Martin C. Putna: Ježíš je trickster ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** Naplnit přednáškovou místnost je kumšt, naplnit kostel dvakrát tak. Martinu C. Putnovi se na Fakultě humanitních studií, kde se studujícími křižuje evropské duchovní dějiny, nebo – křížovou klenbou pražského Kostela sv. Martina ve zdi. Právě zde 20. října kázal o duševní oblouku razícím si cestu od žalmů přes Virginii Woolfovou až do současnosti. A jelikož se chystá vydat po svém nedávném římském sabatiklu hned tři knihy, jež se kromě jiného týkají křesťanství, využili jsme příležitosti ke krátkému rozhovoru. Martin C. Putna v kostele sv. Martina ve zdi, foto: Ondřej Trojan Už během domlouvání tohoto rozhovoru padl několikerý důraz na slovo kázání. V čem je pro v univerzitního učitele a zároveň kazatele rozdíl mezi formátem kázání a přednášky? Kázání má několikero omezení; o přednáškách si to lidé myslí také, ale to jenom proto, že a fantazii, a proto přednášejí nudně. Kázání je mnohem omezenější, protože kázání, je-li t kostele, musí být nějak biblické. Taky jsem byl párkrát jako host na bohoslužbách unitářů, může kázat na Kafkovu Proměnu nebo na Homéra, ale u nás, neboť jsme poctiví protestanti, j jen na Bibli coby zásadní slovo Boží. To neznamená, že by se božské různými způsoby a v rů neprolamovalo do našeho světa, o čemž můžeme různě diskutovat, ale základem je prostě Bibl intelektuálním dobrodružstvím se na ni dobrovolně omezit. Jsme-li ale v kostele protestant ve zdi patří církvi Českobratrské evangelické –, tak dál už člověk může v zásadě říkat, co by se měl snažit spojit dva body: co v daném biblickém textu je a co z našeho světa se toh které by bylo jen filologicko-historické, by nebylo kázáním, ale přednáškou. Kázání musí m životu, k něčemu, co se nás týká. A tohle mě na tom strašně baví. Čímž jste mi rovnou nabil na další otázku. Byť je vždycky trochu fízlovské citovat autorov knihy, v roce 2014 jste v Písních pro Ježíše v reakci na Miloše Rejchrta napsal, parafrázu ruky, Pane můj pracuje s motivem tmy, ohrožující člověka, a končí prosbou, aby Ježíš uchop který ve tmě tápe. Lze v jednadvacátém století mluvit o vztahu k Ježíšovi přiměřeněji než V jisté aluzi na knihu Milana Machovce Ježíše pro moderního člověka (1990) nadhazuji: jaký jednadvacáté století? Možná ten vůbec největší problém je v tom, že Ježíše se dovolává kdejaký hajzl. Na jedné s evangelikály v Americe, kteří volí Trumpa, a jejich české odnože, kteří na Andělu pořvávaj miluje, odpustí ti hříchy.“ Na straně druhé máme ratzingerovský, jistě velmi sofistikovaný stejný mocenský systém, který si z Ježíše udělal vývěsný štít na svoji instituci, svoji mo myšlení. Já bych řekl, že Ježíš, tak, jak mu rozumím na základě četby Bible a samozřejmě n zkoumání raných křesťanských dějin, není to, ani ono. Možná bych řekl, že Ježíš, ne „pro j století vůbec“, ale pro mě osobně, je trickster. Ten, kdo zpochybňuje věci. Ten, kdo lidem složitější, než si myslíte, pouhým naplňováním pravidel svůj život nenaplníte!“ A současně soucit. ****************************************************************************************** * „Kdo si pustí kvalitní písně s duchovním obsahem na Spotify, jako už by se modlil“ ****************************************************************************************** Naváži polemikou, kterou přebírám z Dopisů Malcolmovi C. S. Lewise a která je dodnes aktuá takzvané modernizace křesťanství či naopak jeho očisty je jasné, že za sebou nelze donekon naštosované vagony historického nadpozemského balastu. Na straně druhé je zde opačná a pod tendence tolerovat křesťanství jaké svého druhu sociální podnik, jako by se říkalo „buďme nedělejme z toho nějaké náboženství.“ Jak toto napětí vnímáte? Na to hlavně musím říct, že C. S. Lewise upřímně nesnáším. Já jsem si to myslel. Narnie jako knížka pro opravdu malé děti, budiž. Ale Lewis jako myslitel je takovým přízem Někým, kdo dělá velký hluk, velké vrrrr, ale přece jen letí při zemi. Nicméně, chápu, co t křesťanství nesmí zmizet onen transcendentní prvek. To znamená, že křesťanství není jenom A proto používám termín absolutní soucit. Absolutní, čili víc než jenom lidský. Teď mne napadá, jak jste se tvářil na Sorrentinova Mladého papeže? Odmítám jakkoli přispívat k debatám o papeži. O papeži se mluví víc, než je zapotřebí. Cen má být na jedné straně Ježíš jako vodítko, na straně druhé náš svět. Papežství se stará je Tečka. Ve své rané knize My poslední křesťané z roku 1994 – vaše aktuální kniha Oni poslední Říma odkazuje – uvažujete nad možnostmi „pomoderního“ křesťanství, včetně jeho případné nové fu duchovní gramatiky (což už jsou pojmy, které si do vašeho textu svévolně vkládám). Jak se díváte dnes, je možné či dokonce nutné, aby se křesťanství proměnilo či dokonce zmutovalo potřeb a fenoménů, které člověk předchozích staletí neměl a neznal? Jeden z rozdílů mezi člověkem, který něco píše v pětadvaceti s touhou všechno pojmout a sh člověkem, kterému už táhne k šedesáti, je ten, že už je mnohem opatrnější na velké syntézy jednoduše: tato otázka by volala po nějaké syntetické odpovědi a takovou já nemám. Já se m svém okolí – v rámci těch několika desítek lidí, kterým v uvozovkách dělám v nějaké míře „ – odpovídat na jejich potřeby a otázky. Když nějakou odpověď mám. Když ji nemám, tak řeknu jedno z mých nejmilejších slov v posledních letech. Já nevím. Foto: Ondřej Trojan Zkusím se zeptat ještě jinak. Co je v jednadvacátém století na křesťanství jedinečného? Co křesťanským postojem? Etické kodexy většiny světových náboženství se od sebe vlastně zas až tak moc neliší. Poku by člověk neměl lhát, neměl krást, neměl by lézt jiným do manželství, to jsou celkem unive Jenže jedinečnost křesťanství nespočívá v oblasti etiky, včetně principu odpouštění, souci v rámci něhož pokládám za lidi i ty, kterých si jinak vůbec nevážím. To je sice velmi křes i to bychom pořád našli kdekoliv. To specifické totiž tkví v oblasti teologie nebo metafyz li. To znamená, že nebe a země, to věčné a to naše, se potkávají v tom jednom člověku. Toh jiné náboženství nemá. Jediná křesťanská hodnota je tedy poukaz tady na toho chlápka. Křes tenhleten rabín Ježíš je „very special“ rabín. Mimochodem, proč je současné „oficiální“ křesťanské umění mnohdy takovým kýčem? Vy kromě j nacházíte křesťanskou zvěst i v dílech, které kostelům často nesmí přes práh, rozhodně v n vůbec) nezaznívají. Například v divokých básních Ivana M. Jirouse. V čem je problém? To není problém až jednadvacátého století, to začalo už ve století devatenáctém. Už tam je rozvod mezi církvemi a uměním. Souvisí to jednak s tím, že historické církve, nejen katoli kontakt s moderním světem, začaly se vůči němu polemicky vymezovat a vytvářet specifické c Dalším aspektem je, že společnosti, alespoň ty západní, se více a více sekularizovaly a kv měli jiné možnosti, jak se uživit, než jen dělat pro kostely. A pak je tady ještě jiný fen individualizace nebo deeklezializace víry a zároveň umělecké tvořivosti. To znamená, že má jednadvacátém století úžasné duchovní tvůrce, ale obvykle mimo církve. Takovými tvůrci jsou mimo jiné i současní muzikanti typu Marka Lanegana [ URL "https://www watch?v=ynoYQrUaYFg"] (sám či se Soulsavers [ URL "https://www.youtube.com/watch?v=Wp1rL7D Cavea [ URL "https://www.youtube.com/watch?v=uAgsn7la3jg"] nebo LP [ URL "https://www.yout v=iw3h0LLgalE&list=OLAK5uy_kK5yx2KI8TBaOjWT0LWFM7tQF7FTVDZP8&index=15"] , ale klidně bych řadu písniček od Depeche Mode [ URL "https://www.youtube.com/watch?v=BZ_HhwnIOV8"] . A může to zpívat kongregace? Mnó… Kostelní píseň je velmi specifický žánr. A je to s ním úplně stejné, jako s církevním uměn od devatenáctého století jsou to vesměs strašlivé sračky. Čest výjimkám, jako ty naše rejc karáskoviny. Já, když připravuji kázání a mám k němu vybrat několik tematických písní a pr těmi sedmi sty písněmi zpěvníku a potřebuji, aby to bylo tematické, zpívatelné a zároveň a umělecky pohoršlivý, tak je to často velký problém. Výše řečeným mi potvrzujete to, na co čili že duchovní inspirace se dějí, ale mimo kostel. Každopádně bych řekl, že kdo si pustí duchovním obsahem na Spotify, jako už by se modlil. Ondřej Váša