Když výzkum, tak terénní, když terénní, tak praxe












            ******************************************************************************************

            *
            ******************************************************************************************
            Těsně před samým začátkem prázdnin se uskutečnila minikonference studujících bakalářského 

            se profilují v sociální a kulturní antropologii. Minikonference byla jedním z výstupů kurz
            antropologická praxe, který se konal v letním semestru.


            Kurz byl spojen s výjezdem do terénu (fieldwork), kde si začínající výzkumníci a výzkumnic
            různé techniky antropologického výzkumu. Pět výzkumných týmů zpracovávalo pět výzkumných t
            si připravili během semestru. Studující zajímal veřejný prostor vesnice, spolková činnost,

            turismus v kontextu malých obcí, společenské akce a rituály. V letošním roce jsme navázali
            s obcí pod Řípem. V termínu od 27. 4. do 4. 5. do terénu vyjelo 15 studujících a dvě vyuču

            fotogalerie níže). Klíčové bylo navazování kontaktů a získávání důvěry lokálního zastupite
            obce, stejně jako nastavování a upevňování epistemologie antropologického přístupu. Výzkum
            pracovali ve tříčlenných týmech. Vytvářeli terénní poznámky, vedli rozhovory, pořizovali f

            a video nahrávky. To vše dohromady (vstup do terénu, opora v antropologických a sociálněvě
            a vytvořená data) se pak stalo základem pro analýzu a závěry, k nimž výzkumné týmy došly.


            Na minikonferenci, v rámci níž získávají studující další akademické dovednosti, odeznělo p
            referátů, které korespondovaly s výzkumnými tématy. Jen jako ochutnávku závěrů, k nimž výz
            výzkumnice došli, zmíníme několik, které poodhalí jejich cesty k antropologii. Židle, kter

            společně vystrčí na ulici, či naopak průhled plotem na zahradu plnou okrasných květin ukaz
            veřejného a soukromého prostoru se může dynamicky měnit. Podobně fotbalové hřiště, které m
            „fotbalisti“, je multidimenzionální prostor, který se proměňuje dle potřeb a cílů obyvatel

            paměti (jako např. koupaliště) nemusejí být nutně zapsána v průvodcích či historických kni
            produkována a reprodukována skrze narativy o dětství a o tom, co bylo. Naopak turisty nemu
            jako „sběratele míst paměti“, ale jako těla, která díky turismu čelí různé míře diskomfort

            cesta na Říp), kdy tento diskomfort legitimizuje cíl turisty a jeho touha po autentickém p
            právě pohled, voyeurství, či jednoduše diváctví je snad nejfrekventovanější forma particip
            rituálu, ať se jedná o rodiče, jejichž pohled je upřen na děti ve strašidelném hradě, nebo

            čekající na přihrávku.

            Děkujeme studujícím za dobře odvedenou práci, invenci a nadšení, obyvatelům obce, že nás n

            terénní antropologické praxe realizovat.



            Dana Bittnerová a Hedvika Novotná