Dana Moree: Dělat, co je třeba ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Nemusíte být hrdina, abyste se mohli snažit o lepší svět. Stačí dělat, co umíte, kde je to vás po chvíli, když mluvíte s Danou Moree, obzvlášť s ohledem na témata, jimiž se zabývá. programu Studia občanské společnosti a badatelsky působí na Katedře aplikovaných sociálníc věnovala vzdělávání, inkluzi nebo procesům vyloučení. V posledních letech se zabývá i domá podmíněným násilím, na které se zaměřil i projekt Výzkumné centrum domácího a genderově po (ReCeGe) [ URL "https://recege.soc.cas.cz/"] . Jeho výsledky prezentovaly na začátku březn Blankou Nyklovou ze Sociologického ústau AV ČR na konferenci v Hybernské. Jsou mrazivé – v například, že 49 procent osob, které kdy byly v partnerském vztahu, zažily psychické násil fyzické násilí zažívají ženy především doma. Krom akademické dráhy spoluvede skupinu divad 2na3 [ URL "https://dvenatreti.cz/"] , „jokeruje“ na představeních a vyučuje step. I přes mezi konzultacemi a výukou našla chvíli popovídat si o bádání, divadle utlačovaných a svém Dana Moree, badatelka i joker divadla utlačovaných, foto: Ondřej Trojan Domácí a genderově podmíněné násilí, marginalizace a vyloučení a multikulturalismus nejen – to je jen výběr témat, kterými se zabýváte. Všechna jsou společensky závažná a „těžká“. výzkumná cesta k nim? Nemůžu ji zúžit jen na výzkum, protože krom akademické sféry se stále pohybuji v terénu. O potřeba badatelsky uchopit, co jsem tam viděla a zažívala, a co zároveň nepokrývaly existu Můžu to uvést na příkladu domácího násilí – původně jsem neplánovala se jím badatelsky zab dostala jsem se k němu v roce 2016, kdy jsme s divadlem utlačovaných pracovali s klientkam Acorus (sdružení pomáhající osobám ohroženým domácím násilím – pozn. red.). Byla jsem s ni kontaktu a s Acorusem i dalšími podobně zaměřenými organizacemi jsme komunikovali i během těmto kontaktům a informacím z terénu jsem velmi rychle zjistila, že existuje velká dispro které má o domácím násilí stát, a těmi od neziskových organizací. Během covidu, kdy jsme byli všichni zavření doma, potřebovaly neziskovky rychle nasbírat a o domácím násilí. To já umím, proto jsem se okamžitě pustila do práce. Tím jsou data i uni sběr začal už tři týdny po začátku karantény. Krom neziskových organizací jsme hovořili s OSPODem, soudci i advokáty, analyzovali jsme případy klientek a podařilo se nám detekovat rozsáhlé díry v systému. Výsledky vyvolaly nutnost další badatelské odpovědi. Na výzkum Ná v souvislosti s covid-19 [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS-2587.html"] tak přímo navázal ten, prezentovali nedávno: Děti a násilí v blízkých vztazích [ URL "https://www.soc.cas.cz/publ nasili-v-blizkych-vztazich"] . Moje badatelská činnost je zkrátka vždycky reakcí na dění v Takže děláte, řekněme, akademický aktivismus. Je to poctivá akademická práce, dobře zakotvená v terénu, kterou se snažím dobře podpořit můžeme nazvat i akademickým aktivismem, ale není prvoplánový – co dělám, nedělám, abych by etické potřeby odpovědět na impulsy ze světa, v němž se pohybuji. Mně ten termín přišel trefný. Napadl mě, když jsem zjistila, že covidový výzkum jste dělal Peníze, které jsme měli z projektu Progress na FHS, šly na přepisy rozhovorů, které nakone set stran. Výsledná výzkumná zpráva je dvousetstránková a na jejím základě vzniklo několik článků, ale krom toho byla naše celá práce pro bono. Dělali jsme ji, protože byla potřeba. tváří v tvář složitým problémům světa máme všichni používat nástroje, které jsou nám k dis případě to byl u nás s Blankou výzkum. Už jste zmínila i čerstvý výzkum Děti a násilí v blízkých vztazích. Spolu s kvantitativním Kvalita života a pocit bezpečí [ URL "https://www.avcr.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/Nasi pojmenovat-vysledky-dvou-unikatnich-sociologickych-vyzkumu/"] je součástí projektu Výzkumn domácího a genderově podmíněného násilí (ReCeGe). Závažnost jeho výsledků mě zarazila. Mám jinými evropskými zeměmi? European Institute for Gender Equality (EIGE) [ URL "https://eige.europa.eu/"] provádí jed mezinárodní srovnávací výzkum a Český statistický úřad se na něm rozhodl naposledy neparti jeden z impulsů k podání našeho projektu, chtěly jsme, aby data z ČR nechyběla. Domácí násilí je velké téma ve všech zemích a nekonzistence systému nahrává nemožnosti ho norských partnerů z projektu ReCeGe víme, že míra obtížnosti reakce, a to správné reakce, situaci je závažnější u nás než v Norsku. Kristin Engh F?rde, jedna z výzkumnic v partners která na naší závěrečné konferenci vystoupila, říkala, že situaci v evropských zemích pova srovnatelnou. Po našich vystoupeních ale byla zaskočená, jak těžké je u nás dovolat se pom to nekonzistentní, nepropojený systém, který často nereflektuje potřeby člověka, který dlo násilí. Systém tak jedná často necitlivě i v obavě, že by mohl poškodit násilníka. Jenže a situaci řešit skutečně, je nutné zastavit násilí. A to je právě často obtížné. Ačkoli je t zdá se mi, že v českém kulturním prostředí je určitým způsobem problematické násilí za nás To zaznělo i na konferenci v Hybernské [ URL "https://www.youtube.com/watch? v=ffVDWvlYZDs&ab_channel=KampusHybernsk%C3%A1"] , že v české společnosti stále kol existenci domácího a genderově podmíněného násilí nebo jeho míře. Existuje způsob, jak sit Pomohla by úprava legislativy a na symbolické úrovni schválení Istanbulské úmluvy. Potřebo lepší soudní praxi, protože opatrovnické soudy neberou v potaz domácí násilí, pokud nedošl rozhodnutí trestního soudu. To se přitom děje v minimu případů. Také by bylo potřeba vylep jednotlivých složek – policie, OSPODu, pomocných organizací a intervenčních center. Často nepředávají informace a pomoc tak není dost efektivní. V neposlední řadě by pomohlo usnadn který musí ohrožená osoba absolvovat – v nelehké situaci musí sama „oběhat“ několik instit by bylo, kdyby existovalo jedno místo, na které se obracet, a kam by zástupci jednotlivých přicházeli za ohroženou osobou. Za důležitou považuji i osvětu na úrovni jednotlivců, poli OSPODu a dalších organizací, aby dokázali násilí lépe detekovat. Teď jsme mluvili o institucích, jak je to s povědomím o stavu těchto typů násilí v běžné s V sociálních skupinách, kde se pohybuji, je povědomí o marginalizaci i násilí značné. Jak společnosti obecně určit neumím, protože ji vnímám právě jako soubor sociálních bublin, ne Právě proto ale považuju za důležitý výzkum, protože jím lze dopravit informace z jedné so druhé. I tady je ale důležitá osvěta, každý by měl být schopen násilí rozpoznat a účinně j ho neoplácet, ale pojmenovat a dokázat násilnou situaci opustit, případně nahlásit. Zdá se schopnost mnozí postrádají. Příběhy marginalizovaných skupin zpracováváte i v rámci divadla utlačovaných, kterému se v než deset let výzkumně i prakticky. Divadlo je trochu jako princezna Koloběžka, jsou v něm diváci… Můžete jednoduše popsat, jak funguje? Jde o metodu využívání interaktivního divadla pro sociální témata, kterou vytvořil v 70. l Augusto Boal. Od dob vzniku se intenzivně vyvíjela až do dnešní podoby, kdy skupina se zku marginalizace nebo nespravedlnosti ve společnosti přetvoří své zážitky do krátkého divadel Nikdy nejde o přehrání konkrétní situace, ale o zpracování různých zážitků do jednoho mode Ten s nimi vytváří takzvaný joker, osoba, která má k této práci výcvik, a je součástí každ Vznikne asi dvacetiminutová hra, kterou diváci zhlédnou a po diskusi s jokerem do inscenac zaujímají místo hlavního protagonisty a snaží se najít řešení, které by vedlo k protagonis S kolegyní Lízou Urbanovou, se kterou vedete skupinu 2na3, jste byly jedny z prvních, kdo divadlem utlačovaných začal. Úplně první byla Lenka Remsová z Masarykovy univerzity v Brně, kde založila Kabinet divadl Když u nás začínalo, nebylo tu možné dělat výcviky pro jokery. S Lízou jsme se ale chtěly naučit, takže jsme společně s Britskou radou uspořádaly na FHS výcvik vedený organizací Ca [ URL "https://cardboardcitizens.org.uk/"] z Londýna. Otisk naší skupiny v historii divadl [ URL ""] v Česku ale vidím hlavně v naší intenzivní práci s marginalizovanými skupinami. Jak jste se k metodě vůbec dostaly? Já jsem první představení zažila přibližně před pětadvaceti lety v Německu a metoda se mi velmi mocná. Pak jsem od ní deset let systematicky utíkala, protože jsem z ní měla respekt divadlo utlačovaných ale stejně přitáhlo. Brzdily mě úvahy, jak ho aplikovat na školách. V jsou velké mocenské disproporce, a když se v takovém prostředí aplikuje metoda ze své pods subtilní, která pracuje s těžkými situacemi, může to nadělat víc škody než užitku. Nakonec jsme to vzali za opačný konec, odspodu a začaly jsme pracovat s utlačovanými skupi ale dnes jezdíme a žáky seznamujeme s tématy útlaku, nespravedlnosti a marginalizace. A to podle mého názoru učitelé právě kvůli mocenské disproporci nemají k dispozici. Jaké jsou reakce na vaše představení? To záleží na ne-hercích a na publiku. Například skupina a publikum složené z Romů a ne-Rom dynamiku než má představení ve škole. Útlakové situace ale zažíváme všichni, asi není nikd nimi neměl zkušenost, takže se diváci i z řad školáků a studentů na to téma dokážou napoji poslední třídy základních škol a střední školy a často se právě tihle mladí lidé dokážou d lépe než jiné divácké skupiny, jasně detekují nespravedlnost a mají krásné nápady na inter Naopak složitější je to s lidmi, kteří jsou takříkajíc hodně v hlavě. Nedávno jsme hráli n fakultě naši nejnovější inscenaci Světlana, [ URL "https://dvenatreti.cz/svetlana"] která ukrajinských uprchlic v Česku. Z publika přišly argumenty podpořené statistikou a daty a t dlouho, než jsme došli k porozumění, že stačí malá proměna okolností. Děti nebo dospívajíc velmi rychle schopní pojmenovat problém a jít do akce, ještě mají určitou ostrost vidění. dospělí dokázali, myslím, že by svět vypadal mnohem líp. Divadlo utlačovaných často tematizuje společenské problémy. Jak rychle na ně dokáže reagov trvá představení připravit? Podle mě je to rychlá metoda, je to nástroj, řemeslná záležitost. Když umíte se skupinou p představení připravit velmi rychle. Třeba zmiňovaná Světlana vznikla během osmi pracovních jde o 60 – 80 hodin práce se skupinou. Krátký časový úsek, za nějž můžete dospět k velké h je jedna z největších výhod. Kdybych chtěla ke stejně podrobné znalosti nějaké části probl kvalitativním výzkumem, potřebovala bych na to asi rok. To ale neznamená, že je výzkum hor kombinace. Poznatky získané z divadla utlačovaných můžou pomoct výzkum formulovat. Zažila domácího násilí, podrobná znalost jednotlivých příběhů mi pomohla výzkum správně zacílit. Ve vaší bibliografii mě zaujala publikace, která se tam žánrově vymyká – cestopis Kuba, rá [ URL "https://www.databazeknih.cz/knihy/kuba-raj-to-na-pohled-252015"] . Zajímal by mě př ním. Cesty na Kubu bych zrovna nazvala čistým aktivismem. Než jsem měla děti, jezdila jsem jako pro kubánské disidenty. Byl to intenzivní zážitek, o kterém bylo po návratu složité vypráv byla buď za blázna, nebo hrdinu, přitom člověk není ani jedno. Potřebovala jsem to ze sebe kniha se nabízela, protože papír unese někdy víc než lidi. A pro určitý typ zážitku může b Všechna témata, která zpracováváte, jsou těžká. Jak se s tím krom psaní vyrovnáváte? Jsem takzvaně zasíťovaná, mám supervizora a terapeutku a považuju to za ohromně důležité. sama, mám s kým konkrétní situace probírat, hledat dobrou pozici. Pouštět se do těžkých té kus řemesla, proto mám za sebou různé výcviky, například v krizové intervenci, a také se s sebe-péči. Musím umět věci nejen dělat, ale i uzavřít. Jak kvůli zachování duševního zdrav odstupu – když se necháte náročnými příběhy zahltit, už nemůžete v práci pokračovat. A to o sebe zkrátka snažím i dobře starat. Martina Josefina Plass