Martin Vrabec: Člověk má potřebu vyrobit něco hmatatelného












            ******************************************************************************************

            *
            ******************************************************************************************
            Odborně se věnuje raně novověké a klasické německé filosofii, učí číst a interpretovat tex

            studujícím závěrečné práce. Analytické myšlení však spojuje s manuální prací a ve svém vol
            věnuje truhlářství. A víte, že dokonce vyrobil dřevěné lavičky u fakulty? To všechno doved
            Vrabec z Katedry filosofie [ URL "http://Katedry filosofie"] . Během vánočních svátků pokr

            rozhovorů o neakademických činnostech pracovníků a pracovnic FHS. U šálku adventního čaje 
            promluvili o truhlářském řemesle, minulých a současných projektech a taky o tom, co spojuj
            se dřevem s filosofií.


            Martin Vrabec, foto: Ondřej Trojan

            Jak jste se dostal k truhlářství?

            Už je to dávno, začal jsem někdy před dvaceti lety. Ani nevím proč, prostě mě to začalo ba

            kamarády truhláře, kterých jsem se mohl ptát na rady, protože tehdy koncem devadesátek neb
            natož YouTube. Člověk musel shánět informace od někoho, kdo to sám umí. Během studií, až d
            jsem se truhlařinou i živil. Nejvíc jsem vyrobil postelí, ale taky stoly, okna, dělal jsem

            normální truhlářské věci. Jsem taky nadšený včelař, tak jsem si vyráběl úly.

            Říkáte, že až do doktorátu. Pak jste řemesla nechal?


            Už nebyl čas a taky jsem přišel o dílnu, neměl jsem kde ani kdy se tomu věnovat, až před p
            k truhlářství vrátil. Letos si taky dálkově dodělávám výuční list na truhláře. Jednak si n

            přiučím, hlavně během praxí, a jednak je to možnost mít živnost do budoucna. Je to taková 
            člověk dokáže uživit rukama.


            Jste z Prahy? Jak se v Praze hledá truhlářská dílna?

            Naštěstí z Prahy právě nejsem. Původně jsem měl dílnu doma v Podkrkonoší na rodinném statk

            vlastní dílnu na chalupě. Člověk na ni potřebuje docela dost místa.

            Vyrábíte toho hodně?


            Dělám hlavně pro kamarády. V létě jsem dělal třeba japonskou postel. Je to speciální systé
            jednotlivé části do sebe zapadnou a není třeba jediného šroubku nebo hřebíku. Zabralo to n

            hodin práce, ale kolikrát neumím adekvátně odhadnout čas dopředu, pak se blbě odhaduje i c
            kamarády se vždycky nějak dohodnu.


            Děláte i něco jiného než nábytek?

            Různé srandy, například jsem zkoušel vyřezávat dřevěné mísy. Rád se učím nové věci, ale vě

            co kamarádi a známí potřebují. Teď jsem měl dělat schody, které jsem předtím nikdy nedělal
            odpadlo. Taky dveře jsem pořádně nedělal, zrovna plánuji vyrobit si dvoje pro sebe na chal
            vyzkouším, a pak to třeba můžu nabízet i někomu dalšímu.


            Sdílíte zájem o řemeslo i v rodině?


            Mám dceru, je ještě docela malá, ale občas mi pomáhá nebo si v dílně něco sama kutí. Nejví
            se nemusí uklízet jako doma a odřezky se můžou házet na zem.


            Utkvěla vám v paměti něco z vaší výroby, na co jste obzvlášť pyšný?

            Před těmi dvaceti lety jsem dělal takovou pěknou dvojpostel. Návrh si vytvořil jeden známý

            to postel s knihovnou v předním i zadním čele. Byla docela vymakaná, částečně dýhovaná, al
            fotky.


            Vaši přátele tedy přichází už s konkrétními návrhy?

            Většinou to tak je. Když si lidé nechají vyrobit něco na zakázku a jsou ochotní zaplatit z

            mají většinou jasnou představu, co chtějí, proto si to často navrhnou sami. Jinak by si te
            v IKEA.


            Vyrobil jste dřevěné lavičky pro fakultu. Jak vznikly? Máte plány dalšího zvelebování faku

            Bývalá paní děkanka mě požádala, jestli bych nevytvořil provizorní lavičky, než se zrealiz

            architektonické projekty na venkovní mobiliář. Po krátké konzultaci s architekty, jejichž 
            požadavkem bylo dodržení proporcí oranžových sedaček v dolní dvoraně, jsem vymyslel jednod
            byl rychlý na výrobu a relativně levný. Pak jsme je spolu s doktorem Synkem a ještě jedním

            dali dohromady za jedno odpoledne. Není to nic definitivního, ale fungují a nějakou dobu v
            dalšího zatím neplánuju.


            Lavičky před fakultou z dílny doktora Vrabce, foto: Ondřej Trojan.

            Je truhlářství běžné u filosofů? Kromě vás se mu věnuje třeba právě pan doktor Synek.


            Asi nejen mezi filosofy, ale obecně mezi intelektuály, a nemusí to být zrovna truhlařina, 
            běžná manuální činnost, výroba něčeho hmatatelného. Člověk má potřebu vyrobit něco, na co 


            Přemýšlíte během výroby nad filosofií?


            Někdy, pokud zrovna řeším nějaký problém, tak se mi honí hlavou i při vrtání nebo broušení
            ruce zaneprázdněné, mysl běží občas snadněji.


            Je to tedy dobrá životní cesta, dělat řemeslo?

            Spousta lidí nechce dělat rukama a řemesla je nezajímají. Proč by taky měla? Takže to, jes

            manuální práci nebo intelektuální, pro ně asi není nějaké reálné dilema. Mně osobně přijde
            kombinovat obojí, truhlářství i filosofii. Být jenom truhlář bych asi nedokázal, nebaví mě
            to samé, navíc mi to přijde jako hrozně úzká životní nika. Obojí si je přitom v něčem dost

            musí promyslet jednotlivé kroky tak, aby na sebe správně navazovaly, což u složitějších vý
            banální a je to vlastně analytické myšlení podobné jako ve filosofii. Jen truhlář navíc po
            trochu šikovné ruce.


            Alena Ivanova