Kalendář

MMS: Bosenská proudění: K antropologii postudenoválečného

Mozaika“, „most“, „bažina“, „labyrint“, „čekárna“ či „prázdné žaludky“ představují několik mocných metafor, jejichž prostřednictvím se badatelky a badatelé snaží kriticky popsat vývoj Bosny a Hercegoviny v uplynulých dekádách od rozpadu Jugoslávie a porozumět mu. Tyto metafory vycházejí nejen z konkrétních verzí časové orientace vůči přítomnosti a budoucnosti země, zdají se být také zahnízděny v širších epistemologicko-ontologických rámcích – postkonfliktním, postsocialistickém a postkoloniálním. V blízké době vycházející kolektivní monografie Bosnian Fluxes: Belonging, Caring, and Reckoning in a Post-Cold War Semiperiphery tato statická a často vzájemně výlučná rámování chápe spíše jako problematická místa, jejichž průsaky, kontaminace, praskliny a vnější vlivy je třeba empiricky analyzovat. Propojujícím argumentem knihy je to, že pocitům a diskurzům o zaseknutosti, spojovaných s okrajovými oblastmi světa jako je Bosna a Hercegovina, je potřeba rozumět jako reakci na příval a zmnožování sociomateriálních otřesů po studené válce, které mobilizují či suspendují konkrétní způsoby přináležení, pečování a zúčtovávání. Do popředí tak kniha staví pohyb a dění, které často tematizují obyvatelé Bosny a Hercegoviny ve svých každodenních životech a jejichž analytické uchopení se inspiruje úvahami Michela Serrese.

Ve svém představení knihy se soustředím na její snahu promýšlet Bosnu a Hercegovinu prostřednictvím metafory „proudění“ a přesáhnout konvenční regionální zaměření tím, že kombinuje podrobné případové studie s komentáři antropoložek a antropologů zkoumajících podobná témata v jiných oblastech světa, které se nacházejí uprostřed rekonfigurace aspirací a periferizace v důsledku studené války a jejích následků.

Pozvánka v PDF