Michal Novotný: FHS přeju, aby byla pořád trochu punk ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** K výročí třiceti let Studia humanitní vzdělanosti [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS-3104.html se vypravili přes řeku do Veletržního paláce za naším absolventem Michalem Novotným [ URL www.ngprague.cz/o-nas/lide/26/mgr-michal-novotny"] , kurátorem a ředitelem sbírky umění po Národní galerii. Na FHS vystudoval bakalářské a pak i magisterské studium se zaměřením na antropologii. Foto: Ondřej Trojan Jak se z absolventa Fakulty humanitních studií, který se v bakalářce věnoval sociologii a stane během dvou let ředitel Centra pro současné umění FUTURA, úspěšný kurátor a později i sbírek NG? Médiím jsem se věnoval, protože už během bakalářského studia jsem pracoval v Mladé frontě redaktor. Asi stejně jako dnešní studenti jsem dal na pochyby rodiny, co s tím vzděláním b podlehl jsem představě, že být novinář s úvazkem je správná cesta. Jenže jak jsem zjistil frontě, nebyla to cesta pro mě, a tak jsem se rozhodl věnovat tomu, co mě zajímá, a to je Jak jste se k umění dostal? Když jsem se v osmnácti, devatenácti rozhodoval, co dál, nebyl jsem nijak oborově vyhraněn málokdo. Zajímala mě filosofie, literatura, filmy… Obecně kultura a humanitní vědy. I prot Studium humanitní vzdělanosti a vyhovuje mi i zpětně, protože to, co dělám dnes, vyžaduje Má cesta umění začala anekdoticky – zamiloval jsem se do jedné umělkyně. Ona mě k němu při jsem ale absolvoval některé umělecké kurzy, hlavně s pány Svobodou [ URL "https://bakalar. SHV-177.html"] a Vančátem [ URL "https://bakalar.fhs.cuni.cz/SHV-178.html"] , takže kontak měl už tehdy, i když jsem ho přímo nestudoval. K té dnešní práci – co vlastně dělá ředitel sbírky umění? Z osmdesáti procent, bohužel, management. Ve zbývajících dvaceti procentech času a po veče programu, který ale stejně musí „politicky“ prosadit. To je samozřejmě nadsázka, na staros koncepci, akviziční politiku, tedy rozšiřování sbírek. A vedu několik lidí, se kterými se co děláme, mělo strukturu a smysl. Zmínil jste, že bakalářské studium na naší fakultě hodnotíte jako přínosné pro svou práci projektech působíte i jako kurátor, vnímáte díky Studiu humanitní vzdělanosti umění jinak? perspektivu? Určitě! Naprosto zásadně. Chci k tomu ale říct, že většina osobností v oboru kurátorství, posledních, řekněme, padesáti letech (dřív kurátoři ani neexistovali) něco dokázali, jsou oborů. Na umění se musí koukat i z jiného hlediska než čistě kunsthistorického. Například otevřená stálá expozice Konec černobílé doby je zásadně ovlivněná antropologickým uvažován Nedíváme se na něj jen jako na estetický fenomén, přemýšlíme, jakou roli hraje v politice, nebo i z materiálového hlediska – rozpadá se, přestože se jej muzea snaží zachovat. Vyčlen určitý materiál – sbírku Národní galerie –, ten zkoumáme, a to je práce spíš antropologick historická. Kunsthistorie se zabývá více historií obecně než nějakým vypovídajícím vzorkem Hodně mě ovšem ovlivnila i filosofie, ta je, myslím, zásadní pro kulturu a umění jakožto v věda, která vám může pomoct se orientovat. A k umění má blízko, to také nemá žádný přímý, je to nejvšeobecnější uvažování. Jen filosofie používá jazyk a umění výtvarno. Michal Novotný v rozhovoru s Martinou Plass, foto: Ondřej Trojan Krom disciplíny, která vás ovlivnila, vzpomenete si i na oblíbeného vyučujícího, knihu, př nějak nasměrovali? Vzpomínám si na všechny, kdo mě učili. Hned ze začátku na docenta Benyovszkého [ URL "http bakalar.fhs.cuni.cz/SHV-163.html"] a propedeutiku, kde jsme byli všichni vyjevení z rozdíl a jsoucnem. Samozřejmě i na docenta Pince [ URL "https://bakalar.fhs.cuni.cz/SHV-166.html" Sokola [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS-1554.html"] a další výrazné osobnosti fakulty. Ale p vzpomínám na to, jak bylo studium na začátku překvapivé. A myslím, že je to tak pro mladé jsme si to v nějakém ohledu představovali jinak. Čím vás překvapilo? Už třeba jenom tím, že knížky, které napsal profesor Sokol, byly srozumitelné (smích), na zmíněné propedeutiky, což považuju za důležité. Jsou napsané tak obecně a člověka drží, ab detailech a jednotlivostech. Co ještě jste si z fakulty odnesl kromě tohohle překvapení a nových pohledů? Nevím, jestli je to tak pořád, ale tehdy mě bavilo, že spousta přednášek byla „avantgardní znají proslavené papoušky [ URL "https://is.cuni.cz/studium/predmety/index.php?do=predmet& jsem chodil například na výborný seminář o rozhovorech. Bylo skvělé potkávat se s lidmi, k z dnešního pohledu, něčemu niche, ale jsou nadšení a věří tomu. Žijí v jakémsi specifickém mimochodem taky velmi podobné umění. V porovnání s jinými školami, které jsem studoval, byla v rámci Studia humanitní vzdělanos volnost, ať už v nabídce předmětů nebo i v pojetí výtvarného vzdělávání. Vzpomínám si na k v rámci kterého jsme jeli na soustředění, kde jsme sypali čočku mezi kamínky a tím jsme sa instalace. Z hlediska edukace to bylo úžasné, čočka se podobala oblázkům, člověk sledoval, vytvářením vlastně děje. Považuju to za výborný způsob, jak umění lidem přiblížit. Podobně jako niche vědy se musí i umění dělat s nadšením, asi se nedá počítat s tím, že na výrazně zbohatne. Jistě jsou bezpečnější cesty, jak se zajistit. Ale pro mě to není otázka volby, já jsem si pracovat jako redaktor a zjistil jsem, že to nemůžu dělat, nemůžu se věnovat tomu, co mě n co je člověk ochoten dát tomu, co mu dává smysl. Když na svůj zájem myslíte ve dne v noci, tak nespravedlivé místo, abyste si nevydělali na chleba. V umění a možná i té filosofii si nevybírá, lidé, co se jim věnují, by možná ani nic jiného dělat nemohli. Umění se v dnešním světě musí obhajovat, přestože je, i kdyby jen v podobě umělců a umělky dělat umění, součástí společnosti. Jaký má pro vás a podle vás význam? Musíme začít tím, co je vůbec umění. Zase podobně jako filosofie je to zviditelnění něčeho co se nedá zviditelnit jinak než výtvarně. A pro mě i spoustu lidí, kteří se mu věnují, je rastr, který úplně přepisuje realitu. Existuje koncept umění jako náboženství, jako možnos který víru ztratil. V dnešní moderní době, kdy se hodnoty postupně rozmělňují, může – podo – nabídnout hlubší smysl, něco, co vás naplňuje i mimo materiální odměnu. A to se netýká j Národní galerii je spousta zaměstnanců, kteří s uměním nepracují přímo, ale ten smysl jim Michal Novotný, foto: Ondřej Trojan V několika svých projektech pojímáte umění ne jako náboženství, ale jako politikum. Temati členství ČR v Evropské unii, osobní identitu nebo i klimatickou krizi. To je Fakultě human dost blízké. Celou svou prací se snažím dekonstruovat představu nějaké autonomní vnitřní kvality, to so klasickou antropologickou studií. Snažím se ukázat, že umění není jenom dobré nebo špatné, vnímáme, je zásadně ovlivněné ekonomickými, politickými a společenskými kontexty. Samozřej v transcendenci umění, nechci říct, že je jen kulturní konstrukt, ale určitá jeho část vyk A mě z antropologického pohledu zajímá, jak se to stalo. Jak se stalo, že se abstraktní um důležitým? To je přece docela neočekávané, spousta lidí totiž řekne, že by to namalovali t Pochopitelně nejsem sám, kdo se tomu věnuje. Kurátoři se hodně zabývali abstraktním uměním které zapadalo do rétoriky rozděleného světa. Ale mě zajímá, co s ním teď. A neměla na to ale i v čem jsem vyrůstal a v čem žili naši rodiče a prarodiče. V Praze už stopy rozdělené nenajdete, nevidíte. Není to jako v 90. letech, kdy jste přejeli hranice a skutečně jste b světě. Ale je to pořád v nás, my jsme tu skutečnost kamsi zatlačili a já bych byl rád, kdy poučili. Už nemusíme dokazovat, že patříme na Západ, ale měli bychom se zamýšlet nad tím, s rozděleným světem využít než se pořád snažit někomu připodobnit. A to souvisí i s tím, j mít dnes umění. Ve světě, který už rozdělený není. Jak zacházet s otázkami, které jsou pří umění, kde teď velmi rezonuje třeba téma identit. My ale prostě nemůžeme vzít teorie, kter naprosto jiném kontextu – anglosaském a americkém – a začít je aplikovat. Jde spíš o to pr nimi můžeme pracovat tady. Částečně jste odpověděl na mojí další otázku – proč zrovna moderní a současné umění? Proč například baroku? Je přece zázračné zabývat se něčím, co ještě není uchopené, a být tím, kdo se to snaží uch a pokoušet se vidět obrysy má své kouzlo. A s tím souvisí i možnost setkat se s danými umě „mrtvolami“, ale s živými lidmi, kteří jsou složití, komplexní a zároveň úžasní. Velká čás která možná není tolik vidět, ale týká se téměř všech samostatných výstav, spočívá v práci kterými nemusí být jednoduché pracovat. Mají totiž výrazný pohled na svět a na svou práci ji otevřít těm, kdo do ní vhled nemají. S tím jde ruku v ruce i práce s prostorem, kurátor je takový právník nebo možná sofista, k najít to nejlepší pro obhajobu díla, v pozitivním slova smyslu. Ukazuje ho totiž v nejlepš Když jste nastupoval do bakalářského studia na FHS, slavilo zrovna jednu dekádu od svého v něho uplynulo třicet let. Co byste fakultě k takovému výročí popřál? Aby zůstala věčně mladá a udržela si svěžest a odvahu, která se s mládím pojí. Když jsem s byla to trochu zvláštní fakulta rozmístěná na několika, někdy zvláštních, pracovištích (tř školce – pozn. red.) a plná zajímavých a přitom netypických lidí, co nebyli kovaní akademi akademickém prostředí. Takže FHS přeju, aby taková zůstala, dál nabízela v univerzitním re a možnosti, zkrátka, aby byla pořád trochu punk. Martina Plass, 30. října 2023