Okraje kultury a (bez)meze imaginace: tematický blok věnovaný Vladimíru Boreckému ve Sv ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** ****************************************************************************************** * Hovadina s omokem česenu ****************************************************************************************** Magor, šílenec a blb jdou do muzea. Pokud si však pod muzeem představíme solidní, instituc vědu, historii, medicínu, umění či jinou oblast lidské kultury, s největší pravděpodobnost ihned u vchodu otočí sekuriťáci. Označení mašíbl, akronym hrdinů tohoto velice krátkého př údajně poprvé objevil na šanonu na Akademii věd, ve kterém byly shromažďovány pseudovědeck mysli mnohých se však tento pojem pojí s osobou prof. Vladimíra Boreckého (1941–2009), pře kulturologa, psychologa, filosofa a teoretika komiky. V širokém spektru svých badatelských zájmů Vladimír Borecký věnoval nemálo úsilí a času zk mašíblu, neboli takových svébytných děl, jež díky své (až příliš) tvůrčí a ludické povaze do ustálených kritérií toho, co je vědecké, filosofické nebo umělecké. Mašíbl překračuje h institucionalizovaných oborů, nutí své recipienty se neustále ptát „kam to patří a kam spa se, nezapadá, nikdy nepatří do oficiální kultury. Mašíbl lze jen velmi obtížně brát vážně. s tím nesouhlasí. V tradici Raymonda Queneaua a André Blaviera a jejich literárních šílenc mašíblovská díla zesměšňovat nebo odsuzovat, ba naopak je vyhledává, shromažďuje, třídí a tvůrcích, jež svou nespoutanou kreativitou vytváří díla nepatřičná – pátrá po tzv. obzvláš Mezi obzvláštníky patří například Jakub Hron (dali byste si hovadinu s omokem česenu nebol s česnekovou omáčkou?), Jan Lukeš (autor šestnácti umělých jazyků včetně iškovštiny) nebo Plumlovský (autor slavného Chudobínu). Vladimír Borecký ve svém pátrání po obzvláštnících tradici studia literárních šílenců (les fous littéraires) založenou Raymondem Queneauem a Andrém Blavierem. Oba tito autoři byli inspirování patafyzikou Alfreda Jarryho. Cituje Jar je vědou o pomyslných řešeních, která pouhým náčrtům symbolicky přiznává vlastnosti věcí z jejich možností“. Mašíbl je osobitým typem textu, hodným zájmu a pozornosti, a vyžadujícím vlastní, specific interpretace. Tu nabízí například Felix Borecký a nazývá ji „hermeneutikou nepatřičnosti“. jediným pozoruhodným počinem Vladimíra Boreckého. Zabýval se také teorií komiky, kterou ne dialogu se zahraničními myšlenkovými proudy této oblasti, Borecký vytváří pravděpodobně ne stále velmi inspirativní teorii a typologii komiky v českém prostředí. Podle Boreckého je v terminologii komiky značný zmatek, jednotlivé termíny jsou často vzáj či komoleny. Přistupuje k problematice systematicky a v rámci reduktivních a restitutivníc přehled jednotlivých forem, rysů, a příčin vzniku komiky. Ve značné části svých textů věnu pozornost jejím čtyřem hlavním konfiguracím, kterými jsou naivita, ironie, humor a absurdi zájmu Boreckého o jevy okrajové, na hranicích a případně za nimi, sledujeme i v této typol a absurdní komice náleží největší autorův zájem. Sleduje tak vztahy mezi naivní komickou n směšný, aniž bych o tom věděl“, a absurdním překročením humoristického sebevýsměchu, v něm autentičnost. Dále se Vladimír Borecký věnoval například pojmům imaginace a hra, jež s komikou úzce souv tři v sobě nesou společný prvek duplikace, resp. reduplikace, mezi realitou a iluzí. Vytvá vyvolávající komiku svou (někdy neřešitelnou) inkongruencí podněcují k smíchu. Nebo údivu. ****************************************************************************************** * Kultura a imaginace ****************************************************************************************** Při příležitosti nedožitých 80. narozenin Vladimíra Boreckého byla v listopadu 2021 na Fak studií Univerzity Karlovy uspořádána konference Kultura a imaginace. Konference si kladla připomenout jeho myšlení a otevřít prostor pro mezioborovou debatu nad tématy, nastolenými přesahujícími akademicky vymezené humanitní disciplíny. Samozřejmě nebylo v silách dvouden pokrýt všechna témata z pestrého Boreckého díla – poněkud stranou zůstala například jeho p psychologie a psychoterapie – avšak hlavním oblastem jeho teoretických počinů, kterými jso fenomén mašíblu, byla věnovaná patřičná pozornost. Setkání ve své přátelské a otevřené atmosféře přivítalo několik desítek účastníků. Sešli s početní příznivci a pokračovatelé Boreckého díla, ale i kolegové a přátelé tohoto českého a filosofa. Celou událost zahájil svou vzpomínkovou reflexí Eugen Brikcius, profesorův pří legendární Křížovnické školy čistého humoru bez vtipu. Teorii komiky se ve svých příspěvká Ševčík, Petr A. Bílek, Ondřej Vinš, Zdeněk Zacpal a v neposlední řadě i Robert Kánocz, jen podnětnou diskuzi o podstatě naivity a jejího vztahu k absurditě. K fenoménu mašíblu se pa Felix Borecký, jeden z hlavních organizátorů konference, Ondřej Dadejík, Mojmír Dostál, Ji Jaromír Typlt a Jan Musil, upozorňující na přítomnost odvrácené stránky u – na první pohle a hravého jevu mašíblu. Zazněl i další vzpomínkový příspěvek Radima Kopáče. Zakončením kon v mnoha ohledech zajímavá debata o překladech básně Chudobín Václava Svobody Plumlovského. iniciativu samotného Vladimíra Boreckého, jejímž cílem je překlad tohoto obzvláštního díla počtu jazyků. Díky rozpravě se zkušenými překladateli a překladatelkami do různých – více – jazyků a nářečí byly odhaleny překvapivé momenty a problémy, spojené s překladem Chudobí Ohlédnutím se zpět lze konstatovat, že konference skutečně ukázala inspirativnost, živost zájem o dílo Vladimíra Boreckého, a to díky možnostem navázání, kritického rozvíjení a apl teorií a spisů na širokou škálu témat. ****************************************************************************************** * Svět literatury ****************************************************************************************** Z příspěvků konference se zrodil stejnojmenný tematický blok červnového čísla časopisu Svě věnovaný myšlení Vladimíra Boreckého. Vybrané články, podobně jak tomu bylo v případě konf soustředí na dva okruhy Boreckého bádání, a to na teorii komiky a teorii mašíblu. Fenoménu komiky jsou věnovány tři příspěvky. Miloš Ševčík ve svém textu analyzuje čtyři základní konfigurace komiky, věnuje zvláštní pozornost vztahu humoru a absurdity jakožto d „nejsofistikovanějších“ forem komična, a také srovnává teorii Boreckého s dalšími významný komiky Jamese Sullyho a Louise Cazamiana. Oproti tomu studie Roberta Kanócze se věnuje vzt komikou a filosofií u Boreckého, a to na pozadí filosofie Martina Heideggera, Eugena Finka Deleuze. Využívá při tom řadu méně známých či dosud nepublikovaných textů Boreckého. Posle Vinše je věnován černému humoru – ve snaze vypracovat obecné rysy vystihující tento speciá autor využívá právě strukturní rysy komiky vymezené Boreckým. Další tři texty se zaměřují na fenomén mašíblu. Felix Borecký se ve svém textu zabývá maší perspektivy teorie interpretace. Ondřej Dadejík srovnává specifičnost povahy mašíblu s obl společensky uznávané vědy a umění, promýšlí těsně s tím spojený Boreckého koncept „zrcadla a vztahuje je k myšlení Johna Deweyho a Alvy Noëho. Celý tematický blok uzavírá studie Jar věnovaná spletitému vztahu Vladimíra Boreckého a Františka Nováka, kterého sám Borecký ozn „mašíbla mašíblů“. Krom původních studií byly v časopise zařazeny do rubriky Dokumenty osobněji laděné texty, Eugen Brikcius a Jiří Michálek zabývají Boreckého celoživotní zálibou v mašíblu. Nakonec, čtenář nalezne dosud nevydaný překlad Plumlovského básně Chudobín do sanskrtu od indologa Holby, vzniklý v závěrečné sekci konference Kultura a imaginace. Pro FHS zpracovala Alena Ivanova, studentka magisterského programu Elektronická kultura a "https://eks.fhs.cuni.cz/EKS-1.html"] . 29. 6. 2023