Marek Skovajsa: Ideální demokracie nikdy nebude existovat ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Doc. PhDr. Marek Skovajsa, Ph.D. [ URL "https://ksos.fhs.cuni.cz/KOS-195.html"] , je polit který na Fakultě humanitních studií UK [ URL "FHS-4.html "] působí od jejího založení. Věn tématům jako teorie občanské společnosti, sociální a politická teorie nebo metodologie spo Působil na řadě zahraničních univerzit, v letech 2002-2008 byl šéfredaktorem Sociologickéh Na FHS zastával řadu funkcí včetně místopředsedy Akademického senátu FHS UK, proděkana pro spolupráci či proděkana pro vědu a výzkum. V současné době přednáší na Katedře studií obča [ URL "https://ksos.fhs.cuni.cz/KOS-1.html"] . *========================================================================================= * Ve své odborné práci se pohybujete na pomezí různých oborů. Jak byste charakterizoval to *========================================================================================= Původně jsem šel na Fakultu sociálních věd UK studovat politologii. V bakalářském studiu b dost prostoru věnováno politické filosofii od Platóna a Aristotela až po současnost, přest postrádal hlubší kontext a necítil se úplně doma. Proto jsem se rozhodl, že se kromě polit i na Filosofickou fakultu, na obor filosofie a logika, což mi velmi pomohlo rozšířit si ob jsem se (asi jako tehdy všichni studenti filosofie v Praze) o fenomenologii, přičichl jsem i k analytické filosofii. Bylo to pro mě velmi užitečné, ale když pak šlo o to se rozhodno doktorského studia, zvolil jsem nakonec opět politickou vědu; jen jsem chtěl téma, které b věcech přemýšlet analyticky. Před těmi dvaceti lety byla politologie dost popisná. Byl to se v jeho rámci práce o tom, jak dopadly volby v nějaké zemi nebo co obsahují programy pol Chyběla tomu hloubka. Mně vyhovuje spíš ptát se proč a hledat příčiny, a tak moje studium začalo tíhnout k sociologickému pojetí. Dizertaci jsem psal na téma politická kultura: co působí, jak ovlivňuje možnosti pro rozvoj demokracie. Řada textů, které se politickou kult vychází ze sociologického jazyka a sociologických pojmů. Zatímco politologie je věda o pol životě a politických jevech, sociologie je mnohem širší. Tím rozhodně nechci politologii s je konec konců také velmi široká a při jejím zkoumání se uplatní mnoho přístupů a oborů vč nebo třeba lingvistiky. Sám jsem ji nakonec nikdy zcela neopustil a jsem za to rád. Svým z ale tíhl k sociologickému pojetí, včetně té takzvané velké sociologické teorie, jakou najd jako Talcott Parsons, Niklas Luhmann, Anthony Giddens a další. Učil jsem se dívat na spole sociologa, to znamená pronikat hlouběji pod povrch, vidět v těch jevech hru společenských mezi nimi souvislosti, které si často neuvědomujeme, i když jde o jevy naší každodenní zku Netvrdím, že se mi podařilo dostat se příliš hluboko, ono to není jednoduché. Ale stále mě doufám, že ještě trochu pokročím. *========================================================================================= * Co je politická kultura a jaký má vliv na demokracii? *========================================================================================= V každé společnosti máme konkrétní jednotlivce. Potkáváme se s nimi, s některými máme bliž naopak nikdy nevidíme a jen předpokládáme, že všichni nám jsou v určitém smyslu podobní. S dá chápat jako celek jednání všech lidí, který nikdo nevidí, ale má nějaké účinky na naše Jedna věc, která ke společenskému ovlivnění našeho života patří, jsou představy, emoce, zn například ambice, které subjektivně vnímáme jako naše vlastní, ale současně podobné předst mnoho dalších lidí. Když toto vztáhneme k politice, dostaneme politickou kulturu. Řeknu to kultura zahrnuje postoje, hodnoty a další subjektivní prvky, které se projevují v politick rozhodování každého jednotlivce a které touto cestou vstupují do politického života celé s co je na politické kultuře zajímavé, většinou není tato obecná rovina. Můžeme se ale třeba hodnoty podporují demokracii a jaké ji naopak oslabují. V téhle oblasti se dá říci, že obč dobré znalosti o politickém systému, vědí, jaké politické strany v dané zemi působí, jak f instituce, třeba kolik komor má parlament, jak se do nich volí a takové záležitosti, jsou důležitým předpokladem. To je jedna ze starých tezí o tom, čím politická kultura může přis demokracii. *========================================================================================= * Připadá Vám, že se politická kultura – obzvlášť v posledních letech – mění? *========================================================================================= Politická kultura se v určitém smyslu mění neustále, protože pořád interpretujeme texty a čteme v novinách nebo slyšíme od politiků, a žijeme stále novými kauzami. Za tím vším se a stálejší prvky: když se třeba zeptáte občanů jednou za pět let, jestli dávají přednost dem by měli raději vládu pevné ruky, je možné, že výsledky budou stejné. Je tedy potřeba rozli politiku a aktuální diskuse, které se neustále valí vpřed, a postoje, které se mohou měnit nemusejí. V politické literatuře a politických komentářích – a je třeba říct, že tento typ bije na poplach – se často mluví o tom, že politická kultura upadá a demokracie je ohrožen *========================================================================================= * Je demokracie ohrožena? *========================================================================================= Podle mého názoru je demokracie ohrožena stále – a to proto, že jde o něco křehkého. Je to uspořádání, který spočívá na zásadě, že všichni občané mají právo účastnit se rozhodování záležitostech. Takový politický řád nestojí na jednoznačné přesile, ale naopak na široce z mezi mnoha mocenskými nároky. Rovné právo všech není realizováno jednoduše a automaticky, že někteří jedinci mají lepší předpoklady pro to, aby jejich hlas a jejich vůle v politick hrály větší roli. Ideální demokracie nikdy nebude existovat, neustále se musí usilovat o t ideálu aspoň blížila. *========================================================================================= * Je tedy bití na poplach a strašení ohrožením demokracie opodstatněné? *========================================================================================= V téhle věci bych byl spíš zdrženlivý. Stačí se podívat na to, co se psalo před deseti, pa lety. Zjistíme, že se taky bilo na poplach a od té doby se toho třeba tolik negativního ne nezanikla, nezhroutil se tržní systém a tak dále. Ale kdyby se na poplach nebilo, kdyby ne které varují například před jedinci, kteří jsou příliš mocní a vlivní, kdyby se nepoukazov nedostatky v řízení státu, byla by situace horší. Beru reálnou demokracii jako určitý rovn kterém hraje společenská kritika velkou roli. *========================================================================================= * Zabýváte se také občanskou společností. Co to přesně je? *========================================================================================= Od politické kultury je jednak krůček k demokracii, jednak k občanské společnosti. Kvalitu a demokracie tvoří nejen ideje a představy, které společnost o politice má, ale také insti dávají politickému životu jeho pravidla. Demokracie se vždy uskutečňuje v nějakém státě a mocensko-byrokratická struktura, která jako celek vykonává politickou moc a současně věcno Otázka je, jestli stát má sám od sebe tendenci chovat se demokraticky. Odpověď je jasná: n moc i byrokratická správa mají tendenci samy sebe od společnosti oddělit a ovládnout ji. T že k udržení demokracie musíme mít nějaké protiváhy. Základní protiváhou jsou volby, samy nestačí. To, co plní roli protiváhy ke státní moci v mezičase mezi volbami, jsou svobodná aktivní občané, tedy občanská společnost. Tu můžeme rozdělit na různé části: organizace, k nějaké politické cíle, jako je ochrana určitých skupin nebo prosazování nových zákonů, a v organizace, které politické nejsou. Ty se pak dají dále dělit na organizace, v nichž členo svoje vlastní zájmy, například sběratelé známek, a na organizace, které vykonávají služby (vážně nemocné, hendikepované aj.). Občanská společnost není jenom politický termín, obsah většině aktivity a subjekty, které se primárně věnují nepolitickým cílům – ale všechno doh určitou protiváhu ke státu. Kdysi dávno, v liberální politické teorii 17. století, se obje že stát nepředchází jednotlivce, ale teprve jednotlivci sdružení ve společnosti si sami na nad sebou politickou moc ustanovují. Tato myšlenka se dnes může zdát zastaralá, ale stále aktuální to, že nevyhnutelná závislost jednotlivců na státu není totéž co jejich podřízeno by stát měl být chápán jako instituce nebo soubor institucí, které vznikly, aby pomáhaly j jejich život nejlepším možným způsobem. Tato představa stále ještě působí a je to dobře, p státní moci je velké nebezpečí dneška. Ono už bylo nebezpečím dlouho, ale když se díváme n sledování a evidence toho, co každý z nás dělá, je patrný velký posun. Tyto technologie dá aparátu do rukou obrovskou moc, která nesmí být zneužívána. *========================================================================================= * Dá se na stavu, v jakém jsou organizace občanské společnosti, poznat kvalita demokracie? nadsázkou: pokud najdeme ve státě hodně kroužků filatelistů, mají tam i kvalitní demokraci *========================================================================================= Samozřejmě je rozdíl mezi filatelisty nebo leteckými modeláři, u kterých je politický pote nízký, a organizacemi, které se přímo snaží ovlivňovat přijímání zákonů. Dá se to tak nicm alespoň řada výzkumů to naznačuje. S jistotou můžeme každopádně říci to, že nedemokratické občanskou společnost a svobodné organizování občanů omezují. Pro nedemokratického vládce j sdružování potenciálně nebezpečné a má snahu ho zakázat, omezit nebo alespoň podřídit něja instituci, třeba masovým organizacím, jaké u nás existovaly za komunistického režimu. Tím potenciál pro svobodnou a samostatnou činnost se v těch organizacích minimalizuje. *========================================================================================= * Myslíte, že riziko stále mocnějších států, které budou své občany neustále a dopodrobna zvládnout rozumně uřídit? *========================================================================================= To je otázka. Doufám, že se i po dnešním technologickém skoku v dohlížecích možnostech stá soukromých společností opět ukáže, že politické společenství je s to pomocí zákonů a insti nebezpečí omezit. Jak to přesně bude vypadat, se uvidí. Důležité ale je, že se o tom témat sleduje se, jak se zachází s daty a kdo k nim má přístup. Nemyslím si, že velké objemy dat chování, které jsou dnes k dispozici, způsobí, že se demokracie neudrží. Jde o to, aby se se vyvíjí technologie, vyvíjela i demokracie a reagovala pomocí zákonů a institucí na nové *========================================================================================= * Věnujete se také historii společenských věd. Čím konkrétně se v této oblasti zabýváte? *========================================================================================= Dějinami společenských věd jsem se vlastně tak trochu vrátil k jednomu podoboru politologi říká dějiny politického myšlení, tedy interpretace textů lidí, kteří v minulosti přemýšlel Konkrétně mě v posledních letech zajímá politické a sociologické myšlení v meziválečných l se hodně a docela originálním způsobem uvažovalo o demokracii i o jejích alternativách. Dn respektabilní alternativa k demokracii neexistuje, což je dobře, ale zdá se mi, že současn demokracii ztratilo onu dřívější imaginativnost a občas mu chybí i docela základní raciona Také zkoumám mezinárodní přesahy české sociologie. To, jak se u nás sociologie a další spo rozvíjely od 19. století až, řekněme, do roku 1989, máme skvěle zpracováno u Zdeňka Nešpor historiků. Ti se ale většinou omezovali na domácí prostředí. Mě zajímají naopak zahraniční ovlivnil Masaryka nebo koho ovlivnil Masaryk v Německu nebo ve Francii. ****************************************************************************************** * Přílišnou specializací výuka trpí ****************************************************************************************** *========================================================================================= * Na IZV jste přišel v roce 1999? Co Vás přivedlo? *========================================================================================= Vrátím se k té své nespokojenosti se studiem politologie. V roce 1996 jsem se přihlásil na fakultu na obor filosofie a logika a kupodivu jsem udělal přijímací zkoušky i na tu logiku zmínit, že na filosofii jsem měl výborný výsledek a to na mě asi upozornilo tehdejšího řed docenta Zdeňka Pince [ URL "https://bakalar.fhs.cuni.cz/SHV-166.html"] . Ten mě hned jako prvního ročníku bakalářského studia pozval do svého semináře pro magisterské studenty (v 9 rozdíly ale nebraly příliš vážně). Tak jsem se ocitl v okruhu jeho studentů a po pár letec nabídku, abych se na IZV účastnil jako asistent výuky Filosofického prosemináře. Někdy v r tedy přišel do tehdejší budovy IZV v Legerově ulici, seznámil se s Jaromírem Murgašem [ UR bakalar.fhs.cuni.cz/SHV-137.html"] , který tehdy filosofické prosemináře pro celý IZV učil jedním z takzvaných opravářů, kteří opravovali seminární práce. Postupně jsem se dostával jsem učit svůj první kurz politické filosofie a v roce 1999, to už s magisterským titulem, jako mladý učitel. *========================================================================================= * Na IZV Vám to vyhovovalo lépe než na politologii? *========================================================================================= Ano, IZV mi určitě v mnoha ohledech vyhovoval více než klasické fakulty. Jeden důvod byl ( silnou stránkou FHS) široký záběr. Neexistovala tam omezení v tom smyslu, že se musíte věn oboru a nemůžete se na problematiku dívat z jiného hlediska. Také byla velká svoboda v tom mohl učit. Podotýkám ale, že IZV tehdy v podstatě byl jeden bakalářský program. Atmosféra to ještě doznívala porevoluční léta. Zdeněk Pinc a Jan Sokol [ URL "FHS-1554.html "] navíc charisma, kterému jsem docela rychle podlehl, a cítil jsem se na IZV velmi dobře. Když se zpětně, určitě nelituji, že jsem se na učitelskou dráhu dal právě tam. *========================================================================================= * Změnilo se od té doby hodně? *========================================================================================= Ano, FHS se hodně vyvinula. Řekl bych, že více než jiné fakulty za stejné období, však tak nová. Jedna velká změna je způsobená růstem – bakalářský program [ URL "FHS-1461.html "] s začaly vznikat magisterské a posléze i doktorské programy. To přirozeně odpovídalo tomu, c a absolventi IZV nebo FHS, ale i zájmům učitelů, kterých rovněž přibývalo a chtěli učit sv pokročilejší úrovni a více se specializovat. Právě ta specializace se mi jeví jako velký p dnešního akademického života. Řada učitelů a vědců je vysoce specializovaná, což je výhoda činnosti. Jde to třeba tak daleko, že v sociálních vědách jsou lidé, kteří se specializují metody, dělají analýzu dat pro vědecké články a vůbec je nezajímá, o čem ten článek pojedn někdo jiný. Je to velmi výhodná strategie, na druhou stranu tam, kde je přílišná specializ která není pro studenty zajímavá. To se děje na všech oborech a fakultách a do určité míry toho se mi zdá, že se profil fakulty možná rozšířil až příliš. Když máte vedle sebe obory antropologie [ URL "FHS-2135.html "] a Gender studies [ URL "FHS-2138.html "] nebo Filosof humanitních věd [ URL "FHS-2132.html "] a Řízení a supervize v sociálních a zdravotnických [ URL "FHS-2139.html "] , je vidět, že fakulta jako celek přestává být přehledná a vznikaj mezi sebou členové jednotlivých kateder nebo programů mohou jen obtížně komunikovat. Mezi je ta vzdálenost zkrátka příliš velká. *========================================================================================= * Byl jste také proděkan pro zahraniční spolupráci a posléze i pro vědu a výzkum. Co Vám t *========================================================================================= Já jsem se na fakultě poměrně brzy dostal do různých administrativních pracovních situací. měl k organizačním činnostem ambivalentní vztah, protože mě nejvíc baví výzkum a výuka, a obzvlášť když se má dělat dobře, od vědy a učení odvádí, a to ne málo. Ale zdálo se mi pot nejen tomu, co člověka baví a naplňuje, ale i budování instituce. Řadu let jsem strávil v senátu, kde jsem získal určitý pohled vlastně ještě dost mladého a nezkušeného člověka na život fakulty mimo chození na předměty obnáší. Myslím tím i takové věci jako akreditace no finance a tak podobně, ale hlavně udržování konsensu ohledně základních otázek směřování f to pro mě velmi užitečná zkušenost, ale ve srovnání s tím, co přišlo potom, stále poměrně Ve školním roce 2008/2009, kdy byl děkanem pan docent Benyovszky [ URL "https://bakalar.fh SHV-163.html"] , jsem byl rok na Fulbrightově stipendiu ve Washingtonu, a když jsem se vrá nabídku, abych se účastnil práce na zahraničním oddělení pod vedením tehdejšího proděkana vztahy, pana profesora Sokola. V roce 2011 mě pak jmenovali proděkanem pro zahraniční spol rozšířilo obzory zejména tím, že jsem začal docházet na kolegium děkana a viděl jsem, jaké se musí ve fakultním vedení rozhodovat. V roce 2012, jestli se nepletu, jsem pak byl požád stal proděkanem pro vědu. Tím jsem byl do podzimu loňského roku, kdy jsem na vlastní žádos Průměrná životnost proděkanů je dost krátká a u proděkanů pro vědu možná ještě kratší. Age v posledních letech se navíc velmi rozšířila a přibylo byrokracie. Není tam nouze o frustr *========================================================================================= * Pan docent Pinc v jednom rozhovoru řekl, že jedinečná povaha fakulty postupně směřuje k postupně začlení do těla univerzity. Souhlasíte s ním? *========================================================================================= Myslím si, že bychom se měli pokusit její jedinečný charakter zachovat. Podle mě by nebylo se z FHS stala filosofická fakulta číslo dvě nebo něco podobného. Ten model je samozřejmě máme naši velkou tradiční Filosofickou fakultu stejně jako jiné univerzity a je to dobře, mít dvě. Udržet si tu odlišnost nicméně není snadné. Spočívá zejména v liberálním bakalářs což je výborný nápad, který má vzor v anglosaském světě, a myslím, že vždycky bude přitaho sortu studentů, včetně těch velmi kvalitních. Problémem liberálního studia v České republi zakladatelů FHS neměl a nemá žádné výrazné zastánce a okolní svět se na takový studijní pr nedůvěrou a skepsí. Další potíží u nás je přílišná masifikace, která souvisí se systémem f každá fakulta dlouho byla motivována k tomu, aby počty studentů neustále zvyšovala. Pro kv program podle mě existuje určitá optimální velikost, kterou není dobré překračovat. Když k úroveň celku, poškozuje to kvalitní studenty a absolventy. Pokud je studentů příliš mnoho, z bakalářského studia stane přestupní stanice pro jiné fakulty nebo studium, které akorát jedincům získat titul. Tím se ten hlavní benefit liberálního studia – najít si svůj vlastn program, vyprofilovat se v něm a získat tím jedinečné východisko pro další práci a studium *========================================================================================= * Otázka na závěr: jaké máte koníčky? *========================================================================================= Jako správný bývalý administrátor bych asi měl říct, že žádné koníčky nemám, protože jsem věnoval práci pro fakultu nebo možná tak ještě psaní článků, ale naštěstí to tak úplně nen letech mám koníčky dva. Dřív jsem měl tři a tím třetím bylo čtení beletrie, ale to jsem už opustil a čtu teď v zásadě jenom to, co potřebuji pro svoji výuku nebo bádání. Naštěstí i dva koníčky ještě držím. Jeden je turistika. Sice neběhám a nesportuji, ale rád si vyjdu n přírody, v poslední době i se svou starší dcerou. A pak mě vždycky držela v pozitivním roz Poslouchám leccos, ale nejvíc vážnou hudbu. A když se zadaří, jdeme s manželkou na koncert Marie Pavlásková 22. 10. 2019