Sarah Matilda Rysková: DMEK se snaží vychovat lidi s vlastním názorem, schopné hovořit ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** „Byla jsem takhle jednou na mléčné farmě, seděli jsme v chrámu, povídali si a jedli ovčí m svoje setkání s jedním z nejvyšších představitelů A?satru?arfe?lagi?, největšího neopohans Islandu, mladá výzkumnice Sarah Matilda Rysková. Dlouholetý zájem o historii a severskou m vepsal do jejích výzkumných témat. Řeší odkaz staroseverské literatury v současných nábože Do akademického bádání dokáže vložit i svoje záliby, a tak se prakticky i odborně věnuje s Ve snaze efektivně uchopit zkoumané severské fenomény si vybrala magisterský studijní prog moderní evropské kultury [ URL "https://dmek.fhs.cuni.cz/DMEK-1.html"] na FHS, který loni s vyznamenáním. Sarah jsme zastihli mezi pravidelnými výlety na Island, abychom se zeptali nalezení pravého výzkumného tématu, počátky a současnost hnutí A?satru?arfe?lagi? i důleži vzdělání a znalostí širokých kontextů. Už téma tvé bakalářské práce je hodně zajímavé, zkoumala jsi v ní saunový ceremoniál. Proč zrovna toto téma? Původně jsem chtěla psát u doktora Suchého [ URL "https://bakalar.fhs.cuni.cz/SHV-330.html zajímalo mě, zda byla vikinská společnost patriarchální nebo matriarchální. Mou hypotézou druhá možnost, protože ženy měly v tehdejší společnosti velkou úlohu. Nakonec jsem ale spo s užitečným. Od malička, snad už od doby, co vůbec chodím, chodím do sauny a od roku 2018 saunérka, takže jsem si pro bakalářku vybrala téma, které je mi blízké. Během příprav na pozici saunérky jsem absolvovala i nějaká školení a na jednom z nich nám historii saunování. Výklad mi z pohledu vysokoškolačky přišel dost neodborný – něco nesedě byly zjevně převzaty z internetu. Začala jsem se zajímat víc o historii saunového rituálu, populární ve wellness centrech, a zjistila jsem, že saunový rituál je relativně novým feno na přelomu tisíciletí, přestože se uvádí stáří několik tisíc let. Tak se zrodilo téma mé b Na základě terénního výzkumu v místě své práce a opírajíc se o teorii rituálů Arnolda van Turnera a koncept tělesného kapitálu, jsem zkoumala, zda to, co se běžně odehrává ve welln dá skutečně považovat za rituál. Jak probíhal výzkum? Trval asi půlroku a zakládal na zúčastněném pozorování a rozhovorech s pracujícími i zákaz Práci mi vedl pan doktor Heřmanský a nikdy nezapomenu na jeden z jeho výroků z konzultace, vyprávěla o soutěžích saunérů: „To je bizár. Jestli se pořádají soutěže o nejlepší rituály existovat i soutěž o nejlepší mši!“ Vzniklá práce ve výsledku popisovala, jak se má člověk být saunérem, co to vůbec znamená být saunérem a jak probíhá saunový rituál. Byl to pokus charakteristiku běžné praxe. Ovlivnil výzkum i tvou praxi? Rozhodně mě hodně naučil a posloužil mi i jako klíč k lepšímu výkonu, aby měl rituál skute pozorování svých kolegů jsem viděla, co funguje a co ne, jak lidé reagují, dokázala jsem p rituál. Rok poté jsem vyhrála třetí místo na mistrovství světa v divadelních ceremoniálech na mistrovství světa v herbal saunových rituálech. Taky se mi ale po výzkumu trošku změnil kterou jsem si dříve hodně idealizovala. Varovala mě před tím i doktorka Novotná, ať si na když si volím mně blízké téma. A je pravda, že už se asi nikdy nezbavím tendenci vepisovat takový do své práce. Co jsem dělala dřív a co dělá většina lidí doteď, nesplňuje charakter je to spíše „pustíme si hudbu a děláme tuc-tuc“. Teď ale máme vlastní projekt, jezdíme po učíme lidi dělat saunové rituály. Často se opírám právě o svůj bakalářský výzkum a v odpov sdílím svoje zkušenosti a pozorování.  Bude mít tvůj výzkum v oblasti saunování pokračování? Ano! Akademické bádání se mi krásně propojilo se současnou prací v Saunách Vltava na Dvorc pravidelný cyklus přednášek a každý měsíc budeme probírat jednu kulturu a její saunovou či Píšu k tomu kratší články a chtěla bych pak vydat knihu o historii sauny a lázeňství v růz Děláme i saunová posezení, kde čteme texty ve staroseverštině, říkáme jim severské večery. staroseverské mytologii, přičemž předčítáme i eddickou poezii v sauně. Zprostředkováváme l zážitek, jen v jiném prostředí. Původně jsi zmínila záměr zkoumat Vikingy, takže zájem o sever máš v sobě dlouho. Je ve mně odmala. Táta měl rád historii a vždy nám hodně o dějinách četl. První známkou mé je asi epizoda ještě ze základky, kde jsem se hádala s panem učitelem, že Ameriku přece ne Kolumbus, ale Vikingové. Někdy v té době se to ve mně spustilo, fascinovala mě severská my jsem ráda Wagnera a jeho hudbu, kterou ta mytologie silně ovlivnila. A pak jsem přišla na předmět o Vikinzích Marka Suchého. Už na první přednášce jsem věděla, že jsem našla to, co mě bude bavit. Pak se k tomu díky doktorce Novotné přidala staroseverština, kterou jsem hl Tvoje bakalářská práce byla spíše antropologická. Přemýšlela jsi nad studiem antropologie nakonec rozhodla pro DMEK? Antropologii jsem studovala, ale jen chvíli. Nastoupila jsem zároveň na dva magisterské pr ambicí bylo pokračovat ve výzkumu, zabývat se víc do hloubky historií saunování. Program D evropské kultury mi ale do mých ambic zapadal taky, protože tam jsem mohla nahlížet na his z pohledů různých kultur. Ale skloubit studium s rodinou i prací je náročné a musela jsem jeden ze dvou oborů. Na základě čeho ses rozhodovala? Dějiny moderní evropské kultury mě tak trochu vrátily do prostředí podobného konzervatoři. docenta Alta a paní doktorky Altové, kteří se zabývají uměním – původně jsem si myslela, ž umění, ale po první hodině se ukázalo, že jejich přístup je částečně antropologický, takov jak vnímat umělecká díla, jaký mají vliv na společnost, jakým způsobem se do nich propisuj toho se přidaly hodiny profesorů Peška a Nešpora, které mi poskytly hlubší pochopení kultu Profesor Pešek často mluvil o opeře, divadle, hudbě, profesor Nešpor zas o náboženství, kt fascinovalo. V rámci studia jsem si našla mnoho předmětů, které mi byly blízké, a nakonec tématu, kterému jsem se rozhodla zasvětit svou akademickou cestu. Díky balíčku, který DMEK na daný problém koukat z více perspektiv. Cítím, že právě tato všestrannost řešení problém Během magisterského studia sis našla „svoje” téma, neopohanské hnutí A?satru?arfe?lagi?. J něco, co ho nadchne? Třeba dost oklikou, jak se to stalo mně. Během svého úplně prvního výletu na Island jsem n městečko Hólmavík. Není úplně turistické, ale nachází se tam muzeum čarodějnictví. Tenkrát neuvěřitelným způsobem fascinovalo, protože na Islandu během čarodějnických procesů neupal muže. Téma mě nadchlo, říkala jsem si, že to bude ono. Chtěla jsem srovnávat čarodějnické a na Islandu. Proč se neupalovaly ženy? Proč, v porovnání s kontinentální Evropou, jich by málo? Při hledání odpovědí jsem narazila na myšlenku, že je sice na Islandu převažující kř díky jeho historickému vývoji je na místě se domnívat, že zde pohanství zcela nevymizelo n Tu myšlenku jsem chtěla prozkoumat. A taky jsem si v muzeu koupila vydání galdrabóku, kter fascinovalo. Co to je galdrabók? Taková čarodějnická kniha, plná zaříkávadel a magických symbolů. Konkrétně u toho, co jsem o edici jednoho z rukopisů ze 16. století. Chvíli jsem se zabývala galdrabóky a od nich js magii a hledání magických praktik v staroseverské literatuře, do toho jsem zapojila i čaro Jenže jsem do práce potřebovala moderní prvek, když jsem studovala dějiny moderní evropské jsem se dívat i na současnou situaci na Islandu, a tak jsem objevila neopohanské hnutí A?s které nebylo nijak dopodrobna probádané. Sice je neopohanství dnes předmětem mnoha výzkumů se zabývá vztahem jednotlivých hnutí k primárním literárním zdrojům. Můj výzkum jsem tedy k otázkám vztahu hnutí A?satru?arfe?lagi? a staroseverské literatury. Zkoumala jsem, jak j středověkých textů a jakým způsobem jsou v moderních kontextech interpretovány. Byla nebo jsi v přímém spojení s hnutím? Ano, musela jsem. Jak je nikdo příliš nezkoumal, nedařilo se mi získat dostatek informací obrátit přímo na ně. Jednoho dne jsem napsala email nejvyššímu představiteli Hilmaru Örn H který je mimo jiné významný hudební skladatel. Byla jsem překvapena vstřícností, které se momentu dostalo. Nejprve jsem si psali v souvislosti s galdrabókem a poté jsme emailovou k k otázkám vztahu staroseverské literatury a hnutí.  Nakonec jsme se domluvili, že za nimi probereme osobně. Zjistila jsem, že nejvíce využívají eddické poezie a prozaické Eddy Snor Na Islandu je pozoruhodné, že texty z korpusu staroseverské literatury ze společnosti po s Islanďané je berou jako své dědictví a jsou hrdí, že u nich vznikly a že se dochovaly. Dos mají ságám věnovaná muzea, rukopisy se vydávají v knižní podobě, ulice jsou pojmenované po všudypřítomné, hlavně v paměti národa. Není to jen komercializace minulosti? Nemyslím si, bude v tom asi trochu víc. Členové Ásatrú tvrdí, že i když bylo v roce tisíc křesťanství, víra v pohanské bohy se na Islandu udržela a zůstává i nadále. Člověk, který byl, ví, jaké je na něm počasí. Sama jsem byla překvapená, jak moc je jejich příroda drsná že v minulosti Islanďané prožívali dlouhé zimy s neustálou tmou a extrémním počasím, často jíst. V takových chvílích se nezdálo rozumné modlit se k Bohu, kleknout si ve vánici a umr jednodušší pro ně bylo vyzývat staré bohy, protože ty jsou podle jejich víry součástí jich Je jednodušší to správné slovo? Možná smysluplnější? Osobnější. Členové A?satru?arfe?lagi? věří, že bohové jsou všudypřítomní, hlavně v přírodě ročním cyklu, který je pro ně velmi důležitý. V létě mají celé dny světlo, několik měsíců takřka čtyřiadvacet hodin denně. V zimě je naopak světlo třeba jen čtyři hodiny. Vesnice a daleko od sebe, což jsem si ověřila i osobně, opravdu je tam často pusto, nikde nic. Když nebyla infrastruktura, někteří lidé žili na samotě. V takových podmínkách se člověk chce s přírodou nežli s Bohem. Může se ke hnutí přidat kdokoliv? Jsou otevření všem zájemcům. Byla jsem v kontaktu s nejvyššími představiteli a oni mají pr člověka musí přijmout a být k němu zdvořilí, když nějakým způsobem projevuje zájem o jejic si na laskavosti a otevřenosti vůči těm, kdo chtějí vědět víc. Ale aby se člověk formálně musí být Islanďanem. Po dosažení věku šestnácti let se člověk má přihlásit k nějaké církvi povinná, ale dělá se to kvůli odvodům daní, které putují k vybrané církvi, ať je to Island církev, nebo menší hnutí. Ásatrúarfélagi? se těší v posledních letech velké populatiě. V s čítá kolem šesti tisíc členů, což na islandskou společnost není málo. Představila bys mi hnutí A?satru?arfe?lagi? podrobněji? Jaký je jeho příběh a současnost? Vzniklo v 70. letech, kdy i jinde po světě vznikaly neopohanské skupiny a new age hnutí. Z byl Sveinbjörn Beinteinsson, který se spolu s dalšími lidmi rozhodnul poskytnout Islanďanů vrátit se k víře před rokem tisíc. Chtěli se víc zabývat literaturou a odkazovat na ni. Ze o formalizované náboženské hnutí, spíše o klub nadšenců, ze kterého se postupně zformovalo současné oficiální podobě s ustáleným průběhem jednotlivých rituálů, aby splňovali požadav současnosti je Ásatrúarfélagi? druhou největší náboženskou komunitou po křesťanské církvi. Jaké rituály máš na mysli? Mohou oficiálně pořádat svatby, pohřby, obřad si?festa, obdobu biřmování, nebo i výroční o roku. Na počátku se ale hnutí setkalo s nesouhlasem. Stát si klepal na čelo, co že to po n Snažili se dál a jednou seděli u premiéra nebo jiného vysokého politického představitele a vysvětlit, že bohové, kteří sídlí v Ásgardu, jsou stále mezi námi. Ten den se přihnala bou odešli, udeřil blesk a vyřadil celý Reykjavík z provozu. To není legenda, ale informace z a článků, které jsem zkoumala. Jak se sama stavíš k této víře? Líbí se mi její filosofie. Nemají totiž boha, který je někde nahoře mimo ně. Věří, že můžo přijmout do sebe a stát se jím, přijímat jeho božské vlastnosti, a tím jim bůh pomáhá. Kdy moři, volají Njörda, boha moře, přijímají ho, stávají se jím a moře je neohrožuje. Jak vnímáš odraz severské kultury a mytologie v popkultuře? Přeci jen se objevuje ve hrách seriálech. Narážela jsem několikrát ve výzkumu na názor Islanďanů samotných, že rezonování tématu Vik teď hrozně in, je vlastně fajn. Určitým způsobem se to téma a historie zprostředkovává, i žije, láká turisty třeba na místa natáčení některých seriálů. Island, který na tom v histo ekonomicky nejlépe, teď žije z turismu, dokonce si troufám říct, že začíná mít problém s o se týče pohledu ze strany akademického bádání, občas je těžké vysvětlit lidem, kteří nemaj ani základ, že to, co se ukazuje v seriálech, není zcela pravdivé. Měla jsi s tím nějaké problémy nebo potíže během výzkumu? Trochu mi to komplikovalo situaci na začátku při navazování komunikace, kdy jsem kontaktov představitele a postupně jsem je objížděla. Často jsou to prostí farmáři. Byla jsem jednou seděli jsme v chrámu, povídali si a jedli ovčí maso. Tohoto farmáře velmi překvapilo, že j tom, co jsem viděla v seriálu, ale o starých rukopisech a originálních textech v jeho jazy Na začátku jsi zmínila zájem o postavení žen ve vikinské společnosti. Měla jsi možnost se výzkumu tohoto tématu dotknout? Konkrétně tohoto tématu ne, ale setkávala jsem se s otázkami postavení žen přímo v hnutí. se snaží, aby byl vyvážený poměr žen a mužů ve vedení. Zajímavý byl názor jednoho z farmář vyprávěl, že v moderní islandské společnosti jsou si lidé rovní. Ale historicky, tím, že V Islandu úplně ne, ale v Dánsku a Norsku – byli hodně expanzivní, nechávali ženy často doma se o všechno musely starat. Když člověk zná místní přírodu a sám ji zažil, a když si uvědo dost vzdálenou lokalitu, dojde mu, že život žen asi nebyl úplně jednoduchý. Občas mě při t napadá, kdo měl život náročnější, jestli ženy, nebo jejich muži na cestách. Co ti podle tebe DMEK umožnil a jaké příležitosti, které bys jinde nenašla, poskytnul? Široký rozsah znalostí a spoustu možností, ve smyslu úhlů pohledů, jak něco řešit nebo zko program ukazuje, co je vůbec kultura. Není to jen výtvarné umění, divadlo, hudba, ale i hi náboženské souvislosti. Dalo by se říct, že celkově dává program pohled na svět v širších počátků až po současnost. Přijde mi naprosto skvělé, že se člověk dozvídá o vzájemném půso vlivů. Není to jen o dějinných událostech, odehrála se bitva A proti B, ale o příležitosti proč se odehrála z náboženského hlediska, historického, v politickém kontextu. Parafrázuji Peška, kultura je všudypřítomná a schovává se v ní spousta věcí, včetně náboženství. Kultu společnosti a ukazuje se to dodnes. Samozřejmě můžeme polemizovat, co je dnešní kultura, a to budou sociální sítě, youtubeři a podobné fenomény. Díky nim společnost někam spěje. Ale reflexe současnosti z více úhlů je výborná. Studijní program poskytuje výborné zázemí a ko kterým člověk může zkoumat takřka cokoliv. Zníš velmi spokojená se svým studiem. Jsem, ale taky jsem měla svoje slabé chvíle. Někdy mi nastavené požadavky připadaly příliš stejného důvodu na oboru skončili někteří mojí spolužáci. Ale ve výsledku každá zkouška, k které mě potkaly, mě donutily se znovu postavit na nohy a pokoušet se znovu. Díky tomu jse silnější. Komu bys doporučila DMEK? Každému, kdo se zajímá o historii a zároveň má blízko ke kultuře. Sama jsem z uměleckého p pro mě byl program moc fajn. Taky je DMEK dobrý pro lidí, kteří nechtějí studovat izolovan a religionistiku, ale i jejich propisování do společnosti a kultury. Je to studium pro ty, širokých kontextů.  Vzpomeneš si na předměty, které tě obzvlášť bavily? Třeba Staroseverské představy o duši a těle [ URL "https://is.cuni.cz/studium/predmety/ind do=predmet&kod=YMKDE019"] s doktorkou Novotnou, ten byl skvělý. Taky mě hodně bavi předměty, měla jsem třeba ráda Dějiny evropské kultury a vzdělanosti s profesorem Peškem. mě, jak nám vyprávěl o univerzitní historii, celkově o způsobu vzdělávání a proč studujeme tom, proč bychom si měli vážit možnosti studovat a jak bylo studium ovlivněno náboženskými dějinami. Je zábavné že na jeho hodinách jsem měla pocit, jako by sám pořád byl ve středov systému. To myslím v dobrém. Byl ochotný diskutovat, chtěl, abychom měli vlastní názor. To celého DMEK – snaha vychovat lidí schopné hovořit o problémech, pěstovat v nás vlastní náz backgroundem, který nám poskytují. Zajímaly mě i samotné náboženské dějiny s profesorem Nešporem, vizuální kultura s doktorko všechny předměty se propojovali a dohromady studium dávalo smysl. Vyplatilo se to pak i u jsem na jednu otázku byla schopná odpovědět ze tří různých úhlů pohledu. Už když jsem se p závěrečné zkoušky, měla jsem konečně pocit, že věcem rozumím. Přeneslo se ti to i do běžného života? Ano, přemýšlím nad souvislostmi a historickými okolnostmi, i když jdu na Vánoce do kostela obraz Marie. Ale funguje to i v literatuře, divadle, jakékoliv kultuře a historických věce Hnutím A?satru?arfe?lagi? [ URL ""] se dále zabýváš, nově v rámci doktorátu. Jak to pokrač Snažím se zkoumat vliv staroseverské literatury na neopohanské hnutí celkově z pohledu ger neopohanství, které se označuje jako Ásatru. Kromě islandského A?satru?arfe?lagi? existuje společností po celém světě, které věří na Ásy nebo se zakládají na severské mytologii. Vyc diplomního zjištění, že islandské hnutí pracuje především s eddickou poezií. Jsou pro ně v básně: Vědmina píseň - Völuspá, která líčí stvoření a zánik světa, a Výroky Vysokého nebol skrze postavu Odina dává moudra do života, ať už se to týká umírání nebo chování k ženám. začala pátrat, zda ostatní hnutí ve světě pracují s tímto typem staroseverské literatury. skupiny ve Španělsku nebo Itálii, u kterých na první pohled vzývání staroseverských božste ale zakládají právě na této literatuře. V rámci doktorátu zkoumám různé interpretace těcht konkrétního zdroje, ale i zda se o stejný zdroj vůbec jedná. Na Islandu vycházejí z primár ostatní skupiny mohou vycházet i z převyprávění nebo populární kultury. Jde o relativně ve moderního pohanství, hnutí se vzájemně znají, jsou propojená a všechna navazují na starose Krom zmíněných zemí budu zkoumat skupiny ve Švédsku, Dánsku, Anglii a USA. Jsi na FHS už od bakalářského stupně. Věděla jsi hned po střední, že humanitní vědy jsou c chceš vydat? Nestudovala jsem střední školu, ale taneční konzervatoř. Ke konci jsem musela nečekaně sko kvůli operaci a řešila jsem, co dál. Hodně mě lákalo divadlo a chtěla jsem se hlásit na re činoherního divadla na DAMU, ale opět kvůli operaci jsem byla vyřazena z druhého kola přij být přestupní stanice, ale stala se pro mě finální destinací. [ URL ""] Proč sis naši fakultu vybrala? Na konzervatoři jsem měla humanitně zaměřené předměty, které se hodně točily kolem histori Humanitní vědy pro mě byly jaksi přímým pokračováním a cestou rozšíření obzorů, protože js nechtěla skončit se studiem. Oslovily mě předměty na SHV. Tančit už jsem sice nemohla, ale sobě měla taneční dril, a tak jsem byla ve škole od osmi ráno do pěti nebo šesti večer a u průřez všemi moduly. Proč jsou podle tebe humanitní vědy dnes a vůbec důležité? Jsou kotvou, která napomáhá pochopit dnešní společnost a kulturu, ve které žijeme. Poskytu orientaci ve světě. Filosofie vzdělává člověka, aby byl dobrý, což je věc, která se do mod hodí. Zároveň se v humanitních vědách hodně čte, což je skvělá cesta ke knihám a literatuř zas skvěle ukazuje, jak se svět vyvíjel, díky čemuž je dnes o hodně jednodušší vyznat se v a pochopit nejen, proč se dějí nějaké věci, ale i co pravděpodobně bude následovat. Dějiny datech, místech a jménech, ale hodně o souvislostech, což je třeba lidem předávat. Alena Ivanova