Jaroslav Alt ****************************************************************************************** * Jaroslav Alt: naše škola je pro mě velice inspirativním prostředím, jsem jí za to skuteč ****************************************************************************************** Doc. ak. mal. Jaroslav Alt je od roku 2006 zaměstnancem Historického modulu FHS UK. Během fakultě přednášel v takových kurzech jako Dějiny umění 19. a 20. stol., Krajina jako fenom v malbě 19. a 20. století, Město - architektura - umění aj. Kromě problematiky vnímání, po uměleckého díla minulosti i současnosti v rámci své pedagogické a vědecké činnosti se též malbě a restaurování uměleckých děl. Pane docente, mohl byste prosím představit oblast Vašeho odborného zájmu? Je to především malba a kresba, druhou oblastí pak restaurování uměleckých děl minulosti, zejména na závěsný obraz a nástěnnou malbu, v menší míře na polychromovanou plastiku. Ješt roku jsem vedl Ateliér restaurování nástěnné malby a sgrafita na Fakultě restaurování Univ Léta jsem tyto dvě činnosti, vlastní tvorbu a restaurování, kombinoval, v poslední době se soustředím na vlastní tvorbu a restaurování postupně tlumím. I když se na první pohled můž malba, kresba na jedné straně a restaurování na straně druhé mají mnoho společného, ve sku až tak není. Přecházení z jedné činnosti do druhé je velmi náročné, především psychicky. N se určité zátěže, kterou v sobě člověk mimoděk nastřádá díky velmi těsnému kontaktu s díly při jejich restaurování, se může stát vymezením příliš uzavřeného prostoru, ve kterém se p tvorbě pohybuje. A to i přes určitá pozitiva, která kontakt s díly minulosti přináší a kte hlubší poznání technologií a technik malby, možná hlubší seznámení se s variabilitou výtva obecnější rovině. To nebezpečí tu je. Samozřejmě, že k těm nebezpečím patří studium děl ne i novějších umělců a inspirování se jejich díly. To je ale zcela jiná oblast vnímání děl m jaké se pohybuji při jejich restaurování. Jaké kurzy v tomto semestru vedete na FHS UK a o jakých kurzech uvažujete do budoucna? V tomto semestru jsou to kurzy, které střídavě vedeme s manželkou a týkají se problematiky poznávání a čtení uměleckého díla minulosti i současnosti. Je to téma, které mě osobně zaj se věnuji v rámci koncipování kurzů na FHS již dlouho.  V příštím semestru bychom rádi zav společný kurz, který se bude věnovat umění a architektuře 19. století z pohledu malíře a r jedné straně, a historičky umění na straně druhé. A co se týká vědecké práce, jakých výzkumných projektů se momentálně účastníte? V současnosti pracujeme spolu s manželkou na dvou projektech. Prvním je výzkum, dokumentac hodnocení tvorby stavitelské rodiny Blechů, kteří se věnovali na přelomu 19. a 20. století realizaci evangelických modliteben, druhým restaurátorský a umělecko-historický průzkum v a sv. Vladislava v objektu Vlašského dvora v Kutné Hoře. Hlavní důraz zde klademe na průzk arch, o kterých je, co do jejich původu, proměn v průběhu několika staletí i důvodů instal kapli, prozatím minimum informací. Výstupem obou projektů by měly být samostatné publikace Pole Vašeho odborného působení má dost výrazný interdisciplinární charakter. Z jakých disc čerpáte nové impulzy? Patrně základním impulsem je vlastní tvorba, problematika převedení viděného, ale i zažité polohy. Obdobná problematika souvisí i s restaurováním, především v oblasti koncipování re zásahu s důrazem na prezentaci restaurovaného historického díla. Tady existuje určitá spoj styčné plochy mezi oběma obory. Především v oblasti zvažování míry užití čistě estetických obou disciplínách. Jak ve vlastní výtvarné práci, tak i v restaurování je čistě estetický dvousečný. Bez estetiky to nejde, na druhou stranu čistě estetický přístup uplatňovaný při restaurátorského zásahu může znamenat nebezpečí dezinterpretace historické výpovědi, ktero minulosti obsahuje. Samotná estetika může ale suplovat výtvarnou rovinu i nově tvořeného d ale nedá stavět. Je to docela složité téma, kterému by bylo možné věnovat samostatný rozho A kde nacházíte inspiraci pro svoji malířskou tvorbu? Je to především prostředí, ve kterém se pohybuji. Před dvanácti lety jsme se s ženou stěho krajiny do druhé. V té první jsem se narodil a žil v podstatě padesát let. V té druhé jsem deset let. Žijeme v téměř čisté přírodě. Teprve v poslední době mám pocit, že pronikám dov svoji, lépe řečeno naši krajinu začínám lépe vnímat, možná jí trochu začínám i rozumět. Dy pohybu stromů, rytmu ptačího létání nad naším údolím, barevným a rytmickým proměnám stráně domu, jemným, skoro nepostřehnutelným proměnám naší zahrady v průběhu dne i roku. Je to st vazba, jak z hlediska pocitu stále sílící sounáležitosti i možností vyloženě fyzického kon se proniknout pod vrchní rovinu běžného vizuálního pozorování k rovině, možná hlubině a vý prostoru, ve kterém se pohybuji a kterého jsem součástí. To postupné dorozumívání jde poma mám pocit, že leccos už možná chápu, chvílemi, že to stále není to správné poznání, že mě to je velmi hezké. Přemýšlel jste někdy nad tím, do jakého žánru a uměleckého stylu by se mohla zařadit Vaše To je velmi obtížné. Žánr nevím. O vlastní tvorbě se mluví moc špatně. Těžko převyprávět o kresbu. Kdyby šly odvyprávět, nemusí být obrazy malovány. Je to specifický způsob vyjadřov nelze nahradit. Navíc, jakmile umělec začne o své práci vyprávět, obrazy vysvětlovat, větš více či méně hlouposti. Skutečně to nejde. Před lety jsem začínal figurativní grafikou s t byla inspirována nejobyčejnějšími situacemi v oblasti, která se dotýkala velmi těsně mého rodiny, prostředí, v kterém jsme se pohybovali. V té době jsem se věnoval hodně grafice, s která je asi jednou z nejintimnějších grafických technik. Pak přišlo období určité změny a se od viděné reality, snad trochu k neviděnému. Ta změna souvisela s důležitou změnou v mé životě mých dětí. Asi tam byla určitá logická spojitost, kterou neumím úplně pojmenovat. S své pocity převádět spíše do polohy redukovaného znaku, ať už v barvě, tak i kresbě. Těžko byla dobrá nebo špatná cesta, nebo možná slepá kolej, doufám, že ne. To člověk asi není sc kdy řeší konkrétní problém, jednoznačně hodnotit. Každopádně to bylo období nově nabyté ži vytvoření si relativně pevně vymezeného, a tím i jistého prostoru tvorby. V současnosti, m i s přibývajícím věkem, možná právě s dlouhodobější životní stabilizací, za kterou vděčím tendenci trochu se vrátit k figurativní tematice. Možná je to i návrat k osobnějším a jedn Mám stále intenzivnější pocit, že mi začíná stačit i velmi malý prostor na to, abych byl s drobná témata a motivy, která lze následně zpracovat jako témata velká, možná i s určitým Je momentálně možné někde spatřit Vaše díla? Chystáte do budoucna nějakou výstavu? Pár věcí je v Národní galerii v Praze, v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze, v Galerii Feli města Kutné Hory, v Galerii města Litomyšl, v Muzeu současného umění v Gize, v Národní gal Washingtonu. Permanentně visí moje obrazy v prostorách hudební společnosti ARS VIVA v Brém A když se naskytne nějaká ta volná chvíle, jak nejraději trávíte svůj čas? Nejvíce asi na zahradě. Je to kousek pozvolna zpracovávaného prostoru, který si vytváříme kousek přírody, či spíše krajiny, do které se otiskáváme (to zní vznešeně, ale není to tak s přírodou neprat, jen si vzájemně s tím malým kouskem přírody porozumět, něco přidáme my, snažíme se jí až tolik nepřekážet (podle toho to taky občas vypadá). Mám rád hudbu, pokud poslouchám, i když ne tak často, jak bych si přál. Pak je to četba. Taky na tu bych potřeb ženou máme rádi filmy, tak si je společně pouštíme. Dokázal byste vyjmenovat Vaše nejoblíbenější knihy z oblasti krásné literatury a Vaše oblí skladby? Milá Kateřino, to je zase docela těžká otázka, na kterou je velmi těžké odpovědět. Zase je Z literatury to nejspíš bude poezie. Asi mi je bližší než beletrie, kde je čtenáři do jist předkládán víceméně hotový obraz, který si sice každý může modifikovat, ale kompozice v po U poezie je to snazší a těžší zároveň. Obraz je rozostřenější, slova úspornější, prostor p ale v důsledku mnohem větší než u beletrie. Těch vodítek a směrů kudy se pustíte, je mnohe spousta prostoru, nejednoznačností, nejistot, které si musím jako čtenář dosazovat sám. St Sonety Williama Shakespeara. Čtu si je pořád dokola a vždycky mám pocit, že je čtu znovu. není díky špatné paměti. Jsou striktně omezené danými pravidly a přitom velmi otevřené. Da Vladimír Holan (asi Na celé ticho). Holan je pro mne vlastně malířem, který umí volit sprá slov, stejně jako malíř správně volené barvy, kladené postupně vedle sebe i na sebe v lazu Třetím autorem by zřejmě byl T. S. Eliot se svou prostorovou nejistotou, která je velmi př barevná a přitom neskličující (Čtyři kvartety), a v důsledku uklidňující právě svou neucho Pak Píseň písní, čistá, průzračná, nevinná i vinná. Hodně si čtu Martina Jirouse, Bohuslav Tepera. Co se týká hudby, je toho moc, asi nebudu umět vybrat. Mám své autory, které poslouchám op starší hudby patrně G. F. Händel (Concerti Grossi, Mesiáš), Henry Purcell (Královna víl). Mozarta. Pak Igor Stravinskij, Leoš Janáček. Z mladších skladatelů Gabriel Fauré, Paul Hin Franck. Ze současných Arvo Pärt. Spiegel im Spiegel, skladba, která mě, když jsem ji před slyšel poprvé, úplně ochromila. Ve verzi pro housle a klavír je až na dřeň pronikavá. Mám Reicha, Henryka Góreckého. Poměrně nedávno jsem měl možnost „naživo“ slyšet skladbu Erica David Herd v podání sboru Korikos New York. Byl to pro mě velký objev. Tichá hudba, jen je prostupná všemi směry, něžná, ale hutná. K pláči i radosti. Velmi silným zážitkem byl pro souboru Barocco sempre giovane se sólistou Jiřím Bártou na violoncello v kapli Božího těla Zvláště Trauermusik Paula Hindemitha. Před léty jsem interiér kaple restauroval, mám k tom zvláštní vztah. Je to nádherná architektura z konce 14. století se skvělou akustikou, a ta časově vzdálená, ji tolik moc naplňovala. Navštívil jste v poslední době nějakou výstavu, galerii či muzeum, které Vás hodně zaujaly mohl doporučit? Teď to bude velmi subjektivní, ale doporučuji návštěvu stálé expozice obrazů a grafiky Gio Bologni v Museo Morandi v Mambo. Byli jsme tam s ženou letos na konci léta. Hluboké a sous efektů, bezelstné, ale s tajemstvím, bez falešného kalkulu, velmi intimní, ale neuzavírají to jedinečná příležitost vidět na jednom místě shromážděná díla tohoto umělce. Co byste popřál do budoucna svým kolegům a celé naší fakultě? S trochou sobeckosti, to co prožívám na fakultě sám. Mám možnost srovnání naší fakulty s j kterých jsem dlouhodoběji učil. Nikde jinde jsem nepotkal tolik lidí, se kterými jsem mohl přátelské vztahy, ať již v rovině odborné, tak i lidské. Chvílemi mám dokonce pocit štěstí prostředí mohu pohybovat. Osobně je pro mě naše škola již od začátku prostředím velice ins jsem jí za to skutečně vděčný. Tento pocit bych rád popřál i svým kolegům. Samozřejmě i do to se mi poštěstilo za ta léta, co na škole jsem. S řadou z nich se k sobě hlásíme i po le absolutoria, některé se mi podařilo během jejich studia na FHS i částečně zorientovat a na oborům, ve kterých pak pokračovali v dalším studiu. Teď to vypadá neskromně, ale jsem na t i svým kolegům. Fakultě bych přál, aby si zachovala stávající tvář oborově otevřené školy přesahy a samozřejmě i do budoucna s tak kvalitními učiteli, jací v současné době na škole samozřejmě s tak dobrým vedením celé fakulty. Děkuji Vám za tento rozhovor. Kateřina Tourková 6. 12. 2013