Hynek Bartoš: Aristotelés byl borec ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Doc. Mgr. Hynek Bartoš, Ph.D. [ URL "https://bakalar.fhs.cuni.cz/SHV-146.html"] , je filos Fakultě humanitních studií UK [ URL "FHS-4.html "] působí od roku 2012. Zabývá se antickou vědou a lékařstvím a je autorem řady monografií a řešitelem mnoha grantů. V rámci Filosofi UK vyučuje kurzy jako Řecký atomismus nebo Svoboda, spravedlnost, demokracie - antické koř hodnot. *========================================================================================= * Zabýváte se filosofií, ale také přírodovědou a lékařstvím; působíte na Fakultě humanitní minulosti jste působil také na Přírodovědecké a Filosofické fakultě. Jak Vaše interdiscipl vzniklo? *========================================================================================= Můj pradědeček Josef Bartoš vystudoval filosofii a zabýval se estetikou a hudební kritikou nepotkal, mám po něm doma jen pár knížek a staré pianino. Měl ale z rodiny nejblíž k tomu, Můj táta, Josefův vnuk, je ale přírodovědec, etolog, a tak jsem byl veden k přírodovědnému Maturoval jsem z biologie a chemie a hlásil se na Přírodovědeckou fakultu, a pro jistotu t ačkoli jsem vůbec neměl jasno v tom, co bych vlastně chtěl dělat. Na přírodovědě mě tehdy jsem skončil na zemědělce a to bylo dost nešťastné. Vydržel jsem tam asi měsíc nebo dva, n že jsem na špatném místě. Byly to tehdy dva, tři roky po revoluci, v euforické době, která možnosti, například studovat filosofii bez marxismu-leninismu. Probudily se ve mně praděde geny a já se přihlásil ke studiu jednooborové filosofie. Říkal jsem si, že to bude radikál *========================================================================================= * Byla to radikální změna? *========================================================================================= Ne tak docela, ukázalo se totiž, že všechny cesty vedou do Říma. V diplomce jsem se začal rozlišením duše-tělo v nejstarší řecké filosofii a pokračoval jsem v tom tematicky i v diz ale bylo opět na Přírodovědecké fakultě, kde učil můj vedoucí doktorské práce docent Zdeně Působil tehdy na fildě i na přírodovědě a já jsem měl na výběr, kam se hlásit. Po studiích chtěl zkusit změnu pracoviště, a tak jsem šel na přírodovědu – ovšem dělat filosofii, na K a dějin přírodních věd. Během zkoumání antických pramenů jsem zjistil, že kromě klasických a Aristotela a zlomků presokratovských filosofů, u kterých neznáme kontext a nevíme pořádn vyložit, existuje ještě poměrně rozsáhlý korpus lékařských textů, takzvaných hippokratovsk se většinou v dějinách filosofie moc nepočítá, ačkoli se v nich o duši a těle mluví celkem přivedlo k zájmu o hippokratovské spisy a tudíž i k dějinám medicíny. Když jsem tehdy začí nás pole neorané, naposledy se tím soustavně zabýval pan doktor Ondřej Schrutz, který přel asi před sto lety. Společně s dr. Sylvou Fischerovou a několika dalšími kolegy z FF UK jsm že alespoň ty nejdůležitější z hippokratovských spisů přeložíme a vydáme i s podrobným kom podzim konečně vyšel v nakladatelství Oikúmené druhý díl našeho výboru. V posledních letec vrátil i k antickým filosofům, hlavně k Aristotelovi, na kterém mě nejvíc zajímají jeho zo taky vztah filosofie a lékařství, a obecně jeho metodologie přírodních věd. Takže přes fil dostal zpět ke zkoumání přírodovědných otázek a kruh se uzavřel. Neutekl jsem daleko. *========================================================================================= * Jak souvisí filosofie s lékařstvím? *========================================================================================= V klasické době antického Řecka měla filosofie v podstatě dvě základní disciplíny. Jednou filosofie, která lidi učí, jak žít šťastně nebo dobře (podle toho, jaké měla daná etická š a druhou byla filosofie přírody, která zkoumá, jak funguje svět a jeho součásti – dneska t přírodní věda, jako je fyzika, biologie, chemie. V té době ale ještě žádné jasné rozlišení filosofií a vědou neexistovalo. Existovalo už ale lékařství jako svébytný a respektovaný o svá specifika. Většina hippokratovských spisů vznikla od poloviny 5. století do první čtvr před naším letopočtem, tedy v podstatě během Platónova života. Výklad v nich bývá zaměřený nemoc nebo část těla a téměř vždy je uvedený jako lékařská rozprava. V té době už tedy exi rozdíl mezi výkladem filosofickým a výkladem lékařským. Někteří z lékařů ve svých výkladec na myšlenky starých filosofů a aplikovali je na lékařský výklad lidské přirozenosti, jiní lékařství s filosofií bránili. Namítali, že nepodložené hypotézy, jako jsou živly nebo ato nepatří, protože nejsou empiricky prokazatelné. Aristotelés, který sám pocházel z lékařské tehdejší lékařství velmi dobře, tuto fúzi obhajoval. Ve svých přírodovědných spisech se sn spekulaci o přírodě pevně spojit s empirickým přístupem tehdejších lékařů. *========================================================================================= * Dala by se tehdejší polemika, jestli lékařství je součástí filosofie nebo ne, přirovnat rozkolu mezi filosofií a přírodovědou? *========================================================================================= Možná mám jednu současnou analogii, a sice oblíbený případ homeopatie. Myslím si, že z hle jehož cílem v antickém pojetí (a to vlastně platí pořád) je úspěšně léčit pacienta, se má první řadě na to, jestli to pomáhá nebo ne. Kdežto z hlediska vědecké medicíny je důležité je daná metoda v souladu s určitým výkladovým paradigmatem. Na téhle otázce by se tedy mož tehdejší lékaři a filosofové rozešli, podobně jako se na tom rozcházejí dnešní autority. *========================================================================================= * Dalo by se tedy říct, že dnešní věda nemá s tou antickou nic společného? *========================================================================================= To bych nerad, aby se říkalo. Já se snažím naopak hledat to, co tam společné je: totiž hle si klást smysluplné otázky, zjišťování, jaké odpovědi vůbec připadají v úvahu, jaké mají l předpokladech stojí ta která vysvětlení, kde se vzaly ony předpoklady. Metodologie vědy po tam. Jestliže Aristotelés vychází ze svých předchůdců, Galénos z Aristotela, renesance z G a Aristotela, a tak dál, tak tam vidím určitou kontinuitu, která podle mě zasahuje až do s Metodologicky je novověká a částečně i moderní věda postavena na antických základech. *========================================================================================= * Kdy se tenhle řetěz přerušil? *========================================================================================= Lékaři vycházeli z Hippokrata a Galéna mnohdy ještě v 19. století, pouštěli žilou, přiklád upravovali životosprávu. Když Littré a Daremberg v první polovině 19. století vydávají své hippokratovských spisů do francouzštiny, oba ještě věří, že jejich četba bude ku prospěchu lékařům. O deset let později je již Daremberg o poznání realističtější a ve druhém vydání překlady Hippokrata přispívá k „vytvoření smyslu pro lékařskou filologii a pro historii me věda totiž prošla v průběhu 19. stol. těmi největšími změnami od dob antiky. V té samé dob mnozí biologové říkali „přírodní filosofové“ a nestyděli se za to. Definitivní rozkol mezi a filosofií podle mě přichází až koncem 19., možná na začátku 20. století, plus minus, jak jak kde. *========================================================================================= * Těžko si představit, že by o sobě dnes nějaký biolog prohlásil, že je přírodní filosof. *========================================================================================= Ale Charles Darwin s tím ještě neměl žádný problém! Navíc se ke konci života přihlásil k A dědictví. Darwin totiž již od mládí slýchával a četl, že Aristotelés byl skvělý pozorovate deníku se dokonce objevila poznámka: Čti Aristotela, abys viděl, jestli některé z tvých my velmi staré! K četbě Aristotela se ale dostal až na samém sklonku života, když mu William anglický překlad spisu O částech živočichů. Darwin si přečetl první knihu, což je Aristote ke studiu živočichů, a odepsal překladateli něco v tom smyslu, že doposud byli jeho dvěma Georges Cuvier a Carl Linné, ale teď konečně pochopil, že ve srovnání se starým Aristotele školáky. Takže propast mezi Aristotelem a Darwinem nebyla zas tak velká, rozuměli by si. M potřeba dodat, že hlavní myšlenky, na kterých by se Darwin a Aristotelés shodli, přebral D který byl sám pozorným čtenářem a obdivovatelem Aristotela. A klasifikace zvířat, kterou v podstatě kopíruje hlavní dělicí čáry mezi rodinami živočichů, jak je načrtnul Aristotelés. *========================================================================================= * Aristotelés je tedy v dnešní biologii stále aktuální? *========================================================================================= Dnešní biologie integrovala mnohé z jeho myšlenek, zejména základní metodologický a taxono který současná přírodověda stále naplňuje a jehož dědictví je zřejmé z každé učebnice zool *========================================================================================= * I mimo biologii? *========================================================================================= V biologii určitě víc než třeba ve fyzice. Aristotelská fyzika je založená na čtyřech živl gravitace tam dva těžké prvky přirozeně směřují ke středu Země, zatímco dva lehké prvky sm to Newtonovi už nestačilo. Ale historii biologie je možné nahlížet jako celkem kontinuální ve středověku Aristotela tak zkroutili, přizpůsobili jeho nauky učení Písma, a hlavně to p dogma, ne jako výzkumnou metodu, že to mnohým lidem oprávněně zkazilo chuť a udělali si o přírody zavádějící představy. Naštěstí se to netýkalo všech. Třeba William Harvey, který s kde Aristotelovy spisy v originále, by krevní oběh bez Aristotela neobjevil. Harvey vyvrát uznávanou aristotelsko-galénovskou teorii (podle které je krev výživou tělu a spotřebovává aniž by se vracela) tím, že důsledně dodržoval Aristotelovu metodu: nejprve dělal systemat různých zvířatech, a poté deduktivním argumentem prokázal existenci krevního oběhu, ačkoli neznal jeho funkci a ačkoli mnoho detailů v jeho výkladu zůstávalo neobjasněných. *========================================================================================= * Vrátím se teď k té prastaré, presókratovské filosofii. Můžeme jí vůbec ještě s dnešním s porozumět? Vždycky, když jsem s ní přišla do kontaktu, připadala mi ještě daleko cizejší a než třeba Platón nebo Aristotelés. *========================================================================================= To je taky proto, že o té staré řecké filosofii nejde číst nic jiného než sekundární výkla zachovaly jenom zlomky. Pak záleží na tom, kdo vám ten příběh vypráví a jaké jsou v něm do detaily, které se nezachovaly. Před Platónem nemáme zachovaná žádná filosofická díla vcelk se zlomky a referencemi a z velké části to jsou reference Aristotela nebo jeho komentátorů to vidí svérázně a dostat se k tomu, jak to bylo opravdu a jak by to bylo bez něj, je v po Takže je to zábavné, je tam mnohem víc prostoru pro spekulaci, ale zase je těžké tam něco Platón a Aristotelés jsou naopak bytelní filosofové, zachovaní v mnoha dílech. Vedle toho hippokratovské anonymní spisy (samozřejmě je nenapsal Hippokratés). Ty jsou zajímavé tím, některé předsokratovské myšlenky, které jsou připisované těm starým filosofům, třeba že Th že počátkem všeho je voda. No a teď co z toho. Vždyť to zní jako úplný blábol! Nebo že poč vzduch. Ale když se podíváte například do hippokratovského spisu O vzduchu a dechu, tak zj podrobně, jak antický autor formuluje a obhajuje hypotézu, podle které je příčinou všech n dech. Vychází ze zkušenosti, že bez vzduchu nemůžeme žít a že zatímco bez jídla a pití pře bez dechu vydržíme jen krátkou chvíli. S dechem souvisí také lidské myšlení a emoce, a tak silnou hypotézu, podle které člověka ovlivňuje ze všeho nejvíc vzduch a jeho různé podoby, vzduch čerstvý nebo zatuchlý, studený nebo teplý, jestli je ho moc anebo málo. A v těch rů vzduchu spatřuje hlavní příčinu nemocí, včetně nemocí epidemických. Když to takhle vidíte tak už to takový blábol není a je jasné, na jakých předpokladech je to postavené a z jaké vychází. Ilustruje to myšlení, které máme u těch presokratiků zachycené jenom ve zlomcích, bez argumentační návaznosti. *========================================================================================= * Když jste takhle interdisciplinárně zaměřený, nenarážíte v obou táborech na jistou nevol *========================================================================================= Ne. S biology se profesně prakticky nepotkám. Je to většinou nezajímá a nutno říct, že čas Když se specializujete na parazity nebo molekulární biologii, děláte v laborce nebo v teré v tom Aristotelés nepomůže. Pokud to ale berete trochu víc ze široka, pokud se zajímáte o přírodních věd, o historii myšlení, o filosofii, o metodologii vědy, nutně narazíte na inf existoval Aristotelés a Hippokratés a že byli pro následující generace důležití. To se vla na základce, nejpozději na gymplu. Ale vzhledem k tomu, že jsme donedávna neměli prakticky české překlady, a to ani hippokratovských spisů ani Aristotelových zoologických spisů, vět u té informace ze základky. Proto doufám, že to alespoň částečně změní naše nové překlady spisů. A co se týče Aristotela, do konce roku by mi měl vyjít komentovaný překlad už zmiňo knihy spisu O částech živočichů a kolegyně Eliška Fulínová z PřF UK připravuje první knihu živočichů. *========================================================================================= * A co děláte teď? *========================================================================================= Před rokem mi skončil pětiletý grant zaměřený na Aristotela a jeho předchůdce. S několika se věnovali právě těm podivným věcem, kterými staří vysvětlovali život, jako je teplo, vzd a které spojují Aristotela s jeho předchůdci. Uspořádali jsme o tom konferenci a brzy nám vyjde v Cambridge University Press kolektivní monografie. Letos mi začal nový grant, který navazuje. Budu zas pořádat mezinárodní konferenci a doufám, že z toho vznikne nějaká další Vlastně se můj zájem v posledních letech točí mezi Aristotelem, hippokratiky a některými p filosofy. Nové je v tom posledním grantu to, že se chci víc zaměřit na Démokrita. Nejenom, sympatická jeho etika – o tu tam zrovna nejde, ale taky proto, že Aristotelés v některých pasážích Démokrita vyzdvihuje nad všechny ostatní předchůdce, nad Platóna, Empedokla, Anax filosofy. Démokritos byl prostě v očích Aristotela ten největší borec. Takže pokud Darwin, moderních přírodovědců, uznává, že před ním byl největší borec Aristotelés, a Aristotelés všech jeho předchůdců byl nejlepší Démokritos, je potřeba zaostřit na Démokrita. Marie Pavlásková 4. 4. 2019