Pavla Kluzáková: Studium na FHS mi dalo základ, ke kterému se celý život vracím ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Pavla Kluzáková vystudovala Management na Univerzitě Hradec Králové a potom navazující mag Studia občanské společnosti [ URL "FHS-2141.html "] na Fakultě humanitních studií Univerzi Momentálně pracuje jako vedoucí HR v Člověku v tísni [ URL "https://www.clovekvtisni.cz/"] působila i v komerční sféře. Příležitostně se věnuje koučingu. *========================================================================================= * Na Fakultu humanitních studií jste přišla z jiné univerzity, kde jste studovala Manageme *========================================================================================= Já jsem původně studovala současně jak v Hradci, tak humanitní studia na FHS (tehdy ještě základů vzdělanosti – pozn. red.), ale to jsem vydržela jenom rok. Potom jsem se rozhodla univerzitě v Hradci (s přítelem jsme neměli kde bydlet – a v Hradci nám jako Pražákům dali se vrátila na magistra. *========================================================================================= * Vy tedy máte zkušenost i s bakalářským studiem? *========================================================================================= Mám, i když je to už strašně dávno, já jsem fakultu zažila ještě v úplných začátcích. *========================================================================================= * A jaké ty začátky byly? *========================================================================================= To jsme bývali v takovém starém domě v Legerovce a v prváku nás bylo hrozně moc. Taky nikd nevěděl, co chceme studovat, a proto jsme se vrhli na obrovské množství předmětů. Ne vždyc souvisely s tím, z čeho byly zkoušky, takže jsme si to užívali, ale měli jsme ve studiu ch třeba chodila na medicínu na psychologii, vybírala jsem si cokoliv, co mě zaujalo. A učite legendy svého oboru, takže to studium bylo celkově zajímavé. *========================================================================================= * A co Vás na studiu, už na tom magisterském, bavilo nejvíc? *========================================================================================= Určitě sepětí s praxí, učili nás lidé, kteří pracovali v neziskovkách nebo pracovali v méd nás psát tiskové zprávy. A i většina mých tehdejších spolužáků už někde pracovala, v různý často to byli manažeři ve státní správě nebo v nezisku, takže jsme se navzájem obohacovali tím že jsem byla na kombinovaném studiu, to bývalo i náročné. Každý víkend jsem byla ve šk bylo potřeba napsat spoustu referátů, ale se spolužáky jsme drželi při sobě, navzájem jsme a vůbec to bylo moc milé prostředí. Velmi ráda na studium vzpomínám, s kamarádkami, se kte při studiu seznámila, se vídám dodnes. Obecně bylo na tom oboru vidět, že všichni máme pod nastavení. *========================================================================================= * Ty hodnoty jsou zajímavá věc. Spousta absolventů FHS, i z jiných oborů, pracuje v nezisk to s prostředím fakulty nějak souvisí? *========================================================================================= Nemůžu popřít, že ten „pravdoláskařský étos“ tam byl. U nás to ale bylo dost dáno tím, že byla, jak jsem říkala, ze státní správy nebo z nezisku, takže už s tím mindsetem přišli. I době dělala v Nadaci Roberta Bosche v Německu. Ale potom jsem strávila patnáct let v byzny se ale zase k nezisku vrátila. Nemyslím si, že to dělá tolik prostředí fakulty, jako spíš u Studií občanského sektoru, tam chodí lidé, kterým není lhostejné, co se kolem nich děje, budovat a mají pocit, že by měli přispívat k nějakému lepšímu světu. *========================================================================================= * Na Vaši specifickou profesní dráhu bych se taky chtěla zeptat. Už jste zmínila, že jste pracovala v Nadaci Roberta Bosche, potom jste prošla hned několika komerčními firmami, ale zase v nezisku, v Člověku v tísni. Co Vás k tomu návratu vedlo? *========================================================================================= Co se týká té Nadace Roberta Bosche, tak ta mi strašně moc dala. Do byznysu jsem šla po ná protože nezisk tu byl na úplně jiné úrovni než tehdy v Německu, kde už byl etablovaný sto Roberta Bosche navíc patří přímo firmě Bosch, takže tam se operuje s neuvěřitelnými částka prostředky věcmi opravdu výrazně pohnout. A já jsem tady po návratu nenašla nic podobného. šla s tím, že se něco nového naučím. A i to mi hodně dalo. Kolem čtyřicítky mě ale napadlo k tomu, aby měla nějaká firma zisk, pro mě není to pravé. Celý život jsem dělala dobrovoln jsem si řekla, proč ještě k práci dobrovolničím a nemám to jako hlavní zaměstnání. Rozhodo jestli vyjet někam na misi, nebo zůstat v tom, co umím, v HR. Rozhodla jsem se pro HR. Člo tomu, že je to největší nezisková organizace u nás, byl jasná volba. Práce personalisty v neziskovce a v komerční firmě se příliš neliší, akorát mi to tady dáv smysl. Jednou proto, že dosazujeme správné lidi na správná místa, doprovázíme je v jejich se o firemní kulturu atp., a zároveň je tu smysluplnost organizace jako celku, toho, co dě beneficienty. Navíc, každá práce na člověka nějak působí, protože v ní trávíme obrovské mn A myslím si, že Člověk v tísni mění člověka k lepšímu. I proto, že jsou tu pořád, i po tři zakladatelé, kteří působí jako takový morální kompas. *========================================================================================= * A co přesně obnáší pozice vedoucí HR ve veliké neziskovce jako je Člověk v tísni? *========================================================================================= Já to musím upřesnit – my máme tři HR. Člověk v tísni je sice jeden brand, ale děláme spou věcí, od sociální práce přes filmový festival až po humanitární mise v cizině. Náš HR tým české sekce (Festival Jeden svět, JSNS, Lidskoprávníky) a tzv. centrální podpůrné týmy (IT právní, účetní, fundraising, provoz). A obnáší to všechno, co běžné HR dělá, staráme se o organizační kulturu, její hodnoty, děl employer branding, nástupy, vzdělávání, hodnocení, odměňování a benefity, výstupy, věnujem spokojenosti zaměstnanců, píšeme směrnice, staráme se o HR informační systémy a data. Zkrá všechno od administrativy až po strategické záležitosti, a protože je nás málo, všichni dě *========================================================================================= * Zmínila jste ty nábory, já se nemůžu nezeptat – potkáváte u nich hodně FHSáků? *========================================================================================= Vlastně ano. Ale musím přiznat, že ještě pořád nemáme databázi toho, odkud, z jakých VŠ, k chodí. Takže spíš je to tak, že se to dozvíme náhodou, ale rozhodně tady FHSáci jsou. Záro rádi, když se studenti i absolventi podívají na volné pozice u nás (https://www.clovekvtis [ URL "https://www.clovekvtisni.cz/kariera"] ). Kdykoli se totiž stane nějaká katastrofa č nabíráme hodně. V současné době máme otevřených 50–70 pozic, v Česku i v zahraničí. Pozice rozdílné a každý si může vybrat, co mu vyhovuje. Nabízíme taky velké množství zkrácených ú si uvědomujeme, že jsou různé životní situace, a proto se snažíme vycházet vstříc. Bez zkr bychom to tu mohli zavřít. A pro rodiče může být zajímavé, že máme dětský klub – školku př *========================================================================================= * Někteří naši studující budou brzy absolvovat, možná se rozhlížet po zaměstnání. Zeptám s neobvykle – pro koho se práce v nezisku nehodí? *========================================================================================= Asi pro lidi, kteří kvůli své momentální situaci potřebují peníze, protože například mají hypotéku apod. Nezisk je prostředí, kde smysluplnost práce vyvažuje to finanční ohodnocení je třeba si přiznat, zkrátka jinde než v byznysu. A je pochopitelné, že jsou případy, kdy práci „nemůže dovolit“. Taky je důležité hodnotové směřování. Někdo, kdo s hodnotami organizace nesouhlasí, tu sam vydržet. Pracuje u nás i spousta lidí, kteří o práci v neziskovce vůbec neuvažovali, přišli z byzny Velké čtyřky (označení pro čtveřici světově největších firem v oblasti poradenských a audi – pozn. red). Nenapadlo je na první dobrou hledat práci v neziskovce, často mají představu srdcařů, kteří něco neprofesionálně matlají. Potom do prostředí nahlédnou, práci si vyzkou je přesně pro ně. Ono není možné tak obrovskou organizaci, s takovými obraty jako má Člově neprofesionálně. S tím mě napadá další typ člověka, co by se sem nehodil. Někdo, kdo nemá správně nastavené totiž může přijít velmi rychle vyhoření, protože se může stát, že daný člověk kromě práce Je důležité mít nějakou rovnováhu, mít krom práce rodinu, koníčky… Stává se, že někteří do s tím, že přece ještě tamhle a onde něco potřebují, ale tenhle přístup není udržitelný. Dá krátkodobě, například když začala válka na Ukrajině, hodně lidí pustilo svou práci a jeli humanitární pomoc. Nebo ke své normální práci zvedali telefony od těch, co potřebovali pod na 150 nebo 200 % nejde vydržet pořád, po půl roce takového fungování by všichni odpadli. dobře sám sebe znát, nastavit si hranice a vědět, kde jinde můžu nabrat energii. *========================================================================================= * Teď se ještě vrátím k Vaší práci a ke studiu. Připravilo Vás studium na to, co teď dělát *========================================================================================= Na práci personalisty mě nepřipravilo, k tomu jsem získala zkušenosti jinde. Ale určitě js získala obecný přehled, schopnost rychle číst, psát, analyzovat a zorientovat se v nové si taky těžím z toho, co jsem při studiu přečetla. Takže mi studium na FHS dalo základ, ke kt život vracím. *========================================================================================= * Krom personalistiky, které se věnujete teď, jste dělala i koučku? To je zajímavá profese přišla? *========================================================================================= Někdy před deseti lety začala chodit na psychoteraputický výcvik. Ten byl hodně zaměřený n nemoci a vůbec těžká témata. A já jsem si při tom říkala, že lidé, které znám, řeší spíš l u kterých není potřeba probírat dětství a hrabat se v traumatech. Chtěla jsem proto dělat daného člověka pomocí otázek navést k ujasnění jeho situace. Každý ví nejlépe, co je pro n pomocí otázek, které mu kladu, si sám situaci ujasní a zvolí si cestu, kterou se vydá. Při koučink je pro běžné problémy, které lidé řeší, vhodnější. Je směřovaný do budoucnosti, ta optimističtější a víc mi vyhovoval. Teď už se tomu kvůli nedostatku času moc nevěnuju. Sotva stihnu dva klienty měsíčně. Ale d výcvikem prošla, tak jsem prosadila psychologickou podporu pro všechny pracovníky v Tísni. misích, kde jsou běžné zátěžové situace, měli vždycky k dispozici psychologickou pomoc, al pozic a v české sekci se na to tolik nemyslelo. Já jsem proto rozhodila sítě mezi terapeut znám, a protože většina Člověku v tísni fandí, nabídli nám poměrně přátelské ceny. Teď má od organizace nárok na šest sezení. Myslím si, že to hodně pomohlo, zvlášť v covidu. Terap koučovací pomoc čas od času potřebuje každý a ve výsledku to zaměstnavateli ušetří náklady totiž řeší něco těžkého, tak pracovní produktivita pochopitelně klesá. *========================================================================================= * A poslední otázka, znovu o fakultě. Můžete jmenovat tři věci, vyučujícího, knihu nebo př historku, které Vám ze studia utkvěly? *========================================================================================= Z knih to bude určitě Simone de Beauvoir a její Druhé pohlaví, to byla první kniha, kterou téma četla. Najednou mi pak začaly docházet souvislosti a to, že postavení žen ve společno „systémový fail“. Z vyučujících nelze nejmenovat docenta Zdeňka Pince [ URL "https://bakal SHV-166.html"] a profesora Jana Sokola [ URL "FHS-1554.html "] , to byly takové ikony. A j na paní Marinu Vančatovou, ta měla přednášky o etologii zvířat. A z historek…. pamatuju si na chatě u jedné spolužačky, které byla asi o dvacet let starší než my ostatní, ale dřív, nemohla studovat. Ona působila navenek jako velmi seriózní paní, přitom byla tahounem různ akcí. A oslava státnic s ní potom byla velmi zábavná. *========================================================================================= * Děkujeme za rozhovor! *========================================================================================= Martina Plass 5. 1. 2023