Tereza Matoušková: Hledala jsem vzdělání, které by mi dokázalo pomoct v nové ces ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** „Fantasy příběh musí být v některých ohledech ještě realističtější než realistický román,“ česká fantasy spisovatelka Tereza Matoušková s kávou v ruce. Obklopena knihami na policích parapetu se zdá být ve svém přirozeném prostředí, a zároveň působí, jako kdyby vypadla z v temných příběhů. Odehrávají se v jejím fantastickém světě Podmoří, kde koexistuje magie s i přírodou, společnost funguje na pevném kastovním systému a staří a noví bohové zápolí o při popisu společenských mechanismů a následků rozhodnutí jednotlivců čerpá ze znalostí zí magisterského studia antropologie na FHS. Mrazivého listopadového večera jsme se s naší ab o prospěšnosti studia člověka v literární tvorbě, přínosech tvůrčího psaní a práci s texte Vzhledem k tématům bakalářské i diplomové práce, ve kterých jste se zbývala vražedkyněmi, že budete spíše psát horory nebo detektivky. Nicméně vaše současná tvorba se řadí do subžá a arcanepunk. Původně jsem byla hodně přírodovědně zaměřena a můj první bakalář je přímo z evoluční biol nastoupila na historii, ale knihy jsem začala psát dávno před tím. Ono se to nezdá, ale po fantasy a není to příběh odehrávající se prakticky v?současnosti (např. v soudobé Praze, a tvoří například víly a skřítci), pak potřebuje historické, antropologické nebo archeologic jsem si to sama uvědomila, rozhodla jsem se potřebné vzdělání doplnit a nastoupila na baka historie na Masarykově univerzitě. V určitou chvíli jste tedy cítila, že si potřebujete doplnit vzdělání? Ano. Občas mladí lidé na střední škole nemají úplnou představu o tom, co chtějí dělat, ani Původně jsem se chtěla zabývat biologií, třeba pracovat v laboratoři. Paralelně jsem už ně začala publikovat první příběhy, představovala jsem si, že bych mohla dělat přírodovědu a tvořit. Když jsem nastoupila na studium biologie na vysokou, zjistila jsem, že to není úpl jsem jinou cestu a psaní převážilo nad zájmem o vědu. Proto jsem hledala vzdělání, které b nové cestě pomoct. Proč jste zvolila opět bakalářský stupeň? Vyčerpala jsem v sobě zájem o biologii. Prošla jsem si celým systémem od rostlin přes zvíř a rozhodla se u něj zůstat. Je pro mě důležité získávat nové vědomosti a chtěla jsem přesk věd na studium člověka, dávalo mi proto smysl naučit se základy. Podle mě by vysokoškolské být sbíráním titulů, považuji za důležitější, jakou sadu vědomostí potřebuje člověk do živ vykonával určitou práci a dělal ji dobře, ať už je to věda nebo pozice v korporátu. Další nemusím ani dokončit, abych získala potřebné vědomosti. Má smysl už ve chvíli, kdy člověku Jak jste se dostala k docela specifickému tématu historických vražedkyň? Při výběru tématu bakalářky na Masarykově univerzitě jsem chtěla dělat nějaké „ženské“ tém kontextu 19. století. Jedním z volných témat byly kriminálnice a mě to nadchlo, zejména př mě hodně oslovily. Proto jsem u nich zůstala i během studií na FHS, kde jsem pokračovala v fenoménu vraždění dětí. Napadlo vás někdy napsat nějaký detektivní nebo hororový příběh? Kdybych nepsala fantastiku, asi bych spíš vyzkoušela historický román, třeba i s detektivn čistě detektivka nebo horor mě nikdy tolik nelákaly. Absolvovala jste v nové budově FHS, ale studovala jste ještě před přesunem. Jak vzpomínáte budovy, ve kterých jste navštěvovala přednášky? V Troji jsem v podstatě jen obhajovala, jinak jsme chodili na Fakultu tělesné výchovy a sp osazenstva tvořili sportovci, takže šlo o takové dva odlišné světy pod jednou střechou. Ma studium bylo strašně příjemné. Jako vystudovaná bioložka a historička jsem hledala navazuj a nevěděla jsem příliš co. Tehdy jsem objevila obor Obecná antropologie – integrální studi FHS, pod kterým bylo tehdy možné studovat několik podoborů – jedním z nich byla historie a člověka a evoluční biologie. Říkala jsem si, že ten obor někdo vytvořil přímo pro mě! Mysl prošel nějakými změnami a dneska se jmenuje, tuším, Antropologická studia [ URL "https://f FHS-2135.html"] . Utkvěla vám v paměti nějaká silná vzpomínka na předmět nebo osobu? Za historickou antropologii určitě Pavel Himl [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS-3520.html"] a [ URL "https://antropologie.fhs.cuni.cz/KOAFHS-54.html"] , kteří mi toho předali opravdu h mi taky atmosféra panující na diplomních seminářích. Zde jsem poprvé zažila, že s námi něk řešil, jak analyticky pracovat s pramenem. Nebyl to jen povinný metodologický předmět, ale dozvěděli, jak má člověk dělat historickou vědu, jak má přemýšlet o pramenech, pracovat s se k nim stavět kriticky. Jste spisovatelka, ale předpokládám i nadšená čtenářka. Co čtete ráda? I odbornou literatu Čím víc píšu, tím méně sil mám na beletrii. Proto se přiznám, že poslední dobou hodně čtu protože audiknihy jsou naprosto úžasný vynález. Když hledím celý den do písmen a pak chci mozek nereaguje dobře na další písmena. Ale když mu to někdo předčítá, je to skvělé, ať je nebo jen nahraný hlas. Odbornou literaturu čtu relativně hodně, většinou knižně a tyká se mě momentálně zajímají. Například teď mám rozečtenou knihu od Mircea Eliadeho a publikaci protože chci něco z toho využít do románu. Jsou i vaše knihy v audio podobě? Momentálně se na tom pracuje. Přiznám se, že jsem to trošku podcenila, na rozdíl od ostatn mě, ale už jsem chytila dech a připravuju dva audio projekty. Jeden je již namluvený – je které jsem se podílela jako editor. Máte v takových projektech možnost rozhodovat nebo zasáhnout do procesu výběru člověka, kt namlouvat? Záleží na jednotlivém nakladatelství a jak je velké, občas do toho autor může mluvit, jind jsem si mohla předčítajícího sama vybrat. Řekla byste, že si kvůli práci spisovatelky nemůžete u čtení knih odpočinout? Myslím si, že je zdravé, když mozek dělá různé věci a vykonává odlišné procesy. A člověk t své práce. Jedna věc, která platí u spisovatelského řemesla je, že jakmile do něj pronikne a rozumíte jim, už víte, jak mají být postavené věty, příběh, v podstatě vidíte jiným auto neodpočíváte, nemáte z takového čtení zážitek, protože váš mozek s textem neustále pracuje jaký trik na vás autor zkouší, kde to funguje a kde ne. Vystoupit z pracovního kolečka je velice těžké. A jak zvládáte mít více rozečtených knih naráz? Technicky vzato to zvládám relativně snadno, jsem vycvičená si pamatovat tři čtyři rozprac Nemám problém se k rozečtenému textu vrátit i po půlroce, pamatovat si detaily příběhu a v něco nesedí. Mozek ale samozřejmě má svou omezenou kapacitu, po deseti letech si to pamato já. Zvýhodňovala vás vaše schopnost práce s textem při studiu na FHS? Asi ano, ale nepoznám to. Když jsem si sedla k projektu diplomové práce a už fakticky zača velmi nápomocná mi byla moje spisovatelská rutina. Byla jsem zvyklá napsat určitý počet no a toho se držet. Nakonec je jedno, jestli píšete román nebo závěrečnou práci. Pokud někdo že by se pustil do psaní knih, tak podobná naučená rutina mu určitě pomůže i při psaní jin odborných. O schopnosti vyjádřit se a pracovat s textem ani nemluvím. Takže pro člověka, který chce psát ať už prózu nebo akademické texty, je důležitá disciplí pravidelné psaní? Je to alfa a omega. Co se týče psaní prózy, samozřejmě záleží na tom, čeho chce člověk dos spisovatel je totiž hodně široké. Zahrnuje i tvůrce, kteří vydali jednu knihu nebo i povíd něco napíšou do časopisu. Zároveň jsou zde ale profesionálové, kteří píšou denně a publiku V takových případech je to jejich práce a musí udržet nějaké tempo vytváření děl. Když se kolegy, jsou v první řadě svědomití, realističtí, jaksi nohama na zemi, ale hlavně pracovi Ve svých knihách stavíte svět Podmoří. Jak se do něj i jeho budování propisují vaše studia antropologie? Svět Podmoří jsem vymyslela už ve svých jedenácti letech, ale to pochopitelně neznamená, ž neprošel výraznými změnami. Začalo to naivními dětskými příběhy, pokračovalo koketováním s v pubertě a pak jsem zničehonic začala psát pro širší publikum. Mým posledním románem je P [ URL "http://Pláč němého boha"] , který vyšel ve dvou svazcích v roce 2023. Díky disciplí jsem přišla do styku, jsem odkoukala, jak funguje společnost, jak se proměňuje v čase a že samy o sobě. Vždy je přítomen kontext, kultura, v rámci které se lidé chovají určitým způs Autoři fantastiky vlastně hodně čerpají z reality, jen si některé mechanismy upravují podl Konkrétně v případě svého Podmoří dost vycházím z historie, vzdělání v historické antropol každodennosti mi neskutečně pomáhá. Často si půjčuji reálie 19. století, například jak byl domácnosti, jak vypadaly ulice, jak a kde fungovalo pouliční osvětlení, aby to v mém příbě Samozřejmě nejde o plynové lampy nebo elektrické osvětlení, ale o vymyšlená svítidla s mag ale to už není podstatné. Podstatné je, že vytvořený svět kopíruje ten reálný a autor ho k aby na čtenáře působil skutečně a povědomě. Spousta lidí si myslí, že fantastika znamená příběhy vycucané z prstu, které nemusí dávat skutečnosti musí být fantasy příběh v některých ohledech ještě realističtější než realisti Kdybych řekla, že se můj román odehrává v Praze v roce 2024, tak čtenáři budou mému příběh se v něm děly naprosté nesmysly. Ale když je to fantastika, autor si musí dávat bedlivý po dával smysl a držel pohromadě, a to i v nejmenších detailech, jinak pozornějšího čtenáře z Zároveň nejste pouze autorka, ale i editorka. Ano, společně s Terezou Kadečkovou jsme daly dohromady antologii Jiný kraj [ URL "https:// produkt/jiny-kraj/"] , která se týkala moderních témat ve fantastice. A právě teď se edito na jedné antologii týkající se duševního zdraví a sci-fi, fantasy a hororu. Vyjít by měla Máte tedy možnost porovnat obě strany procesu? Když člověk píše vlastní knihu, nemusí kooperovat s dalšími deseti nebo dvaceti lidmi a ře autorské i osobní trable. Je to velký objem různorodé práce na delší dobu. Ne každý dobrý dobrý editor a naopak Je to hodně jiné než vlastní tvorba. Autor má vizi, sám ji přivede n napíše text. Editor vhodí nápad mezi skupinu lidí a čeká, co z toho semínka vyroste. Jak dlouho zabere taková práce na antologii? To se může hodně lišit. Půl roku, rok, klidně víc. V první řadě je potřeba mít téma, nakla se osloví autoři, se kterými je potřeba po celou dobu komunikovat: zadat jim termíny a vys antologii chcete mít. Pak editor pracuje s texty, které dostane. Dělá redaktorské poznámky nešvary v příběhu. Pak až jdou rukopisy do nakladatelství, kde vše ještě prochází korektur zkontrolovat sazbu a vybrat ilustrátora pro obálku. A samozřejmě vymyslet, jakým způsobem ke čtenáři. Antologie mají tu výhodu, že se na nich podílí více autorů, z nichž má každý v Oproti románům ale obvykle trpí tím, že většina lidí si raději koupí knihu od jednoho auto Pořádáte literární dílny v Brně i Praze, online workshopy, pravidelné literární pikniky. V psaní a snažíte se vyzvat lidí k tomu, aby se nebáli psát a neotáleli víc číst. Proč je to důležité? V naší současné kultuře je dle mého soudu klíčové umět pochopit psaný text a naopak i doká text napsat. Čím má člověk tyto schopnosti rozvinutější, tím větší výhodu získá při orient životě a ve výkonu zaměstnání. Kromě toho, že pořádám klasické literární dílny v knihovnác s chutí psát a tvořit, občas působím i na školách. Je děsivé, když vedete lekci ve třídě p za rok nebo dva budou mít volební právo, ale zoufale se vás ptají na význam základních slo znamená spolehlivý. Je alarmující, že student střední školy něco takového netuší. Jak se p politické situaci, jak bude reagovat na jednoduchá populistická hesla a dezinformace? Je z je dle mého důležité vést mladé lidi ke čtení, byť by mělo jít o jednoduchou literaturu. Doporučila byste tvůrčí psaní všem jako způsob rozvoje komunikačních schopností a myšlení? Tvůrčí psaní určitě prospěje všem lidem. Nejsem si ale jistá, zda se do toho pustí člověk, nechce tvořit a nebaví ho to. Bez pochyby je přínosné i malovat nebo zajít na operu, ale k nedonutíte ho. Jak vnímáte změny ve vztahu mladých lidí ke čtení? Nepracuji tolik se středoškolskou mládeží, abych mohla takto generalizovat, ale zdá se mi, shodnou, že mladší lidé mají potíže pracovat s dlouhými texty a bojí se těch složitých. Ma soustředit, ať už na delší přednášku nebo text. Další věc, která mi přijde jako problém je literatury určené mládeži, které se pak samozřejmě následně odráží i v původních českých t tvůrci používají špatné vazby a idiomy, které mají nakoukané ve špatné překladové literatu nevalné úrovně těchto knih, je omezené množství času na překlad a následné úpravy, vše se rychle a knihy podle toho často vypadají. Přitom jsou to díla, která se vydávají ve velkém obrovský potenciál oslovit široké publikum. A mladé lidi tyto knihy baví číst, na rozdíl o literatury. Vnímáte i rozdíly ve vztahu mladých lidí k literární tvorbě? Stále mezi nimi je zájem tvořit. Mnozí sní o tom, že napíšou knížku a vydají ji, je to pro i když třeba sami nečtou nebo čtou málo. Spousta spisovatelů pořádá workshopy, kde se lidé naučí, ale taky získají kontakty. Když člověk zajde na tři čtyři takové workshopy, z každé a všude pozná nové lidi, může mu to do budoucna velice pomoct s tvorbou i případným vydání cestou jsou literární soutěže, ve kterých může být hlavní cenou právě vydání díla, ať už p celého románu. V současné době prostě mají začínající tvůrci relativně širokou paletu možn o vydání knihy splnit a své texty publikovat. A to nemluvím o možnosti vydat román třeba v například pomocí crowdfundingu. Uvedla byste nějaké příklady? Jsou zde nakladatelství nabízejí služby zaměřené přímo na vydávání začátečnické, nevyzrálé například o Albatros Media a službě Pointa [ URL "https://pointa.cz/landing"] , kterou vyu mladých tvůrců. V čem vidím problém do budoucna, je nástup umělé inteligence. V čem spočívá? Pro publikující autory se stálými čtenáři, kteří je chtějí číst pro jejich jedinečný rukop vygenerované texty takovou hrozbou. Nebo přinejmenším ne v tuto chvíli. Mladí tvůrci ale j zkušenosti a vyzrálý styl, a také je pro ně problematické nejenom tvorbu publikovat, ale h ke čtenáři. Pokud do tohoto procesu zasáhne ještě umělá inteligence, umožní vícero lidem n bude na první pohled tvářit jako „slušná povídka“ nebo „slušný román“ v kontextu amatérský konkurence. Prostory určené pro začínající tvůrce budou plné uměle vygenerovaného balastu. Jana Nováka, který se psaním teprve začíná a píše vlastně jen o něco lépe než umělá inteli vším tím balastem velice snadno zapadnout. Přes všechny nové možnosti to začínající tvůrci mít nakonec prostě ještě o něco těžší, než jsme to měli my. Alena Ivanova Web programu Dějiny moderní evropské kultury [ URL "https://dmek.fhs.cuni.cz/DMEK-1.html"]