Martin C. Putna a Petr Wohlmuth: Gargantua je pro všechny, kdo si chtějí komplikovat pře ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** V Božské lahvici cinkají sklenice, voní hlívová dršťková polévka a podnik naplňují rozjaře bavícího se davu porůznu vykukují pseudorenesanční kloboučky. U dřevěných stolků se listuj oranžovým hřbetem. K rozhovoru jsme se uchýlili do knižního skladu, trochu stranou od hluk uskupení Cibulská Theléma uvedlo na začátku ledna v Božské lahvici nový překlad slovutného románu Gargantua od (padlého) humanisty Françoise Rabelaise. Všechny přítomné „kaliče“ i d renesanční hudba, parodie na Michnovu Loutnu českou a čtení z kapitoly o nejlepším řitivyt ještě roztodivné kostýmy a ten, kdo ještě nezná Cibulskou Thelému, může koukat jak bageta pokládat mírně šokované otázky. Petr Wohlmuth a Martin C. Putna během uvedení Gargantuy, foto: Ondřej Trojan Alena Ivanova: To myslíte vážně? Martin C. Putna: Já vždycky myslím všechno absolutně vážně a zároveň si ze všeho dělám abs Petr Wohlmuth: Jasně, že je to vážně. Je to taková zvláštní, osvobozující vážnost, která v hranice běžného akademického, knihy produkujícího provozu. Martina Josefina Plass: Gargantua je věnovaný alkáčům, ale zajímá dnešní alkáče pět set le Nedají si radši zelenou? Nepustí si raději Netflix? MCP: Ti alkáči, které Gargantua nezajímá, nezajímají mě. PW: My jsme se, slovy komentářů i překladu samotného, vymezili proti takzvané buchtinovské Gargantuy. Mně tedy zajímají ti lidé, co si dají práci a uvedou se do kontextu té srandy a Rabelais psal. Samozřejmě, že pustit si Netflix je mnohem jednodušší, ale Rabelais je mnoh si třebas, že jsem beznadějně kulturně konzervativní, ale stokrát radši Gargantuu než jeno MCP: Klidně i hůř! Je to kniha elitní a pro elity, bachtinovská teze o lidové kultuře je b není kniha pro lid. Napsal ji elitní spisovatel pro elitní čtenáře a jistě se dá smát i ob ale hovna jsou jen povrch, jde jen o několik počátečních kapitol a jádrem je ve skutečnost velmi smutná meditace o společnosti, církvi, armádě, univerzitě… A v tom je strašně součas MJP: Co může říct k dnešku už víme. Pro koho je dnes ale určená? MCP: Pro všechny, kdo jsou ochotní si komplikovat svoji představu o světě. PW: Pro všechny, kdo nejsou spokojeni se statutem quo. Pro každého, kdo přijde na univerzi semestru zjistí, že je trochu v továrně na kredity a řekne si – čekal jsem něco víc, a zač ven z tohoto mírně technicistního provozu. Gargantua jednu cestu nabízí. Jednu z mnoha. AI: A co mladší čtenářstvo? V maturitní četbě se běžně vyskytuje světová beletrie stará ně Myslíte si, že by se Gargantua mohl stát její součástí? A že by studující ocenili rozšířen které nabízí? MCP: To není špatná myšlenka! PW: Nedávno jsem zjistil, a velmi mě to potěšilo, že na mnoha školách je už v maturitním k Takže na mnoha českých středních školách musíte přečíst Šamana, abyste udělali maturitu z to jsem si řekl: jo! Není všechno v.... A teď to bude znít neskromně, ale pokud by se někd Gargantua do kánonu, tak sláva! MJP: Když už jsme u toho - je sprostší Gargantua, nebo dnešní mládež? MCP: Je rozdíl mezi vulgarismem a vulgaritou. Gargantua pracuje s vulgarismy. Někteří lidé vulgární, i když řeknou jen „dobrý večer“. MJP: Nejen na vymýšlení sprosťáren se nový překlad vyřádil, čtenáři a čtenářky v něm naraz novotvarů, ať už jsou to kakalérové, moudíšička a jiné. Na jaký novotvar jste pyšní nejvíc PW: Novotvary jsou nesmírně radostná novina knihy. Mě na střední ještě mučili pozdně socia kánonem, takže nejvíc oceňuju „Stanislava Kostku Ňoumana a jeho Knihu lesů, vod a sraní“. MCP: Což vymyslel Ondřej Macl [ URL "http://ondrejmacl.cz/sample-page/"] , to je maclovina vymyslel moc novotvarů, abych vybral jeden...  Namátkou ale šmidrokokotiny nebo přimrdková označení pro těhotenský sex. Martin C. Putna s novým překladem, foto: Ondřej Trojan MJP: Je, nejen těmito skvosty, Gargantua příspěvek do české národní sprostomluvy? MCP: Přesně tak je to myšleno! Náš překlad obsahuje spoustu neologismů, které se doufám za MJP: U neologismů novoty překladu nekončí. Děj Gargantuy je přesazený do jižních Čech. Neb naštvaných Moraváků, když je kniha o chlastání zasazená v Čechách? PW: Bylo už načase vymanit se z představy, že hantec je zdroj vší legrace. MJP: Hantec je betelný! PW: Hantec je betelný, ale je třeba posunout se dál. A jižní Čechy do překladu nějak samy MCP: Mělo to i další důvody. Já jsem z jižních Čech a je odtamtud i Jihočeská Theléma, prv tým byli Jihočeši, ačkoli sídlili v Praze. Má to i třetí důvod – v jedné z prvních kapitol heraldickými barvami, modrou a bílou. A to jsou barvy Schwarzenbergů, neoficiálních vládců Krásně do sebe všechno zapadlo, včetně nádherného schwarzenberského rodového hesla Nil nis je dvojznačné. Znamená Nic, než co je správné, ale Schwarzenbergové sami jej s velkou vášn Nic než prdel. PW: Prostě osud. Nemohli jsme jinak. Sedlo si to příslovečně jak prdel na hrnec. Foto: Ondřej Trojan MJP: Překlad Jihočeské Thelémy tím Cibulským nemizí. Jaký je jeho význam a Jihočeské Thelé MCP: Tehdy byl význam téměř revoluční. Na začátku 19. století neměla čeština s tímto typem a v rámci pozdního českého obrození trvala touha po české renesanci a snaha ukázat, že jsm měli, třeba v postavách Petra Voka nebo Kryštofa Haranta. To se projevilo i v překladu Jih který „nemluví“ jazykem počátku 20. století, ale jazykem archaizovaným. Oni se snaží vytvo češtinu, kterou jsme skoro neměli, což je sice zajímavý jazykový pokus, ale už v době, kdy činí vědomá archaizace překlad skoro nečitelným. PW: Je to tak. Čeština v původním překladu má ve spoustě ohledů blíž k češtině bechyňských register než k soudobé češtině počátku 20. století. MCP: Teď mě napadlo, že si k tomu mohli přizvat Haška. Krásná kontrafaktuální historie – P přizve k Jihočeské Thelémě Jaroslava Haška, zaplatí mu chlast a on jim Gargantuu převede j jinam. PW: Což je varianta, která skutečně vznikla, my jsme ji našli v archivu a teď ji sprostě v překlad. AI: Neměla by v Jihočeském kraji vzniknout nějaká gargantuovská nebo thelémovská poutní mí MCP: Mohli bychom je vymyslet. Problém ale je, že v originále jsou jmenované desítky franc a jediná, o které se téměř mlčí, je Rabelaisovo rodiště čili Devini?re. Kde je nyní rabela kolem turistické rabelaisovské stezky… Ale zamlčuje místo, okolo kterého se všechno děje. takového uděláme těžko. PW: Tady by ani nemělo smysl pouštět se do velkolepých projektů, stačilo by gargantuovsko- poutní místo v podobě pozlaceného hajzlu pod širým nebem na vrcholu hory. AI: Kdo je opatem nebo abatyší Cibulské Thelémy? MCP: Nemá opata. Já jsem jen hostitel. PW: Máme neoficiálního scholarchu (významně pohlédne směrem k MCP), což je čestný titul. F principu kvazi-anarchistické intelektuální komuny – společenství lidí, kteří se k sobě cho rovní. Teď to bude znít nabubřele, ale já to klidně řeknu: myslím si, že způsob, jakým se studující a vyučující na cibulském semináři, je přesně způsob, jakým má socializace na vys fungovat. Petr Wohlmuth a Martin C. Putna během rozhovoru, foto: Ondřej Trojan MJP: Co pro vás toto uskupení znamená? PW: K Cibulskému semináři se vztahuji jako k prostoru, který je pro mě v dnešním kontextu světa malý zázrak. Je tou FHS, kterou jsem vždycky chtěl. MCP: A kterou tak původně zamýšleli Sokol s Pincem. PW: Ano, myslím, že není troufalé říct, že takhle FHS otcové zakladatelé mysleli. MCP: Já ještě zažil bytové semináře, tedy prostředí, ze kterého oni vzešli. Chodil jsem na jiné, ne Sokolovy, ale byly pro mě formativní zkušeností. AI: Je cibulský seminář jediný svého druhu? MCP: Doufám, že ne. PW: Také doufám, že jich je víc. MCP: Občas mi někdo poví, že u sebe něco pořádá, i když třeba ne seminář v pravém slova sm řada lidí má pocit frustrace z mechanizovaného akademického provozu. A že musím dělat „něc akademie vůbec dávala smysl. Martin C. Putna a Petr Wohlumth při uvedení knihy, foto: Ondřej Trojan MJP: A co dál na Cibulkách? Bude se seminář/Theléma dál věnovat vulgární literatuře? MCP: Ne. My jsme se nikdy nevěnovali vulgární literatuře. Literatura, která obsahuje vulga vulgární literatura. PW: Literatuře, která obsahuje vulgarismy, se ale věnovat budeme, ale ne kvůli nim. V Garg vulgarismy určité místo, jsou součásti situace, kdy člověk stojí na dějinné křižovatce, ch cestou a ono to nejde, procházet mezi mlýnskými kameny. To se promítá i v současné seminár básně Johna Wilmota, druhého Earla z Rochesteru. AI: Překlad asi čekají recenze. Některé mohou být nespokojené nebo dokonce pohoršené. Co b těm, kteří by vás s knihou poslali do… stoupy ? MCP: ******** PW: Do záznamu – **********! Ale ta Martinova odpověď byla lepší. Alena Ivanova a Martina Josefina Plass, 10. ledna 2024