Aktuality

Anotace

Klasická architektura, která na Západě po staletí převládala, se odvozuje z řecké a římské architektury a jejích forem. Nadčasová kniha Johna Summersona (1904–1992), založená původně na promluvách pro rádio BBC a dodnes stejně aktuální a potřebná jako v době svého sepsání, představuje vizuální „jazyk“ této architektury a předvádí jednotlivé jeho části. Ilustruje tak, že ve stavbách je v průběhu věků patrné povědomí o určité stylové „gramatice“ a jejích pravidlech, i když tato pravidla variují, porušují, nebo dokonce popírají. Architekt Christopher Wren označil tento jazyk za „latinu“ architektury, neboť klasická architektura byla až do poměrně nedávné doby společným jazykem západního světa. Každý, koho taková architektura oslovuje, již pravděpodobně sám objevil něco z její gramatiky. Předkládaná kniha napomůže toto porozumění precizovat a systematizovat.

Její autor si klade za cíl co nejjednodušeji a nejnázorněji vyložit gramatické fungování tohoto architektonického jazyka. Nezabývá se ani tak jeho vývojem v Řecku a Římě jako spíše jeho rozšířením a používáním v renesanci a následujících staletích. Vysvětluje disciplínu „řádů“, gramatické odchylky baroka, následný vývoj neoklasicismu a v poslední kapitole vztah mezi klasickou tradicí a moderní architekturou.

Kniha s novým úvodem historika architektury Alana Powerse a doslovem Jiřího Tourka, který její závěry rozvádí pro české země, je jedním ze zásadních textů k tématu a je nezbytnou četbou pro všechny studenty architektury, dějin umění i vizuálních studií, ale oslovit může i zájemce z jiných oborů a laické čtenáře.