Ondřej Skripnik: Za Janem Sokolem












            ******************************************************************************************

            *
            ******************************************************************************************
            Zemřel filosof Jan Sokol, při vzpomínce mám slzy v očích. K Vánocům nám psal, jak byl minu

            neslušně pěkný: jeho paní Františka Sokolová byla nemocná a on hůře chodil, na svět ale př
            pravnoučata… Takový přístup k životu byl pro Sokola typický. Často jsem přemýšlel, při aka
            i v obyčejných životních rozhodnutích, jak by to Sokol viděl, jak by se asi zachoval. Hlav

            dlouhé, domlouval by mi. Měl vždy na paměti své čtenáře. Obdivoval Komenského, protože dok
            vysvětlit způsobem, že jim rozuměly i děti. Sokol nepsal pro děti, ale byl přesvědčen, že 
            přesnost v myšlení a artikulaci jsou základem vzájemného porozumění. V rozhovorech říkával

            chce své studenty učit číst. Občas za to sklidil posměch.


            Co myslel čtením, jsem pochopil, když se naše fakulta na jaře stěhovala a vyklízeli jsme k
            pracovny. Celou stěnu knih jsme vytřídili během hodiny a půl: a) pár knih domů – k těm byc
            rád vrátil; b) tyto knihy do knihovny – ty by měli studenti číst; c) některé knihy vyhodit

            nestojí. Šlo to rychle, protože každou z těch knížek (včetně kategorie „c“) Sokol skutečně
            k výuce jsem dostal darem. Jsou v nich jemně tužkou na okrajích připsané glosy, přesně tak
            studentům dělat konspekty.

            Občas se mě někdo zeptá: jsi z Fakulty humanitních studií (FHS), z Fakulty Honzy Sokola? J
            jízlivosti, ale zároveň blízkosti. Některým učitelům je to trochu nepříjemné, ale na druho
            to velmi milé. Jan Sokol spolu se Zdeňkem Pincem fakultu založili. Sokolovy knihy jsou pův

            psaná k přednáškám: Malá filosofie člověka, Člověk jako osoba, Člověk a náboženství, Moc, 
            Etika a život. Stále v podstatě jde o tři Kantovy otázky: Co mohu vědět? Co mám dělat? V c
            Porozumět otázce, co je člověk, znamená pro Sokola porozumět institucím lidského soužití. 

            ale aktivně je rozvíjet.

            Tuto starost o lepší svět možná někdo zařadí k Havlově „pravdě a lásce“. Sokol měl ostatně

            úctě a Havel do sborníku k sedmdesátinám připsal: milý Jene, bylo by dobré, kdybyste byl p
            U Sokola má tato starost náboženské vysvětlení. Je to odpověď vedená vděčností za život, ú
            stvoření a závazek vůči němu. Člověk je jen dočasným správcem přírody, kultury, civilizace

            o to, aby to s ním neskončilo. Etika dědice dává lidskému životu teprve smysl. Jiný hanliv
            FHS je Fakulta hledající smysl. Možná právě trochu idealistický aktivismus dávající lidské
            je něčím, co na fakultě spojuje učitele i studenty. Proč to nepřiznat?


            V době, kdy se v médiích začaly objevovat první nekrology, přišla mi do e-mailu zpráva z M
            Jasmína odevzdala úkol: Jan Sokol – Člověk a náboženství. Byl jsem smutný, ale musel jsem 

            by to asi Sokol chtěl.

            Jan Sokol nás učil rozlišovat mezi všedním a svátečním. Nečekaná smrt člověka je nepochybn

            vybočením z běžného života a za normální situace by následovala slavnost pohřbu, společné 
            pozůstalých. V této době to bude jistě trochu jiné.


            S Pánem Bohem, pane profesore, pokoj nám, milí pozůstalí.

            S úctou

            Ondřej Skripnik

            17. 2. 2021