Zuzana Jurková: Hudbě se čím dál víc odcizujeme ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Doc. PhDr. Zuzana Jurková, Ph.D. [ URL "FHS-1305.html "] , je česká etnomuzikoložka na Fak studií Univerzity Karlovy [ URL "FHS-4.html "] . Organizuje každoroční mezinárodní Letní e školu [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS-1002.html?news=4752&locale=cz"] , v nedávné době před prestižních amerických univerzitách (Harvard University, Columbia University). Specializuj menšin (zejm. hudbu Romů) a urbánní etnomuzikologii; na Fakultě humanitních studií vyučuje Romů, Mimoevropské hudební kultury, Úvod do hudební antropologie nebo Collegium Ethnomusic *========================================================================================= * Jste etnomuzikoložka. Čím přesně se etnomuzikologie zabývá? *========================================================================================= V západní kultuře chápeme slova jako víceméně arbitrární nálepky jevů, odpověď tudíž zní, etnomuzikologie se na různých místech zabývá různými věcmi. Když jsem na začátku osmdesátý na Filosofické fakultě, tak nás profesor Markl učil předmět jménem Etnomuzikologie, a dozv tam víceméně o ladění dud na Chodsku. V době normalizace se to chápalo tak, že my v Čechác – ale tak to samozřejmě není. Pro mě je tedy etnomuzikologie ta věda, která se praktikuje oborových společnostech, jako jsou Society for Ethnomusicology nebo European Seminar in Et Tato světová etnomuzikologie, jak ji chápu já, je věda, jejímž základním sloganem je výrok „music as culture“. Jinými slovy: hudba se řídí stejnými vzorci jako celá kultura, tudíž k hudbu, dozvídáme se něco podstatného o lidské společnosti. *========================================================================================= * Jak o společnosti či kultuře hudba vypovídá? *========================================================================================= To je různé. Prvně je třeba zdůraznit, že jako hudbu nechápeme jenom zvuk. To je základní Alan Merriam už před padesáti lety popisoval ve své knize Anthoprology of Music, kde říká, slyšíme (sound phenomenon), je jenom vrchol celého jevu. Zvuk je ale výsledek nějakého lid rozhodující je, jak rychle běhám rukama po klávesách, jak napínám hlasivky, když zpívám, a publikum interaguje, vstupuje do toho, křičí (třeba v gospelech), nebo taky jak se jim to oceňují. To znamená, že když kritik setře operní divu, s největší pravděpodobností už ji p Když jsem byla v roce 1979 jako úplný mlaďoch na wagnerovském operním festivalu v Bayreuth tam, jak publikum velmi negativně reaguje na jednu zpěvačku – Gwyneth Jones – protože měla Znamená to, že organizátoři festivalu už ji nikdy nepozvou a ta opera už nikdy nebude vypa ní ona zpívala. To je lidské chování, které ovlivňuje podobu zvuku, protože lidé si něco m tom, jestli je hudba dobrá nebo špatná, jestli má být kultivovaná nebo ne a tak podobně. C myšlenek a pojetí světa potom ústí ve zvuk – a tomu všemu říkáme hudba. *========================================================================================= * Co přesně v rámci etnomuzikologie zkoumáte? *========================================================================================= Mám dvě hlavní oblasti. Ta, se kterou jsem začínala svůj výzkum v terénu, je hudba Romů v střední Evropě; tomu se průběžně věnuji pořád. Druhé téma, které zkoumám posledních pár le městě, neboli urbánní etnomuzikologie. Konkrétně se v poslední době i s mými studenty zabý hudba v městském prostředí používá ke vzpomínání a zpřítomňování minulosti. *========================================================================================= * Jak to s tím vzpomínáním je? *========================================================================================= Nevím, jestli vám to mám teď říct, protože o tom chystáme knížku. Ale aspoň upoutávka. Zák je, že když se v současnosti používá hudba, aby přivolala nějaké vzpomínky na to, co bylo, záměrné. Jak říká německá antropoložka Astrid Erll: to, že se objeví vzpomínání v současno spíš touhy nebo křiky současného člověka než význam těch jevů v minulosti. Čili hudba může vzpomínání. To, že se na scéně Národního divadla objeví opera Don Hrabal, říká spoustu věc Hrabalovi moc ne. Druhá věc, která je také zajímavá, je, že hudba minulosti (míněno v česk byla někdy víc než jenom zvukový fenomén pro zábavu. Sehrála důležitou roli v dějinách a n v téhle souvislosti ještě vzpomíná. A zatřetí může být hudba jakýsi soundtrack našeho vzpo prozatímně říkám vzpomínky na časy, které nikdy nebyly, v nichž je hudba emocionálním hyba *========================================================================================= * Co si lze představit, když se řekne urbánní etnomuzikologie nebo hudba ve vztahu k městu *========================================================================================= Nejlepší je prolistovat si naši knížku Pražské hudební světy [ URL "https://www.cupress.cu index.jsp?include=podrobnosti&id=232548"] ! Ta pojednává o tom, že v Praze natrefíme na rů kterou vytvářejí různí lidé z různých důvodů. Tyhle hudební světy jsou jakési partičky, kt emblematizují nebo se přímo kolem hudby shlukují. Městské prostředí je navíc příznačné tím hustá interakce lidí, čili i na těch partičkách je vidět, jak spolu interagují a jak se ty navzájem ovlivňují. *========================================================================================= * Zabýváte se hudbou Romů – jaká je romská hudba? *========================================================================================= Na to vám odpovím zklamaným výkřikem jednoho mého studenta. Já učím semestrální kurz Hudba Jaromír, který už ke mně předtím chodil na řadu kurzů, se mi ke konci semestru svěřil: „Já že když absolvuji celý semestr, tak se dozvím, co je to romská hudba. Ale vy pořád říkáte, se říká romská hudba tomu a tomu.“ Přesně tak to je. Je to vždycky něčí nálepka na něco. K za jakou se zrovna označuje. *========================================================================================= * Jak probíhá etnomuzikologický výzkum? *========================================================================================= Různě. Když jsme se například chystali na ty Pražské hudební světy, udělali jsme si takovo jednom městečku na Slovácku, které se jmenuje Hluk (zdálo se nám, že má dobré jméno, ale t měli nějaké vazby). Hned jsme z toho byli nadšení, protože tam je hudba v životě mnohem př tady. Zajímalo nás, jaké partičky se tam tvoří, a zjistili jsme například, že tam je hudeb soustředí lidi, kteří hrají v cimbálce – tedy jakási obrozenecká elita. Zároveň jsou tam a spolu pěstují víno a mají mužský sbor: spolu dělají víno, spolu zpívají, spolu pijí. Je ta (kterémužto seskupení místní mimochodem říkají „muzika“ – jako kdyby to byla základní hude kterou vede starosta, který hraje na první trubku a pálí nejvíc slivovice. To je vyloženě protože tyhle vlastnosti se tam nejvíc uznávají: že hraje na křídlovku a nejvíc pálí. My j pobývali, abychom se zorientovali, a pořád jsme se bavili s lidmi. Podruhé jsme tam jeli, že slaví fašank. To studenti říkali, že etnomuzikologický výzkum je opravdu skvělý, protož městečko, hrálo se, zpívalo a pilo od jedné odpoledne do tří do rána. Krásné. To byl takov výzkum. Pořádáme ale také třeba letní školy o romské hudbě, které jsou spojené s festivale týdenní letní škole v Praze jsme pak ještě se studenty z amerického Pittsburghu vyrazili n ve střední Evropě a tam jsme se seznamovali s Romy a zajímali se, jak provozují hudbu. Teď točili rozhovory s několika romskými muzikanty u nás. Snažili jsme se je zachytit v terénu to šlo – a teď z těch rozhovorů chystáme knížku. *========================================================================================= * Etnomuzikologický výzkum jsou tedy hlavně rozhovory? *========================================================================================= Rozhovory, a hlavně akce. Akce, kde ti muzikanti hrají, a to pokud možno ne pro nás. Byli v Českém Krumlově v krásné hospodě jménem Cikánská jizba, kterou provozují rodiče muzikant Cindži renta, což mimochodem znamená Mokrý hadr. Je to taková klasická rodinná kapela, vel My jsme tam byli, když oni hráli, a sledovali jsme, jakým způsobem v tom svém prostředí fu jsme zejména s jejich velice hovorným tatínkem dělali rozhovor. Nebo jsme byli v Brně v Ar teď jako hlavní muzikant funguje Pavel Dirda. To byl velmi slavný muzikant, frontman skupi Gulo čar se rozpadla z důvodů, které jsme víceméně sledovali v přímém přenosu, protože pře předtím proběhl v televizi dost nechutný pořad, kde moderátor Dušek Gulo čary dost rasisti zesměšňoval. Oni ho sice pak z televize vyhodili, a dokonce rezignovala dramaturgyně pořad nicméně Gulo čar to nevydýchal. Hlavní dva hráči, manželé Dirdovi, ale fungují v Armádě sp byli na bohoslužbách a na zkoušce a oni byli opravdu velmi milí. Natočili jsme s nimi i s dlouhý rozhovor a ten také bude v té knížce. *========================================================================================= * Když lidé na Slovácku víc žijí s hudbou, znamená to, že my se od hudby odcizujeme? *========================================================================================= No jasně! Tam je úplně normální, že lidé hudbu provozují. To je, málo platné, úplně něco j hudbu posloucháte. Kladete pak na ni jiné nároky. Když ji provozujete, tak hodnotíte spíš zapojíte, ne jestli jsou všichni úplně v jednom tónu. Jak jsem mluvila o tom mužském sboru jeho členové mimo jiné říkali: „Ten Hájek nás založil. Ono už je mu osmdesát, a tak špatně trochu falešně. Ale řekněte mu to!“ To je přesné a setkáváme se s tím často. Když hudba sl k provozování, nezáleží tak moc na tom, jestli je to falešné, nebo ne. Hlavní je mezilidsk Na tom slováckém fašanku se v jeden večer konala spousta věcí. V tak malinkém městečku! Je třeba pohřbívání basy. Pohřbívání proto, že končí období, kdy se člověk může radovat, a pr muziku, tak se uklízí a přichází období půstu před Velikonocemi. Organizovali to místní dů to pro ně. Snad nikdy jsem nezažila větší legraci! I studenti, kteří tam byli, tomu nemohl se těch dvě stě důchodců převléklo do maškarního, jak zpívali, tancovali, hráli divadlo – úžasné. *========================================================================================= * Čím to je, že náš živý vztah k hudbě mizí? *========================================================================================= Důvodů bude asi hodně, ale když jsme se o tom s lidmi na Slovácku bavili, tak říkali: „My pospolu, spolu chodíme do kostela, pěstujeme víno a zpíváme.“ Je tam mnohem menší důraz na a větší důraz na to dělat věci spolu. Každý to bude vykládat v jiném diskursu, ale já tohl bezprostřední důvod, proč to tak je. *========================================================================================= * Vystudovala jste konzervatoř. Jak jste se dostala k etnologii? *========================================================================================= Já jsem to studovala zároveň, na konzervatoři flétnu a k tomu etnologii na Filozofické fak že to, co dělám teď – a k čemu jsem jaksi směřovala od začátku – je zároveň zábava a zárov Nejsem ten typ, který by byl Paganini, i z toho důvodu, že mě opravdu nebavilo šest nebo o cvičit. Ale provozovat muziku mi přijde zábavné a v omezeném množství to dělám doteď. A et zajímavá. Ne ale to, co jsem původně studovala na klasické muzikologii (protože já jsem st s etnologií i muzikologii), totiž historie hudby. Když nedávno studoval jeden můj student na Filozofické fakultě, psal mi zoufalé maily typu „Tady se učíme o časopisech z roku 1867 nezajímaly ani v době, kdy vycházely.“ Tak jsem to taky trošku vnímala. Mě opravdu moc nez práce, jsem prostě na lidi. *========================================================================================= * V rámci studia na FHS je možné studovat etnomuzikologii. Co studentům nabízíte? *========================================================================================= Nejdřív se trochu pochválím. Párkrát u nás byla na konferenci a letní škole jedna moje pří dáma americké etnomuzikologie, profesorka Kay Kaufman Shelemay z Harvardu. Říkala mi tehdy skromnosti: „Já jsem opravdu dobrá na designování studijních programů. Pověz mi, jak to ta a já ti poradím, jak to zlepšit.“ Já jsem jí vysvětlila, jak to tady děláme, a ona odpověd co bych ti řekla. Děláte to úplně dobře, líp bych to neuměla.“ A co že jsem jí tehdy pověd se poskytnout studentům přehled o tom, jaká je hudba všude na světě. Nabízíme přehledové k jsou myšlené jako první setkání s etnomuzikologií, a kde si studenti třeba řeknou, jak je je všude na světě různá hudba a lidé o ní jinak přemýšlejí. Když si to řeknou, tak pro ně kde se učí práci v terénu. Tam si mají vyzkoušet, jaké to je jít a koukat se, kde lidé hra jich na relevantní věci, analyzovat hudbu atp. V dalších kurzech už mohou psát bakalářku n specializovat se. Specializujeme se jednak na urbánní problematiku, jednak na problematiku předměty jako Hudba Romů, Hudba židovských komunit a tak dále. V kurzech, které většinou n na magisterském studiu v rámci Obecné antropologie, se zaměřujeme na to, co nás zrovna pál minulých letech hudba a paměť, v příštím semestru to bude aplikovaná etnomuzikologie. Jako zdá seznamovat studenty s mezinárodním prostředím, a tak občas pořádáme nějakou konferenci na nějaké konferenci prezentují, co vyzkoumali. A – jak už jsem zmínila – zahraniční učite letní školy, kam zároveň přijíždějí i zahraniční studenti, a tak je ten efekt internaciona Kromě toho míváme kurzy, jejichž novou podobu jsem zahájila loni a které se jmenují Colleg a je to praktické etnomuzicírování. Zatímco dřív jsem to pojímala hlavně tak, že nám jde o nějaký žánr (flamenco například), teď mi připadá důležitější, abychom se prostřednictvím h lidmi, které bychom jinak chápali jako velmi vzdálené. Minulý semestr jsme například muzic Fečových, což jsou znamenití muzikanti, a bylo to skvělé ve všech směrech. Bořilo to pošet představy, které studenti mají. Začalo to kupříkladu tak, že studenti si mysleli, že Romov hudebníci bez not, a pak nám paní Fečová před kurzem poslala noty, ať se na ně studenti po tóniny ať si nic nedělají, že se to posune, kam bude třeba. Z toho několik studentů dostal záchvat, že se musejí odhlásit, protože nic takového nedokážou (a to by z nás skutečně dok Musela jsem je uklidňovat, že to bude v pohodě, a ono to v pohodě bylo. Zároveň se setkali muzikanty, kteří byli opravdu insistentní. Když jsem nadhodila něco o tom, že nezáleží tol dobře to zazpíváme, paní Fečová se na mě podívala, co to říkám, že to přeci budeme dělat, půjde. Zároveň ale byli ohromně milí a vstřícní. Opravdu se na tom povedlo to, co etnomuzi říkají, totiž že provozování hudby má silný komunitotvorný charakter. *========================================================================================= * Zmínila jste hudbu menšin. Promítá se do jejich hudby už sama skutečnost, že jsou menšin *========================================================================================= To je správná otázka, kterou se taky zabýváme. Jak jsem říkala, jeden z kurzů, který nabíz hudby Židů. Já jsem totiž spoluzakladatel mezinárodní studijní skupiny Music and Minoritie se kamarádíme a spolupracujeme s lidmi z různých míst. Takhle jsem se skamarádila s profes Marks z Izraele, kterou jsem pozvala, a ona tu v září měla letní školu, kde se najednou vy stane, když menšina přestane být menšinou a stane se většinou. Kupříkladu jsem jí povídala Německu těžko nesou, když někdo nežidovský hraje jejich hudbu, protože to cítí tak, že nem nad svojí reprezentací. Jde jim prostě na nervy, když si Němec hraje na nějakého klezmera. byla velmi překvapená, protože v Izraeli jim to vůbec nevadí. Jako většina nemají pocit, ž svoji hudbu, a když ji někdo jiný hraje, tak to chápou jako reklamu. *========================================================================================= * Přednášela jste na Harvardu nebo Kolumbijské univerzitě. O čem jste tam mluvila? *========================================================================================= O něčem z toho, o čem jsme se bavili. Na Harvardu jsem mluvila o Krylovi a jmenovalo se to penetrating the iron curtain and what happenend when the curtain fell. Také jsem přednášel Romů skrze hudbu, a to i na Harvardu i na Kolumbijské univerzitě. *========================================================================================= * Jak jste se seznámila s lidmi z těchto univerzit? *========================================================================================= To my se známe už dlouho a máme se upřímně rádi! Když jedu do Nové Anglie, tak bydlím u Sh Kay dokonce dost podobné manžely. Myslím si, že opravdu důležitá je moje známost s profeso Reyes, teď sedmaosmdesátiletou paní, která učila na Columbia University, se kterou jsme op blízké přítelkyně; taky u nás učila několik metodologických letních škol. Tahle dáma je je intelektuál, kterého znám, jednak je nesmírně skromná, zároveň ale kvůli své profesní kval vlastnostem požívá velký respekt v etnomuzikologické komunitě. Všichni jako Kay Shelemay j svého gurua. Když Kay jednou mluvila na nějaké opravdu velké konferenci, tak říkala: „Všec se naučila, jsem se naučila od Adelaidy Reyes.“ To znamená, že to, že jsem s Adelaidou opr mi velmi otevřelo dveře. Ale doufám, že to není jen tím, že jsme si s Deli prostě padly do šířeji viděno to probíhá, předpokládám, jako ve většině disciplín: když něco děláte na urč se prostě setkáváte na konferencích, píšete si a tak. A v ideálním případě v tomhle prostř přátele. *========================================================================================= * Jak si Česko na poli etnomuzikologie vede? *========================================================================================= Etnomuzikologie je – viděno z mezinárodní perspektivy – jenom tady v Praze, ta už ale zas vidět. Učíme tu hodně kurzů, za semestr třeba patnáct, můj mladý slovinský kolega David Ve v angličtině (a má tam narváno), pořádáme mezinárodní letní školy a tak. Na loňskou letní lidé ze sedmi zemí od Aljašky po Čínu. Chtěli bychom, aby tady bylo určité centrum. Myslím ideální polohu a svým způsobem, jakkoli přerušenou, také tradici. V Praze se v roce 1930 n etnomuzikologie Bruno Nettl. Nemůžete být etnomuzikolog a neznat ho. Jeho otec byl profeso na německé větvi Karlovy univerzity, v září 1939 posledním vlakem odjeli (byli to Židé) – stal slovutným etnomuzikologem. On má trochu sentimentální vztahy k Čechám, takže i mě jis podporuje (třeba u nás měl zhruba před pěti lety sérii přednášek) a o Čechách píše. Jeho p hraje svou roli. Mimochodem, Nettl píše taky básničky. A když před dvěma lety vyšla kniha přátel etnomuzikologů, This Thing Called Music, tak napsal básničku, v níž každému přispěv jednu sloku. A taky tam je: „Zuzana Jurkova, leading ethnomusicologist among Czechs// sees world of knedlíky and pivo as complex// she studies the soundscapes of Prague, also of the her students work hard for a diploma.“ *========================================================================================= * Myslíte, že platí přísloví „Co Čech, to muzikant.“? *========================================================================================= Ne, to ne. Přísloví vždycky vymýšlejí lidé sami o sobě, a tak vypovídají spíš o tom, jak b viděni, než jací jsou. *========================================================================================= * Kdybyste měla srovnat americké a české vysoké školství, jaké rozdíly tam vidíte? *========================================================================================= Opravdu nechci generalizovat, jen pár mých poznatků. Na jeden semestr jsem teď byla v Pitt že se obecně dá říct, že kvalitou etnomuzikologických přednášek jsme lepší nebo minimálně školství tam má opravdu jinou povahu v tom smyslu, že je to větší byznys. Studenti vědí, ž platí, tak musejí něco dělat. Na druhé straně ale zároveň vědí to, co jsem si poprvé uvědo byla skoro před dvaceti lety v Bloomingtonu, kde sídlí Society for Ethnomusicology. Kolegy studenty test, který byl dost podobný tomu, jaký píšu se studenty já, ale byl lehčí. Ona s já na to, a já jsem říkala, že bych toho po nich chtěla víc. A ona odpověděla: „Ale já je oni platí třináct tisíc dolarů za semestr.“ Tehdy jsem si poprvé uvědomila, že na jedné st dává co nejvíc a nejlépe, protože platí, ale na druhé straně je moc nemohou podrobovat zko samozřejmě dopad na obě strany. Američtí studenti jsou například opravdu hodně aktivní, hn hlásí, ale učitelé jim nikdy neřeknou, že se jim něco nepovedlo. Součástí mého pittsburghs že jsem zkoumala jeden studentský hudební soubor. A i když třeba někdy hráli podle mě dost je chválili. Tím se z mého hlediska stávají nevěrohodnými. A věrohodnost, zdá se mi, je ně co učitel musí mít – jako student mu pak můžu věřit, že mi řekne „dobře jsi to napsal“, al jsi to napsal“. Když tohle učitel ztratí, tak se bavíme jen o tom, kolik stojí jeden kredi *========================================================================================= * Vnímáte rovněž nějaká specifika FHS? *========================================================================================= Ano. Zdá se mi úplně úžasné (kromě jiného), že v tom, co dělám, se setkávám s opravdu skvě docent Pinc [ URL "https://bakalar.fhs.cuni.cz/SHV-166.html"] v jednom z předchozích rozho jedna z kvalit FHS jsou mezilidské vztahy. Na to říkám: amen, amen. Myslím, že je škoda, ž tuhle kvalitu mezilidských vztahů – konkrétně těch mezi učiteli a studenty – mimo jiné pos systém studia. Učila jsem dlouho na Filozofické fakultě a tam je kurikulum pevné. Chodili Mimoevropské hudební kultury třeba studenti, kteří se zabývali krojem na Chodsku, a moc je nás ke mně chodí jenom ti, které to zajímá, a to je skvělé. Další věc je, že mám na lidi o Moje překladatelka do angličtiny je moje milá přítelkyně, lidé v etnomuzikologických spole *========================================================================================= * Poslední otázka: jaké máte koníčky? *========================================================================================= Život. Já jsem jeden z těch šťastných lidí, který dělá opravdu to, co ho baví. Takže to dě tím chodím běhat nebo poslouchám ptáky, přemýšlím, co mají společného s muzikou, jezdím na kole. Moc to, co dělám, nerozděluji na to, co je a co není práce. Je úžasné, že to tak můž tomhle skvělá škola. Umožňuje učitelům i studentům dělat to, co je baví. Marie Pavlásková 15. 1. 2018