Judita Matyášová: Novinařina je dobrodružná práce ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Novinářka a spisovatelka Judita Matyášová [ URL "http://www.juditamatyasova.cz/"] vystudov studium na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Na Fakultě humanitních studií UK [ URL " vystudovala navazující magisterské studium Orální historie – soudobé dějiny [ URL "FHS-154 V současné době studuje na FHS UK doktorandský obor Studia dlouhověkosti [ URL "FHS-1594.h rámci kterého je koordinátorkou mezinárodního projektu Dopis vnoučeti [ URL "https://www.s vnouceti"] . *========================================================================================= * Na FHS jste absolvovala magisterské studium Orální historie - soudobé dějiny. Kde a co j předtím, a především, proč jste se rozhodla v magisterském studiu pokračovat právě na FHS? *========================================================================================= To je úplně jednoduché. Moje škola, kde jsem studovala bakaláře, přestala existovat shodou den, kdy jsem se šla zapsat na magisterské studium na FHS. Zrovna v ten den bylo ve zprává akademie Josefa Škvoreckého je zrušená. Bylo mi to moc líto, protože na ni moc ráda vzpomí dělám už šestnáct let, dělala jsem ji tedy už předtím, než jsem šla studovat. Moji rodiče ale nikdy to nebylo tak, že by nějak očekávali, že se budu věnovat stejné profesi. Našla j cestu sama, a když jsem řešila, kde studovat tento obor, tak mě hodně zaujala právě Literá Líbilo se mi, že tam učí nejen lidé z médií, ale také básníci, prozaici, knihkupci nebo na třídě nás bylo zhruba deset a moc se mi líbilo to domácké prostředí. Studovala jsem dálkov v té době už pracovala v Lidových novinách a začala jsem se víc a víc zaměřovat na příběhy Jednou mě pozvali na katedru žurnalistiky na FSV, abych přišla do zajímavé diskuze. Hlavní akce bylo, jak pracují novináři v Česku a v Polsku, kteří se zaměřují na příběhy z histori náročné, jaké řeší etické problémy a co zahrnuje práce s pamětníky. Podle dotazů studentů měla pocit, že spousta z nich moc netuší, jak se takové rozhovory s pamětníky natáčí a co té práci přihodit. Říkala jsem si, že by se jim možná takové rady hodily. Byla jsem přizva žurnalistiky, zda bych tam čas od času přednášela studentům magisterského studia. Z toho s pokud bych tam chtěla do budoucna učit a inspirovat mladé lidi, tak bych musela mít magist Začala jsem tedy řešit, kde a co studovat dálkově. Chtěla jsem obor, který bude blízký tom mému velkému překvapení jsem zjistila, že v Praze je velmi málo oborů, které lze studovat lepší nabídka je v regionech. Hodně mě zaujala historie na pardubické univerzitě, tam se d dějiny každodennosti. Je to ale prezenční studium, které bych při práci nezvládala. Jeden době promoval právě na Orální historii na FHS. Nejvíce mi to pasovalo k tomu, co dělám. To jsem se přihlásila. *========================================================================================= * Je něco, co Vás po přestupu na FHS příjemně překvapilo? *========================================================================================= Překvapilo mě spoustu věcí. Tak nějak jsem předpokládala, že na ten obor jdou lidé, kteří zkušenost s orální historií. Spektrum studentů s jejich zkušenostmi bylo ale velmi různoro spolužáci v životě nedělali rozhovor s pamětníkem, zato jiní měli za sebou řadu let praxe. také, že studium bude víc zaměřené na nejstarší generaci pamětníků, protože to je téma, kt nejvíc. Nahrávám především pamětníky, kterým je devadesát a více let. Myslím, že je potřeb nejvíc těchto příběhů, dokud ještě máme tu možnost. Při práci s touto generací pamětníků č jiné problémy, než když natáčí někoho, komu je o dvě generace méně. *========================================================================================= * Je něco, s čím jste měla při studiu problém? Třeba skloubit Vaši novinářskou praxi se st *========================================================================================= Na dálkové studium jsem byla zvyklá už od bakaláře, tehdy jsem měla dvě práce, abych zvlád školné, i tak jsem si musela vzít půjčku. Sice jsem ji splácela pět let, ale rozhodně jsem nelitovala. Byla to jedna z nejlepších investic v mém životě. Součástí novinařiny je také musíte umět dobře zorganizovat práci, takže v tomhle směru už jsem dost trénovaná, a proto nedělalo problém skloubit práci a školu. Hodně se to ale změnilo s příchodem na Univerzitu jsem se najednou stala součástí velkého kolektivu a vlastně skoro všechno bylo jinak: mnoh studentů, méně častý kontakt s pedagogy a méně času na diskuze ve třídě, což mi chybělo as na to jsem byla zvyklá z Literární akademie. Na dálkovém studiu na FHS byly hlavně přednáš nebo diskuze moc prostoru nebylo. Zapsala jsem se na několik seminářů na historii na Filoz Hodně jsme si povídali o výuce moderních dějin na základních a středních školách a celkově dějin na veřejnosti. *========================================================================================= * Bylo Vaše magisterské studium hodně odlišné od toho bakalářského? Vnímala jste velký roz V přístupu ke studentům i k výuce. *========================================================================================= Nejobtížnější bylo zvyknout si na kredity a SIS. Na Literární akademii jsme žádný školní s natož nějaké kredity. Takže prvních pár měsíců na magisterském studiu byl pro mě jeden vel Potřebovala jsem co nejdříve zjistit, kdy a kde mám jaké přednášky a semináře, abych si mo volno v práci. Vím, že jsou na SIS a celkově na organizaci studia nejrůznější online návod víc pomohla jedna schůzka, kde by to se mnou někdo probral krok za krokem. Nakonec jsem ne zjistila od starších spolužáků. Moje novinářská práce se moc nedá plánovat, měla jsem služ i o víkendech, takže představa, že v redakci řeknu: pardon, ale ve čtvrtek od devíti mám s zdála dost nereálná. Naštěstí se situace postupně stabilizovala, takže jsem většinu seminá stihla. Když jsem na ně nemohla jít, tak mi to bylo hodně líto, protože škola pro mě bylo k mojí práci. Celkově byla atmosféra na FHS jiná oproti studiu na Literární akademii, kde studovala dálkově, ale bylo nás zhruba deset v ročníku a vídali jsme se i mimo školu. Na F prvním semestru okolo třiceti a po prvních pár měsících dost lidí odešlo nebo přerušilo. M se věnujete práci s pamětníky, tak se leckdy dostanete do složitých situací. Neexistuje un jak je řešit, ale domnívám se, že je důležité o těch situacích mluvit, a to nejen v rámci s veřejností. Nedávno se něco podobného řešilo v cause Věry Sosnarové a velmi jsem postrád diskuzi s odborníky, kde by mluvili o zkušenostech s pamětníky. Jsem si jistá, že by to ve Pokud vím, tak se takové diskuze odehrávají spíš jen na facebookových stránkách jednotlivý to mi připadá málo. *========================================================================================= * Po absolvování magisterského programu pokračujete doktorským programem Studium dlouhověk se rozhodla pro tento obor? *========================================================================================= To souvisí s předchozí odpovědí. Moc se mi líbí, že v rámci našeho programu Studium dlouho široké spektrum témat, které spolu ale úzce souvisí. Studují u nás lidé, kteří se zaměřují zdravotní problematiku seniorů. Podobný obor není nikde jinde v republice. Je to zvláštní, slyšíme, že populace stárne, a proto by bylo potřeba mnohem více pracovišť, kde se dá tato studovat. Můj doktorandský projekt se zabývá tím, jak teenagery ovlivní, když se několik m příběhy pamětníků. Dělám kvalitativní a kvantitativní výzkum se studenty, kteří se zapojil Příběhy našich sousedů, který v Česku založila nezisková organizace Paměť národa. Žáci osm tříd dokumentují půl roku příběh pamětníka z jejich čtvrti nebo obce. Nedělají jen rozhovo do archivu a zkusí si od každého něco. Když jsem se v minulosti ptala těchto dětí, co jim jsem měla pocit, že ten půl rok jim podstatně změnil pohled, jak oni říkají, na „staré lid děti říkají, že o nějakých „starých lidech“ nic neví. Po půl roce pátrání se jich zeptám s koho si představí, když se řekne starý člověk. Oni řeknou: „Je to někdo, kdo něco zažil, k nějaký příběh“. To se mi strašně líbí. Do loňska nebyl žádný výzkum, který by potvrdil neb že je takový projekt pro puberťáky přínosný. A tak jsem se přihlásila do doktorandského pr projektem. Teď zpracovávám výsledky z rozhovorů a dotazníků u českých dětí a v následující připravovat další fázi mého projektu, která bude v Dánsku. Jezdím tam už řadu let, nejdřív příběhy českých pamětníků, kteří se tam za války zachránili, vydala jsem o nich knihu a na dokumentárnímu filmu. Zjistila jsem, že se v Dánsku orální historie používá v muzeích, ale národa, nebo Příběhy našich sousedů neexistuje. Rozhodla jsem se to tam založit. Chtěla by ovlivnění českých a dánských dětí setkáním s pamětníky. *========================================================================================= * Mimo tyto své aktivity jste česká koordinátorka mezinárodního projektu Dopis vnoučeti. M přiblížit, o co se jedná? *========================================================================================= Díky vedoucí mého doktorátu, paní docentce Holmerové [ URL "https://cello-ilc.fhs.cuni.cz/ jsem se dozvěděla o projektu 4EU, do kterého je naše fakulta zapojená. Projekt se jmenuje [ URL "https://www.sensen.cz/dopis-vnouceti"] , začal na Varšavské univerzitě, pak pokračo a od loňska je i v Česku. Zapojila jsem se do projektu a přizvala jsem ke spolupráci nezis SenSen, což je síť seniorských klubů po celém Česku. Cílem projektu je oslovit seniory šed vyzvat je, aby napsali reálnému nebo imaginárnímu vnoučeti, co by mu vzkázali. První meta dopisů českých, polských a německých seniorů. Chceme zjistit, zda se témata opakují nebo j jednotlivých zemích úplně odlišná. Ráda dělám věci komplexně, a tak mě napadlo, že kromě a udělám i něco dalšího, aby výsledek projektu nezůstal jen v akademickém prostředí, ale dos veřejnost. Na podzim chystáme s organizací SenSen a s Polským institutem diskuzi v Knihovn Budou tam autorky výzkumu z varšavské a heidelbergské univerzity, pozveme také studenty pr a samozřejmě autory dopisů. Jsem na to hodně zvědavá. Z dopisů totiž vyplývá vlastně to sa mladí lidé. Chtěli by se navzájem bavit, ale neví, jak na to. Spolu se SenSen chystáme na diskuzí v regionech, kdy senioři přijdou do škol. Na to se moc těším. Vyzveme seniory, aby fotky z mládí, kde bydleli, kam chodili na rande, dovolenou a stejnou výzvu dáme i žákům z Doufám, že je bude bavit povídání nad dobovými i současnými snímky. Chceme jim ukázat, že je dnes osmdesát, někdy bylo čtrnáct. Dozví se nejen příběhy, ale i lokální historii. To v doktorátu. *========================================================================================= * Kromě toho, že jste novinářka, jste také spisovatelka. Vydala jste dvě knihy, které se v zmíněným dětem uprchlým do Dánska, ale i Franzovi Kafkovi. Spojuje je židovská tematika, j tomuto tématu dostala? *========================================================================================= Příběhy ke mně přichází samovolně. Téma mojí diplomky nemá třeba s židovskou historií nic ke mně přišlo doslova na schodech. Než jsem jedny vyšla, bylo to jasné. Měla jsem schůzku zahraničních věcí, kde je odbor pro krajany, který napomáhá krajanské komunitě po světě. N vyzvedla Markéta Fajmonová, která mi cestou po schodech řekla, že její maminka se narodila komunitě v Indii a po roce 1948 přijela do Čech. Vyprávěla mi, co vše baťovci v Indii doká jejich život změnil, když se vrátili domů. Moc se mi to téma líbilo, takže jsem si řekla, paní Fajmonové natočím rozhovor. Postupně jsem nahrála příběhy dalších pamětníků a později téma vybrala pro diplomku. Co se týče Franze Kafky, to byla podobná náhoda. Do redakce Lid přišel fotograf Jan Jindra, kterého jsem se ptala, na čem pracuje. Řekl mi, že fotografuje cestoval Franz Kafka. Myslela jsem si, že Kafka jezdil tak maximálně do Vídně. K mému velk jsem zjistila, že sjezdil skoro celou Evropu a byl to velký dobrodruh. Původně jsem si mys domlouvat focení, leckdy jde o místa, kde se běžně fotit nemůže. Rychle mě ale začalo zají navštívené místo zvláštní, proč tam lidi jezdili. Takhle jsme byli na šedesáti místech nap příběhů pamětníků jsem publikovala v Lidových novinách, které mají stále skupinu předplati generace. Z jednoho takového příběhu o židovské rodině bylo hned několik dalších, protože ozvali. *========================================================================================= * Zmínila jste, že studovat na FHS jste začala studovat proto, že jste chtěla učit. Plánuj *========================================================================================= Učím na katedře žurnalistiky tři roky, vedu tam seminář Tvůrčí dílna – Tisk. Snažím se stu nejvíce nasimulovat situace, které jsou v novinařině běžné. A to znamená i hodně náročné t musíte jednotlivé činnosti dobře naplánovat, abyste stihli odevzdat text do uzávěrky. To j který je pro novináře svatý. Pro některé studenty je to hodně náročné, že mají na semináři den anebo z týdne na týden. Já si ale myslím, že je dobře, aby si už na škole vyzkoušeli t budou v redakcích chtít. Tam vám nikdo nedá tolik času, jako máte třeba na seminárku, kdy několik týdnů. Chci studentům ukázat, že novinařina je dobrodružná práce, kdy rozhodně neh nudili. Já jsem moc ráda, že se díky této práci učím stále něco nového. Je to pro mě takov univerzita. Sára Wienerová 2. 9. 2019