Darja Stomatová: FHS mi dala znalosti i odolnost ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Darja Stomatová vystudovala bakalářský program Studium humanitní vzdělanosti [ URL "FHS-21 potom ještě Politologii a Žurnalistiku na FSV UK. Jako reportérka působila na TN Nova, poz Prima News. Pokrývala například americké prezidentské volby v roce 2020 nebo následky niči na Moravě. Minulý rok, po ruské invazi na Ukrajinu, zůstali s kameramanem Jánem Schürgerem zahraniční štáb v zemi a vysílali z ostřelované charkovské oblasti. O své zkušenosti z prv také napsali knihu Pod štítem Charkova. Autentické svědectví z válečné zóny [ URL "https:/ knihy/517968/pod-stitem-charkova/"] . *========================================================================================= * Chtěla jste vždycky být novinářka? *========================================================================================= Vztah jsem k tomu měla už na gymplu, bavily mě slohovky, úvahy a psala jsem ráda. Ale když řešila, co budu dělat, neřekla jsem si, že půjdu na vysokou, abych se stala novinářkou. To Až když jsem se později vrátila z Erasmu, řekla jsem si, že bych to mohla zkusit. Vybrala médium – Novu, kde jsem začínala, a postupně jsem se dostala tam, kde jsem teď. Dlouhou dobu jsem taky o sobě odmítala tvrdit, že jsem novinářka. Novináři jsou pro mě tot ke kterým vzhlížím, třeba Petra Procházková, Ondřej Kundra nebo novináři z ČT. Já jsem se do role novinářky, protože to je velká zodpovědnost něco takového o sobě tvrdit. Možná teď zkušenostech, co mám, už to můžu říct, ale pořád se snažím to brát s pokorou. Nejsem ani člověk, který by se rád ukazoval, takže ani chaos a pozornost po návratu z Ukra moc příjemné. Na práci v televizi je pro mě vlastně nejhorší to, že jsem vidět (smích). Rá příběhy, na televizi se mi líbí, že je komplexní – je to obraz i text. *========================================================================================= * Vy jste po FHS vystudovala ještě politologii a žurnalistiku, zájmy tedy máte očividně ši proč první volba padla právě na FHS. *========================================================================================= Brala jsem to tak, že ještě nejsem připravená se rozhodnout, co budu dělat, a FHS nabízela možností, na co se zaměřit. Bavila mě antropologie, psychologie i historie. Ale třeba na e neměla buňky, já jsem čistě humanitní člověk, možná i proto jsem k Fakultě humanitních stu moc ráda, že to tak bylo, protože mi FHS umožnila se rozhodnout, co budu dělat. *========================================================================================= * Co Vám k tomu rozhodnutí pomohlo? *========================================================================================= Ona to byla spíš náhoda, než že bych ke svému povolání nějak spěla. Zkrátka jsem si vzpomn psala, a šla jsem to zkusit. V jednu chvíli byl v rozhodování trochu přítomný i tlak od ro přáli, abych vystudovala politologii a šla do politiky. Já ale politiku raději vidím z toh svou práci mám ráda. *========================================================================================= * A z bakalářského studia na FHS jste si do té práce něco odnesla? *========================================================================================= Studium na FHS pro mě nebylo jednoduché, myslím si, že pro nikoho není. Zvlášť když se pod kolik lidí studium začne a kolik ho skutečně dokončí. Byla jsem nakonec i docela pyšná na mezi tím málem, co školu zvládlo. Byla jsem na sebe hrdá, že jsem ustála všechny zkoušky. Studium mi tedy samozřejmě dalo znalosti, ale především odolnost zvládnout i zkoušky, kter jednoduché. A to považuju možná za cennější pro svůj život, protože čím jsme dospělejší, t „bojovat“ za to, co chceme, a FHS mě na to připravila. *========================================================================================= * Vzpomínáte na nějaké konkrétní vyučující z FHS, na přednášku, na knihu…? *========================================================================================= Utkvěla mi jedna antropologická kniha Kronika indiánů Guayakí, o kmeni kanibalů, ale ten k byl spojený s jejich náboženstvím a vírou. Kniha byla vhledem do naprosto odlišné kultury společnosti. To mě ohromně zajímalo, téma bylo skoro na pokraji mystiky a cizí pro naši ku se mi, že díky antropologii se můžu podívat na to, „jak to funguje jinde“. A z vyučujících a přednášek, to musím vzpomínat, už je to dlouho… *========================================================================================= * Všimla jsem si, že Vám bakalářku oponoval profesor Jan Sokol. To mě překvapilo, protože neuvěřitelnému množství oblastí a témat, tak jsem nečekala, že i propagandě v médiích, o k *========================================================================================= Na profesora Sokola [ URL "FHS-1554.html "] samozřejmě velmi vzpomínám. I na jeho přednášk všichni sedávali ve velké aule, a on přednášel. Měla jsem k tomu muži velkou úctu, myslím, všechny, které učil, to bylo Jméno, Člověk a je mi líto, že už mezi námi není. *========================================================================================= * Všichni se Vás v různých rozhovorech ptají, jaké to bylo vracet se znovu na Ukrajinu. Já zeptám, jaké to bylo vrátit se jako host a přednášející na FHS. (V rámci závěrečné seminář antropologie doktora Michala Josephyho - pozn. red.) *========================================================================================= Skvělé to bylo. S Michalem Jospehym jsme si sedli a seminář byl zajímavý i tím, že na něm studenti, ale i lidé z Ukrajiny, kteří třeba už taky na FHS studují, snaží se zapojit a př aktivně poslouchají a ptají se. A taky je moc dobře, že jim něco takového FHS umožňuje, a tomu, aby se nenechali pohltit tím, co je doma, ale místo toho se můžou vzdělávat a třeba něco, na co by doma nemohli. Krom toho na seminář přišla i paní z Ruska, naši přednášku zaznamenala někde na internetu původně pracovala v Petrohradu, ale jakmile začala válka, odjela do Evropy – cestovat a sb Dělá rozhovory s různými novináři, kteří na Ukrajině byli, a prosí je, aby se vyjádřili k vnímají. To je i podle mě téma, na které se trochu zapomíná – jestli odmítat plošně všechno ruské, spíš nezaujatý pohled. Já osobně odmítám ruský režim i Vladimira Putina, ale přesto jsem p v Rusku jsou lidé, kteří nejsou spokojení s tím, co se děje, ale nevědí, jak to říct nebo podle mě správně, že mlčí, ale dokážu pochopit, proč to tak je. A to už je vlastně to moje o kterém jsem psala bakalářku. *========================================================================================= * To je právě další věc, na kterou jsem se chtěla zeptat. V bakalářce jste se věnovala, ja propagandě a v diplomce potom dezinformacím. Přesto jste v jednom rozhovoru řekla, že Vás zarazilo, jak rychle jsou lidé tady schopní uvěřit něčemu, co není pravda. Jak je možné, ž překvapuje? *========================================================================================= Překvapuje mě to, protože přicházím pořád k novým informacím. A téma dezinformací je v dob stále aktuálnější. Když jsem byla na Ukrajině, sama jsem na to narazila, třeba mi někdo na okolo kulisy, že skutečně nejsem ve válce. Dodnes si někteří myslí, že žádná válka vůbec n jsem nad tím, jestli jim mám nějak dokazovat, že se mýlí. Ale nakonec jsem si řekla, že má na vlastní pravdu a je i úkolem vzdělávacích institucí učit rozeznávat pravdu od nepravdy Ověřovat si informace je jednoduché a je to potřeba. *========================================================================================= * Dnes ještě jednodušší než dřív. *========================================================================================= To jistě. Ale když chce jeden něčemu věřit, tak i informace, které si vybírá, které k němu utvrzují v jeho názoru. Potom už je těžké s ním pohnout. *========================================================================================= * V knize Pod štítem Charkova píšete, že jste se nenarodila pro to být válečnou reportérko přesto pocit, že přesně tím směrem od počátku kariéry jdete. Pokrývala jste různé konflikt důsledky tornáda na Jižní Moravě, násilné potlačování protestů v Bělorusku, válku na Ukraj katastrofy a konflikty našly samy? *========================================================================================= Je to součást novinářské práce. Nerada bych o sobě ale tvrdila, že jsem válečná reportérka těch konfliktů budu mít za sebou deset nebo budu na Ukrajinu jezdit častěji (teď jsem tam je oproti jiným kolegům pořád málo). Byla jsem „u toho“, když válka začala, ale situace se nebudu na Ukrajinu jezdit, tak nebudu mít informace. Ale máte pravdu, že všechno, co jsem zažila, mě nějak na tu válku připravovalo. Ať už torn Moravě, které bylo emocionálně náročné, vlastně pro nás pro všechny, nebo volby ve Spojený které byly zase fyzicky náročné. V jeden z volebních dnů jsme byli vzhůru 36 hodin, kvůli jsme dělali živé vstupy v době, kdy jsme měli jít spát. Nebo třeba, když jsme řešili iráck náročná komunikační bariéra, nerozuměla jsem a musela jsem používat tzv. fixera (místní sp novinářů, který se vyzná v místě i situaci, novinářům slouží jako průvodce, často i řidič – pozn. red.), místního produkčního a tlumočníka, což nemám příliš ráda, protože se ztrácí Vyzkoušela jsem si tedy všechno možné, a když jsem jela na Ukrajinu, už jsem měla nějaký s zkušeností, který mi pomohl. Ale asi se nedá říct, že se dá připravit na to dělat válečné *========================================================================================= * Je to rok od začátku války, na Ukrajině jste byla už třikrát, znáte i situaci v místní s v ní od začátku války podle Vás změnilo? *========================================================================================= Lidé si zvykli. Přestali jsme to vnímat tak jako na začátku, ale to je normální a běžná vě si lidé zvykli, zatímco ze začátku se chodili schovávat, teď už to dělají méně a méně a vá každodenní realitu, což je samozřejmě smutné. A stejně tak i my to vnímáme jako každodenní tak ráda chodím na různé přednášky, protože tím „nastartuju“ skupinu lidí, kteří pak budou dalším, a tak pomůžu „motůrku“, co téma drží stále aktuální. *========================================================================================= * Je důležité, aby bylo stále aktuální? Katastrof a konfliktů je přece jen hodně. *========================================================================================= V případě války na Ukrajině je to hodně důležité, protože se to velmi dotýká i nás. Posílá vojenskou i civilní, konflikt je blízko. Nesmíme si myslet, že když se na něco nebudeme dí zmizí, jen problém oddálíme. *========================================================================================= * Na FHS spousta studujících o žurnalistice uvažuje. Co byste doporučila těm, kteří by se novináři a novinářkami? *========================================================================================= Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, já jsem ráda, že jsem vystudovala žurnalistiku, ale d spíš vybrat si nějaký konkrétnější obor, kterému se budou věnovat. Pokud je třeba baví Výc vybrala bych si východoevropská studia nebo třeba i studium mezinárodních vztahů. Psát se i já jsem se tzv. vypsala. Osobně bych si třeba takhle zpětně vybrala historii, protože i válka na Ukrajině ukazuje, opakuje, a že je potřeba ji dobře znát. A taky bych doporučila vyjet na Erasmus, to je skv Já jsem byla ve Finsku a dost jsem ocenila tamní praktický přístup k žurnalistice. Tomu, k zahraniční žurnalistiku, bych samozřejmě doporučila zaměřit se na jazyky, zvlášť těch konk na které se chtějí zaměřit. *========================================================================================= * Přečetla jsem, zatím jen kus, Vaší knížky. Podle mě je opravdu dobrá, oba píšete chytlav čekat i nějaké další knížky? *========================================================================================= Nad tím jsem zatím nepřemýšlela, já jsem zatím ráda, že jsme vydali tuhle. Beru ji spíš ja připomínku. Jak čas běží, člověk zapomíná a já bych si chtěla začátek války pamatovat. Pam jsem tam byla, že se to stalo. I pro další generaci je, myslím, důležité vědět, co se stal takovou připomínku mít. Proto knížka není náročná, tedy emocionálně asi ano, snažili jsme aby byla dostupná úplně všem. Na nic si nehrajeme, jsme úplně normální lidé, kteří se ocit zažili jsme, co jsme zažili, a chtěli to předat dál. *========================================================================================= * Poslední otázka. Vy se z nás dvou umíte lépe ptát, takže - na co jsem se Vás nezeptala? *========================================================================================= To jste mě zaskočila. (smích) Ale častá otázka třeba je, jak jsem to psychicky zvládala. *========================================================================================= * A jak? *========================================================================================= Podle mě hodně dobře, na to jak velký byl prožitek. Samozřejmě jsem si všimla proměny sama pracovala jsem s ní. V knížce jsem se z ní vypsala, jako bych vzala svou zkušenost, hodila odložila ji stranou. Zase si z té zkušenosti budu brát, až to budu potřebovat. Když jste v terénu, víte, že musíte pracovat. Jako byste hráli nějakou roli, víte, že je t protože pomáháte lidem, kteří nevidí to, co Vy, pochopit, co se děje. To byl i náš úkol, t zaměřili jsme se na práci a strach i další věci šly stranou. Potom se samozřejmě vrátí, al práci nebo rozhovorům, na které jsem chodila, abych dál informovala, jsem se z toho vymluv Chápu, proč si lidé píší deníky, z nepříjemné zkušenosti totiž opravdu pomáhá se vypsat. Martina Plass 27. 2. 2023