S invencí, bez strachu a hrdě

Zdeněk Pinc je srdcem i duší  filosof a učitel. Čelil mnoha životním výzvám a vyrovnal se s nimi. Mezníkem v jeho životě se stal rok 1968. Období, které následovalo, velmi významně vytyčilo jeho cestu. A byla to právě filosofie, která mu v této době nabídla jak morální kompas, tak sociální síť. Zdeněk Pinc – signatář Charty 77 neztratil tvář. V době, která nebyla lehká, nacházel modus vivendi jak smysluplně žit za normalizace, odpovědně vůči sobě, rodině, disentu i společnosti (pracoval jako sociální kurátor). Být flexibilní v době nesvobody ho vybavilo pro roky návratu demokracie, kdy se ze dne na den otevřely příležitosti, jež se zdály být stejně nekonečné jako nepředstavitelné a nedostupné. Nikoliv pro doc. Zdeňka Pince. Je obdivuhodné, s jakou razancí se pustil do projektu IZV a prvního bakaláře v Česku, posléze transformovaného do Fakulty humanitních studií UK. V tandemu Pinc – Sokol, nebo Sokol – Pinc vznikla posléze 17. fakulta UK. Díky tomuto projektu zde našlo nové působiště mnoho odborníků z různých oborů, kteří hledali uplatnění v zeštíhlující se Československé akademii věd, stejně jako fakulta nabídla rozjezd některým ze svých žáků. Někteří jen prošli, jiní ale zůstali a zůstávají. Někteří možnost působit zde spojili s hlubokou vděčností. Navíc mnohým právě příležitost mezioborového setkávání zprostředkovala nové koncepty a zaměřila i jejich badatelské cesty novým směrem.

V myšlence, činu a nahlas

Možná na počátku existence IZV měl docent Pinc na mysli vytvořit akademickou obec, kde věda, vědění a myšlení jsou ve vzájemném dialogu, podpírají se a sledují tentýž cíl. Věřil síle filosofie, jejímu potenciálu vytvářet základ (nejen) humanitního a společenskovědního bádání a uvažování. O mnoho let později však svůj vhled posunul, když vysvětloval, že věda není v jednotném čísle. Pojmenoval fakt současné vědy, který v různých ohledech komplikuje představu bezbřehé interdisciplinarity a kompatibility oborových paradigmat.

Se sebou a s druhými žít rád

Přesto si myslím, že docent Pinc stále věří ve spolupráci a vzájemné obohacování mezi disciplínami. Humanitní vzdělanost koncipoval právě jako dialog filosofie s poznatky dalších oborů, které interpretují povahu lidství, morálky a dobra. Jako famózní rétor dokáže strhnout pozornost a nadchnout, a to nejen své studenty. Jeho neutuchající činorodost, kreativita a myšlenkový potenciál inspiroval řadu lidí, vstoupil jim do života, nabídl směr či pro ně  vytvořil příležitost. Jen namátkou si připomenu ty, do kterých jsem měla možnost se nějak zapojit, či jsem o nich často slyšela. Byly to letní školy, které u sebe doma pořádali Zdeněk Pinc se svou paní Eliškou Pincovou pro pregraduální studenty i studenty univerzity třetího věku. Docent Pinc kolem sebe sdružoval  týmy mladých lidí, kteří s ním spolupracovali jako prototutoři, s dalšími mladými lidmi rozvíjel projekty s cílem vytvořit databázi v prostředí internetu. Nápad audio a video konzerv předběhl svou dobu a už v 90. letech nejen studujícím umožnil vracet se k řečenému. Díky zlepšujícím se technologiím pak můžeme na dálku vystudovat kurz Kořeny evropské tradice a poslechnout si i jiné nedávné i dřívější přednášky. V posledku pak nemohu nezmínit, že pro vyučující a studující antropologie otevřel výzkumně-pedagogický terén.  

Živijó a mnoga ljeta.

Dana Bittnerová