Aleš Novák: Filosofie nemůže působit napřímo, ale může inspirovat ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** „Mám rád, co dělám a dělám, co mám rád,“ říká v našem rozhovoru docent Aleš Novák [ URL "h antropologie.fhs.cuni.cz/KOAFHS-57.html"] , který působí na Katedře filosofie FHS [ URL "h fhs.cuni.cz/FHS-2491.html"] a je garantem doktorského programu Aplikovaná etika [ URL "htt phd.fhs.cuni.cz/FHSDS-47.html"] . Na oblasti jeho zájmů je to vidět – rozprostírá se od me konceptů člověka a jeho místa ve světě, přes raně novověké filosofické pozice a německou f druhé poloviny 19. a první poloviny 20. století až po filosofickou antropologii, koncepty prostorovosti lidské existence nebo roli a funkci imaginace a paměti. Nedávno mu také vyšl což dalo příležitost promluvit s ním nejen o nich ale i konferencích na Pascalovu počest a odkazu, o setkávání distančním, veřejném, osobním a komorním i o různých cestách filosofie Aleš Novák, foto: Klára Soukupová Událostí, kvůli nimž jsme se sešli, je opravdu mnoho. Ráda bych začala třemi knihami, kter loňského roku. První je monografie O bolesti [ URL "https://www.togga.cz/o-bolesti-ernst-j heidegger/"] , v níž se u společného tématu setkávají Ernst Jünger, Martin Heidegger a F. A další dvě jsou filosoficky zaměřené na básnění. Název K čemu básníci? [ URL "https://www basnici-reynek-zahranicek-holan/"] zaštiťuje vybranou tvorbu Jana Zahradníčka, Bohuslava R Holana, Na cestě k řeči [ URL "https://www.togga.cz/na-ceste-k-reci-filosoficke-zamysleni- celana/"] promlouvá o básnictví Paula Celana. Knihy sice vyšly samostatně, ale zdá se, že sledovat jisté propojení. To, že knihy vyšly v tak těsném sledu, je ne úplně šťastné rozhodnutí. Byly napsané a přip vydání už dávno, měl jsem ale potíže s jedním vydavatelstvím, hlavním důvodem bylo fungová trhu zaměřeného spíš na druhou polovinu roku. Že knihy vyšly najednou, nepůsobí úplně dobř kontraproduktivně. Ale pravda je, že vznikaly současně a v rámci sledování určité problema mým dlouhodobým a celkovým badatelským záměrem. Propojení mezi nimi skutečně je, primárně v transformativní zkušenosti lidské existence na motivech, ideálně ve filosofii a v literatuře, nebo konkrétně v básnictví. Transformace, z jakým člověk vede svou existenci, je vždy namáhavá, nepříjemná, až bolestivá. Transformati bolesti spíše vychází, než že by ji přinášela. Samozřejmě každý má jinou životní zkušenost, ale dřív nebo později člověk přijde na to, že doprovázen bolestí. Já ji chápu spíše ve smyslu živlu než jako něco fyzického. Je to něco, fyzické i psychické a jiná binární opozita. Bolest je něco původnějšího, co to předchází a Lidsky nejbližší možná zkušenost se mi asociuje s živlem. Život se odehrává v živlu bolest my lidé život jen nežijeme, ale i ho vedeme, je to něco, s čím je potřeba během našich nej způsobů vedení života počítat. A musíme se s tím moci vyrovnat, nebo nás bolest pohltí a s živel. Tím vysvětlujete obecnou spojitost knih ve vyrovnávání se s bolestí. Avšak název třetí kni řeči nás možná odkáže ještě k jinému propojení: básně jako to, co přivádí k řeči. V případě knihy o básnění Paula Celana jde o demonstraci toho, jakým způsobem je možné art neartikulovatelné. A právě jakým způsobem se vyrovnat s takovou bolestí, jako je vyvražděn Celanova národa během holokaustu. A jak je možné dál mluvit a například psát básně. Cesta bolestivá. Je to vlastně cesta k bolesti, se kterou se Celan snažil neúspěšně vyrovnávat. před očima něco, co je pro nás nesrovnatelné a těžko pochopitelné, tudíž u čeho nám není d Celana, že si sáhl na život. Hodnocení, zda selhal, nebo neselhal, nám nepřísluší. To, že vyrovnání se s bolestí nebyl úspěšný, ale neznamená, že byl špatný nebo marný. Někdy nás ž přemůže a jindy z toho jako zázrakem vyklouzneme. I tato kniha je tedy součástí širokého badatelského záměru, ve kterém pokračuji, zde v sou úvahami o biologickém životě, zkušenosti stárnutí, zkušenosti smrti a hlavně vtělení. Prot život je bolestivý, zakoušíme tělesně. I tělo má spíš charakter živlu než něčeho materiáln fyzického, co potom může zkoumat medicína nebo fyzika. Celan, tři čeští básníci i ta „bole všechny odkazují do tohoto širšího kontextu. U básníků tedy nacházíte oporu v artikulaci tohoto širšího badatelského záměru. Přivádějí obtížně vyslovitelné a postihnutelné. Filosofie si odjakživa vypomáhala jinými úhly pohledu, jinými perspektivami. Prominentně u dokonce básnictvím. Je to pokus o obohacení způsobu filosofické práce o nějakou jinou komp pozornosti, kterou výjimeční básníci mají. A Reynek, Zahradníček, Holan i Celan výjimečným Jejich prostřednictvím tak lze filosofii obohatit a oživit, aby nepřestala být všímavě poz co je záležitostí jejího myšlení. Vyrovnáváním se s výjimečnými básníky se filosofie o sob dozvědět. Oživení filosofie se může dít různými způsoby. Před začátkem zimního semestru jste se podí reinkarnaci odkazu myšlení Blaise Pascala konferencí [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS-1002.h news=19826&locale=cz"] k jeho 400. výročí narození a na letošní červen plánujete v konferenci [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS-1001.html?event=26610&lang=cz"] ke 300. Immanuela Kanta. Velká výročí jsou vždy vhodnou záminkou, aby se uznalo „komu čest, tomu čest“. První akcí bylo, když v roce 2018 měl Karl Marx 200. výročí narození. Čest je třeba uznat, ať už Marx nemáme rádi – já ho rád nemám, ale to je irelevantní. Toto připomínání slouží k tomu, abyc způsobem uvědomili, komu zač vděčíme. Přiznejme si, že příležitost znovu se vyrovnávat s m Pascala by nenastala, kdybyste mě tvrdošíjně nepřesvědčovala, abychom se tomu nějakým způs Pořád promlouvá k současnému člověku, který je znechucený, frustrovaný, roztěkaný, přesyce světem a podněty. A nemusí to hned vést k tomu, že začne číst katechismus anebo vstoupí do řádu. Když už to tady zaznělo v případě básníků, ať to zazní i v případě takovéhoto filoso promlouvá hlavně svojí precizností, všímavou pozorností či rolí „logiky srdce“, což je ale u Pascala ve skutečnosti neexistuje. Toto myslitelské stanovisko může promlouvat k současn který trpí nejrůznějšími úzkostmi, například válečnou, ekonomickou, environmentální či kli v každé problematice dnes panuje politický, ba ideologický rozkol a nesoulad, takže se sko nejsme schopni uvažovat bez ohledu na ideologie a politiku. Pascal je při vší té své tíži skeptické ponurosti něco jako stabilizující kotva. Přece jen u skeptického pozorovatele a jakým způsobem vedeme svůj život, člověk nalézá určitou stabilitu, klid, jistotu, smír – a co každý člověk v každé době potřebuje. Znovu to odkazuje k mým knížkám, protože pokora, s jsou klíčové motivy, které zejména u oněch básníků přicházejí ke slovu a které považuji za podstatné. Co dalšího pascalovská konference přinesla? Ukázala, že Pascal je skrytým koníčkem pozoruhodně vysokého počtu lidí, kteří se jím naven nebo nechtějí prezentovat, ale když dostanou příležitost, hovoří o něm s velkou chutí a zá osvěžující vidět, že v kolektivu přednášejících a posluchačů na zmíněné konferenci opravdu a vděk, že se mohou sejít nad tímto tématem, které je neobvyklé a sdílet svou expertízu a O Pascalovi se nedá hovořit jako o nějakém autonomním mysliteli, stojí na ramenou svatého Descarta, Montaigna... Jako kdyby snad nebyl originální myslitel, ale dokázal originálním tyto své předchůdce. Pascal svojí činností „straší“ na pozadí nejrůznějších autorů až do s je to Kierkegaard, Nietzsche, Masaryk, Jaspers, Scheler, Landsberg, Guardini, Bourdieu neb – Martin Heidegger. Z tohoto hlediska bylo pascalovské jubileum povedenou příležitostí při skupinu lidí, z nichž velká řada byli naši studenti. Navíc může následně oslovit i další z mimořádným číslem Filosofického časopisu, které má potenciál zaplnit mezeru neexistující v literatury o Pascalovi v českém a slovenském jazyce. Zářijová pascalovská konference, foto: Ondřej Trojan Ačkoliv tomu na konferenci nebyly věnovány žádné příspěvky, Pascal jistě nebyl zanedbateln mnohé literáty nebo básníky. Asi ale není náhoda, že události konferenčního střihu věnovan pod hlavičkou filosofie moc neorganizují. No a tomu právě učiní přítrž ta kantovská konference. Protože Kanta bude v roce 2024 plno, se, že ačkoliv je konference pořádaná u příležitosti Kantova výročí, nebude o Kantovi. Bud After Kant a nechává prostor pro všechno, co ovlivnil. A to nejen na poli filosofie, ale z na estetiku nebo literaturu. Záměr té konference je uctít Kanta, ale nemluvit o Kantovi, a filosofickém kontextu nechat přivést ke slovu to, kterak jeho motivy zaznívají v literatuř být osvěžující a inspirativní jak pro účastníky konference, tak pro případné čtenáře – pro případě se pokusíme dát dohromady nějaký publikační výstup, protože ten nápad je origináln V popisu události naznačujete, že bude prostor i pro experimentálnější příspěvky s velkory přesahů. Rozhodně, to už jsme si vyzkoušeli na pascalovské konferenci. Například Richard Zika a Ond by se dohodli, se tak doplňovali, že jejich publikační výstup bude mít podobu jednoho spol článku. Kde jinde než na konferencích se můžeme odvážit k nějakému myšlenkovému experiment akademické filosofii chybí. A přitom zakladatelský text novověké filosofie – Descartovy Me filosofii – není nic jiného než myšlenkový experiment. Kam jsme se to dostali, že jsme zap pocházíme?! Vždyť novověká moderní filosofie se rodí z Descartova snu, který se mu stal ži experimentu. Tomu jsme se odcizili a ochudili jsme jak filosofii, tak sami sebe. Proto roz kantovské konferenci budou vítány experimentální příspěvky a z těch doposud zaslaných anot opravdu bude stát za to. Konference [ URL "https://philevents.org/event/show/117989"] proběhne na naší fakultě v če bloku. Spolupořádajícími jsou vedle vás také doktorandi z anglické verze studijního progra etika. Své keynotes na konferenci přednesou Ian Alexander Moore z Loyola Marymount Univers Angeles [ URL "https://bellarmine.lmu.edu/philosophy/faculty/?expert=ianalexander.moore"] Metropolitan State University of Denver [ URL "https://www.msudenver.edu/philosophy/facult reid/"] . Jak došlo k této mezinárodní organizační spolupráci? Vážíme si toho, že můžeme na Univerzitě Karlově a speciálně na naší fakultě pořádat takové se o tom kolegové v zahraniční dozvěděli, opravdu jen v dobrém záviděli. Něco takového pos jsem to některým spřízněným kolegům z USA předestřel a nabídl, aby se stali klíčovými řečn Profesionální akademismus je něco, co vášeň pro myšlení a myšlenkový experiment bere, ba p Ale zas na druhou stranu filosofie se rodí z pathosu, a jak už zaznělo, neměla by zapomína Samozřejmě se to nesmí přehánět, ale když pathos filosofii vezmeme, tak bude nesnesitelná. Takže musí být zachovány oba významy slova, jak utrpení, tak vášeň. Samozřejmě, ale nesmí se to přehánět. Vposled to mají být pojmy a ne dojmy. Ozvláštňovat akademickou filosofii tak, aby zůstala v oněch mezích, se vám daří i jiným zp 2021 nahráváte Filosofický podcast [ URL "https://open.spotify.com/show/3mCBEGyFaT4Gq7YvXL nedávno vyšla 21. epizoda, tentokrát o metalové hudbě. Předpokládám, že celý projekt vznik útrpné zkušenosti covidových zákazů prezenční výuky. Jeden z typů filosofie je sokratovsko-platónský, který se rodí a odehrává v živlu agory, v komunikace v otevřeném prostoru, a to je prostě něco, od čeho má filosofie tendenci uhýbat je pokus se zavděčit i této verzi filosofie, která chce být něco víc než do sebe zahleděná disciplína odehrávající se ve slonovinové věži odtržené od reality života. Někteří tehdejš ponoukali a inspirovali, abych přednášky nahrával a ptali se mě, zdali bych neuvažoval o p to vždy úplně snadné a přineslo mi to spoustu potíží, kvůli kterým podcast dlouhou dobu hi se mi podařilo jej obnovit. V této souvislosti bych rád vyjádřil svůj vděk Adamu Vostárkov velkým pomocníkem, zejména co se týče technické stránky – zpracování nahrávky, střih, mixo a publikování na Spotify. To jsou věci, které já vyloženě nechci dělat. Kdybych Adama nemě nebyl. Nově také pořádáte pravidelná setkání, která nesou Eranos a jsou naopak ryze prezenční. To je zase ten symposiální typ a původ filosofie. Jeden je agorický a polemický, sebepreze možná i okázalý. A pak je to symposium v intimním prostředí. Ale eranos je ještě jiný typ slovo sice znamená hostina, ale taková, která nemá hostitele. Každý si své občerstvení a s ni musí přinést sám. Setkávání na tom našem Libeňském eranu je inspirováno původním Heidel ze začátku 20. století, který se stal předobrazem pro slavný Eranos [ URL "https://en.wiki Eranos"] , který se od roku 1933 nepřetržitě až dodnes koná každoročně ve Švýcarsku. Libeň jako iniciativa setkat se v prostředí skutečně přátelském, přívětivém, kde se nikdo nebude bát se projevit a promluvit. Spousta kolegů a kolegyň má obavy veřejně vystoupit. Eranos j kde je možné seznámit se s tím, kdo se čím zabývá a kdo má co říct, a také je to příležito si konstruktivní zpětnou vazbu. Navíc je možné vystoupit i s prací, která se teprve připra probíhá. Eranos i Filosofický podcast tady má být pro někoho jiného, než jsem já – má nasv badatelský záměr a duchaplnost hostů, kteří přijmou pozvání. Každé trochu jiným způsobem, ale obojí dává prostor nedokončenému a třeba i nedokonavému. nekončí založením a vykázáním. Důležité je zmínit, že dáváte prostor nejen těm, kdo na naš ale také studujícím FHS i lidem mimo naši školu. Zlí jazykové zkraje dehonestovali Eranos jako jen jakýsi doktorský seminář. Je to však ote pro každého, kdo chce nějakým způsobem otestovat v příznivém prostředí své myšlenky. Budem mít pana docenta Jana Horského z Katedry historie FHS UK s docentem Antonem Markošem z Pří fakulty, tudíž vlastně nefilosofy. První Eranos zastal docent Martin Nitsche z FLÚ AV a do nově z FF UJEP. Mezi dalšími hosty mám domluveného amerického kolegu, který pro nás vystou v květnu dorazí Jan Černý z FF UHK. Je to skutečně otevřená platforma, která hledá dialog, protože stejně jako je dialogická řeč, i filosofie je dialogická. Zmiňovaná kniha o Paulu Celanovi má v názvu „být na cestě k řeči“ a, jak to chápe Celan, z je hledání toho, koho lze oslovit. Pokud filosofie zase zapomene, že se zrodila z dialogu pojato platónsky – myšlení je tichý dialog duše se sebou samou – nebo jako skutečný dialog být autistickým monologem, taková filosofie zasluhuje v lepším případě oprávněný posměch č případě pohrdání. Eranos tedy dává možnost zastavit a podívat se, čemu se věnují ostatní. Avšak když se člov uvidí tempo, které působí vražedně. V tom jsem ale já sám svým nepřítelem. Tak jako Plinius a Paul Klee zastávám hledisko null linea, ani jeden den bez čárky. To je moje ne úplně dobrá vlastnost, ale mě to prostě baví dělám a dělám, co mám rád. Zároveň vytváříte příležitosti, aby se různí lidé propojili a navzájem vyslechli, třeba i v prostředí, které to, jako Eranos, umožňuje specifickou volností. To jistě. Filosofie přeci nemůže reálně působit. A jediné, co může, je někoho inspirovat. k tomu se zamyslet, něco si přečíst a případně sám se stát někým, kdo je tvůrčí. Ptala se Alexandra Brocková. Rozhovor jsme vedli 9. února 2024 po 4. Libeňském eranu na FHS UK [ URL "https://www.faceb events/1098634584656518"] .