Kateřina Kolářová: Nová generace vnímá jinakost jako téma, které by společnost měla ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Na konci září v Berlíně proběhla mezinárodní letní škola Disability, participation and act politics of knowledge building and networking across Europe. Jednou z organizátorského a p iniciátorského týmu byla Kateřina Kolářová [ URL "https://gender.fhs.cuni.cz/KGS-17.html"] dlouhá léta působí v programu Genderová studia [ URL "https://gender.fhs.cuni.cz/KGS-1.htm sociologie FHS [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS-2497.html"] . Letní školu organizační tým př důrazem, aby byla co nejpřístupnější a nabízela co nejvíc perspektiv. V čem tento přístup jsou jeho přínosy? A proč roste zájem o disability studies? Foto: Ondřej Trojan Jak letní škola Disability, participation and activism vznikla? V čem vidíte její hlavní p Celé to začalo rozhovory mezi Robertem Stockem z Humboldtovy univerzity v Berlíně, Magdale z Jagellonské univerzity v Krakově a mnou. My všichni pracujeme v oboru disability studies jiným zaměřením, jinými tématy: Robert se věnuje disability studies ve vztahu k ekologické a širšímu kontextu kulturní historie a ekologie, částečně tam směřuji nyní i já svými nový Magdalena studuje média a technologie a napsala velmi zajímavé knihy například o tom, jaký komunita neslyšících pracovala s televizí. Chtěli jsme využít možnosti nabízené programem připravit takové pole, které by kombinovalo mezinárodní spolupráci nejenom naši, jakožto v respektive vědkyň a pedagožek, ale vytvořilo i prostor pro potkávání se studujících napříč zkušenosti vím, že takovou mezinárodní spolupráci studující mají opravdu rádi a vyhledávaj něco, co do studia vnáší jinou perspektivu. Zároveň díky takovému poli šlo do kurikula vtá která jinak nemají systematické pokrytí. V evropském kontextu jsou disability studies jako relativně málo zastoupené, přitom ale víme, že studující ta témata chtějí, vyhledávají je, závěrečné práce, ale nemají systematickou, strukturální podporu. To vše jsme chtěli nabídn dlouho diskutovali, zda letní školu nechat otevřenou pro všechny úrovně studia a rozhodli co nejinkluzivnější podobu, program a požadavky tedy odpovídaly i pokročilejšímu bakalářsk Myslím si, že to bylo dobré rozhodnutí, dosáhli jsme určité různorodosti. Důležité je i zm využili možností nabízených Erasmem+ a speciálně pozvali studující znevýhodněné ableistick a koncepty zdraví a způsobilosti. Bylo zde vícero lidí, kteří měli vlastní zkušenost se zn „postižením.“ Často se jednalo o takzvaná neviditelná postižení, znevýhodnění nebylo vždy senzorické. Už call na letní školu jsme sepisovali tak, aby promluvil k těmto studujícím, že s nimi počítáme. Podařilo se Vám poskytnout studentům a studentkám zamýšlené pole mezinárodního dialogu? Ano, myslím si, že ano. Letní školu jsme koncipovali jako víceletý projekt a stálo nás to stavěli jsme ji na zelené louce. Nakonec se na celé akci podílelo šest univerzit, což je o Proto doufám, že bude pokračovat v dalších letech. Pokud se vše podaří, bude se odehrávat další ročník opět v Berlíně? Pravděpodobně ne. Plánujeme, že se lokace budou měnit. Při organizaci je potřeba myslet i jejich praktické uvažování, aby to bylo opravdu inkluzivní a bezbariérové i z pohledu soci a dalších forem znevýhodnění. Berlín je přeci jenom dost nákladná lokace. Letní škola vznikla ve spolupráci šesti evropských univerzit z Německa, Česka, Polska, Švé univerzit z Portugalska. To není málo – jak se to podařilo? Přemýšleli jsme, jak to partnerství postavit. Pro nás, zakládající tři – Roberta, Magdalen důležité, abychom uvědoměle pracovali s různými mocenskými dynamikami a nerovnostmi. Dbali měli zastoupení postsocialistického prostoru. Chtěli jsme taky reflektovat pomyslnou osu V a zároveň globální Sever - globální Jih. Právě přes portugalské univerzity přišli studujíc Brazílie a dalších oblastí globálního Jihu, což bylo velmi přínosné. Navýšila se nám zkuše rozsah chápání toho, jaká témata lze v rámci disability studies otevírat. Letní škola proběhla ve dvou modulech: jeden online už v červenci a pak druhý prezenčně bě Berlíně. Jaká byla náplň těchto dvou částí a proč jste zvolili zrovna takový formát? V tom jsme neměli úplnou svobodu, je to předepsaný formát Erasmu+ Blended Intensive Progra určitá část pedagogické aktivity má proběhnout online a další část osobně. Ty dva online d pro nás byly důležité – nejenže jsme se představili a předpřipravili půdu pro osobní spolu třídě, ale poskytli jsme studentům i krátké texty ke čtení a měli jsme autorské přednášky které představovaly jednotlivé moduly a jejich tematická zaměření. Je důležité říct, že le rozdělená do třech tematických modulů, do kterých se pak studující sami rozdělili na zákla přednášek: historie „postižení“, kultura a média, politika a aktivismus. Například v našem modulu jsme se zaměřili na postkoloniální a postsocialistickou historii a snažili jsme se nahlédnout na západní kánon, který se v disability studies vytváří. Kromě pedagogických ak vystavit studující i působení umělců a umělkyň, aktivistů a aktivistek a jiných zdrojů mim sféru. Letní škola tak zahrnovala například vedle zvaných přednášek a performancí i koment berlínského muzea, kde jsme se zaměřili právě na to, jakým způsobem kurátoři a kurátorky p institucí a snaží se, aby jejich expozice byly co nepřístupnější. Měli jsme výbornou, velm prohlídku a bavili jsme se, jaké komplikace mohou nastat při vytváření co nejinkluzivnější myslím si, bylo dalším velkým přínosem letní školy, její zasazení do konkrétního sociálníh kontextu. Co jste si z ní odnesla sama pro sebe? Co jste si užila nejvíc? Já moc ráda vstupuji do mezinárodních pedagogických zón. Pro mě jako vyučující je to velmi protože ta témata se diskutují jinak, je potřeba s nimi jinak pracovat. Pomůže vám to krit svoje vlastní předpoklady o různých konceptech, se kterými pracujete. Taky jsem v Berlíně když jsem dělala doktorát. Bylo pro mě zajímavé se do města vrátit po dvaceti letech a zaž vidět, jak se proměňuje. V neposlední řadě bylo dobré uvědomit si, v čem spočívají problém při vstupování do mezinárodních programů. Musím vyjádřit obrovský shout-out našemu zahrani a hlavně paní Lukešové, spolupráce s ní byla opravdu hladká a produktivní. Za to našemu za oddělení moc děkuji. Podíleli se se mnou také na výběru studentů z naší fakulty. Myslím si ten nejsložitější a nejpečlivější výběr studujících, protože v Praze se jich přihlásilo zd Byl pro Vás tento zájem nečekaný? Jaké příčiny za tím vidíte? A z jakých oborů se studujíc hlásili? Musím říct, že jsme velkým zájmem byli překvapeni. Zahraniční oddělení usoudilo, že vzhled přihlášených lidí bude spravedlivé navýšit počty vybraných studujících. Proto nás nakonec místo čtyř se letní školy účastnilo šest studujících. Dostali jsme přihlášky napříč obory, zúčastnili studující z anglického bakaláře [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHSENG-524.html"] , společnosti [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS-1547.html"] a z českého a anglického programu G Za velkým zájmem vidím kombinaci několika důvodů: v první řadě je to téma, po kterém je hl studujících vnímá disability studies jako obor, který by měl být v kurikulu zastoupen a kt společnost měla věnovat. Soudě z rozhovorů s účastníky letní školy, mnozí buď sami zažívaj na svých přátelích nějaká znevýhodnění během studia, ať už se to týká podmínek studia nebo prostoru, proto jsou k těmto tématům velmi citliví. Jako další příčinu vidím časovou kompa když studující odvedou práci srovnatelnou s účastí v jiném akreditovaném kurzu) a koneckon není úplně nezajímavá lokace. A největším faktorem je ta mezinárodní spolupráce. Pokud vím, v České republice zatím nemají disability studies ukotvení a vyskytují se ojedi izolovaných kurzů nebo dokonce jen jejích částí. Kde a v jaké podobě se můžeme v České rep disability studies setkat? Jak se jim věnujeme u nás na FHS? Když se podíváte na oficiální akreditace, nenajdete tu akreditovaný studijní program v dis a to i přesto, že v zahraničí je jich relativně dost. Jsou tam i odborné organizace, a to nebo Skandinávii – právě Magdalena Zdrodowska z Jagellonské univerzity, jedna ze tří inici školy, vede velký mezinárodní program, který se snaží situovat a kontextualizovat disabili speciálně pak dynamiku znevýhodnění ve východoevropském postsocialistickém prostoru. Insti zakotvení se tady sice objevuje, ale zatím se nepromítá do studijních programů a kurikul. vlastní časopis, ani organizace. Na druhou stranu i v rámci FHS kromě mě se DS věnují týmy Hradcovy a Michala Synka na Katedře aplikovaných sociálních věd. Chci říct, že to nejsem j programu Genderová studia na Katedře sociologie, kdo se oborem zabývá. FHS je v tomto smys situovaná – máme kritickou masu lidí, kteří se těm tématům věnují výzkumně i pedagogicky. že by ten obor úplně začínal, ale má svůj postupný vývoj. Podle mě je důležité, že disabil nespadají nutně a jenom do kontextu sociální práce, pomáhajících profesí nebo dokonce do r věd. Pro mě je důležité o jinakosti přemýšlet jako o analytické kategorii, speciálně pak v a sociálních vědách, která není navázaná na zdravotní stav nebo jakých úspěchů dosahujete inteligence. Zahlédla jsem, že v listopadu probíhá týdenní mezinárodni workshop s kolegou z Univerzity Washingtona. O jaký workshop jde? Začal ve čtvrtek 2. listopadu v rámci předmětu Queer Cinema in Transnational Perspective [ is.cuni.cz/studium/eng/predmety/index.php?do=predmet&kod=YMGS644"] a s kolegou Robertem Mc už od roku 2008. K našemu oboustrannému překvapení nám to pořád stojí za to, přestože je t logistická práce pro kolegu a velká zodpovědnost – přiváží s sebou přes dvacet studujících v součtu víc než padesát. Workshop probíhá ve spolupráci s filmovým festivalem Mezipatra [ www.mezipatra.cz/"] , jeho součástí je tedy návštěva Mezipater a společná kritická reflexe stávat se účastníkem festivalu věnovanému queer filmu. Potkáváme se ve velmi namíchaném, t kontextu, naše zkušenosti jsou různé a je to čím dál bohatší, za ta léta jsme opravdu naro kontextů studujících je hrozně zajímavá a důležitá právě proto, že diskutujeme o procesech jakým způsobem a jaká témata se stávají dominantními nebo o politice identit v mezinárodní Své dojmy z letní školy v Berlíně nám byla ochotná sdělit nejenom Kateřina Kolářová. Zepta i studujících z FHS, proč se na letní školu přihlásili, jaká byla jejich očekávání a co se události líbilo nejvíc. Ema Švingerová, 2. ročník Genderových studií: „Doufala jsem, že se dozvím víc o propojení konceptů nejen v jiných akademických disciplínách, ale i v kultuře, historii nebo médiích, splnilo. Celý program jsem si moc užila, dozvěděla jsem se spoustu věcí užitečných i pro m akademické směřování, a poznala jsem hrozně zajímavé lidi s podobnými zájmy, ať už vyučují z jiných univerzit, což bylo velmi přínosné. Bylo skvělé vyzkoušet si i studium v angličti vyhovovala doba programu: pět dní bylo akorát i co se týče mých časových kapacit, takže za nápad!“ Alžběta Fialová, 2. ročník Studia občanské společnosti: „Na kurz jsem se přihlásila, proto jeho téma a taky jsem nikdy nechtěla odjet na Erasmus na celý semestr, takže mi to přišlo nabídka, zúčastnit se Erasmu+ v této délce. Očekávání jsem asi neměla skoro žádná, těšila pro mě bylo zčásti nové, takže jsem se asi trochu obávala, abych nebyla úplně mimo, ale do pro přípravu. A nakonec se ukázalo, že téma bylo částečně nové pro většinu účastníků, bylo dozvědět se víc a sdílet s ostatními vlastní zkušenosti. Na vyučujících bylo znát, že jsou opravdu ponořeni a mají co předat, v mnoha případech i interaktivní formou. Celý kurz byl pestrý a obohacující. Nejvíce asi oceňuji to, že se sešla velmi různorodá skupina lidí s r věc, takže probíhaly velmi podnětné diskuze. Taky se mi líbilo, že cílem nebylo nadrtit se a poté předvést, že jsme si je opravdu zapamatovali, ale rozšířit si obzory, poznat nové v nad nimi a třeba je i nějakým způsobem zařadit do akademického nebo i běžného života. Urči mezinárodní letní školu doporučila i ostatním, ať už na stejné téma nebo i na nějaké další Pro FHS zpracovala Alena Ivanova, studentka magisterského programu Elektronická kultura a