Květnaté dialogy Říma. Zápisky ze studijní cesty ****************************************************************************************** * Cibulský seminář vycestoval do věčného města a vrátil se s věčnými vzpomínkami ****************************************************************************************** V lidském životě nastávají jednou za delší dobu momenty, kdy do sebe věci nečekaně zapadno ve správný čas na správné místo, naskytne se nám příležitost, která se dlouho nemusí opako například náhodou do růžové zahrady, která vám právě v tom krátkém okamžiku nabídne krásu naplní chřípí sladkou vůní pronikající hluboko do mysli. Přijdete-li v dobrém kolektivu a může vykvést i vaše vnitřní růže. My jsme s Cibulským seminářem měli to štěstí a na správn správný čas i náladě jsme byli. Seminář funguje na Fakultě humanitních studií již šestým rokem. Pod vedením prof. Martina "https://fhs.cuni.cz/FHSENG-774.html"] prochází malý kolektiv bytového semináře velká díla kulturní tradice a pokouší se s nimi navázat dialog. Minimálně v poslední době se jednalo zvlášť úspěšný, neboť jeho výsledkem byl nový knižní překlad Rabelaisova Gargantuy [ URL " www.academiaknihy.cz/kniha/gargantua/"] , který vyšel v loňském roce a stále zdobí výkladn nakladatelství Academia. Tento semestr však prof. Putna využívá tvůrčího volna (tzv. sabatiklu) a pracuje v Římě na vlastních. Z toho logicky vyplynulo, že tento semestr nebudeme moct v knižním dialogu pokr dokud jsme nezačali myslet trochu za hranice běžné výuky. Díky podpoře, které se našim studujícím dostalo ze strany fakulty, jsme byli schopni přesu „věčného města“ a zhustit jej do osmi intenzivně nabitých dní. Výjimečně jsme opustili for knihou a pokusili se o dialog s městem v kontextu evropských kulturních dějin. Foto: Ondřej Trojan Jak tento dialog dopadl? Jak vlastně hovořit s městem, které je vyhlášené nejen svými krás množstvím turistů, kteří jakýkoli rozhovor nejen s městem komplikují? To vám těžko sdělím. Snad jen povím, že jsme procházeli časem. Odkrývali jsme jednotlivé závoje, které město ha po antických kamenech Via Appia, obětovali dávným božstvům v mithreu. Viděli jsme Petra kr a sedět jej spoutaného v řetězech. Navštívili jsme bohoslužby prvních křesťanů sloužené po patriciů. Viděli jsme růst moci papežů i jejich pád. Obdivovali Michelangelovy fresky i Be ztuhlá v kameni. Bránili jsme s Garibaldim Římskou republiku a snášeli údery těžkých bot m košilích. Zpívali jsme pak hlasitě odbojové písně a s Pasolinim hleděli na Řím, který dnes Jako by nám byla za průvodkyni sama bohyně Roma. Mohu vám dál popisovat místa, která jsme navštívili. Mohu líčit, co jsme dělali a viděli. cestopis, ale o hovoru s městem nebudete vědět o nic víc než předtím. Kdo se opováží odhal závoj, který bohyni halí? Trochu napovědět vám můžou fotografie. Ne však dnes běžné, mobilové rychlovky. Ale ty opra nichž autor za hledáčkem přemýšlel, hledal a číhal na emoci nebo zvláštní okamžik. Součást semináře je totiž fakultní fotograf – Ondřej Trojan, který se krom reportážní práce pro FH umělecké fotografii. A tak se našemu putování dostalo luxusu, který se nepovede často – má snímků, které vám snad trochu dokáží přiblížit slova a věty, kterými nám Řím odpovídal na Dokáží fotky, stopy zmrazené v čase a prostoru, zachytit slova a věty? Podívejte se na ně Pokud se vám zdá, že mlčí, musíte se zaposlouchat víc. Jsou-li stále němé, nezbývá než se Pak poznáte, že to, co se zdá na první pohled němé, bez hlasu, může i tak dobře artikulova Ať už je to fotografie nebo město samotné. Tak se tedy zdá, že jsme skutečně byli ve správný čas, dobře naladěni, ve skvělé společnos místě. Jako v oné pomyslné růžové zahradě na začátku tohoto krátkého textu, i my jsme tak vidět rozkvést růži a ta v nás zanechala stopy poznání, které si s sebou každý dlouho pone věčně?). Ruina je sama Pier Paolo Pasolini (překlad M. C. Putna) Já jsem ta síla minulosti, jen v tradici je láska moje Vzešel jsem z ruin, z kostelíků, z oltářních pláten, ze ztracených vesnic v Apeninách anebo pod Alpami, tam kde žili moji bratři Jak blázen pobíhám po Via Tuscolana, jako pes bez pána po Via Appia Anebo pozoruji soumraky a rána nad Římem, periferií a nad světem, jako to první, co nastane po dějinách. David Plass