Martin Staněk: Naše osobní multidisciplinarita nám umožňuje stavět mosty ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** ThLic. Mgr. Martin Staněk [ URL "http://www.farnostsalvator.cz/martin-stanek"] vystudoval humanitních studií Univerzity Karlovy [ URL "FHS-4.html "] , v době jeho studia na Institu vzdělanosti, bakalářské studium. Po získání bakalářského titulu pokračoval navazujícím mag religionistiky na Filosofické fakultě UK. V současné době působí jako koordinátor a pastor Římskokatolické akademické farnosti Praha [ URL "http://www.farnostsalvator.cz/"] , zárove teologie a umění při KTF UK. *========================================================================================= * Na FHS jste absolvoval bakalářský studijní obor. V té době to ovšem ještě nebyla FHS, al se o fakultě dozvěděl? A proč jste se rozhodl na ni jít? *========================================================================================= Ještě tomu musím předřadit jednu informaci. Už v roce 1991/1992 jsem studoval na Pedagogic jednoletý obor Základy humanitní vzdělanosti. Byl to také projekt Zdeňka Pince a předcháze mě to v devatenácti letech znamenalo nastoupit na zajímavé studium, které mi doporučil nej z gymnázia. Odehrávalo se to pod záštitou Pedagogické fakulty v Brandýse nad Labem. Absolv všeobecný přehled humanitního vzdělání. Už tam se objevoval zhuštěný koncept pozdějšího IZ byli z většiny z pedagogické fakulty, později jsem je na IZV až na výjimky neviděl. Byl to velice zajímavého studia po gymnáziu, které jsem z většiny absolvoval ještě za komunismu. léta a školometský přístup k výuce mi na střední škole moc nevyhovoval. Na Základech human jsem se poprvé cítil jako dospělý člověk. Vykali nám tam, brali nás jako kolegy a tvárný m vzdělávání, což nám lichotilo. Je třeba nezapomínat, že to byla doba po revoluci a atmosfé byla úplně jiná. Doba byla vstřícnější, otevřenější, plná experimentů. Všichni měli nějak Byla to neuvěřitelná léta. V Brandýse jsem začal nasávat vzdělání jako houba. V roce 1992 hlásil na UMPRUM, na Pedagogickou fakultu, na Dějiny umění na Filosofické fakultě. Dvakrát nedostal, zájem byl veliký a mé vzdělání asi ještě stále nedostatečné. Můj kamarád mi tehd otevírá nová fakulta – Institut základů vzdělanosti, kam vypisují doplňující přijímačky je a je velká šance se tam dostat. To pro mě byla skvělá zpráva, protože bych musel jít na vo znamenalo ztracené roky. V říjnu se pak otevřelo IZV v Legerce (klinika plastické chirurgi v Legerově ulici). Koncept byl podobný jako v Brandýse – široký záběr do humanitních věd. zajímavé. Museli jsme si vzít štafle a umýt všudypřítomné kachličky, včetně stropu. Bylo t popáleninové centrum, kde jsme museli sundat špínu ze zdí, bylo třeba upravit i chodbu, ab nemocniční prostředí. Z časopisu Přítomnost, který vycházel ve větším nákladu, než čtenáři vylepily stránky na stěny a přetřely klihem. Při čekání na zkoušky si pak studenti z těch Představa starobylé Univerzity Karlovy a seriózní suchých profesorů tady brala za své v to smyslu. Takhle si představuji univerzitu – společné sdílení nejen vzdělání. *========================================================================================= * Kolik Vás bylo v prvním ročníku? *========================================================================================= Kolem tří set. Nikdy jsme se dohromady neviděli, nebyla na to tak velká posluchárna, snad imatrikulaci. V roce 1996 jsme promovali, ale ne všichni. V té době ještě téměř nebyly kme přímo v Legerce. Byly tam jazyky a kabinety několika kmenových učitelů. Bylo tam také stud s legendární paní Dyršmídovou, která studiu také dávala svoji tvář. Větší místnosti byly u přednášky, menší místnosti sloužily jazykům. Neustále jsme rotovali po Praze a zapisovali na různých fakultách. To bylo skvělé. Vzali jsme si prostě v září Karolinku a podtrhali a nás mohlo zajímat. Říkal jsem si, že jsem se sice nedostal na Dějiny umění na Filozofické tam budu chodit na skvělé přednášky, které jsem vždy chtěl slyšet. Nedostal jsem se na UMP jsem se na dvě přednášky i tam. Vše bylo samozřejmě v rámci pěti povinných okruhů, modulů. jsme si vybírali. Takže nešlo nějak zadními vrátky vystudovat školu, na kterou vás nepřija že byl rok 1993, stále to byla těsně porevoluční doba. Všechno vědění jsme hltali a IZV ná velké možnosti. *========================================================================================= * Je vidět, že vzpomínáte s nadšením na tuto dobu, ale je něco, co Vám při studiu dělalo p *========================================================================================= Studium bylo hodně náročné. Museli jsme získat hodně kreditů. V té době jsem paralelně stu Katolickou teologickou fakultu. Musel jsem samozřejmě dělat zkoušky v běžném zkouškovém ob tak měl třeba patnáct i dvacet zkoušek a deset až patnáct zápočtů. Když mi říkali kolegové fakulty, že mají čtyři těžké zkoušky a pět zápočtů, tak jsem se smál. Celé IZV znamenalo z kreditů, tehdy tři sta bodů. Zkoušky byly bodované odstupňovaně. Za jedničku byly tuším čt dvojku tři, trojka byla za jeden kredit. Na jiných fakultách byly za zkoušky, myslím, čtyř ohledu na hodnocení, tedy tam, kde už kreditový systém byl. Část bodů byla za státnice, ba textu, ale stále bylo třeba zapsat si hodně přednášek a seminářů. Než vznikly na IZV kmeno nás moc nechtěli pouštět na semináře na jiné fakulty. Na přednáškách se na nás dívali také ptali se, kdo jsme, co je to IZV, a zda jsme vůbec vysokoškoláci. Někteří vyučující opravd druhou stranu jsme jim zahušťovali přednáškové sály, a to je muselo těšit, ne? U seminářů bylo složitější, často nás nechtěli nebo měli plno. *========================================================================================= * Ovlivnil Vás během studia zásadně někdo z vyučujících? *========================================================================================= Byli tam vyučující, kteří nám byli sympatičtí svým neformálním přístupem. To byli napříkla Hoffmanovi, kteří vyučovali psychologii s přesahem do umění. Filosofie u prof. Milana Mach výborná. Mě hodně už v té době ovlivnil Tomáš Halík. A dnes je to můj nebližší kolega a na jsem jej už od roku 1991 ze studentského kostela Nejsvětějšího Salvátora, spousta studentů letech chodila. Absolvoval jsem všechny jeho přednášky a semináře, které v 90. letech vypi ovlivnil Zdeněk Pinc [ URL "https://bakalar.fhs.cuni.cz/SHV-166.html"] , u něhož jsem abso fenomenologii, ale byl celkově takovým hlavním tutorem a „otcem zakladatelem“, kterému na Vzpomínám na návštěvy u něj na Vyšehradě, se všemi těmi ptačími voliérami nebo s organizac běhu po vyšehradských hradbách. S Janem Sokolem [ URL "FHS-1554.html "] jsem se viděl spíš poznal jsem ho blíže až později během studia religionistiky. Výborný polyhistor, nejenom f člověk. Na přednáškách doc. Bystřického jsme hltali Adorna a estetiku, v jejímž rámci jsme poslechové semináře do bytu k Vavrouškům (dcera tehdejšího ministra s námi studovala, oba v Tatrách), kde se na špičkovém audiu poslouchali Pink Floydi a jiná hudba. Ekologii nás u ministr Bedřich Moldan s Ivanem Ryndou [ URL "https://ekologie.fhs.cuni.cz/KSKEFHS-35.html si samozřejmě i jazykové semináře – latinu s Dr. Bartůškem a Ivanou Chrpovou, angličtinu s Briton (kamarádky z Anglie jí poradily, ať si v Praze určitě přečte Kafkovu Proměnu, ale a pozor a strašně se pak mořila s Ovidiovými Proměnami). U Josefa Murgaše jsme se učili filo Jaroslav Bláha z katedry výtvarné výchovy PedfUK nás nezaměnitelně zasvěcoval do souvislos výtvarným uměním a hudbou. Moc jmen, které dnes učí v Jinonicích [ URL "FHS-91.html#5"] , někteří z nich jsou mí někdejší spolužáci. Ale vážím si té úžasné lidské i oborové rozmani této multidisciplinarity čerpám. *========================================================================================= * Už jste zmínil své dálkové studium náboženských věd na KTF UK, později jste absolvoval n magisterské studium religionistiky na FF UK. Nelitoval jste, že jste se religionistice nev počátku studia? *========================================================================================= Tehdy jsem moc nevěděl, co přesně chci studovat, nebo vůbec dělat. Bakalářku jsem psal na ďábla, takže tady už byla určitá rozkročenost mezi dějiny umění, které jsem mentálně nikdy a religionistiku. Jako takoví univerzální vojáci jsme za ty tři roky dostali základní rozh oborech. Nebyli jsme možná tak úzce orientovaní, ale dostalo se nám pořádné vzdělání. V ro byli asi první bakaláři v této republice, předtím tedy neexistovalo žádné navazující magis protože nebylo na co navazovat. Jedno možné navazující studium byla religionistika, IZV ot antropologii, a na FF UK ještě existovala komparatistika. Jiná možnost, pokud vím, nebyla. také katolický konvertita devadesátých let a vždy mě zajímalo spojení teologie, náboženstv humanitních oborů. Dialog církve a společnosti. Pro mě pak bylo celkem jasné, jak dále nav pro mě v tom byl i vliv Tomáše Halíka s jeho přesahem. Religionistiku jsem pak končil v ro dalších x let později ji zase prostřídal teologií v doktorském studiu. Hezky se mi to prol tak. *========================================================================================= * V současné době působíte jako pastorační referent Římskokatolické akademické farnosti Pr člen Centra teologie a umění při KTF UK. Co je náplní Vaší práce? *========================================================================================= V pozici pastoračního referenta jsem od roku 2002. To je model, který přišel z německých o kněží a faráři potřebují buď někoho s teologickým vzděláním k ruce, nebo tam, kde žádný kn práce je tak docela specifická, jsem de facto ředitelem pražské akademické farnosti, akorá v církevních tabulkách oficiálně neexistuje. Tomáš Halík jako farář farnost vede a já mu j pochopitelné, je to člověk mnoha zájmů a mezinárodního věhlasu, který v posledních deseti hodně cestuje, kromě akademické farnosti vede Českou křesťanskou akademii a je profesorem Karlovy. Takže se neobejde bez někoho, kdo mu provoz farnosti bude koordinovat. To je zhru mojí práce. Takové řízení letového provozu, management všech aktivit i lidí. K ruce mám na skvělých spolupracovníků. Druhá polovina mé práce je práce s lidmi. Připravuji v kurzech snoubence na svatby, při sp nám tu každoročně sedává i přes padesát párů. Těžiště této části mé práce je ale v doprová konvertitů ke křtu nebo k biřmování. Každý druhý rok je tu takových lidí kolem stovky, zna věnovat nejen v přednáškách a víkendových duchovních „workshopech“, ale také osobně v urči na cestě rodící se víry. K náplni mé práce patří také „píár“ farnosti, tedy tištěný bullet webových stránek a sociálních sítí. Naším základním posláním je starat se podobně jako ostatní „University chaplaincy“ duchovn a učitele pražských vysokých škol. Samozřejmě je ale farnost otevřena komukoliv. Je to již let inspirativní prostředí pražských intelektuálů všech věkových kategorií a studentů – ti původem mimopražští. Využíváme také jeden klášter v Kolíně, kde se věnujeme meditaci a duc spolupracujeme v tom hlavně s pražskými jezuity a sestrami karmelitkami, což jsou všechno vzděláním. Máme rádi mezináboženský dialog a dialog se společností obecně. Jsme nenapravit Zmíněné Centrum teologie a umění při Katolické teologické fakultě je pak samostatné výzkum jehož posláním je vytvářet, kultivovat nějak prostředí, kde se spojuje víra a současné umě vzdělává, formuje, nabízí… pořádá konference, přednášky, setkání, vernisáže, výjezdy do za Snaží se také o to, aby se to nejsoučasnější umění dostalo do liturgického prostoru a aby komunikovaly. V kostele Nejsvětějšího Salvátora to konkrétně znamená, že už přes deset let intervence do liturgického prostoru. Skrývá se za tím to, že každý rok oslovíme jednoho so a pozveme ho, aby do prostoru našeho kostela nějak zasáhl, aby proměnil na určitou dobu, c bývá doba postní, prostor kostela. Měli jsme tu například korejského umělce Choi Jeonghwu, do kupole trs pěti tisíc balónků. Jmenovalo se to Beautiful, beautiful Life a skutečně to Christian Helwing před dvěma lety zase protnul celý kostel horizontálně i vertikálně stoše červeným kobercem jako stuhou, jež se vznášela nad hlavami lidí. Spolupracovali jsme s Adr Stanislavem Kolíbalem či Václavem Ciglerem, z těch mladších bych zmínil například Patrika Pitína. Letos, v roce 2019, jsme oslovili Roberta V. Nováka, grafického designéra, který n určité textové poselství do hlavního oltářního obrazu. Těch pár slov se na šestimetrovém o posouvá během dlouhých 90 minut. Nejde nám o prvoplánové výstavky „zbožného“ umění, nebo naopak o šokující kontrasty baroka spíše chceme kultivovat ten tvořivý dialog duchovního prostoru, žité liturgie a uměleckého Akademická farnost a CTU si v tomto dobře sedly. *========================================================================================= * Jak dnes zpětně hodnotíte Vaše studium na IZV? Je něco, co jste si ze studia odnesl a vy dnes? *========================================================================================= Byli jsme první ročník Základů humanitní vzdělanosti v Brandýse, první ročník na IZV, byli prvních bakalářů v této republice, jedni z prvních porevolučních absolventů religionistiky dáno dobou 90. let, dobou nového startu jako po velkém třesku. Jsem opravdu vděčný, že jse tyto věci vidět v začátcích, kdy je vše neokoukané, experimentuje se, tolerují se nedostat nezbytný entuziasmus. Ještě nejste semleti provozem a rutinou. Dnes jsem jednou nohou stál prostředí a druhou nohou v pastoraci. Snažím se tyto dva světy neustále propojovat. Pochop smysl nejen zkoušet mnoho cest, než vybereme tu správnou, ale také získat vědomostní platf se může stavět, a díky níž můžeme ostatním lépe rozumět. Aby člověk nebyl jen nabubřele uz ale interdisciplinární. Možná jsem se to také tak naučil právě na IZV. Naše osobní multidi umožňuje stavět mosty, vést dialog. A o to přece jde, ne? Sára Wienerová 1. 4. 2019