Irena Řehořová: Film je cenným svědectvím minulosti ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy [ URL "FHS-4.html "] společně se Sociologick nakladatelstvím (SLON) představila v listopadu 2018 knihu Kulturní paměť a film. Jak se mě poválečného odsunu v české filmové tvorbě autorky Ireny Řehořové. Irena Řehořová [ URL "ht eks.fhs.cuni.cz/EKS-113.html"] , vyučující na Katedře elektronické kultury a sémiotiky FHS "https://eks.fhs.cuni.cz/EKS-1.html"] , se v knize zabývá debatou o funkci a statusu filmu kulturně zprostředkované paměti. *========================================================================================= * Vyučujete na Katedře elektronické kultury a sémiotiky. Mohla byste přiblížit, co je Vaše *========================================================================================= Vystudovala jsem mediální a komunikační studia na FHS, doktorát jsem dělala na filosofické sociologie. Na těchto oborech mě ale vždy nejvíc zajímala témata, která se týkala umění, v Postupně jsem se propracovala také k problematice kulturní paměti, ve které se vlastně dob právě studium (audio)vizuálních médií se sociologickou perspektivou. Témata, kterými se v zabývám, a která vyučuji na EKS, tedy zasahují do všech těchto oblastí. *========================================================================================= * Učíte i na bakalářském oboru? *========================================================================================= Neučím, ale většina mých kurzů je otevřená i pro studenty z jiných oborů. Na některých sem pravidelně studenty z bakaláře. Kulturní paměť a film. Jak se měnil obraz poválečného odsunu v české filmové tvorbě [ URL fhs.cuni.cz/FHS-1001.html?event=18202&lang=cz"] *========================================================================================= * Hlavní důvod našeho setkání je vydání Vaší knihy „Kulturní paměť a film“. S podtitulem „ obraz poválečného odsunu v české filmové tvorbě“. Mohla byste stručně přiblížit, čím se v *========================================================================================= Jak napovídá název, hlavním tématem je role fikčních filmů v utváření sdílené kulturně zpr paměti. První část knihy je více obecná a váže se spíše k teoreticko-metodologickým otázká k filmu v tomto kontextu. Druhá je pak věnovaná konkrétním příkladům snímků z českoslovens kinematografie, které se svým námětem obracejí k historickému tématu vysídlení německy mlu z Československa, o němž se dnes nejčastěji referuje jako o „odsunu“. Odsun je důležitou s historie, o které se sice dnes už mluví otevřeněji než za minulého režimu, pro mnoho lidí představuje velmi citlivé téma, ke kterému se neradi vracejí. U části společnosti dodnes j odsunu či Benešových dekretech vyvolávají podrážděné reakce. Zároveň, zejména u mladší gen o okolnostech odsunu klesá, jak je patrné ze sociologických výzkumů. Ostatně to odpovídá i zkušenosti. Během výuky dějepisu na ZŠ, na gymnáziu, ani na přednáškách z historie na vyso výklad moderních dějin téměř nikdy nedošlo. Nezbyl na ně čas. Přitom zrovna téma odsunu mi i pro současnost – vynucený odchod tří milionů obyvatel tehdejšího Československa na dlouh společenský, kulturní i hospodářský vývoj naší země a zejména v pohraničních oblastech jso dodnes patrné. Nejsem historička a moje kniha rozhodně není historiografickou publikací. Z to, jakým způsobem jsou události související s odsunem připomínány ve filmech, přes jaké p jsou vyprávěny. Právě filmům je v současné době připisován status vlivného paměťového médi z důvodů, proč jsem se rozhodla nasměrovat svůj výzkum právě do této oblasti. *========================================================================================= * V knize zkoumáte čtyři české filmy, které se k odsunu vztahují. Jsou to „Ves v pohraničí „Adelheid“, „Habermannův mlýn“. Proč právě tyto filmy? *========================================================================================= Protože každý z nich zastupuje jiné období české, případně československé kinematografie, na nich dobře vidět, jak se přístup k odsunu i jeho filmovému zpracování vyvíjel a měnil. každopádně v české kinematografii není moc, což výběr poněkud usnadnilo. Je třeba říct, že o kterých podrobně píši v knize, pouze Nástup a Habermannův mlýn vysídlení Němců skutečně V Adelheid odsun probíhá spíše na pozadí hlavního příběhu, Ves v pohraničí jeho zobrazení obchází tím, že počátek děje zasazuje do okamžiku, kdy do vybydlených stavení již přicháze Historickou skutečnost, kterou tyto filmy ukazují, je možná přesnější definovat jako „komp Tento pojem používají někteří historici, například Adrian von Arburg, a poukazují jím mimo procesů a jevů, které byly s vyháněním a nuceným vysídlením obyvatel propojeny. Snahy o zn vylidněných oblastí jsou příkladem jevu, který s odsunem přímo souvisí. Abych se ale vráti můj výběr zdaleka není kompletním přehledem snímků znázorňujících komplikované česko-němec konci války, ale přišlo mi, že právě tato čtyři díla reprezentují velmi odlišné typy filmo minulosti. Každý z nich se k ní vztahuje jinak a do všech se zásadně promítla doba jejich *========================================================================================= * Myslíte, že filmy obecně mají ambici být přesným zachycením minulosti nebo ze své podsta odrazem doby vzniku? *========================================================================================= Neřekla bych, že jsou čistě jen odrazem doby, i když není pochyb o tom, že doba vzniku je zapsaná a ovlivňuje jejich podobu. Ambici být přesným zachycením minulosti některé filmy m principu ji ale nikdy nemohou naplnit. Film je selektivní, vybírá si jen určité postavy, m jiné nechává stranou. I když pracuje s fakty, transponuje je do nového kontextu, kombinuje prvky. Výsledek proto nelze považovat za objektivní předvedení toho, jak se věci odehrály. film cenným svědectvím. Vypovídá o tom, jak se v době jeho vzniku o minulosti, v tomto pří se s „německým živlem“ přemýšlelo, jak bylo hodnoceno, co bylo možné o tom říct a co bylo jaká byla úroveň historického vědomí. Filmové interpretace se v průběhu času měnily pod vl faktorů: postupně byly zpřístupněny dokumenty a svědectví, které například v šedesátých le známé nebyly. Významnou roli hraje také časový odstup. Dnes vidíme mnohem zřetelněji důsle událostí, delší časová perspektiva je prostě ukazuje v jiném světle. Zásadní zlom samozřej se změnou politického režimu. Když jsem psala svou disertaci, ze které kniha vychází, nešl který z filmů je pravdivější a historicky přesnější. Spíše mě zajímalo, s jakými významy o jaké postoje vůči němu zaujímají a jak pomocí filmových prostředků konstruují jeho obraz. *========================================================================================= * Už předtím jste to zmínila, ale jsou tedy představy o minulosti skutečně vytvářeny na zá filmů? *========================================================================================= Pokud jde o utváření představ o minulosti, filmy bezpochyby představují jeden z významných zdrojů. Zda nás v tomto ohledu více ovlivňují rozhovory v rodinách, školní výuka, knihy, k přečetli, nebo shlédnuté filmy, lze samozřejmě říct jen stěží. Výhodou filmu je, že minulo životněji než psané texty, vše v něm získává zřetelné kontury. Proto jsou dnes filmy čím d zařazovány také do školní výuky. V knize zmiňuji například výzkum Haralda Welzera, u nás p názvem Můj děda nebyl nácek, který ukazuje, že v některých případech se filmy skutečně pře jiné zdroje informací. Welzer vedl rozhovory s příslušníky tří generací německých rodin a jich na vzpomínky na nacistickou minulost. Jedním z pozoruhodných zjištění bylo, že nejen generací, ale i sami pamětníci do svého vyprávění často začleňují scény z filmů. Někdy jim vyplňovali mezery ve vlastních vzpomínkách, jindy se na ně vědomě odvolávali, aby dodali s váhu a odkazem na filmová díla je vlastně legitimizovali. Za zmínku stojí ještě to, že nej vyprávěních figurovaly scény z děl fikčních, nikoli z dokumentů. *========================================================================================= * Zmínila jste, že se dnes filmy zařazují do výuky. Když se podíváme na tyto čtyři. Je něk takový, který byste do výuky zařadila Vy? *========================================================================================= Myslím, že důležité je hlavně nabídnout pestrý obraz minulosti, respektive jejích filmovýc Každý film minulost ukazuje jinak a klade důraz na něco jiného. Každý nabízí pohled, který zajímavý a přínosný. Žádný z nich ale nemůže sloužit pro pochopení uplynulých událostí sám se vždy jedná o velmi zredukovaný, zjednodušující obraz. Všechny mají své problematické as které je v případě, že má film sloužit jako didaktický materiál, potřeba upozorňovat. Pouč historického hlediska jistě i film z 50. let, je však třeba brát v úvahu kontext, ve které poplatnost dobové ideologii. *========================================================================================= * Česká kinematografie se v poslední době začala více věnovat tématům padesátých let, pová Dřív se tato témata neotevírala a často nebyla ani v obecném povědomí. Je to tedy podle Vá *========================================================================================= Zabývat se vlastní minulostí, pochopit její význam pro současnost a zaujmout k ní nějaké s podle mě důležité pro každou společnost. Film chápu jako jednu z platforem, které je k tom Jiná otázka je, nakolik se to v konkrétních případech daří. Za sebe musím říct, že zrovna se vyjadřují k éře 50. let, nebo k jakékoli jiné etapě naší komunistické minulosti, mám po výrazné dílo, které by nabízelo působivý filmový zážitek a zároveň přispívalo k vyrovnání minulostí, zatím čekáme. Filmů, jejichž děj je zasazen do tohoto období a reflektuje třeba kterých se dříve veřejně moc nemluvilo, vzniklo v poslední době dost, což je dobře. Na mno vadí přehnaný patos, občas příliš didaktické vyznění, jindy zase nepatřičné zlehčování dos režimu. To je ale můj osobní pohled. *========================================================================================= * Čím myslíte, že je to způsobeno, že reflexe ještě není taková? Je ještě brzy? *========================================================================================= V případě odsunu byl první film, který zásadněji proměnil optiku nazírání na tehdy ještě p minulost, natočen na konci 60. let, tedy po necelých pětadvaceti letech. A nutno dodat, že která mezitím uběhla, byla filmová tvorba svazována přísnou cenzurou. Od pádu komunismu le let, tak nevím, jestli je na místě říkat, že je ještě příliš brzy. Důvody pravděpodobně bu *========================================================================================= * Teď už na závěr. Ovlivnil Vás výzkum v osobním životě, když se díváte na filmy? Dokážete neanalyzovat? *========================================================================================= Možná si teď při sledování filmů, které zobrazují skutečné události, víc všímám některých citlivější například na to, když se filmy snaží vynášet jednoznačné soudy nad minulostí, p nacházejí odpovědi na složité otázky. Když čtu v prohlášení některých tvůrců, že ve svém f ukazují pravdu, předem to ve mě vyvolává podezření. V tomto smyslu asi nedokážu filmy neho to však nebrání v tom si jejich sledování užít. Sára Wienerová 19. 2. 2019