Gabriela Havlůjová: Myslím, že je potřeba upozornit na významné historické události ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Gabriela Havlůjová absolvovala bakalářské studium na Filozofické fakultě UK, na Fakultě hu studií UK [ URL "FHS-4.html "] vystudovala navazující magisterský obor Orální historie – S [ URL "FHS-1544.html "] . V současné době působí na Kladenském magistrátu, kde pracuje jak spolupráce se spolky a občanskými aktivisty. Dlouhodobě se věnuje orální historii, v rámci pochodu českých legionářů absolvovala maraton přes zmrzlý Bajkal. *========================================================================================= * Po bakalářském studiu historie na Filozofické fakultě UK jste na Fakultě humanitních stu magisterský obor Orální historie – Soudobé dějiny. Co Vás vedlo ke změně fakulty? *========================================================================================= Už když jsem byla na gymnáziu, začal můj zájem o historii. To mi bylo patnáct let. Už tenk kontaktovala Miroslava Vaňka, tehdy nebyla žádná asociace orální historie, žádný obor. Od let jsem nahrávala rozhovory s pamětníky a v prváku na gymplu jsem si říkala, že bych se m v tom, jak nahrávat rozhovory, jak komunikovat se staršími lidmi. Napsala jsem tedy M. Vaň "https://ohsd.fhs.cuni.cz/OHSD-44.html"] a on mi pak několikrát řekl, že ten e-mail má dod Napsala jsem mu, že jsem vděčná, že mu vyšla kniha v Akademii věd. Byla to první brožura k historii dělat. Ukazovala, že to není jen takový rozhovor mezi dvěma lidmi, ale odborná me jsem mu, že jsem se v tom trochu plácala jako mladá studentka, ale zároveň si uvědomovala, jediná, kdo s tím pamětníkem mluví a že mi jeho praktická příručka otevřela dveře k tomu, Potom jsem vystudovala bakalářský obor na Filozofické fakultě, ale prostě ten obor histori opravdu od nejstarších dějin, těch novodobých se člověk dotkne spíše až v navazujícím stud s pamětníky a chtěla jsem dělat soudobé dějiny. Potom během mého studia vzniknul nový obor jsem na Filozofické pokračovala, současně jsem dělala magistra i tam, ale blíž mi byla orá kde jsem po tolika letech dělala, co mě opravdu baví. Předměty, které tam byly, to pro mě na míru. V rámci jednoho předmětu se třeba dělal terénní výzkum, nahrávaly se rozhovory s terénu. Potom se v rámci skupiny rozebíralo, co jsme dělali špatně, jak jsme měli postupov bylo motivující a bavilo mě to. Byla tam skvělá parta. Metoda orální historie není „vezmu nahrávat“, ale zasednul vždy nejprve přípravný tým, kde vznikaly otázky v okruhu historiků vděčná. Do té doby jsem nahrála na sto rozhovorů sama a tohle pro mě bylo skvělé. To bylo *========================================================================================= * Kde se u Vás vzal tak silný zájem o historii? Vedli Vás k tomu rodiče? *========================================================================================= Ve třinácti letech jsem s rodiči navštívila koncentrační tábor Osvětim, tenkrát mě to zasá jsem nebyla žádná puberťačka. Četla jsem vzpomínky pamětníků, rodiče mě zásobili knihami o Mně to pořád nestačilo a začala jsem pátrat, kdo ještě žije. Měla jsem to štěstí, že jsem letech, což už je dnes přes sedmnáct let. Pamětníků tehdy žilo ještě dost. Bylo to skvělé sice třeba někdy neodborně, ale nahrála jsem rozhovory, které už dneska nikdo nezopakuje, zemřeli. *========================================================================================= * Vrátíme se k Vašemu studiu. Viděla jste veliký rozdíl mezi studiem na FF a na FHS? *========================================================================================= Určitě byl velký rozdíl v tom, že jsem na FHS studovala kombinovanou formu studia. Sice to měsíc víkendová výuka, ale ten obor byl koncipovaný tak, že nás bylo asi čtyřicet studentů všichni dohromady. Byli jsme spolu celý víkend a byla tam přátelštější atmosféra, než v to FF. Tam jste se mohla seznámit v rámci diplomového semináře třeba s pěti lidmi, ale tady t širší. Zároveň i učitelé, tím, že s námi trávili celé dny, tak během dvou tří víkendů už t fajn atmosféra. Co se týče předmětů, přece jen na FF je to pořád takové tradiční studium h absolvovat náročné zkoušky i ze středověku, novověku. Pro mě témata, která mě nebavila, na se musela dlouze připravovat. Nešlo mi to tak, jako když se učíte soudobé dějiny, nahrávát do toho si čtete literaturu, která s tím souvisí. Baví vás to a těšíte se z toho, co se do Tady čtete spoustu knih, které vás sice posouvají, ale týkají se vývoje ve 20. století spí *========================================================================================= * Říkala jste, že jste šla primárně za Miroslavem Vaňkem, ale potkala jste během svého stu nějakého dalšího vyučujícího, který vás ovlivnil? *========================================================================================= Mirek Vaněk byl ten úplně první kontakt v patnácti letech, kdy jsme vůbec nevěděla, kdo to s prvním ukotvením v metodě. Diplomovou práci jsem psala u Pavlem Mückeho [ URL "https://o OHSD-45.html"] , který se specializoval na druhou světovou válku a v té době, myslím, doko letcích RAF. To mi bylo blízké. Já pracovala na tématu Lidice. Měli jsme k sobě tedy temat *========================================================================================= * Pamatujete si nějaký předmět, který Vás bavil víc než ostatní nebo naopak, který Vám děl *========================================================================================= Vzpomínám si na otázku u přijímaček – co jsou soudobé dějiny? Soudobé pro mě začínají tím, pamětník. Je pravda, že v rámci studia jsme se spíš zaměřovali už na dobu roku osmašedesát a komunistickou dobu. Já jsem pořád inklinovala k druhé světové válce, ale bylo nás víc st mě překvapilo, byl předmět s panem profesorem Milošem Havelkou [ URL "https://bakalar.fhs. SHV-180.html"] . To bylo velmi náročné. Já jsem byla zvyklá z FF na to, že musíme přečíst publikací na jednu zkoušku. Pan Havelka měl povinné, i pro nás kombinované studenty, pro k klíčový předmět, přečíst patnáct publikací a vypracovat z každé knihy deset stran shrnutí. defacto sto stránková práce. Na druhou stranu se vám ty knihy hodí skoro do všech předmětů toho dalo čerpat i v dalším studiu. Nelituji toho, ale je pravda, že mě to tehdy překvapil nejnáročnější předmět během mého vysokoškolského studia. Zároveň jsme měli na FHS třeba ví severu Čech, kam vedení oboru pozvalo nějaké undergroundové kapely. Já poslouchám Evropu 2 šok. (smích) Jedna z nich se jmenovala třeba Čistírna. Pro mě to bylo neuvěřitelné, co jsm druhý den na to navazovalo studium undergroundu 80. a 90. let. To pro mě to byla neuvěřite *========================================================================================= * Na Kladenském magistrátu pracujete jako koordinátorka spolupráce se spolky, občanskými a rozvíjení dědictví města. Mnoho absolventů FHS je společensky angažovaná, není jim lhostej společnosti děje. Objevila tuto Vaši stránku FHS nebo už ve Vás dávno byla? *========================================================================================= Myslím si, že když se podíváte na strukturu studentů oboru Orální historie – Soudobé dějin studenta historie, tak to je obrovský rozdíl. Neříkám, že klasický student historie musí m a vytahaný svetr, ale když se podíváte do studovny, tak ti lidé jsou spíše takoví badatelé do sebe. Nechci generalizovat, ale když to porovnáte, je to tak. Na FHS chtějí dělat oráln to znamená vést rozhovory, musí mít nějaké vystupování, musí být empatičtí. Jinak by jim p neřekli. Když se zpětně podívám na kariéru spolužáků na FHS, tak působí většinou jako žurn mluvčí, lidé, kteří už nějakým způsobem s lidmi komunikují. U mě to bylo podobné. V rámci rozhovory vést a analyzovat, a to se projevilo i v zaměstnání. Kamkoliv jsem nastoupila. P v Národním muzeu, před mateřskou dovolenou i v Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra na oddělení a tenkrát se mi tam smáli, že můj první krok bylo nahrávání rozhovorů o historii zaměstnanci. Pořád jsem k tomu inklinovala. V Národním muzeu jsem dělala sbírku sportovníh jsem si našla trenéry, reprezentanty a udělala jsem tam audio archiv. Teď na kladenském ma jako koordinátorka se spolky, spolupracuji v rámci rozvíjení dědictví města Kladna a v rám starosti třeba třicet spolků, které tam působí. Od legionářů po horníky, ale třeba i numis to probíhá tak, že spolek se přijde představit a klasicky nahrajeme rozhovor. Moje úchylka spolky fungující osmdesát, sto let. Tím pádem i v rámci magistrátu vzniká archivní sbírka našeho města. Spolky to jsou nejenom instituce, ale i lidé. Zjišťuji, jak se setkávali, ja třeba i za minulého režimu. Zároveň si tam dělám svůj postranní výzkum v tom, jaká je stru se do spolkové činnosti zapojují. Jsou to dnes spíš starší lidé. Mladší lidé spolkovou čin třeba na sociálních sítích, což ta starší generace neumí, a je to dobře. *========================================================================================= * Máme představu, kolik hodin materiálu už jste nahrála? *========================================================================================= Podle metody orální historie by rozhovor neměl trvat víc než dvě hodiny. To se mi v životě i šestihodinové rozhovory. Razím názor, že když ten člověk má, co říct, a chce vyprávět, t hodinách neutnu. Když přednáším o tom, jaké jsou přednosti a limity orální historie, tak s příkladu říkám, že nezvládám časové rozmezí rozhovorů. Když vezmeme dvě stě dvacet rozhovo hodinový rozhovor. To bude třeba šest set hodin nahraného materiálu. *========================================================================================= * Přepisujete si rozhovory? *========================================================================================= Dělala jsem to během studia na FHS, přepisovala jsem, nebo jsem si platila přepisovatelky, mají i pět hodin, to bylo třeba i sto stran přepisu, tak už to nedělám. Přistoupila jsem k přílohou různých prací a článků může být CD s celým rozhovorem, přepisuji z rozhovorů jen čas a myslím, že je to dostatečné. *========================================================================================= * Co Vaše dcerka, kterou jste zmiňovala, nahrála už nějaký rozhovor? *========================================================================================= Dcerka (roztomile), když zjistila, že se orientuji na tu starší generaci, tak třeba jdeme proti nám starší paní a dcera říká: „Zastav ji, to máš ráda ne?“ Má mě spojenou, že každéh nahráváme. V tomhle je od malička, tak je empatická, byla se mnou několikrát nahrávat, kdy Vydrží poslouchat a třeba to v ní něco zanechá. Zná historii Lidic a druhou světovou válku ji to odradí, nebo jí to bude také blízké. *========================================================================================= * Založila jste Spolek pro zachování odkazu českého odboje. S tím souvisí, že jste v březn maraton po zmrzlém Bajkalu ve stopách českých legionářů. Jela jste tam více jako historičk sportovkyně? *========================================================================================= Určitě jako historička, všichni tam z toho byli v šoku. Ten běh patří mezi deset nejextrém světě. Většina těch běžců, co tam byla, tak opravdu jsou ultramaratonci. Pro ně to bylo vy kariéry. Každý běžec se měl první den představit a říct, proč to běží. Já jsem se představ historička z Kladna, že zrovna dneska má T. G. Masaryk výročí narození a v letošním roce s let naší republiky, to už na mě koukali zvláštně, jako na blázna. Jako dobře, ale ve smysl s tím během“. Tak říkám, že legionáři zrovna v těch místech, kde my běžíme, tak přecházeli z toho byli vyřízení. Báli se, že umrznu na jezeře. Zároveň tam byla podmínka sportovní, n sportovec. Ale muselo se jako podmínka uběhnout deset kilometrů pod hodinu. To jsem se hec jsem, že mám vůli silnější než tělo a uběhla jsem to. Připustili mě tak ke startu. Běžela během studia už na střední škole jsem si říkala, že když se připomíná nějaká historická ud pokládá věnec, že to ve mně dostatečně nerezonuje a myslím, že ani ve společnosti. Myslím, upozornit na významné historické události jinak. Buď to děláme příběhy – když máme kladení snažím vypíchnout nějaký konkrétní osud člověka. Daří se tím oslovovat mladší generaci. Ří na vlastním příkladu můžu udělat něco jinak. Když si řekneme, že legionáři putovali přes c je to pro většinu lidí nepředstavitelné. Když pak třeba uděláte to, že přeběhnete Bajkal, rezonovalo, zvlášť v mém regionu, kde po mém návratu několik spolků nebo škol poprosilo o po stopách legionářů“. Jdu mezi studenty, a kdybych jednoho zaujala tímhle příběhem, tak m bylo dobré. *========================================================================================= * Jela jste tam sama? *========================================================================================= Vydala jsem se právě sama, protože to je trošku možná takový únik, říkám to poprvé, ale pr často s pamětníky, potřebuji být i sama a mít klid, odpočinout si. A ten klid jsem našla n se tam vracím. Trávím třeba i tři dny ve vlaku, kde mám úplně klid. Když se podíváte z okn pěti hodinách, tak je tam pořád ta samá příroda, je to obrovský prostor. Zároveň i na tom minus třicet stupňů, ale jste sama uprostřed jezera, a ta příroda! To je takový můj ventil odpočinku. Je pravda, že to má svoje následky. Něco to stojí, ale naplňuje mě to. *========================================================================================= * Nebála jste se o svoji bezpečnost? Žena sama v Rusku. *========================================================================================= Původně jsem se bála nejvíce toho běhu, že tam po kilometru padnu a umrznu. Nevěděla jsem, organizace na Sibiři, ale to mě příjemně překvapilo. Spíš jsem se pak měla obavy, když jse Sibiři místními aerolinkami, musela jsem přestupovat ve městě, kde je jenom diamantový důl byla jenom já, letuška a padesát chlapů – dělníků se zlatými zuby. To jsem se dlouho takhl nebyl žádný problém, ale jen ten pocit, že jste sama mezi tolika chlapy, to jsem se opravd tam otevření, snaží se vám pomoct. Vše jsou jen naše předsudky, vidíte někoho v kožené dob a máte z něj pocitově strach. *========================================================================================= * Máte plány do budoucna? *========================================================================================= Teď mám takovou svoji dvouletku, v roce 2020 bude sto let Ledového pochodu přes Bajkal. Ří že jezdit sama tam nestačí a chtěli bychom ve spolupráci s Legionářkou obcí uspořádat záje udělali přechod přes zmrzlý Bajkal. Zvažujeme kolem čtyřiceti lidí, jeden vagon Čechů by j možná až do Vladivostoku. Uctíme památku padlých i přeživších hrdinů po sto letech přímo t dlouhodobější cíl. *========================================================================================= * Je něco, na co jako absolventka FHS ještě vzpomínáte? *========================================================================================= Jediné, co mě mrzelo, tím, že jsem byla dálkový student, jsem si neužila ten život na faku Tím kombinovaným studiem se ošidíte o to, že tam netrávíte čas v kampusu. Tady Filozofická výhodu, že je uprostřed města. Má to svoje kouzlo. Jinonice byly ale takové moderní studen kde jsem se ale vždy jen mihla. 21. 5. 2018 Sára Wienerová