Vzpomínka za Janem Vodňanským (Ondřej Skripnik)












            ******************************************************************************************

            *
            ******************************************************************************************
            Obrázek jak z Českého ráje Jaroslava Rudiše: Ten, co dělá se dřevem, pohlédl k obloze a ře

            Sokol. Už těch velkých zbrojnošů mnoho nezbývá. Nevěděl jsem, že by Jana Sokola znal, ani 
            ze stejné fakulty. Vlastně jsem ani přesně nevěděl, co myslel tím zbrojnošem. Jak jsme tam
            břehu Berounky, po sauně, v ruce pivo a koukali do tmy, přišlo mi to pravdivé.


            Minulý týden odešel Jan Vodňanský, další velký zbrojnoš, člověk s vášní donkichota a něhou
            jeho textech a písničkách jsme s bratrem vyrůstali a zdědily to i naše děti. Přímý přenos 

            La Scaly, komentovaný jako sportovní utkání, dokážu nazpaměť přeříkat dodnes. (Ve škole js
            blýskl tím, že znám La Scalu, ale i znalostí několika operních libret.)


            Ve svém indexu z IZV (Výkazu o řádném studiu na vysoké škole z Institutu základů vzdělanos
            června 1996 zapsáno z Filosofie hry od Jana Vodňanského: výborně. Myslím, že jinou známku 

            PhDr. Ing. showman Jan Vodňanský u nás učíval ještě kurz Literární tvorba, kam jsem se ale

            Z rané historie Fakulty humanitních studií je i vzpomínka na desátý ročník legendárního Bě

            vyšehradských hradbách. Kromě běžeckých dvou mílí jsme tehdy šli kolem Vyšehradu peripatet
            Cílkem, Zdeňkem Neubauerem (naboso mezi kopretinami), Zdeňkem Pincem. Házeli jsme do dálky
            nenáviděného autora (neprozradím, které autority německé spekulativní filosofie z hradeb t

            vyvrcholil představením S úsměvem idiota v divadelním sále Starého purkrabství. Co jsem zn
            bylo najednou živě, splnil jsem si sen.


            Jan Vodňanský zemřel. Králíci dupou dál. Písničky zlidověly.

            Kolik je na světě očí?                      Kolik je na světě poupat?
            kolik je na světě snů?                      kolik je na světě knih?
            kolik se koleček točí?                      Kolik je jezevčích doupat?

            kolik je nocí a dnů?                        kolik je jezevců v nich?
            Kolik je na světě moří?                     Kolik je na světě školek?
            kolik je na světě řek?                      kolik je na světě škol?

            Kolik je smutků a hoří?                     Kolik je kluků a holek?
            kolik je rozlitých mlék?                    Kolik je šlapacích kol?
            Toho i toho je mnoho,                       Toho i toho je mnoho,

            lidí a věcí a jmen.                         toho i toho je moc.
            Jediné slunce je jedno,                     Jediné slunce je jedno
            a to když vyjde, je den.                    a to když zajde, je noc.



            Pokud Vám při vzpomínce na Vodňanského a Skoumala vlhnou oči a nedaří se ukolébavku dozpív
            změňte žánr třeba touhle lehce nekorektní říkankou, s níž mě nevzali na Pražské vajíčko. P


            Kdybych byl Pontim*

            Kdybych byl Pontim,                         kdybych byl Pontim,
            tím italským tvorem,                        ruce ji zkoutim,
            vzal bych si zas jenom                      posadim do vany

            Sophii Loren.                               fotim a fotim.



            * povědomí o tomto italském filmovém producentovi vděčím J.V.


            Sbohem Jene Vodňanský.


            Ondřej Skripnik
            15. března 2021