Blanka Soukupová: Konstrukce nepřítele vždycky funguje stejně ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Doc. PhDr. Blanka Soukupová, CSc. [ URL "https://bakalar.fhs.cuni.cz/SHV-189.html"] , je e "FHS-1514.html "] , která na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy [ URL "FHS-4.ht od jejího založení. Zabývá se tématy, jako je antisemitismus, česko-německé a česko-židovs marginalizované skupiny či etnologie města. Podílela se na publikaci množství titulů, kter holocaustem, antisemitismem a nacionalismem. V rámci Společenskovědního modulu vyučuje nap etnologie, Český antisemitismus – komparativní pohled či Moderní česko-německé vztahy pohl *========================================================================================= * Vaše badatelská témata jsou poměrně pestrá – mohla byste shrnout oblast svého odborného *========================================================================================= Moje badatelská témata jsou skutečně rozmanitá, ale přece jenom mají několik svorníků, z n zájem o společnost po historické změně. Pokud mám tu tematickou pestrost popsat blíže, tak především komparativním výzkumem středoevropského města, prostřednictvím tohoto tématu jse česko-německým vztahům, ke vztahům česko-židovským a samozřejmě také ke kontroverznímu pro středoevropského a evropského antisemitismu. Kromě toho jsem se věnovala dějinám oboru a m velkým tématem byly marginalizované skupiny obyvatelstva, v jejichž rámci jsem se speciali na téma žen, dětí a studentstva. Všechna ta témata vycházela do jisté míry ze společenské já jsem etnolog a etnologie byla vždycky angažovaná vědecká disciplína (v pozitivním i neg smyslu). Svůj první větší odborný úkol jsem začala zpracovávat v Ústavu pro etnografii a f Československé akademie věd, který se v době po takzvané sametové revoluci transformoval v ústav Akademie věd České republiky. Tehdy jsme věřili, že se navracíme do Evropy (i když p ono se nebylo příliš kam vrátit). A tehdy jsme také věřili, že znakem střední Evropy je mu a multikulturalita. Potom etnologie i moje odborná tematická specializace zareagovaly na z přechodu od kolektivní společnosti ke společnosti individuální. Hledali jsme k individuali protiváhu, a tak jsme začali zpracovávat velké téma komunikace ve městě, komunikační příle Tato témata se postupně vrstvila, nakonec jsme už byli schopni pojmout město jako celek a etnologie ve městě k etnologii města. *========================================================================================= * Jak jste se od výzkumu města dostala k Židům, antisemitismu a česko-německým vztahům? *========================================================================================= Existuje legenda, se kterou jsem byla víckrát konfrontovaná, a sice že můj vztah k židovsk byl emocionální a že jsem se k tomu dostala přes rodinné kořeny mého manžela. To je nesmys tématům jsem se dostala stejně jako k těm německým přes výzkum města – kdo začne dělat čes vztahy, narazí na to, že ve středoevropském městě byla velmi důležitou složkou obyvatelstv německo-židovská skupina. Co se týká emocionálního vztahu, tak jsem nedávno znovu četla za historika Františka Grause, což byl náš slavný medievista, který působil nejdřív v Čechách Švýcarsku a měl za sebou zkušenost holocaustu. Prošel několika koncentračními tábory: Tere táborem Taucha, to byl pracovní tábor u Buchenwaldu. Graus v tom článku psal, že kdo se ja zabývá židovskými dějinami, má to dělat tak, jako kdyby se na něj dívalo těch šest milionů si ale myslím, že přesně tak by se ty dějiny dělat neměly a že vážná témata jako šoa nebo nacionalismus obecně by se měla zpracovávat velmi chladně a nezaujatě. *========================================================================================= * Čím je výzkum antisemitismu nebo nacionalismu aktuální pro dnešní situaci? *========================================================================================= Pokud se někdo zabývá antisemitismem, tak se nezabývá jenom dějinami antisemitismu, ale sa konstrukcí jinakosti. A ta je aktuální i v současnosti, obzvlášť v souvislosti s takzvanou Konstrukce nepřítele vždycky funguje stejně: ti, kteří útočí na jinou skupinu, se tváří, ž brání určité hodnoty. Ty hodnoty musejí být vždycky velmi vysoké, abstraktní a ušlechtilé, může být třeba národ nebo Evropa, případně tradice, víra, rodinné hodnoty. Tato „obrana“ s tom, že antisemitské organizace mívají v názvech slova jako obrana, ochrana, národní a tak byl boj za ušlechtilé hodnoty, nikoliv pohodlný populismus pro nevzdělané lidi. *========================================================================================= * Takže se konstrukce nepřítele za tolik let vůbec nezměnila? Nepoučili jsme se ani trochu *========================================================================================= Obávám se, že jsme se příliš nepoučili. Samozřejmě máme už řadu velmi kvalitních výzkumů n antisemitismu, ovšem je otázka, jak to všechno přejde z teoretické a vědecké roviny do spo Vědecká díla nakonec vycházejí v malých nákladech, nikdy to nebudou desetitisícové bestsel přenos je složitý a často i bolavý. Klíčová je pochopitelně role masmédií. Pokud masmediál nefunguje tak, jak má, je to velký problém. *========================================================================================= * Jaká je tedy role médií v šíření antisemitismu nebo nacionalismu? *========================================================================================= To je zajímavé právě třeba v oblasti antisemitismu jako jedné z nejhorších částí nacionali době se před každým antisemitským pogromem objevil nejdřív útok v tisku, dost možná byl te jakýmsi spouštěcím mechanismem. Masmédia mají v moderní době možnost šířit nesmírně rychle myšlenky, tak myšlenky negativní a konstrukty nepřítele. Teď nemám na mysli jenom tisk, pr jsou to chytré mobilní telefony, internet a tak dále. *========================================================================================= * Myslíte si, že antisemitismus je ve společnosti pořád zakořeněný? *========================================================================================= Bohužel ano. Nakonec teď v dubnu došlo k tomu, že v Polsku jednal Ústavní soud o velmi kon zákonu na obranu polského dobrého jména ze začátku března, který polský prezident předloži soudu. Polsko tím zákonem chtělo utlumit obecně stále rozšířený obraz o Polsku jako o anti ale pochopitelně se dosáhne naprostého opaku. Popravdě řečeno na tom není znepokojující to vládní úředník předložil takový zákon, ale to, jak zareagovala polská historická obec. Nap polského Ústavu paměti národa se jasně nevyslovil o tom, že zákon, který cenzuruje histori špatný, ale pouze o tom, že i jeho ústav bere státní peníze, vláda podporuje výzkum holoca se bude posuzovat individuálně a že tam jde jenom o to, aby koncentrační tábory v dnešním označovány jako polské. To ale samozřejmě ukazuje na to, že v polské společnosti je antise zakořeněný a já sama, když jsem měla možnost položit v Polsku otázku „je u vás dneska anti jsem se vždycky dozvěděla, že antisemitismus v Polsku není, protože už tam nejsou žádní Ži implikuje otázku, jestli antisemitismus způsobují polští Židé. Další kontroverzní instituc muzeum Polin. Má představovat dějiny Židů v Polsku (Polin znamená v hebrejštině Polsko) a expozice vrcholí současnými poválečnými dějinami. Ovšem Polsko zažívá v létě roku 1946 roz pogromů a o tom jsou tam v podstatě tři věty. A konečně ta expozice moderních židovských d výrazně protiruský charakter. Nemluvím o charakteru protisovětském, ale o charakteru proti federaci je antisemitismus rovněž na vzestupu, což se ukázalo v minulém roce, kdy se v Rus způsobem slavila Velká říjnová socialistická revoluce z roku 1917 a zase se v této souvisl antisemitismus. Můžeme samozřejmě pokračovat dál do střední Evropy, například do Maďarska Jobbik a maďarským nacionálům, i když tato strana poslední dobou antisemitismus utlumila, není situace ideální. Po roce 1989 se objevily antisemitské stereotypy dokonce v příručce byla vydávána antisemitská díla, ročně jsou zaznamenány desítky antisemitských kauz atd. *========================================================================================= * Jak to, že antisemitismus je stále živý? Kde se to bere? *========================================================================================= Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze, by vám řekl, že je to nejsetrvalejší zášť v lidstva. Příčiny se samozřejmě měnily – nejdřív to byla náboženská jinakost, v moderní dob o hospodářské a sociální příčiny, závist, která je dána rychlým židovským vzestupem v eman neschopností většinové společnosti na něj zareagovat konkurenčním způsobem. A potom tu sam jsou rezidua minulosti – například ve střední Evropě nacionální příčiny. V českých zemích na pomezí mezi českým a německým táborem a tahle situace trvala v podstatě až do roku 1938 české společnosti začal konstruovat německý národní nepřítel, což je záležitost zhruba šed století, tak se spolu s ním zkonstruoval i národní nepřítel německo-židovský nebo židovský byl také pochopitelně vždycky reakcí na určité znejistění společnosti po velké historické především o frustraci většiny. *========================================================================================= * Dá se tak vysvětlit i současná vlna nacionalismu? *========================================================================================= Samozřejmě. I změna v roce 1989 byla rozsáhlá, hluboká a všestranná. Každá společnost po h prochází třemi fázemi. První je idealistická: všichni věří, že teď bude lépe, bude ráj na přichází frustrace, že se to nedaří, a následně otázka, proč se to nedaří, čímž se dostává demoralizace. V té jsme už nepřítele našli a snažíme se s ním nějak vypořádat. Tohle se dě republiky před sto lety, po Mnichovu v září 1938, po 2. světové válce i po roce 1989, i kd podobě. V případě eskalace nacionalismu v Evropě, kulminující v tragické válce v Jugoslávi zvažovat i předchozí vývoj tamějších národních hnutí. *========================================================================================= * V jakém vztahu jsou k sobě antisemitismus a současné pocity z migrační krize – u Židů je na moderní svět adaptovali lépe, u migrantů strach, že nám vezmou to, co máme? Je to odliš totéž v přestrojení? *========================================================================================= V souvislosti s migrační krizí myslím, že je to přece jen ještě trochu složitější. Tam je jsme se vlastně nebyli schopni nějak na tu migrační krizi jako Evropané připravit. My jsme něco takového, jako je evropské právo – to rozlišuje uprchlíka a ekonomického migranta, př moderní Evropy je uprchlíkovi samozřejmě třeba pomoci. Otázka ovšem zní: jak pomoci. Pomoc měla být nabídnuta jako dočasná a je třeba ji provázat se snahou či dokonce politickým a e nátlakem na ty země, jejichž systémy uprchlíky vyrábějí, aby se z nich nemuselo utíkat. Po lidé už dají do pohybu, tak je třeba, abychom věděli, kdo k nám přichází – ochrana evropsk velmi nutná. Na druhé straně se ovšem v současné Evropě bohužel v podstatě nevedla o migra Diskuse, která se vede, se pohybuje jenom na dvou vyhraněných pólech: buď můžete být neona musíte roztáhnout náruč a otevřít dveře dokořán. A to je špatně, protože mezi těmi dvěma p ke skutečné diskusi – třeba o tom, co lidstvu daly migrace, a toho bylo velmi mnoho. Na dr mělo upozorňovat i na problémy: pokud přijde taková masa kulturně odlišného obyvatelstva, potíže. Ale ve chvíli, kdy člověk může být buď neonacista, nebo nadšený vítač, se samozřej frustrace i u vítačů, kteří jsou najednou s těmi problémy konfrontováni. Německo, bohužel, vlivem zkušenosti se šoa, tu diskusi nespustilo; panovala tu autocenzura i cenzura. V česk je ještě další veliký problém v tom, že dnes se (například oproti první republice) změnilo Evropy. Za první republiky jsme Evropu vnímali vysoce pozitivně, jako systém hodnot a jako se, že dnešní obraz Evropy, který nám opět pomáhají vytvářet média, je obraz jakéhosi potí sem v podstatě řízeným způsobem chce umísťovat migranty jako potenciální teroristy, případ povolit Olomoucké syrečky. Tohle všechno potom pochopitelně souvisí i s tím, že u nás dost vzdělanost, a proto nejsme schopni se opřít o to pozitivní, co v Evropě vždycky bylo, a mí náhradní řešení. V obecné rovině lze samozřejmě v souvislosti s migrační krizí, jež směřuj silně protiizraelsky zaměřených, očekávat nárůst antisemitismu. *========================================================================================= * Vraťme se na chvíli k urbánní antropologii. Co a jakým způsobem o lidech vypovídá uspořá *========================================================================================= Města jsou v urbánní etnologii či antropologii označována jako živé organismy. To znamená, koncentrují všechny problémy, které společnost má, ale zároveň i všechno pozitivní. Města nositeli inovací a progresu, ale také problémů a sociálních frustrací. Pro každou národní samozřejmě nejdůležitější její metropole – v těch se vždycky odrážejí její momentální ději tak u nás za první republiky, za protektorátu Čechy a Morava a je to tak i v současnosti. že každá historická změna je vždycky spojena s určitým vyhraněním vůči předchozímu nebo oh starého. Naposledy jsme se v postsocialistických zemích ohraničovali vůči socialistické še se ale společnost první republiky ohraničovala vůči šedi rakousko-uherské. To ohraničování vaničku i s dítětem, nepřizná bývalému režimu v podstatě nic pozitivního. Má tak podobu bo výstavby nových pomníků, přejmenovávání ulic, náměstí, mostů a tak dále. Pochopitelně každ je spojena i s obrovskou budovatelskou energií. Lidé, kteří věří, že společnost bude po sp lepší, vytvářejí o městě snové představy a pak opět přijde realita a určitá společenská fr *========================================================================================= * Jak se konkrétně na Praze promítla změna z roku 1989? *========================================================================================= Praha šla do té poslední velké společenské změny s obrovskými ambicemi, že se stane střede Evropy a vrátí se ke svému starému snu o mostu mezi východem a západem. O těchto ambicích nerozhodovala Praha a pražský magistrát, ale celoevropské struktury, takže se ta změna pro určitém velikášství. Druhá věc je, že se ničí symboly starého režimu a hledají se symboly Prahu po roce 1989 bylo důležité, že se aspoň v deklaracích vrací k symbolům svých pokroko znamená především k tradici první republiky, a tak se opět vztyčují pomníky jejím tehdejší představitelům, především T. G. Masarykovi. A samozřejmě Prahu nově zachvátila budovatelsk být postmoderním velkým evropským městem. *========================================================================================= * Myslíte, že se to daří? *========================================================================================= V něčem ano, v něčem ne. Myslím, že po roce 1989 se v souvislosti s přílivem nových peněz už z turistického ruchu nebo z podnikatelských aktivit, velmi výrazně změnil jejich vzhled k lepšímu. Na druhé straně Praha, která byla do jisté míry zakonzervovanou památkovou reze značný podnikatelský egoismus. To znamená, že se „okrášlila“ i stavbami, které nikdy posta Velice problematický je také návrat k historickým tradicím, protože mnohdy zůstalo jenom u a návrat se nepovedl. Co je možná pro celou českou společnost teď zajímavé, třeba právě op republice, k níž se stále po roce 1989 vztahujeme, je propad husitské tradice i památek na Negativní stránkou změn je nárůst sociálně nepříznivých a patologických jevů (konzumace dr bezdomovectví, žebrota, hazard). *========================================================================================= * Jak jste se dostala na IZV? *========================================================================================= Já jsem na IZV od roku 1993, takže jsem tady už takový inventář. Přišla jsem z tehdejší Če akademie věd, z Ústavu pro etnografii a folkloristiku (později Etnologický ústav Akademie konci roku 1992 jsem byla po krátkém působení propuštěna, protože tehdy Akademie procházel transformací a v podstatě stála před dvěma volbami: buď se zrušit jako instituce vůbec, an zredukovat. Vedení zvolilo druhou cestu, což tehdy znamenalo konec 22 akademických ústavů propouštění – jednalo se asi o čtyři tisíce lidí (přirovnávalo se to k době po Bílé Hoře a což je v české tradici oblíbený příměr). Za téhle situace se ale podařilo vytvořit takzvan fond, který spočíval v tom, že ten, kdo z těch akademických propuštěných pracovníků našel instituci, mohl počítat s tím, že ho Akademie bude ještě rok a půl vyplácet. Mně tehdy jed učitelů, pan doktor Kořalka, vynikající historik, pomohl a zprostředkoval mi možnost zúčas na Fakultu sociálních věd UK. Mezitím se ovšem situace změnila a ve chvíli, kdy jsme s kol Fakultu sociálních věd, abychom zjistily o tom konkurzu podrobnosti, měla tamější úřednice možná nejenom vyplnila, ale i překročila – a nás vyhodila. Protože ze Smetanova nábřeží to do budovy Akademie věd, vypravily jsme se tam a já jsem se tehdy ve své mladistvé drzosti úřednice, kdo zodpovídá za transformaci Akademie ve společenských vědách a že si s ním pře bylo velmi drzé, ale byla jsem ve správný čas na správném místě. V ten den se za čtvrt hod o transformaci Akademie a z hloučku čekajících akademiků se oddělil pan doktor Vilém Herol přednesla své stížnosti na neprofesionální transformaci Akademie, a on mně informoval, že transformační fond, o kterém nám vedení tehdejšího ústavu vůbec neřeklo. Z těchto peněz vz základů vzdělanosti UK. Tak jsme se tam s kolegyní zapsaly, zapsaly jsme i paní doktorku M "https://bakalar.fhs.cuni.cz/SHV-183.html"] a jako ženské družstvo jsme přešly na Institut fakticky začala učit až v semestru 1997/1998, protože jsem odcházela na mateřskou dovoleno *========================================================================================= * Vnímáte na FHS nějaká specifika či odlišnosti od jiných akademických pracovišť? *========================================================================================= Samozřejmě. Jsem ráda, že jste mi tuto otázku položila, protože mám nejdřív možnost vyslov poděkování. První patří panu docentu Horskému [ URL "https://ekdd.fhs.cuni.cz/EKDD-34.html doktorce Pražákové-Seligové [ URL "https://bakalar.fhs.cuni.cz/SHV-168.html"] za to, že př akreditaci převedli tři čtvrtiny mé výuky pod Historický modul. Za to jsem jim nesmírně za na fakultě celou řadu kolegyň a kolegů, kterých si opravdu vážím – odborně, lidsky a v ide odborně i lidsky. To poděkování mohu samozřejmě rozšířit (když jsme zmínily ten klíčový ro docenta Pince [ URL "https://bakalar.fhs.cuni.cz/SHV-166.html"] za to, že nás tehdy na Ins i když pochopitelně s určitou nedůvěrou, protože Akademie věd byla státní instituce a on p disentu. Druhé poděkování patří našemu ekonomickému a administrativnímu zázemí za to, že f velmi úlevné a šetří to čas a nervy. Pokud budu pokračovat ve specifikách a pozitivech, ta že velmi pozitivní je na fakultě vztah ke studentům. Mám pocit, že ten je ve srovnání s ně fakultami nadstandardní a usuzuji tak z čtených konzultací, které jsem mohla vyslechnout. fakultě i to, že alespoň zčásti existuje do dneška liberální studium [ URL "FHS-1536.html nadané studenty obrovský dar. Dobré je také to, že nám fakulta přepouští alespoň zlomek z vyděláme „rivovým“ výkonem, protože můžeme realizovat vydávání publikací a další věci. Dne nakladatelství odborná knížka rizikovým podnikem, a tak buď nakladatelství zvolí strategii nějaký příspěvek na vydání, nebo může vydávat odbornou a brakovou literaturu a ta braková ten propad z odborných knížek vynahradí. Pokud mohu zmínit i to, co si myslím, že by se mě tak na jedné straně je liberální stránka studia obrovským pozitivem, ale na druhé straně t nadaným studentům činí neskutečné potíže. V mezidobí, kdy jsem byla na fakultě, zanikla in a studenti se nemají o co při výběru předmětů opřít, protože ještě nemají žádnou odbornou To všechno komplikuje i to, že začínají studiem mnoha oborů a až potom se oborově vyhraňuj si, že ta kýžená mezioborovost by měla vzniknout naopak – měli bychom se opírat o jeden až které zvládneme, a až potom nabírat obory další. Co mě osobně mrzí, je to, že v poslední d začíná ohraničovat studium magisterské a bakalářské. To má samozřejmě na učitele na bakalá negativní dopad, protože pokud vám vypadne jeden stupeň, tak nemůžete sledovat studenta od krůčků až po krůčky dizertační. Problém je samozřejmě i to, že se ohraničuje nejenom magis od bakalářského, ale i jednotlivé obory nebo podobory – zkrátka se mně zdá, že se začínají ohrady. V době, kdy jsem začínala učit, byla fakulta velmi otevřená, což postupně mizí. On že je to dáno geografickou vzdáleností mezi pracovištěm ve Vokovicích a pracovištěm v Jino ale myslím, že ta vzdálenost je mentální a tím pádem dost nepřekonatelná. *========================================================================================= * Jak si to budování ohrad vysvětlujete? *========================================================================================= Budování ohrad může být důsledkem neschopnosti nebo neochoty podívat se za rámec vlastního mezioborovosti se sice hodně mluví, ale v podstatě si ji jenom málo subjektů přeje. A poto záležitost konkurenční, protože pokud do oboru pustím víc lidí, už nebude tak přehledný a že někteří moji kolegové to dělají lépe než já. *========================================================================================= * Poslední otázka: jaké máte koníčky? *========================================================================================= Já jsem bohužel typický příklad fachidiota, který své koníčky v průběhu profesní dráhy poz dětství a v mládí jsem vášnivě kreslila a malovala, ale už na to na nemám čas. Vášnivě jse literaturu – a to hodně brzy. Měla jsem starší sestru, a když nastoupila do první třídy, v litovala, že nesmím chodit do školy s ní. Moje maminka, která byla nesmírně praktická žena a řekla si, že tu první třídu takhle sjednotí a za dva roky bude ode mě mít pokoj. Takže j číst a vzpomínám si, že mě to nesmírně bavilo a že jsem jednu dobu chtěla jít studovat lit a kritiku. Dneska už v podstatě čtu jenom odbornou literaturu – a úplně tragické je, že po k beletrii, tak ji čtu jako etnologický nebo historický pramen. Už tedy nemám z četby krás potěšení. Na základní škole jsem například s oblibou četla Aloise Jiráska, což je literatu generace už nečte, a vždycky mě tam dojímalo takové to „Nezemřelať, ale spí.“ o českém jaz Dneska, když si vezmu Jiráska, tak ho budu číst a budu se dívat, jak velmi obratně převedl konstrukt českých dějin do beletristické podoby. Ale aby to na závěr nevyznělo tak smutně, jenom mezi Jinonicemi, archivy, knihovnami, terénem a povinnostmi v domácnosti, tak mi pře láska a záliba zůstala: mám pořád velmi ráda přírodu. Takže pokud mám chvilku, vyrazíme s Mám několik krajin, do kterých jsem zakořeněná. Václav Cílek, můj vážený kolega geolog, ří mohou být jenom dvě nebo tři, ale já mám takové krajiny čtyři, přičemž nejradši mám krajin krajinu Šumavy. Tam relaxuji. Ale teď mě napadá, že jsem vlastně měla možnost i svůj milov zpracovávat jako odborné téma: když se chystalo Muzeum českých Němců v Chebu, byla jsem os bych nezpracovala téma, co pro české Němce při vytváření jejich identity znamenala krajina stejně jako komparativní výzkumy symbolik národních řek, nakonec ale bohužel zůstaly v ruk jsem vás varovala. Marie Pavlásková 30. 4. 2018