Marie Pětová: Zemřel Jan Sokol ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** S hlubokým zármutkem oznamujeme, že zemřel prof. Jan Sokol [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS- zakladatel a první děkan naší fakulty [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS-4.html"] , filosof, u překladatel, disident i politik. Prof. Sokol se narodil 18. dubna 1936 v Praze Janu Sokolovi a Jiřině Sokolové, roz. Nušlov hradním architektem a rektorem Uměleckoprůmyslové školy, maminka vystudovala dějiny umění. bratrem Václavem (ilustrátorem a výtvarníkem) vyrůstal v prostředí živé katolické víry, kt celým životem. Vyučil se zlatníkem, protože nemohl z kádrových důvodů studovat střední ško a zlatnickou dílnu ale vzpomínal rád. Zaměstnání mechanika ve Výzkumném ústavu vakuové ele umožnilo navštěvovat večerní kurzy SVVŠ, kde složil v roce 1958 maturitu. Jako jemný mecha dílně na Fakultě technické a jaderné fyziky UK, kde stavěl lineární urychlovač. V roce 196 Františkou Patočkovou, dcerou filosofa Jana Patočky. Měli spolu 3 děti. Navzdory dalším kádrovým překážkám začal v roce 1963 studovat Matematicko-fyzikální fakult 4. ročníku však studia zanechal. V té době již vedl ve Výzkumném ústavu matematických stro programových systémů. Jakkoli napsal i několik knih a článků o počítačích, moderní výpočet využíval i v pozdním věku a byl velkým příznivcem a též editorem internetové Wikipedie, hl Jana Sokola patřil oborům humanitním. V šedesátých letech se seznámil s Jiřím Němcem a spo výrazným představitelům křesťanského intelektuálního disentu. Organizovali semináře v Jirc pak navázaly „nietzscheovské“ bytové semináře. Zabýval se filosofií, biblistikou a překlád de Chardin, C. Tresmontanta, I. Prigogina, M. Heideggera, H. G. Gadamera, E. Lévinase a da časopisů Tvář a Via. V letech 1965–1979 se podílel na ekumenickém překladu Nového Zákona. signatářům Charty 77, několik jeho textů vyšlo v samizdatu. Zásadní zlom pak do života Jana Sokola přinesl rok 1989: Po prvních svobodných volbách se sám říkal „náhle a zásadně nepřipraven“, ve velké politice. V roce 1990 byl zvolen místopř Sněmovny národů Federálního shromáždění a mluvčím Občanského fóra. V roce 1998 se stal min v Tošovského vládě, po volbách pak pokračoval jako poradce ministra. V roce 2003 kandidova prezidenta republiky jako bezpartijní kandidát vládní koalice. Ve svobodných poměrech začala pro Jana Sokola i jeho oficiální publikační a akademická drá časopisu Přítomnost byl od roku 1990 členem redakční rady a na krátký čas i šéfredaktorem. fakultě UK začal v roce 1991 přednášet filosofii a antropologii, od roku 1993 i na Filosof a na Institutu základů vzdělanosti UK. Zároveň sám studoval. V roce 1993 obhájil diplomovo Člověk a svět očima Bible, následujícího roku získal titul CSc. prací Mistr Eckhart a stře a v roce 1995 obhájil disertační práci Malá filosofie člověka. Roku 1997 se pak habilitova rytmus). V roce 2000 byl jmenován profesorem v oboru filosofie výchovy, stál u založení Fa studií a stal se jejím prvním děkanem. Na své alma mater učil až do roku 2020. V zimním se přednášel etiku a lidská práva na Harwardově univerzitě. Prof. Sokol byl oceněn řadou vyzn např. nositelem francouzského Řádu čestné legie, v roce 2016 obdržel Zlatou medaili Univer Cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových. Profesor Sokol je autorem řady knih, kromě již citovaných např. Moc, peníze a právo, Malá člověka, Filosofická antropologie. Člověk jako osoba, Antropologie a etika, Člověk a nábož a život – jejich názvy pojmenovávají zároveň témata, kterým se věnoval ve svých kurzech. P činnost prof. Sokola se však zdaleka neomezovala na akademické prostředí. Přednášel velmi různému publiku a přednášel krásně. Byl např. pravidelným hostem Akademických týdnů v Nové Metují, jezdil na střední školy – všude ho rádi zvali a rádi poslouchali. Měl totiž dar ml srozumitelně i o věcech složitých a obtížných, ba o těch nejtěžších. Jeho hlas bude chybět chybět ve veřejném prostoru, do kterého zazníval k aktuálním tématům až do poslední chvíle racionálně a moudře, s nadhledem i trochou humoru. Leitmotivem jeho poslední knihy – souboru článků, esejů a glos nazvaného Dluh života – je jako daru, který jsme si sice ničím nezasloužili, ale máme se o něj jako o svěřené dědictv Dědictví, „za které se neplatí, a přece má člověk jakýsi nepsaný závazek, aby to všechno p žákům a studentům, těm, kdo přijdou po nás,“ napsal. A tomu svému závazku dostál Jan Sokol vrchovatou. Jeho knížka Jak jsem se měl na světě (knižní vydání jeho rozhlasových vzpomíne „A kdo si všiml toho, jak o něj bylo a je v životě postaráno, nemá žádný problém spolehnou bude i tehdy, až jednou umře. Že si to nedovede představit – na tom přece vůbec nezáleží.“ těch všímavých a já věřím, že je o něj postaráno i nyní. Marie Pětová děkanka Fakulty humanitních studií UK Kondolence k úmrtí Jana Sokola [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS-1002.html?news=11898&locale= Elektronická kondolenční kniha [ URL "https://remembr.com/jan.sokol"] Jan Sokol - parte [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS-1002.html?news=11918&locale=cz"]