Ivan Rynda: Mluvím o katastrofách, ale cítím velikou naději ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** PhDr. Ivan Rynda [ URL "FHS-2754.html "] je sociální a kulturní ekolog. Věnuje se zejména udržitelného rozvoje, je členem řady poradních orgánů a grémií v oblasti životního prostře mimo jiné jako poradce ministra zemědělství. V roce 2002 získal Cenu Josefa Vavrouška za z prostředí a trvale udržitelný rozvoj. Na Fakultě humanitních studií založil studijní progr kulturní ekologie [ URL "FHS-2140.html "] , kde vyučuje dodnes. *========================================================================================= * Dlouhá léta se věnujete tématu životního prostředí, ale vystudoval jste filosofii a češt změně došlo? *========================================================================================= Život vás vláčí, ale i vede. Zašel bych dokonce ještě hlouběji než ke svému vysokoškolském protože by nám to mohlo pomoci porozumět také tomu, co je to výuka a co vzdělávání a jaký rozdíl. Odjakživa jsem toužil po vzdělání humanitním a přál jsem si být historikem umění, češtinářem. A právě proto jsem šel na přírodovědné gymnázium, abych si ještě naposledy uži infinitesimální počet, derivace a takové věci, které se tehdy ještě na gymnáziích učily... cíleně pokračoval dvojoborem filosofie a čeština, což byl tehdy jeden z nejtěžších dvojobo byly vlastně obory tři: filosofie, čeština jako jazyk a literatura a její teorie. Komunist polovině studia vyhodili a já jsem se musel nějak živit: jako myč oken, excentrický výškov knihovník. A protože jsem člověk ješitný, měl jsem i potřebu společenské prestiže a na roz lidí v disentu by mi vadilo živit se jen manuální prací. Chtěl jsem i společenské ocenění slíbil mamince, že tu vysokou školu jednou dostuduji. Stát tehdy potřeboval programátory, což je zřetelně patrné na jiných tvářích naší fakulty, programátorskými profesemi prošli otcové zakladatelé Jan Sokol a Zdeněk Pinc a byli v tom Tedy i já jsem se stal programátorem a systémovým analytikem a živil jsem se nějakých 10 l technikou. A pak znovu čas oponou trhl, přišel listopad 1989 a já jsem pomohl založit Obča Byl jsem tehdy vedoucím jeho organizační komise a jako takový jsem byl posléze (přes jistý jsem si nechtěl politikou špinit ruce) nominován do Federálního shromáždění. Tehdy se nikd zabývat životním prostředím, takže místo předsedy Výboru pro životní prostředí ve Sněmovně mně. A protože jsem přírodu od nejranějších dětských let opravdu miloval a – soudě, že vzd být pokud možno polyhistorické a komplexní – jsem prozíravě získal aspoň středoškolskou zn byl jsem schopen ten výbor po dvouleté období existence Federálního shromáždění docela dob hnutí, které vzniklo rozlomením Občanského fóra, potom volby slavně prohrálo, ale mně už t prostředí zůstalo. Přemýšlel jsem tehdy, kam se v životě vrtnout, a hledal jsem nějakou ni filosofii a literární teorii už bylo pozdě a životní prostředí jsem docela určitě dělat ch (vidíte, jak se vyjadřuji v pojmech životního prostředí) jsem našel na akademické půdě. Me se zabývají ochranou přírody a krajiny, jsem totiž potkal skutečně velikánské množství skv zpravidla nesmírně čistých, někdy až naivních, kteří mají jasnou hierarchii hodnot, opravd přírodě a znají ji o celé řády líp, než ji kdy budu znát já. Měl jsem se od nich mnoho co dodnes, ale zároveň jsem vytušil, že jim chybí něco, co jim naopak můžu dát já. A to je ce myšlení, komplexita, nadhled, schopnost pozvednout se nad bezprostřední pozorování biotopu rostlin a mikroorganismů a snaha uchopovat přírodu jako celek, a to ne jen ekologicky, ale s lidskou společností. *========================================================================================= * Předpokládám, že tím se dostáváme na pole sociální a kulturní ekologie. Mohl byste struč sociální a kulturní ekologie je a čím se zabývá? *========================================================================================= Je to překvapivě mnohem snazší, než by se na první pohled zdálo. Vědy lze dělit na přírodn humanities, tedy humanitní, ke kterým se čestně řadí i většina naší fakulty. Od okamžiku, že se do jedné lidské lebky všechno vědění nevejde, se vzdělání odborníků a vědců zpravidl buď na jednu hemisféru naší planety, tedy na přírodu, nebo na druhou, společnost. S výjimk nic jiného nemáme. Celý vtip sociální a kulturní ekologie pak spočívá v tom, že se zabývá a jejich vzájemnými vztahy. A dělá to nejen po stránce obsahové a věcné, ale také po strán Zajímá nás, jak lze někdy (ne vždycky) použít metody užitečné ke zkoumání společenských je a obráceně. A tím se sociální a kulturní ekologie pokouší spasit lidstvo – záměrně to takh před pokrajem katastrofy, kterou si zcela dobrovolně a v poslední době někdy i cynicky věd Hledáme, jak důstojně uspokojit potřeby všech lidských obyvatel planety a zároveň být citl ne-lidským: rostlinám, živočichům, k přírodě jako celku, tedy i přírodě neživé. Tento konc udržitelný rozvoj a je jedním z klíčových obsahů sociální a kulturní ekologie. *========================================================================================= * Mohl byste uvést příklad nějakého sociálně-ekologického výzkumu? *========================================================================================= Tady jsme u velmi palčivého problému, který mě trápí po celou dobu, co existuje Fakulta hu a náš obor, který je jejím oborem zakladatelským. Já jsem totiž hluboce přesvědčený o tom, měla poskytovat nejenom výuku, ale univerzální vzdělání a že to je její hlavní úkol. Teprv je věda a výzkum a třetím, byť nesmírně důležitým pilířem je popularizace, zodpovídání akt a služba veřejnosti. Máte-li obor, který je tak široce rozkročený a bytostně atypický, jak kulturní ekologie, a máte-li na jeho půdě pouze čtyři, slovy čtyři, kmenové interní zaměst chvíli dokonce ne všechny na plný úvazek), tak toho bádání moc nestihnete. Obzvlášť chcete věnovat tomu, co je podle mého přesvědčení nejdůležitější, totiž studentkám a studentům. P děláme, ale v naší práci nepřevažují. Bude ovšem jistě zajímavé otázat se mladších zástupc kteří Vám o své výzkumné práci řeknou víc. Máme na našem studijním programu například environmentálního sociologa, který se ve svém b především studiem občanské neposlušnosti a odporu a vznikem sociálních nebo environmentáln subkultur. Máme antropologa, který dělá něco podobného, ale trochu jinými metodami a ten s projektech věnuje třeba i spolupráci s geology. No a já, já už toho příliš nenabádám, prot časech pochmurného koronaviru, se například celý čtvrtek a celý pátek zabývám konzultacemi našim studentkám a studentům i na tu dálku musí věnovat, tak to dělám já. Ale nějaké výzku Například výzkum sociálních dopadů jaderné elektrárny Temelín na obyvatelstvo České republ Nebo jsme se ve spolupráci s kolegy přírodovědci zabývali statky a službami ekosystémů. Ek jedna z centrálních kategorií vědy zvané ekologie. Je z nich poskládána příroda na planetě nám nejenom zásobovací služby (tj. potravu, pití, vlákniny na naše odění, energie a podobn estetické a sociokulturní, protože příroda je krásná, a služby regulační a podpůrné, které systém biosféry v provozu. Těmito ekosystémovými službami společnosti i jedinci jsem se za toho docela dobrá, pohříchu ne vždy aktivně používaná metodika pro Ministerstvo životního vědecko-výzkumné a aplikační vyústění toho, co studujeme a přednášíme. *========================================================================================= * Když se tématem životního prostředí zabýváte tak dlouho, vnímáte nějaký společenský posu tato témata jinak než dřív? *========================================================================================= Ano; a ten posun je velmi výrazný. Sice jsem před chviličkou mluvil o katastrofě a za tím ale v tomto okamžiku naopak cítím velkou naději. Posuny jsou totiž pozvolné, podobně jako roste dítě. Rodiče to nepozorují, protože ho vidí každodenně, a musí přijet tetička z venk Praze tři roky nebyla, aby jim řekla: „Ten Jaroušek ale vyrostl!“ A velmi podobné je to i společenských paradigmat. Ony se opravdu odehrávají, ale z hlediska běžného každodenního p trochu nepostřehnutelně. Když třeba navštívíte Lindleyho nádhernou čistírnu odpadních vod a budete mít štěstí, promítnou vám film z doby plného provozu ve 30. letech. Zobrazuje šla svalnaté, do půl těla obnažené muže, kteří vyvážejí kaly z čistírny. Nemají na sobě ani gr daleko menšího vzrůstu než my, svalnatí, sveřepí, každý má vetknutou v koutku úst cigaretu linou oblaka dýmu jako z každého prvorepublikového filmu. A nadšený komentář praví: „Takto obětaví dělníci pro vaše zdraví!“ Dobovým společenským paradigmatem bylo zdraví, eventuáln Totální, naprostý, absolutní antropocentrismus. Všechno se soustřeďovalo na nás, na naši h abychom neonemocněli. Dnes vypadá čistírna úplně jinak. Sedí v ní několik dobře živených m kteří dálkově obsluhují všechna sofistikovaná technická zařízení a základním tématem je vo životního prostředí: vše, co děláme, musí sledovat čistotu životního prostředí. Tenhle pos významnější, než se na první pohled zdá. Přestává být zaměřený sobecky jen na člověka. Doc čistých složek životního prostředí bychom nepřežili a že je tedy nutno se o životní prostř to i z důvodů nesobeckých, kvůli neživé přírodě samotné. Tomu říkáme vnitřní hodnota příro intrinsic value, a nikoli její funkční hodnota jen a jen pro nás. A komplex budov, jejž js letech zbourat, se v roce 2010 stal industriální národní kulturní památkou a světově oceňo bodem Evropské cesty průmyslového dědictví". To jsou zásadní posuny, k nimž ve společnosti si bez odstupu neuvědomujeme. ****************************************************************************************** * Už 70 let víme, že pandemie přijde ****************************************************************************************** *========================================================================================= * Jak by vypadal svět vybudovaný na principu udržitelného rozvoje? *========================================================================================= Základní předpoklad trvale udržitelného rozvoje je pokora. Člověk má někdy smůlu, že použí klíčové slovo celá desetiletí a ono se potom dostane do úst nevzdělancům a tam se, neuvěři nepochopeno, zprofanuje. Když fotbalista hraje o 200 milionů za postup do evropské soutěže do toho s pokorou a uděláme pro to všechno!“, případně „Jdeme si to užít!“, svírají se mi tedy základní předpoklad. Pokora k přírodě, k uspokojování našich potřeb, ale také k našim už je na planetě skoro 8 miliard. Jak říká Emanuel Lévinas, tváří v tvář druhému je odpově než svoboda. Druhým předpokladem je vědomí, že svět se změnil. Cítím to v půdě, cítím to v ovzduší… a v z čeho ta parafráze pochází. Ale ten výrok o změněném světě v Pánovi Prstenů neříká původn ale Fangorn, Stromovous, tedy ent. Enti se méně zajímají sami o sebe a více o druhé, tedy proto lépe rozumějí přírodě i sobě – a to musíme začít dělat i my. Musíme pochopit, že svě to opravdu zásadně. A nejhloupější chyba, které se stále ještě jako lidstvo dopouštíme, sp že když jsme jako homo sapiens mohli žít 200 000 let a dosáhnout netušeného rozmachu a tec pokroku (dokážeme vyrobit hned několik vakcín proti pandemii během jediného roku, to je úp nám všechny ty vědomosti, schopnosti a dovednosti instrumentálně pomohou vyřešit i krize, dostaly. Do jisté míry to je pravda, ale museli bychom pochopit, že svět se změnil. Proč? jevy, které tady nikdy v historii nebyly, a jsou to zásadní, paradigmatické proměny světa. svět nevyvíjel exponenciálně. Nikdy dřív nebyl časoprostorově tak komprimován. Nikdy dřív sociálními sítěmi a internetem. Nikdy dřív jsme neměli globální problém, který nespočívá v ale v tom, že ho zaviňujete vy, já, multimiliardář, kdokoli z nás. Všechny projevy uspokoj potřeb se v globálním měřítku nejenom sečtou, ale synergicky znásobí a umocní a spadnou zp v podobě globálních poruch klimatu nebo nějakého šíleného viru. Environmentalisté jsou jed už 70 let vědí, že pandemie přijde. Troufám si toto pyšné tvrzení naprosto směle vyřknout, je jen jeden z následků globalizace (a globálního propojení přírody a společnosti) a jen j globálního problému, jejž máme v oboru sociální a kulturní ekologie odjakživa jasně defino pouze jedním z korálků globálních problémů na šňůře globalizace, která se bude dalšími a d problémy stále hustěji zaplňovat. A to je základ k pochopení. Tady musíme najít klíče, pod budeme chovat zásadním způsobem jinak. *========================================================================================= * Tedy slovy jedné z Vašich publikací: co můžeme sami udělat pro životní prostředí? *========================================================================================= Značně zpopularizované a přitom naprosto správné úsloví říká: jednej lokálně, mysli globál dodávám: změň se individuálně. Pro začátek úplně postačí, když se budeme zabývat svým bezp okolím. Když začneme dělat to, co už je dneska samozřejmé, třeba třídit odpad a zavést si Jedna z mých skvělých kolegyň na fakultě, paní docentka Jurková, mi například jednou pyšně přece samozřejmě kompostuje, že to je základ. Pro ni, městskou intelektuálku, je kompost s stejně jako studená sprcha. Cítíte ten posun? To je docela dobrý začátek. Máme ale i pokročilejší varianty. Jedna z mých studentek se například rozhodla pro dobrovo Odstěhovala se se svým klukem (nepoužívejme slovo přítel, to je jen degradace starodávného přátelství) na venkov do malé obce. Jezdila s kočárkem, a když už projížděla vsí, sbírala láhve, dávala je do síťky kočáru, a když se vracela kolem jediných kontejnerů na tříděný o vesnici, všechen sajrajt tam vyházela. A co se nestalo – občané vísky začali třídit. Trval než si blbí strejcové, odpusťte tu expresi, povšimli... A tak studentka způsobila nepatrný jednu, ale dvě věci: napomohla třídění odpadu v malé středočeské vísce a začala nenápadně místní společenství. To je tedy jedna z krajních možností: dobrovolná chudoba jako volba ž ve kterém pokud možno všechno, co k životu potřebuju, si vypěstuju nebo vyrobím sám, žiju chudě a jsem za to odměněn. Hans Magnus Enzensberger to provokativně nazval ekologickým lu v základních filosofických kategoriích: v prostoru a v čase. Pravda, plahočím se po políčk ale jinak mám dost času a sám si velím. Mám dost prostoru, protože mé obydlí nezaneřáďuje potřebuju jenom dvě sukně a tři zástěry a ne šatník narvaný róbami (samozřejmě že pro kluk Držím si pozornost, protože si sám velím a nejsem vláčen žádným šéfem, a mohu ji upřít, na Žiju v bezpečí, protože co by kdo v tý roztrhaný chajdě popad, nikdo mě nevykrade. A žiju krajině, na samotě u lesa. To je ekologický luxus. Druhá krajní volba je vhodná pro jiné absolventky a absolventy Sociální a kulturní ekologi uvědomělé skromnosti. Odepřu si stejně jako ten chudobný všechno, co je zbytné, protože zj spoustu věcí doopravdy nepotřebuju. Ale výběr těch zbytných věcí je trochu jiný, protože t městském prostředí a jsem závislý na počítači, bez něhož bych neudělal rozhovor nebo předn škudlivý sociální a kulturní ekolog tak například přemýšlím, jestli umyju kelímek od jogur čista a jestli spotřeba horké vody a houbičky (saponátu v žádném případě) není vyšším nákl prostředí, než kdybych to jen tak halabala opláchl, protože oni si s tím docela jistě (a t při třídění a recyklaci poradí. To je uvědomělá skromnost: počínat si vědomě a uvědoměle a zatěžuje životní prostředí hodně a co maličko. Podle výpočtů, které jsem se pokusil nedávn například tolik oblíbené streamování z celosvětové produkce elektrické energie 1,5?2 %. To Je velmi těžké spočíst, zda jsou menší zátěží životního prostředí nosiče, třeba cédéčka (k lépe podporují tvůrce hudby a muzikanty), ale patrně ano. To je sofistikovaný případ uvědo A jako za uvědomělou chudobu byla odměna v podobě ekologického luxusu, i uvědoměle skromný chudobný člověk je odměněn, a to výběrovou náročností. Potřebuju například dost slušný poč něm mohli vést dálkový rozhovor, abych si při tom nadměrně nekazil oči, aby se nekousal a obyvatel velkoměsta se čtvrtou nejlepší hromadnou dopravou v Evropě nejenže nepotřebuji au hlupák, kdybych ho udržoval, jezdil věčně na technickou, staral se o něj a leštil ho, když úplně stejnou dobu do Troje veřejnou dopravou i na kole. A protože jsem stár, potřebuju už silničku a jednoho treka, protože na kluzkých tramvajových kolejích a kočičích hlavách už výběrově náročný. Ne jedno, ale dvě kola a slušná. Čím jsem uvědoměle skromnější, tím smím náročnější. Jiná potíž je, že s individuální odpovědností se tuze snadno demagogicky švindluje: čím js topíš? Tak vidíš! Snaha zdola nahoru nestačí. Potřebujeme i dobré strategie, procesy a ins shora dolů, a i k tomu musíme vyvíjet tlak. K řešení potřebujeme obojí. *========================================================================================= * Jaké jsou dopady pandemie na životní prostředí? Jsou na to už nějaká data? *========================================================================================= Málo a jsou velmi rozporná. Četl jsem zatím pár studií, přiznávám, že spíš nahodile, ale p odlišné výsledky, než se předpokládalo. Například omezení dopravy – čekalo se, že bude mít pozitivní dopady na životní prostředí, zejména na kvalitu ovzduší, ale možná i na produkci plynů a globální poruchy klimatu. U globálních poruch klimatu to tedy mohl předpokládat je protože tam je vliv plynů z letecké dopravy relativně malý a setrvačnost obrovská. Ale ani to moc neprojevilo. Pokleslo určitě znečištění dusíkem, což je podle Johanna Rockströma je ústředních problémů planety a jedna z mezí, které již byly překročeny. Produkce dusíku z a klesla a na ekosystémech pásově kolem silnic se to nepochybně pozitivně projeví. Ale někde vlivy i negativní. Řada lidí je odsouzená k práci z domova, kde třeba nemají tak dobrý top oceněníhodné kotlíkové dotace), a tak lokální znečištění mohlo dokonce stoupnout. Ty systé příliš složité a stále ještě příliš málo probádané, než abychom to zatím dokázali nějak so Myslím si ale, že pandemie jako celek nás v environmentálních záležitostech, ale i ve vzta skutečně promění. Na jednu stranu se můžeme stát sobečtějšími v tom smyslu, že začneme víc sebe a přestaneme reflektovat celoplanetární hodnoty, třeba mezinárodní smlouvy a péči o s a přírodní dědictví. Ale na druhou stranu místní soběstačnost, bezpečnost, nebo dokonce to suverenita v oblasti potravin, energie, výroby vakcín nebo zdravotnických prostředků, je d globální závislost třeba na čipech a vratkost produkce různých výrobků jsme si plně uvědom Tady platí jakýsi výrobní princip subsidiarity, podle něhož všechno, co potřebujeme a co s tady a teď, bychom tak také vyrábět měli. Tím také zásadně snížíme přepravní náklady. Kont přeprava obřími, čtyřsetmetrovými loděmi (z nichž jedna nedávno uvázla v Suezském průplavu nejméně kvalitních pohonných hmot, znečišťují planetu daleko víc než ta tolik smutně prosl o to se uskromnit, usilovat o rozumnou, ne absolutní míru soběstačnosti, bezpečnosti a suv si nemůže vyrábět každý sám, dokonce ani každý stát ne) ve všech oblastech uspokojování na zároveň myslet na to, co je nám planetárně společné, na biosféru i na kulturní dědictví. ****************************************************************************************** * I myčem oken jsem byl rád ****************************************************************************************** *========================================================================================= * Vrátím se ještě k tomu, co jste říkal na začátku. Když jste se v 70. letech živil různým profesemi, co Vám to do života přineslo? *========================================================================================= Citát, že vším, čím jsem byl, jsem byl rád, se skoro stydím použít, ale bylo tomu tak. Mys od některých současných levicově orientovaných filosofů, že práce je konstitutivním rysem života. Ale pracovat se musí tak, aby práce byla pokud možno tvořivá. Práce má smysl tehdy řekl velký mistr tautologií Václav Havel. A řečeno s Viktorem Franklem: celý náš život nen než hledáním smyslu. Smysl si musíte umět najít. Pro mne spočíval třeba u banálního mytí o umýt to okno pořádně. Mé výdělky byly nicotné. Dámy v kancelářích, kam jsem byl vysílán, m čajíček, pohladily mne po tehdy hustých vlasech a říkaly mi: „Neblbněte, nedřete se tak s nevyděláte! Sem vždycky každej přijde a jen tak to tou stěrkou vojede. Kdy si myslíte, že vzal hadrem ty rámy? Dokonce zvenku?“ To byl pro mě docela zážitek. Ale nebyl jsem myčem dlouho. Stal jsem se excentrickým výškovým montérem a pod touto zámin promyšleně přírodu a krajinu, veden ideou, že elektrický proud je nutné dovést do každé vs spoustu nádherných krajinných scenérií, kam se jinak nesmí, a přiučil jsem se chlapácké pr třicetimetrové výšky i to chlapáctví, se kterým tam pracujete, to samo je úžasný formativn opravdu těžkou, drsnou práci a potkáváte se s dělníky, kteří o polední přestávce, když sně a nějakou práci si najdou, začnou třeba čistit nářadí. Dodneška jsem přesvědčený, že nejen by neobyčejně vydělali na tom, kdyby si třeba přes léto našli nějakou brigádu, pokud možno a pokud možno v přírodě; třeba jako ty montáže. To mě naučilo opravdu hodně, stejně jako p programátora nebo systémového analytika. Tam jsem se naučil jevy dekomponovat, analyzovat, dohromady ve smysluplný celek, myslet systémově. Dodneška často přemýšlím v mnohastupňovýc dekomponuju problémy formou seznamů, třeba diplomová témata svých početných studentek a st se je naučit, jak téma uchopit, najít v něm problém, položit k problému otázky a klást si „Uměla bych to, uměl bych to? A jakou metodou to jde řešit?“ Tato dekompozice je přece to, vzdělanosti. Proto bychom se měli studentkám a studentům opravdu věnovat, proto stojí za t konzultací ne 20 minut, ale hodinu, dvě a znova a znova, aby se v té mozkové bouři a spole naučili ne jenom napsat tu jednu práci, ale dekomponovat problém, hledat cíle a prostředky že prostředek může být dílčím cílem. *========================================================================================= * Kdy a za jakých okolností jste přišel na IZV? *========================================================================================= V dávných a dávných dobách (asi tak minulý pátek, říká medvídek Pú), po rozpadu Občanského šťastného období politiky, kdy ještě sledovala veřejný zájem, spousta lidí hledala, kam jí Univerzity Karlovy vznikla tři uskupení, která byla primárně určena k tomu, aby bádala. By teoretických studií, které existuje dodnes, vede si skvěle a mám v něm řadu přátel; Centru životního prostředí, které jsem měl tu čest spoluzakládat a nejméně 12 let tam aktivně půs základů vzdělanosti. Všechny založili moudří lidé, Ivan Miloš Havel, Bedřich Moldan a dvoj Zdeněk Pinc. A tato dvojice mě do Institutu pozvala přednášet velmi brzo potom, co vznikl, život, protože mě to přivedlo k tomu, co dělám přece jenom nejradši a nejlíp, a to je učen *========================================================================================= * Byl jste tedy takříkajíc u toho, když se Fakulta humanitních studií zakládala? *========================================================================================= Ano. Jako člen a zástupce ředitele Centra pro otázky životního prostředí jsem se stal člen celouniverzitního senátu a ten jednoho dne založení Fakulty humanitních studií projednával se, že všechny ty moudré ženy a mužové, kteří měli přece na svých fakultách vlastní filoso sociologii jako předměty, se trochu báli, že bude příliš mnoho slimáků na příliš málo kapu vznik Fakulty humanitních studií a byli by jej možná obrátili v prach a popel, kdyby nebyl propojování obou hemisfér, společnosti i přírody, pro univerzalitu. Pronesl jsem tehdy řeč třeba dát mladým lidem příležitost, aby pokračovali v něčem tak skvělém, jako je ušlechtil celostní vzdělanost v podobě bakalářského Studia humanitní vzdělanosti a magisterských obo třeba zkoumat přírodu a společnost jako dvě hemisféry. A tehdejší rektor František Malý, k humanitních studií velmi přál, nám ten projekt nakonec uložil k přepracování, což Senát sc jsem několik měsíců ze všech těch podkladů spousty chytrých lidí nový akreditační spis Fak studií, který už na druhý pokus prošel. *========================================================================================= * Vnímáte mezi Fakultou humanitních studií a jinými akademickými pracovišti nějaké zřeteln *========================================================================================= Ano. Mám příležitost učit i na České zemědělské univerzitě, na fakultě, která má v popisu a management, tedy především firemní ekonomiku a řízení, i kšefty a zisky. To neříkám příl i to k životu patří. A tamější studenti jsou úplně jiní než studenti nejen Sociální a kult ale i našeho výborného bakalářského Studia humanitní vzdělanosti. Naši studující, troufám orientovaní stále ještě na vzdělanost v komplexním slova smyslu, na celostnost a souvislos z největších pokladů Fakulty humanitních studií, který nesmíme nešikovnými zásahy ztratit. jinak nastavený hodnotový systém. Příroda a krajina jsou u nich zcela přirozeně na vyšším hodnot než třeba na té Fakultě ekonomiky a managementu na České zemědělské univerzitě; ale musím zásadním způsobem pochválit za to, že otevřela katedru společenských věd, která se s poskytnout právě nějaké širší vzdělání než jenom ekonomiku a management, a to je správné. Víte, znovu bych spolu s Viktorem Emanuelem Franklem řekl, že lidský život je hledání smys na to, že se tak přezdívá i naší fakultě – Fakulta hledající smysl. Také se ho pokouším hl přesvědčen, že rozdíl, který může charakterizovat celé civilizace i jednotlivce, je mezi l pasivitou a činností, aktivitou, zájmem. Jak říkala Hannah Arendtová a po ní například Ral člověk je svobodný teprve tehdy, když se stará o věci veřejné. Péče o obecné dobro je zákl už od antiky. Smysl je v tvorbě, tvorba dává smysl. Tvořit vždycky znamená i měnit. Jenže je něco jiného než měnit lidi. Věci jsou totiž pasivní. Michelangelo dokázal v mramorovém svého Davida a uměl jen odstranit to, co bylo přebytečné. Jsem přesvědčený, že dobrý učite přijímačkách v těch postavách skloněných nad papíry vidět Venuše a Davidy, a přemýšlet o t pomůže vytvořit. Bylo by to velmi nepokorné, protože studentky a studenti jsou živé bytost tak zvenku na seminářích někdy nevypadá) a je nezbytná jejich aktivní spolupráce. A na roz která je jednosměrným proudem, je vzdělání něco úplně jiného. Vzdělání vždycky musí být tv společná tvorba, hledání různých pohledů a souvislostí; a to jde jenom v dobrém lidském sp právě toto je, čímž se vracíme k počátku rozhovoru, rozdíl mezi výukou a vzděláváním a mez který jen pochoduje ke zkoušce, a vzdělaným člověkem, který potřebuje vlastní znalosti a n A ty znalosti by měl, navzdory všem internetům a sociálním sítím, vlastnit aktivně, měl by protože teprve když je aktivně má, může s nimi nakládat a teprve tehdy, když s nimi aktivn v dialogu nakládá, tak je opravdu má. Toto je vzdělanost; a její součástí jsou i hodnoty a procesu vzdělávání znovu a znovu rozvíjíme, ač se jejich podstata nemění. Proto si myslím, pohrdá ten, kdo na ně klade malé nároky, a naopak: ten, kdo na ně klade nároky veliké, ale kdykoli ochoten je oboustranně probírat a pomáhat k jejich naplnění, teprve ten má své stu v nejvyšší vážnosti. Marie Pavlásková V Praze dne 9. prosince 2021