FHStories

Poděkování vedoucímu Katedry teorie umění a tvorby Alešovi Svobodovi

Dne 19. ledna 2026 se setkali kolegové a kolegyně Katedry teorie umění a tvorby Fakulty humanitních studií UK. Při této příležitosti děkanka doc. Věra Sokolová, proděkanka pro vnitřní vztahy Dana Bittnerová spolu s novým vedoucí katedry Ondřejem Vášou poděkovali Alešovi Svobodovi za jeho dlouholetou pedagogickou a koncepční práci v pozici vedoucího Kreativního modulu a Katedry teorie umění a tvorby.

V 90. letech 20. století se Aleš Svoboda stal součástí nově se rodícího týmu akademiků Institutu základů vzdělanosti (od roku 2000 FHS UK). Zásadním způsobem se podílel na výuce kurzů z oblasti výtvarného umění. Zasadil se o to, že umělecká tvorba a teorie zaujaly trvalé místo v široce rozkročeném bakalářském programu Studium humanitní vzdělanosti. Umění a tvorba právě i díky němu představuje jednu z významných linií, které mají možnost naši studující sledovat a rozvíjet. Aleš Svoboda mnoho let působil jako předseda akademického senátu FHS UK. Jeho invence se uplatnila mimo jiné i v knižním designu. Vytvořil celou řadu grafických návrhů knižních publikací kolegů a kolegyň z FHS UK. Připomeňme např. grafiku časopisu Lidé města nebo výjimečnou titulní stránku publikace Kdo jsem a kam patřím.

Děkujeme a přejeme hodně invence a pedagogického nadšení!

Níže připojujeme slova dr. Aleše Svobody:

Svůj osud jsem spojil s fakultou, tehdy ještě s jejím předchůdcem, Institutem základů vzdělanosti UK, v roce 1994. Přestože jsem vystudoval na FF UK bohemistiku a výtvarnou výchovu, pedagogem jsem se v době totality stát nechtěl, určitě bych se nedokázal ztotožnit s vládnoucí ideologií. Když ale přišla nabídka od Jana Sokola, Zdenka Pince a mého bývalého kolegy Jardy Vančáta rozvíjet tvořivost humanitně zaměřených studentů, rád jsem souhlasil. Jako umělec na volné noze jsem nejprve vedl pár výtvarných kurzů, ale nabídku bylo potřeba stále rozšiřovat, doplňovat o kurzy teoretické, vymýšlet témata bakalářských prací, zapojovat se do dalších odborných i praktických činností a z externisty jsem se po dvou letech stal po konkurzu interním zaměstnancem. Devadesátá léta byla na škole v řadě ohledů dobou odvážných a svobodných nápadů, dychtivých studentů, obětavosti a důvěry, kterou nikdo nechtěl zklamat. Původní IZV bylo na počátku institucí se dvěma desítkami pedagogů a ani ne stovkou studentů, ale zároveň se strmým růstem zájmu. Institut se na konci devadesátých let rozšířil o magisterské obory a transformoval na fakultu, ze dvou pater v Legerově ulici se přestěhoval do budovy v Jinonicích a na další místa. Vedení mě pověřilo udržováním a obnovováním nabídky kreativního modulu, dotvořením jejího smyslu, který měl spočívat v modelovém využívání kreativity v jakémkoliv uměleckém médiu k povzbuzování odvahy tvořit, využívat a chápat znaky pro vyjádření a komunikaci. Součástí bylo samozřejmě i zprostředkování aktivního přístupu k umění a kultuře, rozvíjení vztahu ke kulturnímu dědictví. Sledování postupů umělecké praxe posilovalo povědomí o mnohovrstevnatosti lidské osobnosti a rozvíjení její racionální i emocionální součásti v celistvosti. Myslím, že se nám to s potřebnou podporou stále obnovovaného týmu externistů snad i dařilo. Kromě výtvarných kurzů se také hrálo divadlo, tancovalo, zpívalo, filmovalo a vše se promítalo i do řady teoretických kurzů. Zaměřovali jsme se i na mezioborové propojení s ostatními moduly studia. Nikdy nebylo naším cílem vychovat umělce (i když řada studentů od nás na umělecké školy přešla), radost nám dělalo vidět otevřené a vnímavé osobnosti, které se nenechávají připravit o radost z tvořivého života. Jak říkávali „otcové zakladatelé“, nevyráběli jsme jen „fachidioty“ nabiflované daty a metodami, ale intelektuály s rozhledem a pružnou myslí. Jak naše fakulta mohutněla, stala se zastřešením naší činnosti Katedra teorie umění a tvorby, jíž jsem byl 5 let vedoucím. Potvrdil se stálý zájem o naše kurzy, životnost i potřebnost zaměření na tvořivost a trvalá perspektiva studia kreativity jako významné a specifické lidské charakteristiky, která je mimochodem opět podrobována v souvislosti s rozvojem umělé inteligence novým zkouškám. Jsem rád, že jsem tomu mohl, dnes již víc než 31 let, napomáhat.

Aleš Svoboda