992 habilitovala a o rok později byla jmenována profes 1996–2002 působila na Husitské teologické fakultě UK jako vedoucí Katedry psychosociálních etiky. Je autorkou 23 odborných monografií, řady vědeckých článků, učebnic a příruček pro lékaře členkou několika oborových a vědeckých rad a české pobočky PEN klubu. *========================================================================================= * Mohla byste prosím stručně shrnout oblast svého odborného zájmu? *========================================================================================= To je obvyklá úvodní otázka, ale myslím, že trochu zbytečná. To proto, že přehled o tom, c studovala je dostupný na jedno kliknutí, totiž například ve Wikipedii, kterou nejen studen další zájemci o takové informace často používají.  Za důležitější než pouhý výčet svých st souvislosti, které mě nakonec dovedly až k lékařské a zdravotnické etice, která je posledn hlavní profesní náplní. Proto Vám na tuto úvodní otázku odpovím trochu jinak. Jistě i Vy jako reprezentantka mladé generace víte, že 60. léta minulého století byla obdo politického uvolnění, které vyvrcholilo v roce 1968 Pražským jarem. V roce 1963, kdy jsem na vysokou školu, se už prakticky nebral v úvahu tzv. dělnický původ, což v mém případě zv pravděpodobnost přijetí. Ucházela jsem se o studium biologie na Přírodovědecké fakultě a d vedlejší obor jsem neoznačila. Členové přijímací komise se tomu podivili a ptali se proč. jsem jim sdělila, že mě nabízené možnosti, tedy chemie ani zeměpis, nelákají. Co teď? Stud jako samostatný obor tehdy nebylo možné. Ve chvíli mého váhání se slova ujal filosof Dušan kterého jsem samozřejmě viděla poprvé v životě, ale který byl také členem přijímací komise že by jedna možnost byla, totiž studovat biologii na Přírodovědecké fakultě a k tomu filoz jako hlavní obor, na Filosofické fakultě, oboje na Univerzitě Karlově. Nabízené řešení jse radostí přijala a dodnes si pamatuji, že jsem od Dušana Machovce vzápětí dostala otázku, c co nutnost. *========================================================================================= * To je zvláštní. Proč tedy nebyla možnost studovat biologii a filosofii dopředu avizována taková kombinace vznikla? *========================================================================================= Tak to je moc dobrá otázka. Koncem 50. let 20. století, v době mimořádných objevů (nejen) usoudil především jmenovaný Dušan Machovec, že by bylo dobré opět pěstovat filosofii jedno přírodních věd, což bylo ostatně běžné v období první republiky. Po 2. světové válce, kdy socialismus, ovšem komunisté usoudili, že takový obor není potřeba a prostě jej „škrtli“. 60. let bylo zřejmé, že to byla chyba. Musím poznamenat, že se filosofií přírodních věd tradičně zabývali filosofové. Ti se po sv studiu věnovali vybranému exaktnímu oboru, zejména matematice a fyzice. Ukázalo se, že je ale doprovázené nemalými komplikacemi. Ty byly způsobeny tím, že jejich pohled na svět byl filosofický a vzdálený myšlenkovým postupům přírodovědců. A naopak: přírodovědci také logi filosofii jako na zvláštní přírodní vědu. Terminologie uvedených oborů je značně odlišná a přírodovědci často nejen nerozuměli, ale někdy se i pošťuchovali: „Co vy, filosofové, nám uvažujete, kolik andělů se vejde na špičku jehly?“ Naznačené důvody vedly k úvaze, že by bylo lepší, kdyby si studenti, zajímající se jak o k přírodovědný obor, tak o filosofii, osvojili oba způsoby myšlení a odpovídající terminolog *========================================================================================= * To zní logicky, ale jak to bylo v praxi? Zvládali jste to? *========================================================================================= Musím přiznat, že těžko. Ke studiu biologie nutně potřebujete též chemii, takže mě v potře neminula. Navíc například u zkoušek z přírodovědných oborů si můžete pomoci znalostmi z ch ale z filosofie. Takže: byly to dva zcela rozdílné světy a oba se mně líbily. Na Přírodově jsme všichni docházeli časně ráno, protože tehdy existovaly jen světelné mikroskopy a my j preparátů potřebovali denní světlo. Naopak přednášky z filosofie se konaly odpoledne a čas večera. Organizačně to tedy zvládnout šlo. Náročnější úkolem bylo absolvovat dvojnásobný p a zkoušek. Pokud se nemýlím, tak nás bylo ke studiu přijato celkem 12. Studium dokončila j Většina mých spolužáků se časem profesně přiklonila k jednomu ze dvou vystudovaných oborů, biologii. Pouze jedna k filosofii a jedna „konvertovala“ ke studiu klasické archeologie. J obě studia zakončila doktoráty. *========================================================================================= * A jak to bylo dál? Vždyť lékařskou etiku jste přece ustanovila jako samostatný obor až v století. *========================================================================================= Tak především: naděje, že se bude moci skutečně pěstovat filosofie přírodních věd, v mém p se rozplynuly v souvislosti s invazí vojsk Varšavské smlouvy, ke které došlo 21. srpna 196 normalizace a drtivá většina mých profesorů musela z Filosofické fakulty odejít. Studium m kombinace biologie – filosofie, které mělo ještě další ročníky, bylo zrušeno. Ovšem nějak musela, a tak jsem využila svých znalostí v biologii a nastoupila na studijní pobyt do Úst genetiky ČSAV, kde jsem se věnovala transplantační imunologii. To je krásný obor a tehdy s dramatický rozvoj. V ústavu se mně neobyčejně líbilo, ale protože jsem z politických důvod souhlas k aspirantuře, tedy ke studiu, které vedlo k dosažení hodnosti kandidáta věd (CSc. musela jsem odejít. Našla jsem si místo v Laboratoři klinické imunologie, která byla právě naší zemi založena při I. interní klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze na Karlově možná napíši vzpomínky s názvem 13 lékařů a já. Opravdu jsem v mladém, a dnes by se řeklo kolektivu, byla jediný ne-lékař. Pro nově vznikající obor, tedy imunologii, jsme se všichn jen okrajově jsme vnímali vnější nepříznivou politickou situaci. Měli jsme radost, že může konkrétním pacientům a být užiteční.  Mnozí z našich pacientů se však neuzdravili a stali na transplantaci ledviny nebo kostní dřeně. A tak neudivuje, že jsme se v praxi setkávali dilematických situací, které bylo třeba řešit, ale nebylo „kde“. Chyběl totiž odborně vyme vše mě vedlo k sepsání návrhu na zřízení Katedry lékařské etiky a lékařského práva na Inst vzdělávání lékařů a farmaceutů. Můj návrh byl publikován v roce 1981 v českém prestižním č lékař. I když mé snahy podpořila psychologická sekce Společnosti Jana Evangelisty Purkyně, z politických důvodů nedošlo. Od roku 1982 jsem se věnovala sociální gerontologii a i tam značné množství etických otázek a moje přesvědčení, že lékařská etika musí v nějaké formě sílilo. V prosinci 1989 byly zrušeny neoblíbené katedry marxismu leninismu a Radim Palouš, polisto Univerzity Karlovy, navrhl, aby místo nich vznikla Centra humanitní vzdělanosti, která by respektovala charakter dané fakulty. K tomu na všech fakultách univerzity skutečně došlo. samozřejmě museli odejít, ale místnosti a nějaký ten groš po nich zůstal. A tehdy jsem si napsala jak profesoru Paloušovi, tak také všem děkanům lékařských fakult v Praze návrh na etiky jako samostatného lékařského oboru. *========================================================================================= * A v té chvíli už to šlo hladce, nebo jste narážela na problémy? *========================================================================================= Opravdu to šlo jako po másle a velkou zásluhu na tom má profesor Cyril Höschl, který byl t novým děkanem 3. lékařské fakulty. Nabídl mi místo a já jsem přešla na nový Ústav lékařské byl součástí jmenované fakulty. Tam jsme společně s lékařem Jiřím Šimkem a s filosofem Vla sepsali důvodovou zprávu. Po nezbytných administrativních procedurách byla lékařská etika samostatným oborem v roce 1991 s povinnou výukou na všech lékařských fakultách v republice výukou tam, kde se vzdělávají reprezentanti tzv. pomáhajících profesí, tedy všeobecné sest pracovníci atd. V roce 1992 proběhlo první habilitační a v roce 1993 první profesorské říz oboru. *========================================================================================= * Předpokládám, že jste uvedená řízení absolvovala jako první právě Vy. Ale zaráží mě, že jako obor byla založena až tak pozdě. Copak lékaři v minulosti neřešili etické problémy sv *========================================================================================= Ano, první jsem skutečně byla já, ale dodávám, že trochu „omylem“. Na mém místě měl zcela Cedrech, který po dlouhých letech dosáhl toho, že jeho návrh na zřízení tzv. lektorátů deo jednomyslně schválen v roce 1937 na mezioborové schůzi všech tehdejších lékařských komor. však nedošlo, protože smělé plány překazila 2. světová válka a uzavření českých vysokých š se nejprve opět on, ale i někteří další lékaři snažili o totéž, ale neuspěli, protože komu pro vznik lékařské etiky pochopení. Dodejme, že deontologie, tady nauka o povinnostech, je lékařské etiky a lektorát je jen starším označením katedry. Ještě nutno doplnit, že náročných dilematických situací v minulosti mnoho nebylo a lékaři základními etickými pravidly své profese, které jsou obsaženy v Hippokratově přísaze. Nárů situací souvisí až s rozvojem vědecké, a technicky vyspělé medicíny, jejíž počátek datujem 2. světové válce. Nezapomínejme, že dlouhá staletí studenti, kteří se pak specializovali n absolvovali na univerzitách povinné bakalářské studium humanitních věd a později, a u nás první republiky, byla filosofie pěstována na vysoké úrovni na všech gymnáziích. *========================================================================================= * Svého jste dosáhla, takže můžete být spokojená. Nebo ne? *========================================================================================= Jsem i nejsem. Těší mě, že se lékařská etika vyučuje nejen na lékařských fakultách, ale i celoživotního vzdělávání, které organizuje Česká lékařská komora, kde jsem se pro jmenovan garantkou. Starost mně ale dělají dvě věci. Za prvé kvalita výuky, která je kolísavá, a ze chybějí vzdělaní bioetikové, tedy takoví odborníci, kteří by znali jak speciální obor, ted tak filosofii. Z tohoto hlediska považuji své někdejší mezioborové studium za mimořádné os štěstí a hrdě se hlásím k tomu, že jsem žačkou a do jisté míry pokračovatelkou Dušana Mach je problémem personální zajištění oboru. Pro lékařskou etiku byla zatím udělena jen jedna docentury. Ostatní kolegové, kteří se věnují lékařské etice, byli habilitováni v jiných ob důvod, proč jsem usilovala o zavedení doktorského studijního programu v oboru lékařské eti ale důležité profesní etapě, kdy jsem pracovala na Husitské teologické fakultě a inicioval Psychosociální věd a speciální etiky, se naskytla příležitost na Fakultě humanitních studi přišla v roce 2002. *========================================================================================= * Jak Vás napadla právě naše fakulta? *========================================================================================= No, to je legrační. Mě totiž nenapadla ani omylem. Jednoho dnes jsem potkala docenta Zdeňk "https://bakalar.fhs.cuni.cz/SHV-166.html"] , kterého všichni znáte. Jenže nevíte, že to t z 60. let minulého století. On studoval filosofii a já jsem dobíhala do budovy Filosofické rámci svého kombinovaného studia. Jednou jsem řekla jeho třem z pěti krásných synů, že jse znala dřív, než on znal jejich maminku. Velmi se podivili a patrně si mysleli, že jsme pat studovali ve středověku. Nedivím se jim, je to přece už více než 50 let a je známo, že mla dobu před svým narozením jako vzdálenou historii. S přibývajícím věkem ale pravidelně doch Pamatuji se, jak nám studentům kdysi řekl profesor Milan Machovec toto: „Jak stárnu, připa byla včera.“ Je to svatá pravda. Ale vraťme se k tématu. Zdeněk Pinc je koncepční člověk a myšlenka doktorského studia apli stejně jako většina nových témat, zaujala. Chvilku to samozřejmě trvalo, než byl doktorský aplikované etiky schválen „vyššími mocnostmi“. Stalo se tak v roce 2006, kdy jsme mohli př první doktorandy. Do té doby jsem pracovala na katedře řízení a supervize v sociálních a z organizacích. Mám radost, že máme v současné době v oboru Aplikovaná etika 48 doktorandů a jsem jich dovedla k úspěšné obhajobě už devět. K úplnosti dodám, že doktorský studijní program lékařské etiky dnes existuje např. na 1. l UK v Praze, ale i jinde. U nás na fakultě se samozřejmě musí jmenovat „jinak“, ale mezi do převažují ti, kteří pracují ve zdravotnictví (vysokoškolsky vzdělané sestry a dokonce i dv sociální pracovníci. Profese dalších doktorandů jsou pestré, ale spojuje je zájem nebo pot konkrétní etický problém. Od roku 2015 máme úředně povolenou možnost habilitací, a tak dou především někdo z našich doktorandů o docenturu usilovat. Pak budu skutečně navýsost spoko *========================================================================================= * Jak je lékařská etika vnímána veřejností – setkáváte se s nevědomostí, mýty či dobrým po dalo případně zlepšit? *========================================================================================= Laická veřejnost se o vše, co souvisí s medicínou, tradičně zajímá. Zatímco nemocní lidé a pochopitelně bedlivě sledují novinky v diagnostice a léčbě nemocí, o témata lékařské etiky ti zdraví. V posledních letech se ve veřejném prostoru opakovaně diskutuje například o int eutanázii. Většinou ale převažují emoce, nikoliv věcnost. Okrajově se diskutuje o informov což je škoda, protože se s ním každý nemocný prakticky setká. Je potěšitelné, že stále čas pořád nedostatečně, zaznívá téma paliativních strategií léčby a péče, což je jediná rozumn k eutanázii, respektive k lékařsky asistované sebevraždě. Zlepšit by se měl především přís O etických problémech v lékařství informují klipovitě a pravidelně tehdy, když navazují na zajímavou, ale hraniční a emotivně vypjatou kauzu, ke které došlo u nás nebo v cizině. Dov i pravidelnou relaci a systematické pojednání naléhavých témat. K tomu ovšem nutně patří k otázek tak, aby přizvaný na ně mohl odborník věcně a srozumitelně reagovat. Je mi líto, že o zdravotnictví se v posledních letech redukují převážně na problematiku jeho financování. pokud by navazovala kvalifikovaná rozprava o alokacích vždy omezených zdrojů, a to nejen f také geografických a edukačních (dostatek kvalifikovaných lékařů i dalších zdravotníků). O zdrojů je stejně tak ekonomickou jako etickou otázkou číslo jedna a zatím na ni vyčerpávaj nikdo. *========================================================================================= * Všimla jsem si, že jste jednu ze svých četných knih napsala o trpaslících zahradních. Pr *========================================================================================= Odpověď je jednoduchá. Přála jsem si, aby moje třináctá kniha byla jiná, totiž veselá, pro vlastně stále nejen o náročných, ale také smutných tématech. Příkladem může být moje Thana nauka o umírání a smrti. Myslela jsem si, že radostnou vědou o trpaslících, které také sbí jako písemné materiály o nich, završím svou autorskou kariéru. V době vydání jsem navíc sl a tak mně to přišlo jako úžasný nápad. Jenže se mně to nějak vymklo z ruky a právě před mě 23. knížka. Je to opět učebnice lékařské etiky a referoval o ní i náš fakultní web. Jedná ale aktualizované a rozšířené, vydání. Konec mého psaní patrně opět nenastane, protože mě „něžně“ upozornil, že i druhé vydání mé Thanatologie je vyprodáno a že by bylo potřebné na samozřejmě aktualizované. Doufám, že mi k dalšímu vydání pomohou právě trpaslíci. *========================================================================================= * Jak byste naši fakultu zhodnotila a jakým směrem by se měla dát ubírat? *========================================================================================= Naše fakulta má celou řadu studijních programů a nedovedu odhadnout, jak se každý z nich m bude vyvíjet. Za doktorský studijní program aplikované etiky si přeji, aby pokračoval a dá rozvíjel především v rovině habilitací. Je všeobecně známo, že naše fakulta vyniká přátels pracovním klimatem. Velmi bych si přála, aby takové vstřícné a v dnešní době vzácné mikrok zachováno i do příštích let. *========================================================================================= * Děkuji Vám za rozhovor. *========================================================================================= Marie Hlaváčková 4. 12. 2015