Jiří Pešek: Mění se nám svět a my to nevíme ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Pokud se vše podaří, měl by profesor Jiří Pešek [ URL "https://ekdd.fhs.cuni.cz/EKDD-32.ht následujícího akademického roku na fakultě působit v nově otevíraném magisterském programu duchovní a kulturní dějiny. Věnuje se kulturním dějinám, vývoji vzdělanosti a univerzit, h ale také novodobé kultuře Německa, nebo dějinám německé židovské chemie. Na seminářích se třeba i elektronických knihách a všemožných souvislostech spojených s publikací vědeckých přitom usmívá pod fousy. *========================================================================================= * Jak jste se dostal na Fakultu humanitních studií? *========================================================================================= Na fakultu mě doporučili na pana děkana a pan děkan mě kontaktoval s panem docentem Horský ekdd.fhs.cuni.cz/EKDD-34.html"] . Já jsem byl nesmírně rád, protože jak pana děkana Benyov "https://bakalar.fhs.cuni.cz/SHV-163.html"] , tak kolegy Horského si velmi považuju. *========================================================================================= * Co se vám na FHS líbilo, že jste zamířil právě sem? *========================================================================================= O fakultě jsem neměl moc velkou představu...ale líbilo se mi to, co mi kolega Horský říkal možnost nedeskriptivního provozu, uplatnění méně rigidních systémů. Celá řada fakult jede odshora dolu, potom přidá trošičku hospodářství a má pocit, že to je všecko. Tady je možno kulturním dějinám, což je moje specialita. Ale samozřejmě dělám pro orální historii třeba kurz Současná německá kultura a společnost prima. Myslím, že si s nimi dokážu povídat tak, aby to bavilo obě strany. Dále přednáším d pro historickou sociologii. Něco mám i v tom bakalářském modulu, nebo co – pro mě pořád je poněkud neprůchodná, něco jsou katedry, něco jsou moduly – tak tam dělám kulturní dějiny. Od příštího roku, jestli pánbůh dá, bych se měl dominantně podílet na novém magisterském o duchovní a kulturní dějiny [ URL "FHS-1548.html "] , což diriguje kolega Putna. Vyhovuje m postavit jakousi představu kulturních dějin ve spojení s antropologickou perspektivou, s d dějinami, které se na fakultě dělají, ve spojení filosofie a křesťanské filosofie. A myslím si, že si dokážeme vyjít vstříc a že to, co se tady podniká, dává smysl. Na FHS je to vůbec docela zajímavé. Říkám, problém je pro mě poněkud chaotický koncept té já zatím ne vždycky úplně chápu. Ale já se to jednou naučím. Možná ale právě to, co nazývá souvisí s oborovou volností, která na fakultě panuje. Třeba je to v tom trochu zakouzlené. Možná trošku, i když si myslím, že té volnosti je zejména v prvním stupni trošku moc. Prot není v nějakém rámci, vlastně spíš škodí než prospívá. Když člověk přijde z gymplu a nabíd volnost – s tím si absolutní většina lidí není schopná poradit. Mně připadá dvoutřetinová „úmrtnost“ nepříjemně vysoká, to je podle mého názoru zbytečné a myslím si, že by tomu šlo nějakou brutální disciplinací, ale spíš větší nabídkou péče o studenty. *========================================================================================= * Podle vás by tedy na bakaláři měla být pevnější struktura studia? *========================================================================================= Struktura, ale také to, že by získali víc té techniky hned na začátku vysokoškolského stud techniky, jak se učit, nebo jak pracovat. Je to jiné než gympl. Ta péče o studenty by mohla být větší k jejich prospěchu. Když je devatenáctiletý člověk o sebe a na texty... já mám pocit, že v základech toho někdejšího institutu byla představa t to je vlastně strašně drahá věc. To znamená mít malé skupinky, někoho, kdo se jim naplno v umí, kdo je s těmi lidmi schopen mluvit, kdo o ně pečuje i intelektuálně. Takhle to běží t univerzitách, ale to vyžaduje daleko víc prostorů, peněz a lidí. Jenomže to je zase otázka to v našich podmínkách zaplatit, jestli jsou na to místnosti. Ono to bohužel souvisí s tím, že tato fakulta je takový spolek nadšenců, co se sejdou na p dokud neprší, vedou závažný filosofický rozhovor, ale když začne pršet, tak může být poněk něm pokračovat. Což má samozřejmě svůj půvab. Je to skvělý, dokud na pasece hovoříte o velkých tématech a svítí sluníčko a jdete se pak Ale když máte týdenní slejvák a vy se někde tísníte pod plachtou, v té chvíli začít rozhov podstatných, to je těžší. *========================================================================================= * Co myslíte tím „slejvákem“ v rámci fakulty? *========================================================================================= To máte takové ty problémy, já měl pocit, že už asi pět let má být nová budova v Tróji. Ny chcete sejít s kolegy a diskutovat o něčem podstatném – a když to nechcete dělat v noci – jít sednout a diskutujete v byfé. Což mě přijde zejména pro teoretičtější debaty poněkud š Koukal jsem trochu vyjeveně, že když potřebujete něco probrat s nějakými studenty a ono se tak se v jedné místnosti vedou dvě, tři konzultace. Když toho studenta potřebujete sprdnou potřebujete vytáhnout a do toho vám zaznívá hovor o něčem jiném, tak to taky není šťastný. A takových věcí je hromada, ta fakulta je malá, mladá, nemá přebytky peněz. Dělá velké pok je tady ten problém těch praktických věcí. *========================================================================================= * Podílíte se na nově připravovaném magisterském oboru Evropské duchovní a kulturní dějiny něm povedete? *========================================================================================= V Evropských duchovních a kulturních dějinách bych měl učit dějiny evropské kultury od sta Starověk budu asi brát trochu krátce, ale nemůžete dělat současnou evropskou kulturu a nep na počátky řecké filosofie, na vznik evangelií nebo Říma, protože by člověk nepochopil to, dneska. Řada těch věcí je tam zakotvená. Ale hlavní důraz by měl být na období od narození dneška. Já bych měl vést kurzy k dějinám kultury, což neznamená nějaký výčet kulturních statků a v kultura jako sociální proces, kultura jako komunikace, kultura jako recepce. Vždycky spole Čapka sděluji studentům, že kultura je užívání, střed lidského života, vytváření diskursiv vytváření horizontů, vytváření hodnotových kategorií a zároveň v generačním cyklu jejich z oživování. Je potřeba si uvědomit, že i obrazoborectví je relevantní součást kultury, že n drastičtější, někdy míň a že se s tím bohužel musí počítat. Chtěl bych to ukázat v dlouhém toku dějin, protože je zajímavé, kolik věcí, kolik problémů tradic, kolik postupů se jenom převléká a zůstává přinejmenším od středověku do dneška něj kontinuální. Nebo, co je zajímavější, kolik tradic a kulturních prvků obecně zůstávalo kon 2. světové války a až ta doba poválečná je likvidovala. Bylo tomu tak nejen u nás. To formuloval předloni i pan profesor Petráň v knize Dějiny českého venkova v příběhu Oubě si uvědomujeme, že tradice, která běžela od středověku, se v průběhu poválečném zlomila a zásadní změny paradigmatu celé lidské existence na venkově. A lidi to zčásti neberou na vě procesu, který nechápou, a z části nevědí, co s tím. Nám se mění svět a my to nevíme. My si musíme uvědomit, v jak přelomovém období zásadních změn se nacházíme, a že ten náš ž podle toho měli taky trošku kontrolovat. Že se daleko méně můžeme opírat o tradice než naš stereotypy, o to, že když mluví dvě generace, tak že obě ví, o čem ta druhá hovoří. Ten zlom je v tom, že se daleko víc oddělují koncepty jednotlivých generací, a to od slovn přirovnání, takže potom lidé můžou mluvit a nerozumět si, ačkoli mluví stejnou řečí a po l sebe. Zejména přechod do internetu je něco, co změnilo mentalitu, co změnilo kulturní vzor úplně nové formy gramotnosti. A zároveň s tím jde obrazoborectví, snaha odbourat zbytečné. Ono se vždycky odbourává velk vidíte, že jste omylem vytáhli špunt, co je ve dně naší jediný lodi, a že můžou nastat nep problémy. A tyto okolnosti se strašně málo reflektují. "Abychom pochopili, co teď přichází, měli bychom znát to, co bylo předtím. A to jsou věci, novém magistru budou mým úkolem." Chci ukázat ty momenty, jak se věci proměňují, jak to ti lidé vnímali, a co to s nimi děla způsobem integrovat dějiny tvůrčí činnosti, dějiny literární kultury, knižní kultury, ději Vzdělanost je nesmírně podstatná pro udržování a cyklickou rekonstrukci horizontů kultury ohromnou společensky emancipační roli. Vždycky týrám své studenty s ženskou vzdělanostní emancipací na konci 19. století, protože zcela základní mimo jiné pro vzestup Evropy dvacátého století. Kdyby nedošlo k zásadním zm 19. a počátku 20. století, které přivedly ženy do intelektuálních oborů jako sice nedoceňo partnerky, tak by se ten intelektuální vzmach prostě nekonal. A studentům je potřeba vysvě nekonal a proč je to pro nás důležité. Dneska si to velká část lidí neuvědomuje, proč je t ženy byly vzdělané, proč je tak podstatné, aby mohly rozhodovat. Proč je ten ženský pohled i mnohem významnější. Jenom v konstelaci odlišných pohledů může vzniknout něco nového. Je potřeba si uvědomit, j katastrofa, když máme jen šestnáct procent profesorek. A že to je neproduktivní, že to je vědu a kulturu negativně ovlivňuje. *========================================================================================= * A myslíte si, že se třeba procento profesorek dá nějak ovlivnit? *========================================================================================= Nikoli vyhláškou. To je to nejhroznější, protože potom namísto nadaných a inteligentních d zasednou blběny. Jde spíš o to navodit prostředí, ve kterém jsou ty věci eficientní, mají se musely direktivně přikazovat *========================================================================================= * Takže se mají spíše vytvořit podmínky, aby se ženy samy chtěly zapojit? *========================================================================================= Samozřejmě, ale nikoli až ve finální fázi těch profesorek, nýbrž ve fázi daleko nižší. A j uvažovat taky o tom, co je pro ženy zajímavé. Nikoli je někam prostě za každou cenu nacpat ženský na traktor. Ženská psychika, ženská sociální vnímavost je jiná a jejich cíle a kari mohou být formulovány jinak. Je třeba, aby to pro ty ženy bylo výhodné, aby to pro ně bylo protože když to pro ně výhodné a atraktivní nebude, tak se prostě ten efekt spolupráce neo tam bude nadále scházet, budou ty rozumné a moudré ženy. Takovéto problémy je ale potřeba formulovat nikoli jen jako teze, ale jako historicky doku pohledy. A ukázat, proč ty věci už někdy v dějinách fungovaly a nebo nefungovaly. Pokládám kulturu v moderním světě jako jednu z klíčových podmínek pro přežití společnosti. problémů nemá v jádře ekonomickou nebo technickou obtíž, ale v jádře je kultura, komunikac nějakých stereotypů. Když zvládneme tu kulturní, tak potom dokážeme zvládnout i tu technic problémů. A těch problémů je čím dál tím víc. *========================================================================================= * Pro koho je nově otevíraný magisterský obor evropských kulturních a duchovních dějin vho měl přijít studovat? *========================================================================================= No, ten koho to bude zajímat! (úsměv) Rámcově by to měli být lidi s nějakým historickým zá studentům nemuseli vysvětlovat, kdo to byl Jan Žižka. Ale nejde o to biflovat nějaká histo ukázat panorama toho, jak se různé společenské problémy artikulovaly v průběhu dějin. Člov uvědomí, že co je dobré, nebo co je špatné, to není někde ustaveno podle zákonů nebeské me vždycky definují lidé. A když se změní definice, tak se může všecko převrátit, a to převra důsledky, někdy absurdně konkrétní. Ten program by měl být i pokus jít přes rovinu českou i přes rovinu střední Evropy do rovi Protože na jedné straně je absurdní vytvářet homogenní dějiny Evropy, ale na druhé straně pro nás zajímavých procesů postrádá logiku, když se vnímá jenom v českém výseku, ale má sv se na problémy koukáte celoevropsky. To si myslím, že je docela prima. Evropa, to je malin západním pobřeží Asie, ale je to jeden z nejzajímavějších poloostrovů na světě. *========================================================================================= * V současné době vzniká novela vysokoškolského zákona. Vy se ve své odborné práci věnujet historii univerzit. I díky znalostem jejich vývoje tedy asi máte s univerzitami více zkuše jiný. Jak se díváte na současné snahy ministerstva školství univerzity reformovat? *========================================================================================= Zdá se mi to dost problematické, protože se k tomu vede malá debata, která by přitom měla celospolečenská. Univerzity jsou nesmírně podstatné pro vytváření intelektuálních elit. Dn bohužel neuvědomuje, že zmasovění studia, které probíhá pod značkou demokracie, je zároveň a jejich poškozením. A vlastně jsou tu nezodpovězené otázky: co s elitami, jestli je potře nepotřebujeme, jakou roli ty univerzity hrají, co vlastně od nich chceme. Koho mají připra jejich role, kromě toho, že budou připravovat – podle mého názoru – elity. Tyto otázky si v omezené míře, respektive ministerstvo je neklade. Elity navíc nejde připravit školsky, ale pouze tím, že s nimi společně děláte vědu, že vtá vysokoškolské studenty do výzkumu. Ale potom k tomu musí být motivace, musí k tomu být pod vysoké školství je neuvěřitelně podfinancováno. Do jaké míry je provozování špičkové vědy že se tedy budou masově vzdělávat studenti v banálních základech? Ale vedle toho, studium na vysoké škole by nemělo být jenom vzdělávání, ale i vytváření os si vědoma, co dělá. A to je nesmírně těžké, ale ta etická dimenze - ať už se to týká dimen medicíny, moderní jaderné fyziky, soudobých dějin, nebo sociologie – je stejně významná ja vědomí a jako schopnost naučit se „vyrábět vědu“. Návrhy z ministerstva obsahují i položky, které si akademická obec interpretuje jako omeze Zavádí se zde například nová „správní rada“, která by mohla použít „měkké veto“ na některá akademického senátu. Jak se díváte na možné změny v samosprávě univerzit? Je třeba si uvědomit, že nikdy v dějinách nebyly univerzity tak autonomní a tak samosprávn od revoluce. Tehdy se týmu, který připravoval první vysokoškolský zákon, podařil fascinují málokdo bere na vědomí. V květnu 1990, což bylo jen půl roku od momentu, kdy vyšli student třídu, byl hotový zákon, který představil úplně autonomní samosprávné všemocné univerzity. někdy až moc daleko. Od té doby se vlastně neustále hraje ústupový boj. Státu jde o kontrolu, o finance a o to, že se snaží ty univerzity posunout do stavu, ve kt univerzity budou napůl soukromé fabriky, které budou kontrolované kapitálem. Protože to má někdo si to přečet v knížkách. Je to zároveň otázka odpovědnosti těch grémií. Často slyšíte, že studentská složka akademi se angažuje zejména ve chvilkách vypjatých a volebních, ale jakmile se dělá ten běžný kolo provozu, tak studentská účast chybí. Je to důvod k tomu omezit studentskou složku? Nebo je zkonstruovat to jinak, aby ti lidé byli morálně doceněni, když si na sebe vezmou to břímě do akademického senátu? Vždyť je to strašná práce! Čili já si myslím, že by diskuse ohledně reforem vysokého školství měla být daleko širší, druhé straně jsem si vědom toho, že politická diskuse není nikdy širší a hlubší, ta je vžd je o těch zájmech. Ale ty klíčové věci by z toho neměly vypadnout. Mám trošku strach, že s *========================================================================================= * Takže podle vás by debata neměla probíhat pouze mezi ministerstvem školství a reprezenta škol, ale i na celospolečenské úrovni? *========================================================================================= Třeba v Německu je debata o univerzitách, o jejich financování, o vytváření excelenčních c intenzivnější, i když si Němci stěžují, že je taky málo. Není žádná zaslíbená země, je to té nutnosti pokoušet se tematizovat podstatné problémy, pokoušet se k těm tématům hledat a argumenty vést tak, aby pokud možno oslovily širší veřejnost. Ale to se z nejrůznějších dů neděje nebo nedaří. *========================================================================================= * Vaše odborné zájmy pokrývají pestrou paletu témat. Věnoval jste se 16. století, nebo tře vzdělávání a vývoji univerzit. Jak jste se z raného novověku dostal k odbornému zájmu o so *========================================================================================= Já jsem dělal univerzity, pak jsem šel do pražského městského archivu, což bylo skvělé mís hrozném stavu, ale nechtěli po mě členství v KSČ, to mi připadalo jako nesmírně nóbl. Tam oddělení soudních spisů čili takovéto když se dvě hokynářky na trhu porafaly a pak to šlo někdo někomu ukrad kalhoty... Což bylo to dost dřiny, ale bylo to pro mě zajímavé a tam se navíc utvořila taková konstel začaly připravovat publikace, edice, konference, kdy se kompenzovala ta dřina. To člověka devatenáctému a dvacátému století, protože k tomu každodenně pracuje, z toho píše nějaká d Ale dělal jsem i 16. století, na to jsou v městském archivu skvělé materiály, dělám to dod jsem tématicky trochu schizofrenně rozšinutý. Potom se objevila možnost jít po revoluci do Mohuče na Institut pro evropské dějiny. Tam b v tom devatenáctém a dvacátém století. A já jsem zrovna něco dělal okolo spojování města P hned napsal projekt na devatenácté a dvacáté století, což mě potom drželo, ta knížka o agl v roce 1999. Když jsem se vrátil z Mohuče, dostal jsem nabídku hostování na univerzitě v D Důležité bylo, že ať už jsem přišel do knihoven v Mohuči, nebo Düsseldorfu, tak tam stála které jsem nikdy neslyšel. Čtete a úplně se vám mění obzory, protože pro mě za bolševika v 1918 byla komunistická propaganda. A najednou člověk vidí, že to jde dělat i jinač. Takže novou kapitolu. A potom mi nabídl pan profesor Křen, abych k němu šel na právě zakládanou katedru německýc studií. To mělo být hlavně devatenácté, dvacáté století a současnost, tak jsem se musel ho německé devatenácté, dvacáté století a současnost. Takže teď dělám dějiny univerzit od 14. století do dneška, města od 16. století taky do dn Německo. Tak to člověku kumuluje a potom to už nestíhá. (smích) *========================================================================================= * Umíte z těch to témat vybrat nějaké své oblíbené, kterému byste se chtěl víc věnovat? *========================================================================================= Já se tomu všemu věnuju! *========================================================================================= * No, to ano. Najde se ale mezi vašimi tématy něco, co vás baví víc? *========================================================================================= Momentálně dělám věci k modernímu dějepisectví, k soudobým dějinám, jak se to zkoumá, jaký tematizuje. Momentálně jsem v rauši soudobých dějin. Ale protože jsem před pár lety měl takovou malinkou pauzu, tak jsem začal dělat s kolegou pražské a vídeňské německé židovské chemie. To je úplně nádherný, objevíte fantastické lid odborníky, co byli tady v Praze jako profesoři chemie. Pana prof. Goldschmieda, pana profesora Hanze Maiera, to byli prostě lidi, Majer měl asi t publikací, teďka se koukáte – ono to vycházelo v Americe, Británii, Německu, Francii, Itál se dnes podíváte do těch knihoven, tak ono to stojí na univerzitě v New Dilhii v regále, j všechno zmizelo, protože to už nepotřebujeme. Ale jsou to prostě fantastický témata – a jediné, co mi chybí, je čas. *========================================================================================= * Chcete do svého výzkumu nějak zapojit i studenty? *========================================================================================= Ty projekty jsem vždycky dělal s doktorandy a se svými studenty. Teď do toho připravovanéh asistenta z Orální historie [ URL "FHS-1544.html "] , dvě doktorandky a dva magisterské st *========================================================================================= * A tento připravovaný projekt se bude týkat dějin dějepisectví? *========================================================================================= Jde o vytváření expertních interview s předními evropskými historiky a o zjišťování role o výzkumu soudobých dějin. Souvisí to s tím, že v minulém grantu jsme dělali vyhodnocení bib produkce, to znamená, jaká témata se zpracovávají a jakým způsobem. Z toho jsou vidět urči se posunují obsahová těžiště, jak se zvládá ta masa, kam se posunují geografická těžiště. Británie po Rusko s velkým týmem, což je docela zajímavé. Teď nám jde o to, abychom se podívali na jednotlivé osobnosti, a co si o tom vývoji myslí. věcí se pouze z té produkce nezjistí, natož z těch bibliografií. Účelem je posunout se od Sám jsem udělal asi třiadvacet interview, které jsme natočili a část z nich i publikovali. bychom to rozšířit, vyhodnotit a publikovat jako knížky s tím, že zpřístupníme formou krát tvorbě a životních osudech i ty lidi. Protože je to řada úplně famózních osobností, ale ta nich není známá. Prostě je docela prima takový lidi přivádět do českého prostředí buď fyzicky, nebo cestou interview, cestou článků o jejich činnosti. Aby si člověk uvědomil, že ten svět je děsně z *========================================================================================= * Je pravda, že jsme stále trochu omezeni jazykovou bariérou. I mnoho studentů dnes ještě literaturu pouze v češtině. V jakých jazycích čtete vy? *========================================================================================= Já mám dneska dominantní němčinu, protože se v ní pohybuji dvacet let, ale jinak v princip rusky, anglicky. A když to je potřeba v tom 16. století, tak i latinsky. Ale to už mi dnes chybí trénink. Jenom s angličtinou by ten svět byl nezajímavý. Za hraničním kamenem žije 100 milionů lidí německy, a se sousedy je potřeba hovořit. Já si myslím, že je potřebná angličtina plus řeč *========================================================================================= * A vaši studenti – třeba právě z kurzu o soudobém Německu - umí německy? *========================================================================================= Přinejmenším pasivně umí, ale mají strach. Ono je to potřeba do té země jít. Já anglicky n proto, že jsem vždycky jenom četl nebo poslouchal. Tam musíte jít, a to nejen abyste byli knihovně, ale abyste museli mluvit – je to strašně bolestivé, ale po půlroce pobytu zjistí telefonujete, píšete, že to prostě jde. A když takhle mladý člověk navštíví tři, čtyři země a investuje do každé z nich rok, tak u aby to udržoval a kultivoval. Svět je pak daleko otevřenější, protože nepotřebujete nikoho kdeco sdělovat. Pavlína Kroupová 21. 5. 2013 (rozhovor vznikl ve spolupráci FHS UK a studentského časopisu HUMR - Humanitní revue) (Pozn.: Rozhovor vznikl v roce 2013, Jiří Pešek v programu EKDD působí od r. 2013 dodnes.)