Aktuality

FHS slaví 17. listopad: slovo děkanky Marie Pětové

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

milé studentky, milí studenti,

blíží se další státní svátek – 17. listopad, Den boje za svobodu a demokracii. A stejně jako před necelými třemi týdny 28. říjen, Den vzniku samostatného československého státu, ho budeme slavit netradičně: většinou doma, každý sám či se svými blízkými. Ani tím se nebude vymykat z toku ostatních dní, nebude sváteční tím, že „můžeme být doma“, když v posledních měsících bychom měli být ze známých důvodů doma co nejvíce. Jistě, nejspíš vyrazíme ven, ale nikoli na shromáždění do ulic a na náměstí Prahy či jiných měst, tak jak jsme zvyklí. Možná slavíváte tento den jinak, ostatně my v Čechách (a na Moravě) býváme v oslavách státních svátků, vyvěšování státních vlajek apod. poněkud zdrženlivější, což má jistě své pochopitelné kořeny ve zkušenosti se stále ještě ne příliš vzdálenými povinnými oslavami totalitou vynucovanými. Za sebe musím říct, že se mi v posledních letech oslavy 17. listopadu (nejen) v Praze líbily. Možná i proto, že nebyly příliš oficiální, ale spíše občanské. Zdálo se mi, že jsme se konečně jaksi „naučili“ slavit – oslavovat to, co si oslavu zaslouží, totiž svobodu a demokracii. Dávat najevo, že jsme za ni rádi a víme, jak vůbec není samozřejmá. Na těch shromážděních a všech možných akcích a koncertech v ulicích a na náměstích byla cítit radost z toho, že svobodu máme, a mnohdy i oprávněná starost o to, jak s ní nakládáme… Za svobodu a demokracii vystupovali a bojovali lidé namnoze osamoceně a často zůstávali opuštěni, nicméně ten poslední zlomový 17. listopad roku 1989 a dny následující charakterizovala stále větší a větší shromáždění lidí, kteří se přestali bát. V posledních letech mi oslavy na Národní třídě plné svátečně naladěných a k sobě navzájem milých a slušných lidí s trikolórami připomínaly ta shromáždění konce roku 89. Snad i proto jsem je měla ráda a budu je letos postrádat. Možná jste na tom podobně, možná bude i vám chybět ta sdílená radost. Na druhou stranu klid domovů, který je nám teď naordinován, dává možnost uvědomit si a více prožít i jiné emoce, které se se svobodou pojí – třeba vděčnost za to, že se z ní můžeme těšit, což není vůbec samozřejmé, sledujeme-li dění v Bělorusku a na mnoha jiných místech světa. Konec roku 89 byl charakteristický i obrovskou vlnou solidarity a znovu objevené vzájemnosti, s níž si lidé navzájem pomáhali. Právě to je dnes, v době koronavirové, znovu potřeba ve zvýšené míře – ať již myslíme na zdravotníky, kteří pomáhají navzdory vyčerpání, na lidi nemocné či na ty, které karanténa uvěznila do samoty. Vidíme-li dobrovolníky, kteří se zapojují, ani tuto schopnost a ochotu pomáhat jsme zjevně neztratili. A všem dobrovolníkům – studentům FHS tímto moc děkuji!

Milí kolegové, přeji vám, ať prožijete i letošní 17. listopad hezky a svátečně!

Marie Pětová

děkan FHS UK

Oslavy 17. listopadu 2020 na Univerzitě Karlově