Oliver Kobián, Viktorie Račková: TVP umožňuje ponořit se do tématu víc do hloubky, nežli zkoumat jednotlivé případy ****************************************************************************************** * ****************************************************************************************** „Dnes hraje hry skoro polovina světové populace – a to už je dost velký důvod, proč bychom seriózně zabývat“, vysvětluje Viktorie Račková důležitost svého výzkumu. Společně s Oliver jsou čerství absolventi magisterského studijního programu Teoreticko-výzkumná psychologie fhs.cuni.cz/FHS-2450.html"] a ve svých výzkumech řeší virtuální realitu a videohry z odliš Společně se podílí na chodu CyberspaceLabu [ URL "https://cyberspacelab.cz/"] , jež provád studií zaměřených například na orientaci ve virtuálním prostoru. Po získání titulu se vyda pracovními směry: Oliver vyučuje sociální psychologii [ URL "https://www.pvsps.cz/nase-sko pracovnici/detail/kobian-oliver/"] a Viktorie působí na Oddělení kognitivní psychologie Ps "https://psu.cas.cz/cs/ustav/vyzkumna-oddeleni/kognitivni-psychologie/"] . Promluvili jsme plánech do budoucna, jejich výzkumech i různých cestách využití psychologické perspektivy Oliver Kobián, Viktorie Račková, foto: archiv OK a VR Jak na studium vzpomínáte? Oliver Kobián: V dobrém. Viktorie Račková: Upřímně je pro mě zvláštní na něj vzpomínat, protože mám pořád pocit, že Magisterské studium jsem dokončila teprve před půl rokem a ještě jsem se úplně nepřepnula „pracujícího dospěláka“. Čas utekl neuvěřitelně rychle – na střední jsem si říkala, kolik ještě čeká, a najednou je konec. Možná proto na FHS ani moc nevzpomínám, mám spíš pocit, ž součást mého života. Čeho jste si během studia cenili nejvíce a co vám nejvíce utkvělo v hlavě? VR: Nejvíc jsem si vážila spolupráce s Lukášem Hejtmánkem [ URL "https://fhs.cuni.cz/FHS-2 který vedl mou bakalářku i diplomku. Měla jsem fakt štěstí, protože nám se vším pomáhal a podílel na naší práci – nejen na mé, ale i na Oliverově. Takže jestli něco opravdu utkvělo jeho podpora. OK: Ze studia jsem si odnesl směr, kterým chci pokračovat ve své profesní dráze. Vzhledem chtěl studovat i doktorát, je to za mě to nejdůležitější. Plánujete pokračovat u nás na fakultě, nebo jinde? OK: Budeme se hlásit sem na Obecnou antropologii, kde je profilace Psychologická antropolo nepletu, ale taky na obor Psychologie na Filozofické fakultě. Tam byl problém, že když jsm magistra, doktorský program na FF ještě nebyl otevřen, proto jsme se nepřihlásili rovnou. Věděli jste od začátku, čím se chcete zabývat a co chcete zkoumat? OK: Během bakalářského studia jsem rozhodně nevěděl, co chci dělat, a přišel jsem na to až semináři na konci studia. Zaujal mě tam právě doktor Hejtmánek a jeho témata. Až tehdy jse VR, vykrystalizoval se mi směr na magistra, ale vlastně furt šlo o spolupráci s Lukášem He "https://fhs.cuni.cz/FHS-3578.html"] . Respektive, samozřejmě jsem se zajímal o tuto oblas jsem nějaké znalosti, ale člověk potřebuje dobrého vedoucího, aby to někam dotáhl. Co vám nejvíc utkvělo v paměti ze studií? Máte nějakou silnou vzpomínku? OK: Když jsem pomáhal Lukáši Hejtmánkovi s výzkumem relaxace v lese, nějak těsně po covidu se o srovnání, jak se liší „relax“ ve virtuálním a reálném lese, takže část výzkumu probíh Suchdole. Celkem vtipná příhoda je, že sběr dat pro tvorbu VR probíhal v lese ještě za cov terénu probíhal později už po covidu, kdy nad městem začala opět lítat letadla, a tak se j dodatečně přidávat i do VR, což bylo docela úsměvné. VR: Za mě obhajoba diplomky – asi proto, že to byla poslední věc, která mě dělila od konce Už ve svých bakalářských pracích jste se zabývali psychologickým výzkumem virtuální realit volba navazujícího magisterského programu jasná? OK: Určitě, šel jsem za další spolupráci s vedoucím a za tématem, které mě baví. Na jednoo psychologii jsem stejně nemohl jít, ale náš obor byl ještě nový, o to byl pro mě zajímavěj VR: TVP bylo i pro mě jasnou volbou. Psychologie mě baví hlavně z výzkumného pohledu. Chví přemýšlela i o klinické praxi, ale výzkum mě prostě lákal víc – je tam obrovská rozmanitos a metod. Takže pokračovat v magisterském studiu bylo úplně přirozené. Navíc jsem mohla roz bakalářský výzkum a zůstat u stejného vedoucího, což mi dávalo velký smysl. Kdo všechno se může hlásit? Jak velká šíře výzkumných témat se tam schází? VR: Mám pocit, že všichni spolužáci přišli z nějakého humanitního oboru. Co vím jistě je, opravdu bohatá paleta výzkumných témat. S Oliverem jsme se věnovali virtuální realitě a vi zkoumá se tu i lidská sexualita, spánek, čich, jazykové dovednosti u dětí, emoce a spousta ale závisí na školitelích – oni vypisují okruhy, takže nejde úplně přijít s vlastním nápad někomu vadit, ale mně to dávalo smysl. Kdyby váš školitel nerozuměl tomu, co chcete zkouma dobře nefungovalo. OK: Souhlasím, že je šíře témat rozsáhlá. Celkový záběr je velký a určitě se dá spolupraco externisty a dál ho tak rozšiřovat. Hlásit se může kdokoliv, kdo má zájem o výzkumnou psyc podotknout, že to není jednooborová psychologie, jako je třeba na Filozofické fakultě, ale psychologický výzkum jako takový, ne o klinickou praxi. Studium se zaměřuje na výzkum a rů koncepty, metodologie, etiku a podobně. Je o tom vědět, jak výzkum funguje a ponořit se do hloubky nežli zkoumat jednotlivé případy.  Oba jste součástí CyberspaceLabu. Jak uplatňujete znalosti získané při studiu ve svých výz VR: Studium na FHS a působení v CyberspaceLabu byly úzce propojené. Lab založil doktor Hej během našeho bakalářského studia a my s Oliverem a Pavlem Srpem jsme byli jeho první členo jsme od začátku měli možnost dělat vlastní výzkum v prostředí, které nám poskytovalo nejen zázemí, ale hlavně odbornou podporu. A právě díky studiu TVP jsem získala pevné základy v kvalitní výzkum vypadat – což není tak samozřejmé, jak by se mohlo zdát. Naučila jsem se, navrhnout, naplánovat a realizovat, což mi v Labu nesmírně pomáhá. Naučila jsem se také pr literaturou a rozumět i článkům mimo svou hlavní oblast zájmu. OK: Já se zabývám navigací ve virtuálním prostředí, už od bakaláře, a pomalu svůj záměr ro prohlubuji, což jsem mohl i v rámci Labu. Chtěl bych se tomu věnovat i v rámci disertační dostanu na doktorát. Co přesně jste zkoumali ve svých diplomových pracích a k jakým závěrům jste dospěli? OK: V bakalářské i diplomové práci jsem prováděl dva velice podobné experimenty. Porovnáva pohybu ve VR, mám na mysli způsob, jakým se naviguje ve virtuálním prostředí: teleportaci optickým tokem. Teleportace je klasický skok „z jednoho místa na druhé“ se začerněním obra pro okamžitý přesun a nedělá se při ní tolik špatně jako při jiných metodách pohybu, ale z dezorientující. Teleportace s optickým tokem je tomu podobná, v mých experimentech měla i jen se do pohybu přidalo tunelové vidění, tedy uživatel zahlédl část pohybu v prostředí a že by to mohlo přispět k jeho lepším navigačním schopnostem, prostorové paměti, a nemuselo takovou nevolnost. Dospěl jsem k závěrům, že v některých oblastech se teleportace s optick ukázala jako lepší s tím že se ale neprokázal statisticky signifikantní rozdíl ve způsoben což je asi nejpozitivnější výsledek. V diplomové práci jsem na získané výsledky nabaloval na navigaci a prostorovou paměť, a snažil jsem se zjistit, jestli interakce optického toku prostředím bude mít vliv na navigaci. Ukázalo se, že ve větších prostředích lidé musí zori zároveň komplexnost prostředí zhoršuje navigaci a prostorovou paměť. VR: Oliver se ve své diplomce zaměřil na experimenty, zatímco já jsem se věnovala tvorbě a typologického dotazníku hráčů videoher. Hlavním cílem bylo vytvořit nástroj, který by se d při výzkumu hráčů a jejich herní zkušenosti. Protože když chceme zkoumat hráče nebo třeba videoher ovlivňuje různé aspekty jeho života, potřebujeme k tomu dobré nástroje, abychom z nejpřesnější a nejdůležitější informace. Vycházela jsem z již existujícího Dotazníku hráčů který se opírá o Bartlovu typologii [ URL "https://en.wikipedia.org/wiki/Bartle_taxonomy_o z roku 1996. Ta rozděluje hráče do čtyř skupin podle toho, jaký mají herní styl: Společník nejvíc užívá interakci s ostatními, Bojovník (Killer) se soustředí na soupeření, Kolektor dosahovat úspěchů a Dobrodruh (Explorer) rád objevuje herní svět. Nešlo mi ale jen o překl původní verze už byla dost zastaralá, takže jsem upravila formulace otázek i celkovou stru to lépe odpovídalo dnešnímu hernímu prostředí. Poté jsem ho administrovala hráčům a analyz Ukázalo se, že některé prvky Bartlovy typologie pořád dobře sedí na různé herní styly, ale objevily nesrovnalosti a překryvy mezi kategoriemi. To naznačuje, že by typologie potřebov nebo rozšíření o nové aspekty, aby lépe odrážela současnou herní komunitu. Tomu bych se rá doktorském studiu. foto: archiv OK Co vám dalo magisterské vzdělání? OK: Dost jsem si prohloubil znalosti získané už na bakaláři. Měl jsem spoustu profilujícíc jako je sociální psychologie, behaviorální psychologie a další. Taky jsem získal znalosti, výzkumy, a to je za mě asi to nejcennější, jak se organizuje a připravuje výzkumný experim následná administrace. Pomáhal jsem doktoru Hejtmánkovi během studia s jeho výzkumy přímo se učil přímo v praxi. V rámci metodologie jsem získal i vhled do statistiky, i když to by samostudium. VR: Jak už jsem říkala, studium na TVP mi dalo dobrý základ, jak dělat kvalitní výzkum. A daří tyhle znalosti přenášet do praxe – dokážu si svou práci dobře zorganizovat, přizpůsob všechno probíhalo hladce, a zároveň si všímat slabších míst, která se pak s týmem snažíme platí i pro plánování výzkumu a všech těch kroků, které jsou s ním spojené. Jak lze psychologicky zkoumat virtuální prostory a videohry? VR: To je dobrá otázka! Psychologie je velmi široký obor a mnoho lidí si ani neuvědomuje, v jejím rámci zkoumat – a už vůbec ne, jak ji propojit s virtuální realitou a videohrami. na kognitivní psychologii, takže nás zajímá třeba vnímání, pozornost, paměť nebo právě pro Virtuální realita a hry jsou skvělé nástroje, protože umožňují zkoumat tyhle procesy v pod jsou realistické, ale zároveň pod kontrolou výzkumníka. Hry navíc nemusí být jen nástrojem o sobě jsou zajímavým tématem. Můžeme třeba porovnávat, jak si v různých kognitivních úloh oproti nehráčům – ať už jde o pozornost, paměť, přepínání mezi různými úkoly nebo třeba me objektů v prostoru. Díky interaktivitě a kontrole prostředí ve VR se dají testovat věci, k světě byly mnohem složitější nebo úplně nemožné. OK: Při výzkumu navigace je dobré, že se u toho člověk nemusí hýbat, a tak se dají použít metody mozku a mozkové aktivity. Taky vím, že teď v Národním ústavu duševního zdraví mají kterém se simulují duševní choroby ve virtuální realitě, což mi přijde jako velmi zajímavé Proč je vlastně důležité zkoumat věci, jako jsou videohry a VR? Mohly bychom je jednoduše jsou „jenom jako“. VR: No jasně, odmáznout se můžou. Obory jako medicína nebo chemie jsou asi na první pohled a oproti nim může výzkum videoher působit jako něco okrajového. Jenže já si to nemyslím. D skoro polovina světové populace – a to už je dost velký důvod, proč bychom se jimi měli se Hry nejsou jen zábava, ale součást našeho každodenního života, takže má smysl zkoumat neje kognitivní schopnosti, ale i na psychickou pohodu, chování, sociální vztahy, prosociální j agresi. A to jsou témata, která se týkají každého, nejen vědců. OK: Je to výzkumu nového tématu, který se ukazuje jako užitečný. Pokud zůstaneme u té navi jiné přispět k pochopení toho, jak a jaké hry člověk hraje, jak se v nich chová, jak se ch realitě a zda tím bude ovlivněno i jeho chování v realitě. Jeho zjištění rozhodně může mít v praxi, využijí je třeba tvůrci her nebo na ně naváží další výzkumy. VR: Já sama hraju hry celý život a právě proto mě jejich výzkum tak baví. Mým malým osobní přispět k tomu, aby se ve společnosti změnil přetrvávající negativní pohled na videohry – obzvlášť u nás v Česku. Hry stále dostávají čočku, často se spojují s něčím negativním jak problémovým chováním, například závislostí na hraní. Jistě, existují situace, kdy může být rozhodně to není pravidlo. Naopak výzkumy ukazují, že hraní některých her může mít pozitiv selektivní pozornost nebo jemnou motoriku. Využívají se i jako tréninkový nástroj – třeba chirurgy – a dokonce i v rehabilitaci. Díky výzkumu můžeme lépe pochopit, v jakých oblaste přínosné, a jak jejich prvky začlenit do každodenního života a myslím, že v budoucnu se to častěji. Co sami hrajete? VR: Všechno možné. Kompletní seznam by byl asi na dlouho, žánry a herní tituly střídám pod hlavně podle toho, kolik mám zrovna času. Moje srdcovka je Red Dead Redemption 2 – western skvělým příběhem, kterou mám dohranou asi pětkrát. Momentálně, stejně jako asi celé Česko hraju nedávno vydané Kingdom Come: Deliverance 2. Když mám chuť na výzvu a nevadí mi troch Elden Ring, a když mě popadne kreativní nálada, pustím si budovatelskou strategii Planet Z OK: Já teď nehraju skoro nic, už na to nemám moc času ani energii. Když už se k něčemu dos Civilization 5. Ale z mých oblíbených jsem hrával Zaklínače 3, Skyrim, Dotu nebo League of nemám žádný preferovaný žánr. Máte podobnou, ne-li stejnou oblast zájmu, ale po absolvování jste si vydali různými směry zrovna k těmto cestám a jak vás studium připravilo na působení ve vybraných pozicích? OK: Studium mě naučilo sociální psychologii takovým způsobem, že jsem ji schopný i učit. J příležitost, které jsem se jednoduše chopil. Ještě když jsem přemýšlel, zda pokračovat v d někdy v prosinci jsem dospěl k závěru, že přece jenom ano. Měl jsem schůzku s Lukášem Hejt zmínil, že docentka Poláčková Šolcová hledá někoho, kdo by učil sociální psychologii, tak VR: U mě to byla taky spíš souhra okolností a trochu náhoda. Původně jsem chtěla jít rovno – měl se otevírat mimořádně v lednu, jenže z toho nakonec sešlo. Takže jsem si musela nají než se budu moct přihlásit na řádný termín v září. A tady opět zasáhl doktor Hejtmánek – d v Psychologickém ústavu u paní doktorky Paillereau, kde teď pracuju. Zabýváme se tím, jak bilingvní miminka reagují na řeč, a měříme jejich mozkovou aktivitu pomocí neurozobrazovac Jaké jsou další možnosti uplatnění po absolvování programu? Víte, kde se uplatnili vaši ko kolegyně? OK: Moc nevím, zda někde pracovali během svého studia. Myslím si, že program je hodně stav pokračování v akademické sféře a výzkumu, jeho primárním cílem je vychovat a vzdělat odbor pracovníky. VR: Hlavní směr je určitě výzkum, ať už akademický nebo aplikovaný. Přirozenou cestou je d magisterský program je hodně zaměřený na vědeckou práci, a kdo se chce výzkumu věnovat dál akademickém prostředí zůstane. To ale neznamená, že jiná cesta neexistuje. Alena Ivanova