Jaroslav Novotný: Švejk nešvejkuje ****************************************************************************************** * Rozhovor s Jaroslavem Novotným o tom, zda jsme národ Švejků a kdo je Jaroslav Hašek ****************************************************************************************** Doktor Jaroslav Novotný [ URL "https://bakalar.fhs.cuni.cz/SHV-135.html"] je vyučujícím na dlouholetým vedoucím Filosofického modulu bakalářského programu tamtéž. Mezi jeho oborová filosofie, hermeneutika, existenciální analytika, založení metafysiky, řeč, dialog, a to v především s filosofií M. Heideggera, H. Arendtové, H.-G. Gadamera, Platóna ad. Mimo jiné j spoluautorem monografie Jaroslav Hašek: filosoficko-literární perspektivy [ URL "https://f FHS-1002.html?news=18969&locale=cz"] (Togga, 2022) a letos pořádal mezinárodní výr Haškově díle v Lipnici nad Sázavou [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS-2994.html"] . Ptá se Alexandra Brocková. Rozhovor byl veden 11. července 2023. *========================================================================================= * Hašek nepatří do hlavní oblasti Vašeho profesionálního zájmu, ale přinejmenším v posledn jeho dílu věnujete velmi intenzivně. Jaký to mělo vývoj? *========================================================================================= Jaroslav Hašek mě provází téměř celým životem, v podstatě od základní školy. Silně mě pak dospívání, která se kryla s koncem komunistického režimu. Studoval jsem strojní průmyslovk měli hezkou partu, která žila po vzoru Haškovy Strany mírného pokroku v mezích zákona. Rec absurdních situací člověku pomáhalo vyrovnávat se s absurditami dožívajícího systému. Po o Haškem nezabývám také až v posledních letech, už v roce 2006 jsme uspořádali první filosof Lipnici, které jsme věnovali Haškovi a válce a ze kterého tehdy vzešla i útlá knížečka. Ne ohledně Haška za profesionála ve smyslu literárního vědce, nýbrž zůstávám amatérem v tom s dílo je především předmětem mé náklonosti a záliby (amator – milovník, přítel). *========================================================================================= * Letos byla dvě výročí, 140 let od narození, 100 let od smrti. Spolu s Františkem A. Podh uspořádali velkou konferenci a zdá se, že k Haškovu dílu je pořád co říct. Sto let se čast doba, po které se velká díla člověku ukazují jiným způsobem a jako doba, po níž je třeba s ohlédnout. V jakém smyslu to platí o Švejkovi nebo o Haškově díle obecně? *========================================================================================= Že se ta díla po letech mohou otevřít jiným způsobem, to se myslím dá u Haška zaznamenat j ve čtenářských reflexích Haškových současníků a následných generací. Vyvstávají mi dva pří současník grafik Josef Váchal, který prodělal válku na italské frontě, ten prezentuje refl to přesně tak, jak píše Hašek“. A v další generaci je to Jan Werich, který – již bez front vzpomíná, že pro něho s Voskovcem byl Hašek ve studijních letech zdrojem neutuchajícího sm absurdit, přičemž jejich situace již byla odlišná od situace Haškových současníků, jež pro tu rozdíl zkušenosti s Haškovým románem, který vyvěrá z rozdílů osobní zkušenosti i dějinn čtenáře, ale zároveň je tam cosi, co přes rozdíly v určité proměnlivosti přetrvává a stále A že se Haškův román otevírá různými způsoby, to pak lze samozřejmě sledovat na proměnlivo interpretací. Pro razantní ilustraci tohoto posunu si postačí srovnat první kritické refle konce dvacátých let a pozdější interpretace například Karla Kosíka, Sylvie Richterové a Př To jsou takřka odlišné světy, v nichž Haškův román najednou promlouvá nově a možná mnohdy A ještě bych navázal na to, proč i dnes číst Švejka, zda může stále nějak oslovovat, a pří vlastně číst. Když se člověk podívá na témata a motivy Haškova románu, tak vidíme, že velm ukazuje odlidštění a absurditu institucí, které reprezentují pohyb disciplinace: policie, vyšetření, blázinec, soudnictví, vězení, církev a samozřejmě armáda. To navíc ukazuje na p a materiální mobilizace a války, pro jejíž chod ztrácí člověk ve své individualitě jakýkol zkušenosti – zvěcnění člověka, ideologické tlaky na přijetí určitého způsobu existence a ř technická manipulace, rozrůstání vše svazující byrokratizace, ztráta smyslu –, které byť v zakoušíme i dnes a se kterými se člověk, pokud je vnímavý a přemýšlí, musí nějak vyrovnáva Na druhé straně Haškův román dokáže tyto existenciálně-dějinné naléhavosti provázat s rozm nevypočitatelností individuálních povah, pohnutek, žádostí a zámyslů postav, což z jeho ro živé a pestré dílo. A ukazuje také, jak té vnější mašinérii institucí a mobilizace v jejím zevnitř, ze strany jedince pomáhá hlupáctví, zaslepenost, strach, servilita, kariérismus a což jsou jisté nehynoucí konstanty mezilidských vztahů. Haškův román jak ve vztahu k čtenáři, tak možná i ohledně autora samého, se ukazuje jako u odpovědi na tento konglomerát tlaků a zkušeností a jako způsob vyrovnávání se s ním. A jel různých modifikacích o tytéž základní zkušenosti, má – myslím – Haškův román stále co říci Fotogalerie z konference: Jaroslav Hašek ve filosofických, literárních a historických pers června 2023 [ URL "FHS-2994.html "] *========================================================================================= * Jsou to opakující se motivy mezilidského setkávání. Jenom je to na pozadí doby, která ji živé paměti. *========================================================================================= Myslím si, že se to Haškovi podařilo podat tak, že kromě konkrétnosti první světové války, až s odstupem času, se dostávají do zřetele i ty věci, které jsou součástí povahy pozdního který my dožíváme. A v tomto ohledu jsou srozumitelné pořád, stejně jako odpovědi a vyrovn které nám Hašek nabízí. Proto nás to i v jiném kontextu může oslovovat. *========================================================================================= * Historie recepce Haškova románu je bohatá. Na jedné straně je zavrhování románu coby bra aspirovat na to být velkým literárním dílem, pak chápání díla jako oblíbeného humoristické němž převládá smích a upozaďuje se kontext a hrůznost. Pokračuje to až ke čtení, v němž vy sledování filosofických motivů a literárních postupů a o interpretaci tohoto díla, které j Nenecháváte se tedy jen strhnout mocí smíchu, když budu parafrázovat Sylvii Richterovou. *========================================================================================= Pro mě jsou to dvě věci. Jednak ta různá čtení a jednak ta moc smíchu. Já bych se přidržel obecnější roviny – toho, číst Švejka různě, a to znamená jinak. Ono totiž jinak vůči čemu? předně řekl, že Švejka, a literaturu obecně, je především potřeba číst. V tomto ohledu si Haškův román je modelovým příkladem toho, kdy obecná obeznámenost a domnělé vědění o tom, vede k pocitu, že to vlastně známe a není potřeba to číst. Toto domnění je přitom vytvářen patrně se započalo již ve dvacátých letech, kdy se slova „Švejk“ a „švejkování“ stala souč jazykového úzu. K tomu se přidaly Ladovy kresby, jež jsou takřka všudypřítomné. A nakonec dvoudílný film s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli. Slavné „hlášky“ z tohoto filmu, které opakují, jsou pak dokonce považovány za citace Haškova Švejka. Celkově to vede k tomu, že ví, kdo je Švejk, aniž by Haškův román vůbec četl. Čili prvním krokem je začít číst, prost Ohledně interpretací, ty mají dlouhou historii. Nejprve se Haškův román nebral vážně a čes kritika ho přehlížela. Teprve když začal být přijímán v Německu, tak se k tomu „zpětně“ za i česká kritika a přitom se ustanovila určitá schémata, která se v podstatě v jakémsi lido udržují podnes. První schéma spočívá v odmítání Haškova románu jako něčeho, co jednak není a co jednak je i nepřípustné, aby se stalo vzorem pro utváření národní identity. Švejk je ulejvák, který se chce vyhnout potížím, přežít za každou cenu atd. Proti tomu pak stojí ji naopak Haškova Švejka přijímá a vyzdvihuje jeho lidskost či lidovost, Švejk je chápán jako masce idiota, který přehnaným plněním rozkazů ukazuje jejich absurdnost a podkopává moc. K přistupuje v podstatě třetí schéma, podoba flegmatika, kterou postavě Švejka vtiskla Ladov „To chce klid“, které však v Haškově románu postava Švejka nikde nepronese. Je přitom důležité vidět, že ony první dvě interpretační schémata vycházejí i z určitého i Na jednu stranu je to pozadí legionářské, kdy pro řadu předáků Legií byl jak sám Hašek, ta neslučitelný s ideovým odkazem Československých legií. Komunisté v něm zas naopak chtěli v *========================================================================================= * … a podkopávání monarchie. *========================================================================================= … a podkopávání monarchie mluví z dalšího ideového pozadí – boje za znovuobnovení české st Výkladová schémata Haškova románu, která stále působí ve všeobecném povědomí, nejsou ideov *========================================================================================= * A je tím zatížen obecný náhled na to, co ten román představuje. *========================================================================================= Ta ustavená schémata se pak prolínají dalšími generacemi. Ono „jinak číst“ pak znamená pod textu. Respektovat ho. Pak se ukáže například to, že Švejk nešvejkuje, že to není žádný ul upozorňuje jak Karel Kosík, tak Přemysl Blažíček. Švejk se do mnoha situací, které ho přím aktivně a dobrovolně vrhá. Nevyhýbá se problémům, naopak to mnohdy vypadá, že je přímo vyh je vyrábí. To je jedna z těch věcí. Švejk není žádný vychytralý filuta. V tomhle ohledu je neuchopitelná. K tomu je napsaná řada studií. Stojí za to se podívat, jakou roli v románu má například ře co tam vlastně dělá. Sylvie Richterová říká, že Švejk není postava, nýbrž zvláštní jazykov prostupuje románem a něco dělá s jazykovým univerzem i s diskurzy, se kterými se setkává. *========================================================================================= * V návaznosti na to, jak jste zmínil recepci inspirovanou ladovskými obrázky – z toho rom jasné ani to, jak Švejk vypadá. *========================================================================================= Jsou tam náznaky, ale velmi kusé – modré oči, kulatý obličej, obličej dítěte, zavalitá ste není přesný a celkový popis. *========================================================================================= * Jeho neuchopitelnost je tedy také vizuální, tělesná. *========================================================================================= Ta jeho neuchopitelnost koresponduje i s neuchopitelností samotného Haška. Kdo je spisovat Hašek? Můžeme krásně encyklopedicky odpovědět, kdy se narodil a kdy zemřel, ale už je např říct, kolik toho napsal. Něco podepisoval pseudonymně a ne všechno se dochovalo či bylo ob tomhle je problém. No a s jeho životem, mě to někdy připadá, že jeho předválečný život byl happening. Připadá mi, jako by to bylo neustálé přehrávání a vytváření a budování vlastníh ze kterého však Hašek opět unikal do jiného. Kdo to byl Jaroslav Hašek, je neuchopitelné o kdo je to Josef Švejk. Navíc vůči předválečnému způsobu Haškova života kontrastně vystupuje Hašek jako legionář a rudoarmějec. To je najednou úplně jiný člověk, než jak ho znala pražská bohéma. Je to naje organizátor, je zodpovědný, všechno bere vážně. Když se znova vrátí do Prahy, opět je z ně Tedy otázka, kdo vlastně je Hašek, je obdobně problematická. V tomto ohledu má Sylvie Richterová takovou krásnou charakteristiku, že Hašek každému svém si o něm někdo může vytvořit, uniká každým svým dalším počinem. Hašek je anarchista, bohém tulák, obchodník se psy, alkoholik, vyznamenaný voják rakouské armády a vzápětí dezertér z člen Československých legií a opět dezertér, komisař Rudé armády, který je nakonec vyslán revolučního hnutí mezi dělníky na Kladno, aby tam nikdy nedorazil, neboť se po návratu do bohémem. Richterovou pak můžeme doplnit v tom, že nakonec Hašek skončí na Lipnici, kde si tulák postaví dům, a když ho dostaví a usadí se vněm, tak zemře. *========================================================================================= * Řekl jste, že je hlavně důležité číst ten text a nenechat se úplně strhnout tím, co se o a o Haškovi za těch sto let napovídalo, to je těžký úkol. *========================================================================================= Respektovat ten text, to se lehce řekne. Člověk se ale musí ptát, odkud tomu textu rozumím s nějakým předporozuměním, které se vytváří tím, jak jsme vrostli do určitého kulturního a kontextu, jehož součástí je i nějaký sdělovaný význam toho, co to je Švejk, švejkování a p si myslím, že když člověk ten text čte, může to spustit první nabourávání tradovaných sché zjistí, že Švejk se například nechová tak, jak běžně rozumíme slovu „švejkovat“. To pak mů přivést k tomu, že se začne ptát, čemu že se v Haškově románu vlastně smějeme, proč se tom tomu rozumíme zrovna tak, proč to na nás působí zrovna tím a tím způsobem. Začínáme přemýš zároveň reflektovat svá čtenářská východiska a vyrovnávat se s nimi. Respektovat text je j k prolamování oněch klišé, ale zároveň je to také prvním krokem k přemýšlení a posléze k n komplikovanější interpretační práci. A ještě se vrátím k onomu smíchu, který Haškův román vyvolává. To také není úplně samozřej vzpomenu na svoje první, vlastně ještě dětské čtenářské setkání se Švejkem, tak spíše než smál, byl jsem zaražen tou předváděnou absurditou. To, co postava Švejka dělá – zvláště v jakých situací se vrhne, to vlastně odporuje zdravému rozumu. Ten můj pocit byl nejprve sp absurditou. Pak jsou samozřejmě pasáže, kdy se člověk bezprostředně směje, ale to unesení úplně samozřejmé. Máme tendenci pod vlivem všech těch klišé a zaškatulkování číst Haškova Švejka jako humori Pak nám ovšem mohou uniknout také pasáže, které jsou vysloveně hrůzostrašné a brutální. V Richterová příkladně uvádí vyprávění šikovatele Řepy z vojenské věznice o tom, co jim to d ušlapali a ukopali jednoho zavřeného řezníka. A spousta podobných brutálních scén je součá postav i děje románu. Nelze pak říci, že Haškův román je prostě jen humoristický. *========================================================================================= * Ostatně velká část toho románu by nebyla směšná, nebýt napsaná tím způsobem, jakým to Ha *========================================================================================= Zde bychom asi museli uvažovat i o roli smíchu. Smát se můžeme různým způsobem – od posměš přes spontánní chechot, po osvobozující smích či smích provázený prozřením či nějakým pozn jak se člověk směje a co znamenají, jsou různé. *========================================================================================= * Pak taky smích jako vyrovnávání se s absurditou. *========================================================================================= A taky s hrůzou. Smích jako určitý způsob poznání i odpoutání se. Mohli bychom o tom přemý způsobem. Že smích není jenom odpovědí na nějakou bezprostřední triviální taškařici, jen c chápat smích také jako projev určitého typu poznání, prohlédnutí a reflexe. Ale na to jsou *========================================================================================= * Osudy do určité míry jdou proti zaznamenávání velkých dějin. Lze říci, že zaznamenávají být hodné zaznamenání? *========================================================================================= Ano, vyrovnávání se s velkými dějinami, proti kterým stojí jedinec, jehož počiny a trampot perspektivy velkých dějin hodny zaznamenávání. Tady je ale důležité, že Hašek předvedl ono jeho perspektivu právě v kontextu nároků velkých dějin, a že patrně právě z tohoto spojení pozoruhodného. Pro srovnání můžeme číst celou řadu pamětí účastníků první světové války a skládat krásné příběhy, ale patrně by se nestaly součástí světové literatury, jako se stal Hašek nějakým šťastným způsobem předvedl střet jedince v jeho jedinečném a nevypočitatelné totalizujícím pohybem různě formované ideje velkých dějin. Když se na to budeme dívat v té možná pak bude srozumitelné, proč se právě Haškův román stal součástí světové literatury. romány Milana Kundery a stejně jako Hrabalovy texty. Podle mě každý z nich jiným způsobem totéž. *========================================================================================= * U Kundery, možná i u Hrabala, je nějak obecně ve známosti, že jsou to interpretačně náro se ale ukazuje, že za nimi v tomto Hašek nezaostává. *========================================================================================= Jako by to byly tři odlišné způsoby vyrovnávání se s tímtéž. Na jedné straně je to zakouše individuální konečné a emocemi zmítané existence a vůči tomu stojí nějaké nadindividuální můžou mít různé podoby – dějiny, mobilizace a válka, ideologie, lid, příslušnost ke straně apod. Každý z nich se s tím po svém způsobu vyrovnává, a v tom jsou jejich díla také stále jsou to rozdílné způsoby, je pak obtížné je nějak jednoduše srovnávat a převádět na sebe, haškovské prvky můžeme najít jak u Kundery, tak i u Hrabala. Osobně však asi za interpreta považuji texty Bohumila Hrabala. *========================================================================================= * Lze říct, že Švejk má nezanedbatelný vliv na vytváření české identity. Možná je to i tot které je důležité. *========================================================================================= Když se to vezme takto, jako určitý způsob vyrovnávání se s nárokem velkých dějin, tak to širokou škálu různých úvah. Bezprostředně se mi nabízí říct, že potom by se to už netýkalo identity češství, ale třeba středoevropanství. To bylo krásně vidět i na konferenci, ktero pořádali, když francouzský překladatel Osudů Benoit Meunier řekl, že poměrně zásadním prob Švejkovi ve Francii je, že nemají zkušenost porobeného národa, resp. národa, který si muse místo a vůbec právo na svébytnou existenci v rámci nějaké vládnoucí mocnosti. A to je zkuš střední Evropy. Takto chápané vyrovnávání se by tedy byl motiv společný pro středoevropský to zase jenom část Švejka, určitá vrstva, neboť tento román se čte i v zemích, kde tuto zk takže v něm musí být také cosi, co přesahuje horizont střední Evropy.Co se pak týče „češst s těmi ustavenými schématy, o kterých jsem již mluvil. Myslím, že ty dohady o tom, jestli „národ Švejků“, je jedno velké a táhlé nedorozumění, které už ani nevidí, odkud vyvěrá. *========================================================================================= * Tedy i proto je potřeba se k tomu románu vrátit a číst ho. *========================================================================================= Ano. A je pozoruhodné, že Švejk je populární třeba v Polsku nebo v Maďarsku, kde si přitom zda jsou „národem Švejků“. Spíše než rozhodnutí té otázky, vypovídá cosi o naší národní id potřeba klást takovouto otázku. V této souvislosti se také ukazuje, že společným znakem velkých českých spisovatelů, které jmenoval, je to, že – ačkoli se stali součástí světové literatury – jsou ve své rodné zemi ambivalentně, což o povaze češství prozrazuje opět mnohem více, než rozhodnutí otázky, zda Švejků. *========================================================================================= * Ta ambivalence se možná promítá i do přijímání Haškovy tvorby mimo Švejka. Na konferenci nemáme úplný kánon jeho díla. *========================================================================================= Zřejmě by bez Švejka předchozí Haškova tvorba zapadla, jako zapadla tvorba řady jeho souča povídky obsahují různorodou škálu témat, kde můžeme vidět například doslova etnologické či črty z cest po Slovensku, Haliči, Uhrách nebo Balkánu. Přitom nejde jen o pouhý popis kult národnostních či místních svérázů, ale vždycky je do toho zakomponováno i nějaké vtipné vy přivozuje i určitý nadhled nad tou záplavou rozdílností a podivností. Dalšími silnými tema je maloměstské prostředí, oblast politiky a tak dále. Série s názvem Dějiny strany mírného zákona je jedno z předznamenání toho, co pak Hašek rozvinul ve Švejkovi. A ano, chybí ucelené a kriticky zrevidované vydání Haškových textů. To ani po sto letech n bychom museli asi zabrousit k tomu, jak je dnes koncipována podpora badatelské práce v obl věd. V prostředí krátkodobých grantů se nemůže udělat takhle velká věc, jako je kritická e tisíci dvě stě textů. To za tři roky prostě udělat nejde. *========================================================================================= * Ale amatérská obliba Haškova díla je značná. Jaké má podoby? *========================================================================================= Tím, že se zabývám Haškem nejen odborně, ale i jako amatér, tedy milovník, setkávám se i s které k sobě zvláště přitahuje Haškovo poslední místo působení – Lipnice nad Sázavou. Je p sledovat, že k Jaroslavu Haškovi a k jeho dílu se koncentrují různá společenství a nadšene z Čech i ze zahraničí. Jde o jakousi návaznost na Haškovo mimoliterární bohémské působení. spolků byla inspirována knihami již zesnulého Radko Pytlíka, dnes se setkávají i přes spis Richarda Haška. Zde by se nabízelo téma pro antropologa nebo orálního historika zmapovat působení a motiva společenství, tím spíše, že jsou z různých národnostních okruhů. Nešlo by o bádání ohledně Haška a jeho textů, nýbrž ohledně mimoliterární haškovské tradice. Něco podobného, nicméně v menší míře, můžeme vidět i u Hrabala, avšak u Haškova odkazu je silnější fenomén. Povaha těchto společenství se pohybuje na široké škále, kdy na jedné str takové pivní-recesistické akce, na straně druhé však můžeme vidět lidi, jako jsou napříkla nsi [ URL "https://honsi.org/svejk/"] nebo Jaroslav Šerák [ URL "https://www.svejkmuseum.c byť jako amatéři vykonali vedle svých zaměstnání obrovský badatelský kus práce, v rámci ní třeba vojenské a literární archivy, a to nejen v Čechách. Uprostřed té škály pak najdeme s se přičiňují o různé kulturní počiny, jako je například instalace soch či pamětních desek konferencí či různých vzpomínkových akcí. Tato živá mimoliterární haškovská tradice by jis probádání a mohla by se třeba pro někoho z naší fakulty stát zajímavým tématem. 7. 8. 2023