Na počátku 90. letech připojil Jan Vodňanský ke svým mnoha činnostem i pedagogické působení, a to na Institutu základů vzdělanosti při Univerzitě Karlově, předchůdci naší fakulty. Myslím, že nás tehdy společně nadchla možnost rozšiřovat vnímavým studentům standardní nabídku humanitních věd i o témata směřující k podpoře kreativity a recepce umění. Jan vedl po téměř třicet let jako externí pedagog kurzy Literární tvorby a Filosofie hry, které v některých letech končily vydáním sborníku studentských literárních prací nebo i uvedením autorského divadla. Byl obdivovaný a inspirativní. Pocit úbytku sil ho vedl k prázdninovému rozhodnutí už v dalším semestru kurzy neotevírat. Nerad jsem se s tím smiřoval, jeho argument o „vysokém věku“ jsem nechtěl přijmout – přemluvil jsem ho, že ještě zimní semestr 2020 zvládne. Domluvili jsme se, že se pak alespoň občas objeví, aby jeho laskavý i břitký humor zase vytvářel živou a uvolněnou atmosféru. Je mi líto, že se tu čas dal příliš do běhu…

Aleš Svoboda

14. března 2021