Tisková zpráva, Praha, 21. 2. 2020

Nejlepší studentské práce orální historie získaly ocenění v soutěži Zlatý diktafon

Hry a hračky našich rodičů a prarodičů, Charta 77 a její dopad na život Martina Šimsy a obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989. To jsou témata vítězných prací šestého ročníku soutěže České asociace orální historie (COHA) – Zlatý diktafon.

Soutěž Zlatý diktafon oceňuje studentské práce vypracované metodou orální historie vždy za poslední dva školní/akademické roky ve třech kategoriích: základní, střední a vysoké školy. Práce zaslané do soutěže hodnotí členové výkonného výboru COHAwww.coha.cz, přičemž o pořadí vítězných prací rozhoduje hlasování. „Letos to bylo velmi těsné především v kategorii vysokých škol,“ přibližuje zákulisí hodnocení Mgr. Jiří Hlaváček, PhD., ze studijního oboru Orální historie – soudobé dějiny FHS UK ohsd.fhs.cuni.cz, který je předsedou COHA a dodává: „Témata studentských prací jsou různorodá a je zajímavé sledovat odlišné přístupy zpracování jednotlivých autorů“.

Výsledné pořadí vzniklo na základě hlasování výkonného výboru COHA. Vyhlášení výsledků proběhlo v budově Akademie věd ČR v pátek dopoledne 21. února 2020. Diplomy oceněným slavnostně předal prof. Miroslav Vaněk, čestný předseda COHA a současný ředitel Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, v. v. i.

Vítězové soutěže Zlatý diktafon

- Kategorie základní školy:

Kamila Stinglová (tercie, 3. B) – Hry a hračky našich rodičů a prarodičů – Gymnázium Jaroslava Vrchlického, Klatovy

- Kategorie střední školy:

Tomáš Pikous – Charta 77 a její dopad na život Martina Šimsy – Gymnázium J. V. Jirsíka, České Budějovice

- Kategorie vysoké školy:

Mgr. Roman Faú – Obnova československého woodcrafterského hnutí po roce 1989 (diplomová práce) – Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, Praha

Kompletní výsledky soutěže Zlatý diktafon najdete zde: http://www.coha.cz/aktivity/soutez/

Co je to orální historie? Jde o kvalitativní metodu výzkumu. Její nezastupitelnost je zřejmá tam, kde je řada pramenů nepřístupná, nebo byla zničena; v tomto případě je často jediným zdrojem informací o určité historické události svědectví pamětníků. Některé klíčové události navíc písemné dokumenty vůbec nezachycují. Právě k vyplnění této mezery přispívají osobní vzpomínky aktérů, které pomáhají rozšířit i faktografickou základnu a spolu s ostatními prameny slouží k analýze historických faktů. Ve zkratce jde o zachycení dějin z pohledu “obyčejného” člověka.

O studijním oboru: Orální historie – soudobé dějiny

Pracoviště ohsd.fhs.cuni.cz navazuje na pozitivní zkušenosti s výukou orální historie a soudobých dějin na přednáškách a seminářích zakladatele oboru profesora Miroslava Vaňka. Obor spolupracuje s Centrem orální historie Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a s dalšími národními a mezinárodními institucemi zabývajícími se výzkumem nedávné minulosti, stejně jako s archivy, institucemi z neziskového sektoru a nadacemi.

Kontakty

• Mgr. Filip Poštulka, mediální zástupce FHS UK, www.fhs.cuni.cz M: 724 104 295

• Mgr. Jiří Hlaváček, Ph.D., studijní obor Orální historie – soudobé dějiny Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, ohsd.fhs.cuni.cz www.coha.cz

Text této tiskové zprávy, k němuž vykonává autorská práva Fakulta humanitních studií UK, je dostupný pod licenčními podmínkami Creative Commons Uvádějte autora 3.0 Česko. Užití textu na základě zákona tím není nijak omezeno, zúženo či limitováno.