Klára Vraštilová: Studium mi pomohlo rozvinout analytické a kritické uvažování

Klára Vraštilová


Klára Vraštilová absolvovala na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy bakalářský studijní program Studium humanitní vzdělanosti a poté také navazující magisterský program Studium občanské společnosti. Dlouhodobě se věnuje problematice rozvoje v zemích globálního jihu, především v Africe.


Na FHS jste absolvovala bakalářský obor Studium humanitní vzdělanosti. Byla to Vaše první volba? Proč právě FHS?

Přiznám se, že musím hodně pátrat v paměti, je to už patnáct let, kdy jsem nastupovala do prvního ročníku. Vedle FHS jsem ještě zvažovala, zda se přihlásit na studium kulturní antropologie, psychologie nebo dějin umění. Měla jsem to spektrum zájmů poměrně široké. Pamatuji si, že přijímací zkouška na FHS byla úplně první, kterou jsem absolvovala. Výsledky byly zveřejněny poměrně brzy a já se rozhodla, že už další přijímačky zkoušet nebudu. Ani ne tak proto, že bych si říkala, že už mám něco jisté, ale když jsem si prohlížela nabídku volitelných kurzů na FHS, uvědomila jsem si, že je tam vlastně všechno, co mě zajímá. Z podstaty jsem poměrně zvědavý člověk a snažím se proniknout do více oborů, abych věcem porozuměla v jejich komplexnosti. To mi FHS nabídla. Pokud ovšem máte velký výběr, můžete se v něm také snadno ztratit. Myslím, že i proto je první ročník na bakaláři FHS klíčový, a kdo ho přečká a dokáže se rychle zorientovat, má velkou šanci studium úspěšně dokončit.


Bylo něco, co Vás na FHS překvapilo?

Ten velký počet studentů v prvním ročníku. Ze základní i střední školy je člověk zvyklý pohybovat se ve skupině maximálně třiceti lidí a najednou má kolem sebe dav spolužáků. Zpětně to ale hodnotím pozitivně. Nedokážu si představit, že bych několik let trávila v malé skupině lidí, kteří by se všichni profilovali ve velmi specifickém oboru a byli si tak do budoucna konkurencí na trhu práce. A navíc, pokud bychom si vzájemně nesedli, mohla by to být i pěkná otrava trávit tolik času společně. Na FHS jsem se potkala s desítkami zajímavých lidi z řad studentů i profesorů. Často jsme se setkávali i mimo prostory fakulty. Ráda vzpomínám na letní školy nebo kurzy v „plenéru“.


Je něco, s čím jste měla při studiu problém? Krom zkoušek to může být i skloubení práce a studia.

Při studiu jsem pracovala jako lektorka globálního rozvojového vzdělávání a chodila jsem i na brigády do kaváren nebo recepcí. Vše se ale dalo skloubit se studiem. Měla jsem výhodu, že jsem bydlela v Praze a nemusela řešit dojíždění. V době, kdy jsem se připravovala na státnice, jsem práci omezila na minimum. Na každé atestaci jsem strávila hodně času, bylo to obrovské penzum učiva a hodně stresu. Vzpomínám si, že jsme to všichni v ročníku kolektivně prožívali. Nikdy jsem nechodila na státní zkoušky v předtermínu, někdy jsem nezvládla ani ten řádný. Proto jsem standardní dobu studia protáhla. Zdaleka jsem ale nebyla sama. Nebyl to vyloženě problém, ale studium bylo náročné.


Mohla byste jmenovat vyučujícího, na kterého máte nejsilnější vzpomínky? Nebo na předmět.

Je těžké vybrat jen jednoho, byla jich spousta. Za všechny bych jmenovala pana profesora Sokola a jeho předměty Filosofická antropologie nebo Člověk a náboženství. Moc ráda jsem poslouchala jeho přednášky a připadala si, že se mi v životě děje něco zásadního. Takový ten „aha“ moment. Stejný pocit jsem měla i u předmětu Psychologie zdraví a kvality života, který vedli páni profesoři Jaro Křivohlavý a Václav Břicháček, kteří už bohužel ani jeden nejsou mezi námi. Být v jejich blízkosti a naslouchat jim byl velký zážitek a vážím si toho dodnes. Z magisterského studia ráda vzpomínám mimo jiné na kurz Teorie občanské společnosti s docentem Markem Skovajsou.


Na FHS jste také absolvovala magisterský navazující obor. Neuvažovala jste o změně školy?

Neuvažovala jsem ani chvíli hlavně z toho důvodu, že FHS byla a je jedinou fakultou v České republice, která nabízí studium občanské společnosti. Volbu mi ještě ulehčovala okolnost, že katedra byla tehdy na Praze 13, kde jsem v té době bydlela.


Studovala jste také vysokou školu ve Francii. Proč právě tam? Vnímala jste velký rozdíl mezi vysokoškolským vzděláváním ve Francii a u nás?

Už během bakalářského studia jsem uvažovala, že bych vyjela na program Erasmus, ale povedlo se to až na magistru. Chtěla jsem studovat v jazyce, ve kterém se v dané zemi mluví, a vybrala si tak univerzitu Sciences Po v Lyonu. Absolvovala jsem tam zimní i letní semestr. Studium ve Francii mě bavilo a inspirovalo k tomu, že jsem se rozhodla udělat si ještě jednoho magistra v oboru Mezinárodní rozvojová studia na Sciences Po v Bordeaux. Mezi profesory byla řada Afričanů, kteří nám předávali své zkušenosti z kontinentu. To bylo svým způsobem unikátní. Tehdy jsem dokončovala Studium občanské společnosti na FHS a psala diplomovou práci a zároveň začínala s druhým magistrem. To bylo poměrně náročné období. V Bordeaux jsem ale k ukončení studia potřebovala „jen“ účast na stáži. Francouzi obecně preferují praktickou stránku studia a kladou velký důraz na kolektivní práci. Na začátku prvního ročníku tak začnete pracovat ve skupině pěti až šesti studentů na projektu, který vás provází celým studiem. Je zadané téma a tutor je vám k dispozici pouze na vyžádané konzultace, jinak je vše ve vašich rukou. Na konci studia se představují hlavní výstupy projektu. Studenti se musí naučit spolupracovat, nastavit si časový harmonogram, rozdělit si úkoly atd. Je to takový projektový management na nečisto.


Dlouhodobě se věnujete nejen občanské společnosti, ale i humanitárním otázkám. Vždy jste se o tuto oblast zajímala? Co vás na takové práci naplňuje?

Zajímám se dlouhodobě o otázky rozvoje v zemích globálního jihu, především v Africe. K terénní humanitární práci jsem se dostala s Člověkem v tísni v Demokratické republice Kongo, kde jsem se věnovala především monitoringu a evaluaci projektů. Zkoumala jsem například, kolik dětí se dostalo z akutní podvýživy nebo jak se dařilo informovat maminky o správných hygienických praktikách. Později jsem se od humanitární práce vzdálila. Zůstala jsem však na stejném kontinentu. Rok jsem pracovala pro právnickou kancelář v Kongu a v současnosti působím jako poradkyně v oblasti občanské společnosti pro civilní misi Evropské unie v Nigeru. Mise byla vytvořena v roce 2012 jako reakce na zhoršující se bezpečnostní situaci v zemi a v regionu Sahelu obecně a má za cíl posilovat kapacity místních bezpečnostních složek v boji proti terorismu. Moje role je poměrně specifická. Snažím se podporovat dialog a spolupráci mezi zástupci nigerské občanské společnosti se zástupci místních bezpečnostních složek. Baví mě a dá se říct, že i naplňuje, setkávat se s představiteli různých sfér společnosti, ať už to jsou komunitní a náboženští vůdci, mládežnické organizace nebo třeba ženské asociace, a diskutovat s nimi jejich pohled na řešení bezpečnostních hrozeb.


Jak vnímáte negativní pohled na neziskový sektor a obecně na takovýto druh pomoci, který zmiňujete?

Přiznám se, že jsem nikdy nevnímala, že by většinová společnost v ČR měla negativní pohled na neziskový sektor. Je pravda, že někteří lidé rádi veřejně vystupují s argumenty, které znevažují a očerňují neziskové organizace, ale tím se, podle mého názoru, jen zoufale snaží upoutat na sebe pozornost nebo naopak odvádět pozornost od oblastí státní správy, které nefungují, jak by měly. Naopak poslední rok je vidět čím dál tím víc, jak důležitou roli mají asociace a spolky hlavně v sociální a zdravotní sféře. Tam, kde zaostávají či zcela chybí služby ve veřejné správě, neziskový sektor vytváří zdravou alternativu a vyplňuje mezery. Jiná věc je, jak vnímají důležitost neziskového sektoru naší vládní představitelé. Podpora organizací občanské společnosti dlouhodobě není prioritou, a to se bohužel odráží i na značném podfinancovaní sektoru.


Dalo by se říct, že Vás studium připravilo na zaměstnání?

Určitě. Už od prvního ročníku se studenti učí pracovat s odbornou literaturou, vyhledávat si primární zdroje a dávat si věci do souvislostí. Myslím, že v dnešní době, kdy jsme zahlceni informacemi ze všech stran, je to obzvlášť cenná kompetence. Studium mi pomohlo rozvinout analytické a kritické uvažování. Pokud bych měla uvést konkrétní příklad, asi nejvíc jsem v práci využila znalosti z kurzu empirického výzkumu.


Je něco, co jste si z FHS odnesla i do osobního života?

Jednoznačně přátele. Už na bakalářském stupni jsem potkala řadu lidí, kteří se mi dostali do života a drží se a nepouští. Jsou to přátelé pro život. Máme společné vnímání světa a hodnoty. Takové vztahy jsou k nezaplacení. Díky škole jsem se poznala se vzácnými lidmi a jsem za to opravdu vděčná.


Máte s FHS spojenou nějakou silnou vzpomínku nebo zážitek?

Říká se, že nejsilnější zážitky jsou ty, které jsou spojené s emocemi. Já jsem jeden takový měla na výjezdním zasedání v rámci kurzu Psychologie zdraví a kvality života, které organizovali profesor Břicháček a doktorka Markéta Habermannová. Bylo to v adventní době. Už nevím, co konkrétního jsem se na kurzu naučila, ale pamatuji si, že tam byla kouzelná atmosféra. Ten pocit sounáležitosti, sdílení a společně stráveného času ve mně zanechal silný dojem. Bylo to také naposledy, kdy jsem se s panem profesorem viděla.


Sára Černíková

9. února 2021


Poslední změna: 9. únor 2021 12:46 
Sdílet na:  
Váš názor
Kontakty

Univerzita Karlova

Fakulta humanitních studií

Pátkova 2137/5

182 00 Praha 8 - Libeň


Identifikátor datové schránky: piyj9b4

IČ: 00216208

DIČ: CZ00216208

Podatelna

Všechny kontakty


Jak k nám