Připravujeme ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Metody výzkumu ve společenských vědách Hedvika Novotná, Ondřej Špaček, Magdaléna Šťovíčková Jantulová (eds.) Učebnice přináší představení základních principů a metod empirického výzkumu ve společensk Hlavním cílem knihy je poskytnout studentům společenskovědních oborů oporu pro orientaci v poli užívaných výzkumných metod, představit stěžejní způsoby uvažování v oblasti metodolog i konkrétní postupy empirického výzkumu. Jednotlivé kapitoly nabízejí široce rozkročený př oblasti kvantitativních i kvalitativních přístupů a zohledňují tak různorodé potřeby jedno společenskovědních oborů i teoretických směrů bádání. Autorský tým čerpá ze svých zkušeností s výukou metodologie společenských věd na Fakultě h Univerzity Karlovy. Zároveň přináší multidisciplinární perspektivu – výzkumně i pedagogick v sociologii, sociální antropologii a psychologii. Toto oborové rozložení se do určité mír do učebnice, která zprostředkovává současné uvažování o empirickém výzkumu ve společenskýc pohledu právě těchto tří disciplín. Představené metodologické základy ale mohou být stejně pro studenty dalších disciplín, jako je politologie, sociální geografie či třeba mediální dalších aplikovaných společenskovědních oborů. Obsah [ URL "FHS-2079-version1-obsah.docx"] Jan M. Heller: Obraz druhého v českém cestopise 19. století Cestopis představuje specifický typ textu: je to historický egodokument a současně uměleck devatenáctém století představovaly cesty těch, kdo se vydávali do zahraničí, nejvýznamnějš se seznamovat s jinými krajinami, národy, vírami – a jejich cestopisy nadále formovaly pov jiných světech u vzdělaného domácího obecenstva. Bylo to právě devatenácté století, kdy by tom, kdo jsme my a kdo oni, živá a významná pro celé další dějiny českých zemí. Na otázky je podstatné pro češství a pro přebývání česky mluvícího etnika v naší části Evropy, nabíz cestopisy odpovědi charakterizací toho, kdo je cizinec, kdo je ten druhý, jiný. Nešlo však jazykovou, i když jí se dostávalo největší pozornosti; k nástrojům utváření vlastní identi náboženství, ale i – třebaže v mnohem menší míře – příslušnost ke společenské třídě nebo p etické postoje apod. Jak se tyto identity setkávaly a křížily v očích cestovatelů, ať už je do cizích krajů zav Byl pro ně „našinec“ Čech, Rakušan, Slovan, křesťan, katolík? Byl „tím druhým“ Němec, Žid, muslim? A jak se tito vzdělaní cestovatelé zachovali, když byli postaveni před nutnost vol se na stranu katolických Poláků, nebo uniatských Ukrajinců? Jak nahlíželi na prazdroj evro antiku? Jak na dosud živé zbytky pohanských prvků v lidovém náboženství? A jak dalece byly názory poplatné panujícím konvencím, ať už těm literárním, nebo třeba pokud jde o vztah k se snaží prostřednictvím čtyř případových studií, v nichž podrobně rozebírá motivy spojené náboženskou cizostí v českých cestopisech, nabídnout částečný vhled do představ, jaké si o pádem i o sobě samém – dělali různorodí cestovatelé. Je to pohled do utváření moderní náro „zdola“, nikoli rozhodováním církevních a politických elit, ale žitým setkáváním současník jejich názorů, zvyků i každodenních praxí, vpletených do žánrové a kontextové tkaniny lite