Bob Kuřík: Bob Kuřík: V projektu ResisTerra zkoumáme politiku antropocénu napříč druh ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Škůdci můžou sníst kromě své potravy i ekonomické vize monokulturního hospodaření, říká v rozhovoru antropolog Bob Kuřík [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS-2755.html"] . Nedávno uspěl o Primus [ URL "https://cuni.cz/uk-7545.html"] , univerzitní grant pro perspektivní vědce s projektem ResisTerra: konceptualizace více-než-lidské resistence antropocénu. Tým složen Česka, Slovenska, Polska, Dánska a USA se v něm bude na FHS až do roku 2027 zabývat promýš jako vzdor, spravedlnost nebo solidarita optikou tzv. více-než-lidské antropologie. S dokt jsme si promluvili o rezistenci, nelidských aktérech, antropocénu a jiných –cénech i výstu překračujících rámec vědeckého provozu. Bob Kuřík při rozhovoru, foto: Ondřej Trojan Nelidští aktéři jsou v současných humanitních vědách hojně diskutované téma. Jak a proč js tematizaci nelidského světa a vzdoru dostal vy? Z jakého směru k tématu přistupujete? Vystudoval jsem antropologii tady na Fakultě humanitních studií a hodně vyjížděl na různé do Anglie, Severní Ameriky, Mexika. Mými zájmy byla politická antropologie, věnoval jsem s formám protestu a rezistence, původně ve světě primárně lidském. Zároveň mě ale dlouhodobě environmentální antropologie neboli podoby soužití člověka a přírody v různých časech a pr nyní na fakultě vyučuju v programech Antropologická studia [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS- Sociální a kulturní ekologie [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS-2140.html"] . Bylo jen otázkou přemýšlet, jak tyto podobory propojit. Nakonec se jako nejelegantnější řešení ukázalo prop koncept rezistence. Začal jsem se ptát, co se stane, když se začneme v soudobém čase a pro o rezistenci ne pouze jako o lidské aktivitě. Pro antropologii to byla svého času až heret ale pro jiné vědy typu ekologie, fyzika či mikrobiologie nic neobvyklého, protože ty pracu resistence rovněž. Prvotní idea projektu ResisTerra tedy vzešla od vás? Tak se to podle mého nedá rámovat. V antropologii nejpozději od Gregoryho Batesona víme, ž kvalitou prostoru a vztahů spíše než individuální myslí uzavřenou v lebce. Naše myšlení je kvalitní jako prostředí, kterým jsme obklopeni. Nicméně bezprostřední impuls přišel, když FHS pozval v roce 2022 na workshop mého učitele Chrise Keltyho z Kalifornské univerzity v tehdy pracoval na studii [ URL "https://journals.muni.cz/socialni_studia/article/view/2955 se snažil načrtnout antropologii více-než-lidské resistence. Chris se zrovna věnoval takzv resistenci v rámci jeho projektu Labyrint [ URL "https://labyrinth.garden/categories/about politikách v Los Angeles. Na dílně v Praze jsme i s dalšími kolegy, antropology a antropol zjistili, že tak nějak všichni řešíme to stejné – jak promýšlet resistenci z více-druhové a já se na základě toho rozhodl zkusit postavit celý tým a projekt pro Primus, ale s tím, rámováním bude střední a východní Evropa a časovým rámcem bude antropocén. Antropocén je dnes velmi rozšířený pojem ve vědě i umění. Objevují se i další termíny ozna které pojem antropocénu doplňují nebo upřesňují. Například anthrobscene, chthulucene, capi plantationocene, bacteriocene, cyanidocene, plasticene, cybercene, digitocene… Musel bych si tyto pojmy nastudovat, co tím konkrétní autoři myslí. Některé z nich znám, n plantážocén sám používám. Ty, co znám, se snaží kritizovat koncept antropocénu. Jeho silná v tom, že zachycuje určující roli člověka na Zemi. Ta, jak v soudobé antropologii ukazujem tak podobu podmanění planety, ale spíše podobu selhávání takových snah o kontrolu s vážným účinky, ve kterých dnes žijeme a jejichž dopady se snažíme nějak záplatovat. Antropoložka kolegové Nils Bubandt a Andrew Mathews píší [ URL "https://www.journals.uchicago.edu/doi/1 v této souvislosti o patchy anthropocene – látaném antropocénu. Jeho slabá stránka je, že člověka jako druh. Pro sociálního a kulturního antropologa to znamená nedostatek. Učíme st že existují různé kultury člověka, různé politické režimy, různé ekonomické systémy, pojet náboženské souvislosti a podobně. Pro antropologii je důležité umět zkoumat třeba i to, kt politicko-ekonomicko-kulturních souvislostí přispívají ke globálnímu oteplování nebo ke zt více a které méně. Když pracujete pouze s termínem antropocén, vytrácí se rozrůzňování. Ko že za všechno může člověk jako druh a nutně pak jako hlavní problém vidíte přelidnění, kde slepí vůči trablům působeným politicko-ekologickými a sociálně-ekologickými souvislostmi k politik, industrializace, neoliberálního kapitalismu či státního komunismu, extraktivistic tak podobně. Nicméně, přes veškerou jeho kritiku považuji antropocén za nosný koncept – už když o něm začnu mluvit s lidmi z přírodních věd, najdeme společnou řeč. Co přesně si můžeme představit pod slovy „více-než-lidská resistence v antropocénu“? O jak nelidských aktérech můžeme mluvit? Otázka více-než-lidského aktérství se v antropologii, ale například i v sociologii, řeší p už padesát let. Za tu dobu se oběma podařilo v analytické rovině sesadit člověka z piedest činitele dění a ne-lidi vymanit z role pouhých překážek, symbolů, zdrojů, pozadí, příjemců lidském. Pro vědu založenou na studiu (logos) člověka (antropos) to byl až heretický počin výjimečnosti člověka jsme se zaměřili na podobnosti napříč druhy stran vzájemné provázanos inteligence, významotvorby a podobně. Hambašský les na západě Německa, který před vytěžením ubránila koalice aktivistů a netopýr B. Kuříka Co si pod tím můžeme představit? Když se dnes rozhlédneme po environmentálních konfliktech antropocénu, tak uvidíme, že je možné vystopovat řadu příkladů, ve kterých se nějakým způsobem pracuje s více-než-lidským – vyhlašujeme válku virům; přiznáváme právní subjektivitu tajícím ledovcům či řekám; vzývá zatracujeme škůdce a plevele pro jejich schopnost „zbaštit“ jak zisk velkostatkářům, tak i monokulturního hospodaření; blokujeme megalomanské projekty developerů dokazováním, že na nějaký vzácný druh... A ve všech těchto konfliktech ožívají ne-lidé jako aktéři – tu jako tu jako strategičtí nepřátelé, tu jako hrdinové, tu jako spojenci a parťáci. Spolu s nimi možnost znovupromyslet velké politické koncepty jako je spravedlnost, solidarita nebo práv optikou více-než-lidskou. A to je přesně to, co děláme v ResisTerra, kde nás zajímá, jak j vzdorovat rozpoznávaná a artikulována v různých více-než-lidských světech a co z toho vypl environmentální politiky. Pozor – netvrdíme, že ne-lidé sami o sobě hrdinně vzdorují a my brýlemi na očích o tom píšeme. Přiznávání aktérství není o antropomorfizaci ne-lidí. Nepíš Spíše nás odborně zajímá, v jakých konstelacích a jakým způsobem různé lidské světy v soud přiznávají vzpurné aktérství ne-lidem či jako distribuované napříč druhy a ty pak etnograf ResisTerra je nicméně i o kultivaci nových schopností vidět a vnímat a tedy o určité vědec která může vést k novým typům tázání – badatelského i občanského. Když se dnes například p evropský program tzv. spravedlivé transformace uhelných regionů, můžeme se ptát, pro koho a pro koho ne. To může být otázka sociální nerovnosti a různých profesí navázaných na těže krajinu ve světě lidském. To je důležitý pohled. Mimo to se ale na to můžeme podívat i opt spravedlnosti, která neřeší jen profese lidí, ale i to, že daná krajina je domovem i jinýc se, jak různé vize transformace zohledňují aspekty více-druhové koexistence, kdo a jakým z jiných druhů mluví a podobně. Kterými nelidskými aktéry se bude zabývat váš výzkum? Výzkumně jsme si to zúžili na střední a východní Evropu, protože drtivá většina těch málo které k tomuto nebo podobnému tématu už vznikly, se zabývá „klasickou“ zápletkou globální globální Jih. Zajímá nás, jak koncept  více-než-lidské rezistence obstojí, když ho budeme v kontextu střední a východní Evropy s odlišnou historií. V základu projektu je rozpracová lidské resistence na asi osmi případových studiích, na kterých budou pracovat magisterští, studenti, postdoc i profesně zkušenější kolegové. Například kolega Arnošt Novák [ URL "htt FHS-1778.html"] bude zkoumat, jak současné klimatické hnutí přechází od staršího paradigma přírody jako něčeho vnějšího, druhého k soudobému trendu „my jsme ta příroda, která se brá se ptát a stopovat, co to v jejich praxích a rozuměních znamená. Mateusz Laszczkowski, náš z Varšavské univerzity, se bude věnovat sporům o vodní infrastruktury v polských rovinách se zaměří na aktivistické skupiny, které se cíleně snaží vytvářet prostředí, ve kterých se zadržování vody v krajině stává samotný bobr. Já sám se budu věnovat dvěma dílčím studiím Karpat, Valašska a Moravskoslezských Beskyd, kterým se dlouhodobě věnuji. Dokončím výzkum otevření černouhelného dolu pod Radhoštěm, který nedávno zvítězil. Ve vítězství se totiž z propojily geologické pohyby „mladých“ Karpat a jejich neusazených hornin se sociálním pohy místních lidí – od nevládek, přes samosprávy až po státní ochránce přírody. Transparent s heslem na Klimakempu, foto: archiv B. Kuříka A co druhý výzkum? Budu psát knihu, která má koncept více-než-lidské rezistence lépe představit i českému čte 2007 provádím dlouhodobý terénní výzkum tzv. valašské školy punku, který v ResisTerra kone V knize se budu věnovat důležité otázce české politické kultury – totiž otázce kulturního a zejména pak jeho oživování po Sametu v beskydském spojení s horami a podhůřím. Ukážu tot specifickém porevolučním čase se tamější punkeři dostali až k určité existenciální revoltě nejen o přeskládání vztahů člověka vůči sobě, vlastní chybovosti, politické dimenzi protes i vůči vztahům napříč druhy. Mnou zkoumaná rožnovská škola punku přitakala novodobému bouř ale spíše coby její zadní voj – tam, kde se radikalita a revolta pojila spíše s obezřetnos přístupem, více-druhovými monstry a existenciálním bojem než s utopickou vizí budoucnosti, programem či sociálním bojem. Patří mezi zkoumané nelidské aktéry například i technologie? Dneska už není možné technologie pominout. Je to taky jeden z aktérů, kolem kterého se dne debaty – a například v mém výzkumu punků hrají důležitou roli. Nicméně, cílem čtyřletého p je téma resistence jdoucí za člověka „vykopnout“ na několika prvotních sondách, kde budeme environmentální vazby. Na druhou stranu Primus zároveň vyžaduje jakousi střednědobou rozva samotný, protože má v sobě zabudovanou podmínku zažádání o nějaký velký evropský grant při A jednou z cest, kudy zvažuji téma rozvíjet, je právě bližší prozkoumání více-než-lidské r technologií. I proto mám v týmu spolužáka z mých studií na UCLA, Luise Felipeho R. Murilla dlouhodobě věnuje problematice nejen otevřených softwarů, ale i otevřených hardwarů, jež s důležitou součástí soudobých environmentálních konfliktů. Takže se nezastavíte jen u několika výzkumů? Pro mě je to projekt, který mi dává možnost začít pomaličku něco utvářet, včetně vizí jdou horizont. Nicméně, hlavním těžištěm je nyní tvorba datové základny k různým podobám středo resistence v čase antropocénu – a to jak pomocí antropologie, tak i historiografie a socio kritické interakci s geobotanikou, což jsou disciplíny, ze kterých je náš jádrový tým posk kudy ResisTerru nad rámec projektu rozvíjet, jsou nicméně různé a patří mezi ně nejen větš přírodními vědami, ale i s uměním. Proč zrovna umění? Mám pocit, že řadu témat pozdního antropocénu, které ResisTerru zajímají, umí právě umění začátku modernity jsme vyhlašovali nezávislost člověka na přírodě. Dnes se nicméně ukazuje nezamýšlené vedlejší efekty těchto bohorovných deklarací v čele s globálním oteplováním. K překračujeme Rockströmem a jeho týmem pojmenované planetární meze [ URL "https://cs.wikipe Planet%C3%A1rn%C3%AD_meze"] , říkám si s celou řadou dalších vědců a vědkyň, že je na čase naopak závislost a vzájemnou provázanost. A k tomu podle mého všemožné propočty, modely a Potřebujeme umění s jeho performativní silou, které se místo soch svobody pro člověka, zam deklarace více-druhové interdependence, vzájemné provázanosti a podmíněnosti. Zvolili jste si cestu etnografického výzkumu resistence. Co to bude obnášet? Pokud nás zajímá, jak různé lidské skupiny, třeba farmáři, vědci, aktivisti, pracují s nel aktérstvím, pak si myslím, že je etnografie vhodná metoda pro dlouhodobé detailní sledován přediva vztahů. Chceme zapojit prvky takzvané kolaborativní etnografie. Budeme se pravidel nejen na měsíční bázi, ale plánujeme i intenzivní dílny, na nichž si budeme vzájemně vstup Celé je to o tom trvale se učit vnímat co všechno jsou a mohou být etnografická data. My j školstvím vytvarováni tak, abychom primárně vnímali přírodu jako objekt, jako něco distanč radikálně jiného. Soudobá debata kolem etnografie nás učí jít za rámec přísného oddělení k světa člověka a přírody jako světa mimo člověka a zúčastněně pozorovat mezidruhové vztahy, jejich „překladatele“, s  Latourem, Callonem a dalšími ze školy STS (Science and Technolog pozn. red.) řečeno. Při výzkumu Radhoště mám jít za geologem, který mi popíše, jak je celé extrémně nestabilní, za jeskyňáři, kteří podzemí prozkoumávají ve své specifické subkultuř dobrodružek, za nikým a zkoušet popisovat vlastní vztahy s horou nebo mám jít za domorodce vyprávět o posvátnosti Radhoště, což je zase jiným typem aktérství hory? Pro mě jsou relev čtyři cesty. Metodologie tzv. více-druhové etnografie či geologické/klimatické antropologi dynamicky se vyvíjející, nicméně otevřená experimentování, za což jsme rádi. Uvidíme, kam Jaro na konci ledna 2024 - první terénní výjezd ResisTerra. Foto: archiv B. Kuříka Projekt poběží v letech 2024 až 2027. Jaký výstup se očekává? Plánují se v jeho průběhu ně akademickou i širokou veřejnost? Je to primárně vědecký projekt, hlavní výstupy tedy budou odborné – ať už budou mít podobu čísla, dílčích studií či knihy v češtině. Plánujeme rovněž několik mezinárodních workshopů přednášek či kratších i delších hostujících pobytů kolegů a kolegyň ze zahraničí na FHS UK mít od roku 2025 i vlastní webovou stránku a sociální sítě. Počítáte i s výjezdy studujících? Doktorandi, kteří se projektu účastní, pojedou na zahraniční stáž na vybranou instituci v dané téma řeší. Už v zimním semestru na FHS vznikne nový předmět s předběžným názvem Resis antropologii více-než-lidské politiky, který budu dělat já spolu s našimi doktorandy. Před jinými měl stát jakousi platformou pro systematičtější potkávání se se studentstvem nad té ResisTerra řeší. Dostal jste Primus. Jaké z toho máte pocity? Radost a… zodpovědnost. Rozhovor vedla a zpracovala Alena Ivanova