Libora Oates-Indruchová je profesorkou sociologie genderu na Univerzitě Graz v Rakousku. Promovala na FTVS UK v roce 1990 a poté vystudovala postgraduálně – MA a PhD – literární studia a teorii na Lancasterské univerzitě v Británii. Nediplomně studovala také v Doctoral Support Programu genderová a kulturální studia na Středoevropské univerzitě v Budapešti. Habilitovala v roce 2009 na Szegedské univerzitě v Maďarsku. V roce 2015 byla jmenována profesorkou sociologie genderu na Univerzitě Graz. Také od roku 2015 působí jako hlavní referentka pro sociologii a interdisciplinární sociální vědy Kuratoria Rakouského fondu pro výzkum (FWF).

S FHS ji spojuje spolupráce na projektu Transformace české genderové kultury, 1948-1989, vedeného dr. Hanou Havelkovou a za účasti též doc. Věry Sokolové a dr. Barbary Havelkové v letech 2009-2011. Dalšími společnými projekty byly výměnné pobyty v rámci programu ERASMUS a Elisabeth List Fellowship uděleného Univerzitou Graz na zpracování tématu genderu a tvořivosti v postsocialismu za účasti doc. Věry Sokolové a dr. Terezy Jiroutové Kynčlové. V současné době je členkou vědecké rady FHS.

Získala několik zahraničních stipendií na výzkum, mimo jiné: Stipendium Andrew Mellona na Ústavu vyšších humanitních studií Edinburgské univerzity, Marie Curie stipendium a opakovaně hostující stipendia na Aleksanteri ústavu v Helsinkách a na Ústavu vyšších humanitních studií Edinburgské univerzity. Je autorkou či spoluautorkou několika úspěšných grantových návrhů, mezi jinými, GAČR a Marie Sklodowska Curie Action. V letech 2017-2020 vedla vzdělávací projekt na ustavení ženských a genderových studií na Islámské univerzitě v Gaze.

Před přesídlením do Grazu působila pedagogicky na několika univerzitách v České republice (Pardubice, Brno, FHS UK, Olomouc), jako hostující vyučující na Szegedské univerzitě v Maďarsku a badatelsky na Ústavu Ludwiga Boltzmanna pro Evropskou historii a veřejnou sféru ve Vídni.

Autorsky a editorsky se podílela a podílí na 10 knihách, 10 zvláštních číslech odborných časopisů a několika desítkách odborných článků na genderová témata vztahující se především k českému prostředí a státnímu socialismu, dále na témata cenzury a kvalitativního výzkumu.

Barbara Havelková je docentkou (Associate Professor) na Právnické Fakultě Oxfordské university a Tutorial Fellow in Law na St Hilda’s College tamtéž. Je absolventkou Právnické fakulty UK v Praze (Mgr. 2004, JUDr. 2005), Europa-Institutu Sárské University (LL.M. 2008) a Oxfordské univerzity (MSt 2010, DPhil 2013). Jako stipendistka Fulbright-Masarykova programu navštívila právnické fakulty Harvardu a Michiganské univerzity a jako Emile Noël Fellow právnickou fakultu NYU.

Dlouhodobě se věnuje otázkám genderu a práva, feministickým právním studiím, antidiskriminačnímu právu, evropskému a ústavnímu právu a právu post-socialistické transformace. Je autorkou monografie Gender Equality in Law: Uncovering the Legacies of Czech State Socialism (Hart/Bloomsbury, 2017) a spolueditorkou a spoluautorkou knihy Anti-Discrimination Law in Civil Law Jurisdictions (Oxford University Press, 2019).

Jako expertka a akademička působí též v České republice. V letech 2014-2017 působila jako poradkyně předsedy vlády Bohuslava Sobotky. V čestině je autorkou knihy Rovnost v odměňování žen a mužů (Auditorium 2010), spoluautorkou Komentáře k antidiskriminačnímu zákonu (C.H.Beck 2010 a 2016) a spolueditorkou a autorkou kapitol v knihách Co s prostitucí? Veřejné politiky a práva osob v prostituci (SLON 2014) a Mužské právo (WoltersKluwer, 2020 a 2025-v tisku).

Magdalena Górska je docentkou (Assistant Professor) v Graduate Gender Programme na Department of Media and Culture Studies a v Institute for Cultural Inquiry (ICON) na Utrecht University v Nizozemsku.

Ve svém výzkumu se zaměřuje na feministickou politiku dýchání a zranitelnosti. Její kniha Breathing Matters: Feminist Intersectional Politics of Vulnerability (2016) rozvíjí feministické pojetí dechu a dýchání skrze neuniverzalizující a politizované chápání tělesnosti, kde jsou lidská těla konceptualizována jako agenční aktéři intersekcionální politiky. Kniha nabízí intersekcionální, posthumanistické a zároveň antropo-situované diskuse o dechu, lidské materiální agentnosti a zaměřuje se na tělesnou a afektivní politiku každodennosti.

Je zakladatelkou sítě Breathing Matters Network a spolueditorkou knižní série Routledge Critical Perspectives on Breath and Breathing. Společně s Milicou Trakilović je spolueditorkou připravovaného svazku Social and Political Suffocations (Routledge, vyjde v roce 2025) a spolu s Lenartem Škofem je šéfredaktorkou Handbook of Critical Respiratory Studies: Breath and Air in Interdisciplinary Humanities (Springer, plánované vydání 2025/26).

V současnosti pracuje na svém novém projektu RESPIRE: Planetary Breathing in Asphyxiating Times, který je financován přes European Research Council (ERC).

Eva Froňková je profesorkou lékařské biologie na Klinice dětské hematologie a onkologie 2. LF UK a Fakultní nemocnice Motol v Praze. Vystudovala medicínu na 1. LF UK a poté se věnovala výzkumu v oblasti molekulární genetiky. Se svým týmem zkoumá genetické příčiny poruch krvetvorby, jako jsou leukémie, selhání kostní dřeně nebo imunodeficity. Vyvíjí nové metody pro diagnostiku a detekci zbytkové choroby, které jsou důležité pro správné nastavení a dávkování léčby leukémie a dalších nádorových onemocnění krve. Koordinuje mezinárodní skupinu laboratoří, které tyto metody zavádějí do praxe. Své nadšení pro nejnovější metody molekulární genetiky se snaží při výuce předávat postgraduálním studentům, diplomantům i stážistům z mnoha zemí.

Původně divadelní kritička, kterou v rámci magisterského studia zlákalo propojení technologií a sociálních věd, a cesty ji zavedly až na univerzitu v Syracuse v New Yorku. Tam v rámci oboru human-computer interaction zkoumala, jakým zůsobem lidé vnímají umělou inteligenci (nejen) v humanoidní podobě. V současnosti pracuje jako designérka živoucích světů pro polské studio Fool's Theory. Předtím se podílela jako designérka a režisérka anglického dabingu na globálně úspěšné hře Kingdom Come: Deliverance II. Kromě vlastní praxe přispívá ke vzdělávání v oboru herního vývoje jako lektorka herního designu pro platformu SKVOT, na českých univerzitách a ve volném čase mentoruje studentské herní projekty.

Statistička a datová analytička. Vystudovala MFF UK. Ráda si hraje s daty a dělá v nich pořádek, ukazuje lidem, co z dat jde (a nejde) vyčíst, pomáhá juniorskému datařstvu. Pracuje v neziskové organizaci PAQ Research. Má dvě děti a už pár let pracuje na částečný úvazek.

Diana Cam Van Nguyen je česko-vietnamská režisérka, výtvarnice a absolventka katedry animace na FAMU. Její krátké filmy (Malá, Spolu sami, Milý tati) soutěžily na festivalech v Locarnu, Rotterdamu, Torontu nebo IDFĚ. Její poslední krátký film Milý tati (2021) vyhrál Českého lva a Cenu České filmové kritiky 2022 za Nejlepší krátký film. Film má ocenění z mezinárodních festivalů, včetně BFI London Film Festival, Toronta, Clermont-Ferrand nebo Palm Spring. Milý tati byl mezi pěti nominovanými na Nejlepší krátký film na European Film Awards 2022. Její první celovečerní film Mezi světy, který je ve vývoji byl vybrán na Résidence Festival de Cannes 2023 a Berlinale Talents Script Station 2025. Film je kombinací hraného filmu a kolážové animace.

Filmový dopis složený z obrazů minulosti, kterým se dcera snaží obnovit vztah se svým otcem. Nejbližším člověkem, který zpřetrhal rodinná pouta kvůli strachu z budoucnosti a kulturním tradicím. Animované koláže představují režisérčinu osobní zpověď, vlákno jejích vzpomínek na tátu, který odešel za jinou rodinou. Film je zároveň vyjádřením naděje, že nikdy není pozdě obnovit vztah s blízkými a snažit se pochopit jejich životní rozhodnutí.

Tento cyklus figurálních maleb zachycuje vývoj mé malířské cesty na UMPRUMu, kam jsem docházela na kurzy pro veřejnost. K obrazům, jsou připsané komentáře pedagogů, i dalších kurzistů. Lze za nimi číst schovívavost, upřímnost, radost, střet našich rozdílných perspektiv a cítění.

Autorka z Prahy, čte převážně prózu inspirovanou skutečnými rozhovory a situacemi. Opakují se témata smrti, časovosti, fyziky a využívá k tomu různých jazykových obratů, českých přísloví, pořekadel či říkanek.

Fotografka a organizátorka kulturních bytových i veřejných akcí. Na jaře 2023 debutovala knihou Jahody a steaky, která obsahuje básně, dva krátké prozaické texty a fotografie. Knížku si vydala sama. Na podzim 2023 vydala ve spolupráci s umělkyní Kino Peklo nahrávku OD KRVE DO KRVE u hudebního labelu a~scent, který je odnoží queer nakladatelství Adolescent. Nově také hostuje v kapelách Kolna a Ruce naší Dory. Na jaře 2025 se chystá vydat opět samonákladem svoji druhou knihu. Žije v Praze.

Vicemistryne ČR 2023 a dvojnásobná mistryně Femislamu (2023, 2024). Studentka FHS UK s původem z Ústeckého kraje, který nezapře. Buržoazní sufražetka tělem i duší.

Autorka z Litoměřic, která se věnuje převážně slam poetry, ale momentálně si hledá cestu i k psani prozy. Mimo to se věnuje skoku do výšky a je v prvním ročníku SHV.

Miranda Martínez is a poet originally from Mexico, who made Prague her home two years ago. Her work often explores the nuances of relationships, friendship, and the elusive feeling of time passing by. With a deep love for history and folklore, Miranda draws inspiration from stories, music, and the rich cultural tapestries that surround us. Her words are an invitation to reflect on the present, while keeping one eye on the past, and always with a keen awareness of the passage of time.

My name is Markéta and I write under the pseodonym of „citronová tráva s rumem“.

I am from Chomutov, which is located in the Ústí region. My writing reflects my own life

experiences, emotions and relationships with myself and others. Alongside that I sometimes

do some art or photography. Writing is my own way of often dealing with difficult things in my

life, but even though my writing might often be a little difficult, I hope you´ll enjoy it.