Josef Fulka: Na žádný koncert nejdu bez čokoládové tyčinky ****************************************************************************************** * Rozhovor s Josefem Fulkou především nad jeho knihou Kapitoly z filosofie nové hudby ****************************************************************************************** Oborovým zaměřením docenta Josefa Fulky [ URL "https://fkhv.fhs.cuni.cz/FHSHV-29.html"] js a 20. století, literární teorie, teorie psychoanalýzy nebo lingvistika znakových jazyků. K vlastního odborného díla mu téměř každoročně vychází i jeho tvorba překladatelská, zaměřen současnou francouzskou filosofii. Je vyučujícím na FHS UK a garantem magisterského program kontextu humanitních věd [ URL "https://fkhv.fhs.cuni.cz/FHSHV-1.html"] tamtéž. *========================================================================================= * Letos Vám vyšla kniha Kapitoly z filosofie nové hudby (Karolinum, 2022), v níž se věnuje podobám interakce mezi hudbou, filosofií, literaturou a filmem v průběhu 20. století. Mohl krátkosti říct, co označuje pojem „nová hudba“? *========================================================================================= Pravda je, že ten pojem bývá používán trošičku nejasně, tak, že občas pokrývá dost různoro tendence a směry. Technicky vzato bývá ale nejčastěji spojován s hudebními inovacemi Arnol Tímto způsobem ten výraz používá Adorno ve Filosofii nové hudby, sám Arnold Schönberg někd 1930 proslovil přednášku „Nová hudba, zastaralá hudba, styl a idea“, muzikolog Carl Dahlha knihu Schönberg a nová hudba atd. Já sám mu dávám trochu širší význam. Nejde jen o Schönbe bezprostřední žáky, ale i o další skladatele, kteří na Schönberga buď navazovali, ať už ob kriticky, anebo dokonce rozvíjeli svoje dílo nezávisle na něm – vždycky se ale jedná o něj rozchodu s tradiční hudební estetikou. Josef Fulka: Kapitoly z filosofie nové hudby [ URL "https://karolinum.cz/knihy/fulka-kapit nove-hudby-28224"] *========================================================================================= * V knize se věnujete různým způsobům teoretického uvažování o nové hudbě. Je zvláštností že přichází ke slovu i souvislost nové hudby s literaturou a filmem? *========================================================================================= To bych se skoro neodvážil říct. Je tam například kapitola o hudbě u Prousta a Thomase Man němž byla napsána už spousta studií, i když se snad snažím dodat přece jen něco nového. Je činit nárok na nějakou originalitu, tak snad v tom smyslu, že je to všechno poskládáno tak jedné knížce a že ke všem tématům se snažím říct něco, co o nich podle mě zatím řečeno neb čtenář prostě posoudí sám. *========================================================================================= * V předmluvě píšete, že velká část moderních skladatelů se obrací k filosofii, „aby jim p nejistoty ohledně toho, co sami vlastně dělají“. A není výjimkou, když sami skladatelé teo píší. Minulý rok několik takových spisů v publikaci Myšlenky moderních skladatelů (Herrman vyšlo ve Vašem překladu. Co považujete za pozoruhodné na interakcích mezi hudbou a filosof století? *========================================================================================= Ne snad že by předtím skladatelé nepsali teoretické texty, vezměme si Wagnera. Ne snad že nedocházelo k interakcím mezi hudbou a filosofií, vezměme si téhož Wagnera a Nietzscheho. v rámci některých hudebních tendencí ve 20. století dochází k obrovské nadprodukci teoreti a to často s filosofickým akcentem. Je to asi dáno tím, že ta hudba je nebývale radikální, dost náročná a skladatelé cítí jednak potřebu vysvětlit, co dělají, ale také se zároveň ně ve vztahu ke starší hudbě a k jejím dějinám. Někdy jsou ty texty na hranici čitelnosti, ně skoro nesnesitelně proklamativní, ale je myslím velmi zajímavé sledovat, jak ti skladatelé chápali. Hlavně třeba pováleční serialisté. Všichni četli s nadšením Adorna, ale nevěděli z něj vzít ohledně vlastní práce. Najdeme u nich výroky, které jsou pozoruhodně rozporupln že jejich přístup je zcela logickým vyústěním dějinného vývoje. Někdy zase titíž skladatel jejich přístup znamená radikální roztržku s dějinami. Krátce řečeno byli poněkud zmateni, jednalo o zmatení mimořádně zajímavé a plodné. Kdo chce, může se zkusit podívat na ty Myšl skladatelů, což je nakonec antologie bohužel mnohem skromnější, než jsem původně chtěl, hl financím a autorským právům, ale přece jen snad poskytuje zajímavý vzorek toho, jak se mod vyjadřují o vlastní tvorbě. Josef Fulka, Jaroslav Bláha (ed.): Myšlenky moderních skladatelů [ URL "https://www.synove blaha-ed-jaroslav/myslenky-modernich-skladatelu/"] No a totéž platí na straně filosofie. I filosofové, kteří se cítili kompetentní o hudbě ně produkují dost rozporuplné reakce. Adorno sice miluje Schönberga – ovšem pozor, se značným jenom jedno jeho poměrně krátké tvůrčí období – ale je očividně velice rozpačitý, když doj post-schönbergovskou hudbu. Zajímavým dokladem je jeho esej „Vers une musique informelle“, dávno vyšla i česky. Lévi-Strauss přímočaře prohlásí, že hlavní tendence v poválečné hudbě čímž mimochodem vyvolal velké vášně mezi dobovými skladateli, kteří ho považovali za radik zjistili, že jejich strukturalistický guru je prostě konzervativec, pro kterého hudba konč Debussyho, ne-li dřív. No, tak tohle já pokládám za pozoruhodné. Ty vzájemné reakce byly velice bouřlivé, často z hlediska úsměvné, ale rozhodně se prostě v tomto směru něco dělo, což není málo. *========================================================================================= * Nelze opomenout souvislost Vaší monografie s Adornovou Filozofií nové hudby, která vyšla češtině. Zdá se, že pro Vás je důležitější její část schönbergovská. Je na místě, když se tendencí „nové hudby“ zeptám na problematiku slyšitelnosti? *========================================================================================= On titul té mé knížky je samozřejmě narážka na Filosofii nové hudby, ale ta narážka je spí zaboha nemohl vymyslet pro tu knížku žádný titul, tak mě nakonec napadlo tohle, žádný hlub tom není a o Adornovi je tam jen jedna kapitola. Co se ale týče té Adornovy knihy, tak ano část je pro mě mnohem zajímavější, protože skýtá mnohem víc interpretačních možností. Pro nečetli, podotýkám, že tam je ještě část věnovaná Stravinskému. Už se samozřejmě také obje které tvrdí, že ta druhá část je důležitá a nelze ji opomíjet, což je jistě pravda, ale tě podle mě v té části první. Co se týče slyšitelnosti, záleží na tom, co se tím myslí. Je slyšitelnost a slyšitelnost. či onak otázka nepochybně klíčová. Třeba u samotného Schönberga. Ten později ve své sklada přichází s myšlenkou tzv. dvanáctitónové kompozice, založené hodně zhruba řečeno na tom, ž vycházet při komponování z řady dvanácti tónů, tónů chromatické stupnice či chromatické řa podrobit některým dosti složitým manipulacím, a takto mu vznikne materiál, ze kterého bude vycházet. Bude to při poslechu slyšet? Odpověď zní, ano i ne – kdo chce vědět víc, ať si p Doktora Fausta, kde se ta otázka řeší. Druhá možná interpretace slyšitelnosti – zvuk a ticho. Vezměme si takového Weberna, kteréh Ctirad Kohoutek označil jako mistra ticha. U některých jeho skladeb nevíme, jestli je tich tóny nebo jestli se tóny jakoby vynořují z nějakého základního ticha. V Americe přichází J svou slavnou skladbou 4’33, při které interpret zdánlivě jen sedí u klavíru a nic nehraje. kromě jiného o to, že žádné naprosté ticho neexistuje, že i když se nehrají žádné hudební děje spousta věcí, vzniká spousta zvuků. Já sám mimochodem na žádný koncert nejdu bez čoko pro případ, že by mi začalo kručet v břiše, to je vždycky trapné. A mimochodem mám kamarád klavíristu, který tu Cageovu skladbu někde prováděl a říkal, že to není vůbec jen tak, že náročné, musí se to cvičit. Ona je to totiž skutečně kompozice, ne jen nějaká perioda tich No a dalo by se mluvit dál a dál, o otázkách spojených s elektronickou a konkrétní hudbou, výzkumu, který se zajímal o to, jak vlastně vzniká zvuk, podle jakých parametrů, jak fungu Ve zmiňovaných Myšlenkách je o tom pěkný text Pierra Schaeffera. Dalo by se mluvit o etnom tom, jestli pojem slyšitelnosti nějak souvisí s kulturní podmíněností... No, tak to jsou j volné asociace na téma slyšitelnost. *========================================================================================= * Potvrzuje se Vám, že je nová hudba adornovským „vzkazem v lahvi“, že vypovídá něco důlež době a moderním člověku? Popřípadě ve srovnání s populární hudbou. *========================================================================================= Tohle je strašně složitá otázka, na kterou moc nedovedu odpovědět. Adornova pozice je tu v nejednoznačná. Podle něho ta nová hudba je těžko poslouchatelná proto, že skutečně něco vy člověku, o jeho samotě, o jeho, jak říká, nezprostředkovaném utrpení. Proto používá pojem hudba. To je sice fascinující tvrzení, ale nevím, jestli udržitelné. Jeho rubem jsou potom autoritativní negativní tvrzení ohledně zmiňovaného Stravinského, ohledně jazzu, o populár V tomhle ohledu Adornova filosofie stárne asi nejhůř. Navíc, tyhle škatulky už nefungujou. se objevuje na obálce alba Beatles, Sgt. Pepper. U takového Zappy nemůžete říct, do jakého hudba vlastně patří.Naopak vážná hudba se může v mnohém poučit od hudby rockové, vezměme s například Philipa Glasse. A tak dále. I když je samozřejmě třeba mít na paměti, že právě u progresivního rocku, nebo jak to chceme nazvat, jsou velice vzdálené tomu, co populární hu Adorno. Ten měl spíš na mysli takové ty šlágry… zkrátka kdo má odvahu, ať si poslechne tře nahrávky Karla Gotta. Každopádně platí, že dochází k zajímavým fúzím, které tu Adornovu te poněkud komplikují. No ale jedna otázka, která s tím nepřímo souvisí, je zajímavá. Faktem je, že třeba Schönbe století pro většinu lidí nestravitelný. Když se to hraje někde mimo vysloveně specializova se to zpravidla zkombinuje s nějakým tím Mendelssohnem Bartholdym, aby lidi přišli. Proč? nevím. A přitom třeba tu takzvanou atonální hudbu v některých kontextech bez problémů snáš hororových filmech, a nikomu to nevadí, ani těm lidem, kteří by si to na koncert poslechno jedné konferenci, kde jsem byl, se o tom vedla debata, ale na nic definitivního se nepřišl možných důvodů, ale žádný to podle mě nevysvětluje bezezbytku. Adorno by řekl, že je to pr že ta hudba nám toho říká moc o nás samých, a proto je nesnesitelná. Tomu už asi nikdo dne Ale zajímavá otázka to je. Alexandra Brocková červenec 2023