Jan A. Šturma: Někdy je při ochraně krajiny třeba být ostrý ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Jak dobře se spí v keřích v okolí FHS? Existuje správná metoda, kam si v krajině pod holým spacák? Jakým způsobem reaguje příroda na nové, rychlé změny? O tom i o projektu ResisTerr botanik, sociální ekolog a doktorand v programu Sociální ekologie [ URL "https://phd.fhs.c FHSDS-60.html"] Jan Albert Šturma. J. A. Šturma, foto: archiv JAŠ Jste součástí projektu ResisTerra, který nedávno získal prestižní grant Primus [ URL "http UK-7545.html"] . Jaká je vaše funkce v týmu a na čem všem se podílíte? V ResisTerře jsem za terénního biologa, organizuji pro projekt kratší, několikadenní terén do přírodní nebo městské krajiny, které se budou konat čtyřikrát do roka. Místo se vybírá projektu, kde se dá konkrétní téma v krajině ukázat. Projekt začal nedávno, zatím jsme byl výpravě. Šli jsme ze Zličína do Motolského údolí, které je zajímavé už jen tím, že to je n pražské údolí. V kontextu ResisTerry se tady potkávají dva rozdílné pohledy na rezistenci, a biologický. V krajině může mít spoustu různých podob, například schopnost udržet se v zc stavu, i když se v té krajině děje něco naprosto revolučního. První exkurzi jsem strukturo šli po částech městské krajiny, která je i přesto, že je obestavená městem, už několik sto stejná. Zároveň jsme viděli i naopak kontrastní místa, která se vyznačují svou krátkověkos případech se rezistence projevuje úplně jiným způsobem, třeba rychlou evolucí. Tohle všech během krátké výpravy, není to jen „pokoukáníčko“ po křoví… Jakým způsobem se propojují a na sebe navazují vaše současné zájmy, třeba i disertační prá ResisTerru? Docela hezky, ve své disertační práci se zabývám citlivou konverzí brownfieldů, to znamená potenciál, který nesou takové vágní terény [ URL "https://www.academiaknihy.cz/produkt/mes dotisk/"] , nevyužitá místa ve městě i mimo něj. Jsou to svébytná území, která mívají vyso diverzitu, ale často jsou i biologicky nebezpečné, protože obsahují obrovské množství inva Právě tady se rezistence projevuje zrychlenou evolucí, buď samotných invazních druhů, jeji jejich rozšířením do nových biotopů. Rezistence se projevuje jak u těch, kteří se rozšiřuj oblastí, tak i u těch, kteří se snaží útok ustát. Tam se rezistence rozpadá na tisíc různý zatím nemáme dostatečně dobře prozkoumané. Jste sociální ekolog a především botanik. Proč je vaše hledisko v projektu, který je převá antropologický, důležité? Právě z toho důvodu, že se projekt zabývá z antropologického pohledu i biologickou reziste sestaven tak, aby byl mezioborový. Zabývá se sociokulturní ekologie ne-lidskými aktéry běžně, nebo to není tak časté téma? Z pohledu vyučujícího biologických předmětů mohu říct, že jsou na tom založeny, poskytují perspektivu. Myslím si, že to je taky jeden z důvodů, proč jsem byl k projektu přizván, pr lidé studují primárně humanitní nebo sociální vědy, a tak to nevědí nebo si to nedokáží př jeden ze svých hlavních úkolů vnímám deantropocentrizaci humanitních oborů. Máte za sebou více jak dvacet let terénní praxe, spoustu zkušeností a cest po světě. Co od očekáváte? Tak trochu sobecky očekávám, že díky výzkumu pochopím částečně i své vlastní motivace. Pro hezké povídání o tom, že chceme chápat ne-lidské aktéry v ekosystémech i krajině, tak jsme kteří to chápou jako lidi. Právě v tom vidím zajímavý aspekt antropologického výzkumu, že pomůže pochopit motivaci i mého vlastního jednání, jeho pozadí, nebo minimálně víc porozum vlastně dělám. Projektu se účastní tým odborníků z několika zemí. Co tato pestrá spolupráce přinese? Ještě jsem se nesetkal se všemi kolegy z projektu, ale přijde mi zajímavé, že do náhledu n je rezistence, se často promítají různé národní, lokální nebo regionální mýty. Dělají to v právě i biologové když, někdy cíleně a někdy nevědomky, zaměňují fungování společnosti za krajině. To je přirozené, protože člověk se chytá analogií, které zná z vlastního okolí. A mezinárodní vědecká komunita, tyto přístupy a sebepotvrzující mýty se tam docela výrazně p národnostním rozdílem je ochrana přírody. Třeba na Slovensku je výrazně militarizovanější ochranáři taky rádi nosí zelené uniformy a připomínají vojáky, ale konkrétně na Slovensku drsnější, často mají vysloveně charakter polovojenských jednotek. Myslíte si, že to je dobrý přístup? Na hrubý pytel hrubá záplata. Někdy se to i přehání, ale někdy zas je drsný přístup odůvod „být vostrej“. Vezměte sitřeba situaci kolem Bělověžského pralesa v Polsku. Pravidelně tam pololegálním a nelegálním těžbám dřeva z jednoho z nejstarších, ne-li úplně nejstaršího ní v Evropě. Navíc je rozdělený nově postavenou a současně perfektně střeženou hranicí mezi P Běloruskem, a do toho se montují i soukromé zájmy různých těžařů. Tady je opravdu potřeba ochrana přírody, která se tam prostě postaví a těm stejně militantním lidem na druhé stran řekne „Ne, tady to dělat nebudete“. Je to čirá animální ukázka rezistence silou, která v d největší smysl. Samozřejmě existují i jiné, chytřejší způsoby odporu, ale v momentě, kdy v potřeba, aby nastoupila síla. Napadá vás nějaký příklad z tuzemského prostředí? Třeba případ Krkonošského národního parku, který má problémy s obrovským množstvím návštěv zde na ochranu přírody z vysoka kašlou. Na jedné straně by bylo potřeba lidi víc vzdělávat vzdělání je univerzální nástroj. Ale když potřebujete řešit aktuální problém, kdy lidé nič musíte zabránit na ta místa chodit a už se staví ploty. Na co se v projektu těšíte nejvíc? Těším se na interdisciplinární dialog, že bude zajímavý a živý, na to vzájemné handrkování bude tak trochu pošťuchovaná, kdy někdo přijde s nějakým úžasným konceptem rezistence a já šťourat, že to tak není a že „to tak ani zvířata ani kytky nemyslí”. Říkal jste, že budou čtyři exkurze do roka. Máte už naplánovaná další místa? Mám jich vymyšlených několik, i mimo Česko, a právě se nejvíc těším na exkurzi, kterou byc zorganizovat v Berlíně. Došlo zde k poválečné destrukci, téměř kompletní, a následoval slo kvůli rozdělení na východní a západní části. Dnes město srůstá, a právě na těch srůstech s krajiny, které by do města za normálních okolností nepatřily. Město s nimi velmi chytře za hezký příklad, jak by se daly dělat věci i u nás. Ten přístup se mi libí, Berlín mám rád a konkrétně zde nastanou v týmu zajímavé diskuze. Některé projekty a místa totiž vypadají na dost divoce, třeba Südgelände, což je zóna národního parku ponechaná uprostřed husté zásta chodit. Příklad vágního terénu, foto: archiv JAŠ Ale vy tam půjdete? Dá se tam projít takovým industriálním chodníčkem a podívat se naživo, co by se stalo, kdy zůstalo bez lidí. Je to moc hezké, staré už asi šedesát let a je vidět, co by se opravdu m V posledních letech jste byl součástí Festivalu m3 / umění v prostoru [ URL "https://www.f a taky jste vytvořil autorský site-specific objekt pro galerii Provoz. Zajímá vás tedy i e umění? Ano, ale říkám tomu land-art. Přiznám se, že mě baví dělat takové kousky, které by z envir pohledu úplně neprošly. Někdy je potřeba ukázat, že je brutální síla v krajině pozitivní f biotopy nebo ekosystémy ji vysloveně potřebují pro své fungování. Proto tomu říkám obecněj land art, ale většinou v tom významný environmentální apel je. Třeba právě v galerii Provo vymyslel virtuální kytku, která neexistuje, takový novodobý rostlinný ropák. Znáte Ropáky cs.wikipedia.org/wiki/Rop%C3%A1ci"] ? Studentský film z konce 80. let o stvořeních, která hnědouhelných dolech a jsou schopná přežívat jen ve znečištěném ovzduší. A v momentě, kdy zlepšovat, vymírají a lidé se je pokoušejí zachránit tím, že je třeba napojují na výfuky a A jak jste to aplikoval na vaši kytku? Moje kytka se jmenovala Carbonia silesica a šířila se jenom v biotopu vzniklém spálením vě plastů. Vycházel jsem z faktu, že spousta kytek v reálném světě skutečně má evoluční strat spáleništích, je to pro ně úžasné místo plné zdrojů a bez konkurence. V rámci výstavy jsme kytku, sochu z kovového odpadu obalenou ve velikých plastových fóliích, a součástí výstavy exkurze, kdy jsme chodili po haldách, zapalovali plasty a sázeli semena Carbonie. Zabýváte se mimo jiné i urbánní krajinou. Zajímáte se třeba o okolí FHS? Vnímáte tu nějaké Jsem na fakultě ještě krátce, ale chodil jsem na Gymnázium Litoměřická na Proseku, tak jse brousil po vyučování, ale to už je hodně dávno. Můžu tedy spíše srovnávat, jak to tady vyp jak dvaceti lety a teď. Například zámeček Jabloňka tou dobou byl normálně přístupný, nebyl a dalo se jít až na vyhlídku. Byly tu navážky po stavbě tunelu Blanka, takže celá planina jsou dneska při skále, byly holé. Taky se přiznám, že rád spím v městském křoví. Když mám sobě práci, tak přespávám tady v roští okolo fakulty. Testuji to území z hlediska toho, ja FHS dá přespat a, upřímně řečeno, to moc dobré není. Tady je spousta lidí, kteří si pokouš dělat to samé a nejsou to studenti z fakulty. Jednou už to byl téměř krok od fyzického kon raději chodím dál, směrem do Troji. Ale krajina je tady moc pěkná, terén je zajímavý, obzv Snažíte se přenést vaše hobby i do výuky? Ekologie města nebo městských biotopů mi přijde jako hezké téma, ukázkově a nenásilně se t přírodovědné a humanitní obory. Přesně o to se snažím. Měl jsem na to výrazně méně času, n jsem očekával, ale teď se to lepší a snažím se k tomu vrátit, a to nejen tím, že pokračuji vlastní disertaci, ale pokouším se i propojovat FHS s Přírodovědeckou fakultou [ URL "http www.natur.cuni.cz/fakulta"] a Katedrou ekologie [ URL "https://www.natur.cuni.cz/biologie/ Letos v letním semestru máme první společnou přednášku, kam se mohou přihlásit právě i stu z naší fakulty. Jmenuje se Čtení krajiny [ URL "https://is.cuni.cz/studium/predmety/index. id=ef7457da3ba201f1f984fefdf38ffb51&tid=&do=predmet&kod=MB162T11"] naznačuji v rámci předmětu Krajinná ekologie [ URL "https://is.cuni.cz/studium/rozvrhng/ro id=ef7457da3ba201f1f984fefdf38ffb51&tid=&gl=23bYMSKE013p1&fak=1124 jen mnohem víc do hloubky a přímo v terénu. V praxi to znamená pětidenní putování krajinou na zádech a přespáváním venku, kde se lidé učí číst krajinu jak teoreticky, co věci znamen tak i prakticky, kam položit ten spacák, jaké biotopy jsou vhodné pro přespávání. Je to i deantropocentrizace našeho vnímání krajiny, protože alespoň na jednu noc se člověk fyzicky plnohodnotnou součástí biotopu. Máme vymyšlenou cestu od sasko-české hranice v Krušných ho Alena Ivanova Oliver Beťko