FHStories

„Ocitl jsem se na straně obžalovaných.“ Kafka: Bez procesu pohledem hráče

Byla by to jedna z těch letních parných sobot, které člověk nejraději tráví někde u vody, nebýt pozvání na akci ke stému výročí úmrtí Franze Kafky, záhadami obestřeného popkulturního symbolu, jak tento týden konstatoval týdeník Respekt (Bláhová, 23/24). Naše fakulta se v sobotu 8. 6. proměnila v pověstný Kafkův zakletý zámek.

Na atmosféře se podílelo mnoho aktérů – hned ze začátku Dopravní podnik, který o víkendu neprovozuje žádnou přímo k fakultě jedoucí linku. Když jsem se od tramvaje prodral křovím podél skály Jabloňky a dostal se ke vchodu, přivítala mě úřednice v uniformě a s ledovým výrazem. K mému překvapení na mě nečekala skupina spoluhráčů – špatně jsem pochopil instrukce a byl jsem na místě a tím i v procesu sám. O to intenzivnější zážitek mě čekal. Procházel jsem postupně jednotlivé místnosti, ve kterých jsem našel v kostýmu a v roli čekali mí spolu-studující, ať už v podobě císaře, posla, dozorce, šakala nebo starého mládence. Nepomohlo mi, že se s mnohými „za maskou“ znám, nedali to nijak najevo. To vyvolalo kýžené pocity odcizení a samoty. Nejvíc zřejmě v prostoru hřbitova, kde jsem našel rakev a náhrobek (kdo četl povídku Sen, tuší, čí náhrobek mohl být). Nadto jsem se na chodbách pravidelně míjel s dvanáctihlavým procesím osob v černých pláštích, nehlučně procházejícím budovou. Schylovalo se k procesu, ve kterém jsem se ocitl na straně obžalovaných. Rozsudek, naštěstí, nebyl přísný.

Na závěr se nabízí paralela s Kafkovým dílem, které se stalo slavným až ex-post. I ve hře/performanci Bez procesu chyběli čtenáři-návštěvníci (přestože si rezervovali místa), a je to velká škoda. Tvůrčí tým odvedl skvělou práci a jejich dílo by si zasloužilo znovu-objevit a při jiné příležitosti zopakovat. Když je akce bez procesu, je na ni vždycky čas…

Jan Bubanec

Foto: Ondřej Trojan